KŠA, Kapitola 160., Chafifa (příprava na rituální ponoření)

1. Sedmého dne očišťování si žena před západem slunce důkladně umyje celé tělo v teplé vodě, zvláště všechny záhyby a intimní místa. Zkontroluje celé tělo, pohledem či pohmatem, zda někde nezůstaly částečky krve nebo skvrny, což by byla (při ponoření) překážka mezi vodou a tělem. Důkladně si také umyje a pročeše vlasy, aby nebyly změtené; nesmí být rozcuchané ani zauzlované. Celý tento uvedený postup se nazývá chafifa (mytí vlasů). Je třeba, aby žena protáhla svou očistu až do soumraku, aby mohla vykonat rituální ponoření hned po očistě. Nejlépe, když to dělá těsně u mikve a za denního světla. Správně má očista začít ještě za dne a trvat až do soumraku.

2. Vlasy se nemají mýt žádným přípravkem, po němž se lehce zauzlují. Obvykle se používá mýdlo, ježto má dobré čistící vlastnosti a vlasy se jím nezmětou.

KŠA, Kapitola 159., Vložení bílého plátna a počítání čistých dnů

1. Má-li žena výtok krve během svého čistého období /1/, musí odpočítat pět čistých dnů, počítaje v to i den, kdy se objevila krev. I když si toho všimne až na konci dne, kdy už shromáždění i ona odříkali maariv, anebo již přijali šabat, byť to bylo ještě za dne, bude ten den počítat jako jeden z pěti. Pátého dne k večeru, dřív než se setmí, by se měla žena pečlivě zkontrolovat, umýt si alespoň dolní část těla a obléci čisté bílé spodní prádlo. I ostatní oděv by si měla vzít čistý, to se nazývá hefsek tahara (závěr periody). Na noc si povlékne postel čistým prostěradlem, povlakem i polštářem a následujícího rána začne počítat sedm čistých dnů. /2/ Nezaleží na tom, zda krvácela málo nebo mnoho, protože i když objevila jen kapku nebo stopu krve, musí čekat pět dní. Na druhé straně pokračuje-li krvácení po celých pět dní a výtok ustane pátého dne před západem slunce, považuje se to za závěr periody a žena může začít počítat sedm čistých dnů, jak je předepsáno.

KŠA, Kapitola 158., Porod a potrat

1. Žena, která porodila dítě, je nida, ať se dítě narodilo živé nebo mrtvé, a stejně i když potratila a nedošlo k žádnému krvácení. Žena, jež porodila syna, je nečistá sedm dní, poté odpočítá sedm čistých dní a jde do rituální lázně (mikve). Pokud porodila dceru, bude nečistá čtrnáct dní, pak musí odpočítat sedm čistých dní a vykonat rituální ponoření. V některých komunitách je zvykem, aby žena vykonala rituální ponoření až čtyřicet dní po porodu syna a osmdesát dní po porodu dcery. Tam, kde je to zavedeným obyčejem, mělo by se to dodržovat, neboť to má jisté odůvodnění. O tom je psáno (Př 1:8): „Poslouchej, můj synu, otcova naučení a matčiným učením neopovrhuj.“ V našich zemích to není zavedeným zvykem. V některých komunitách panuje zvyk vykonat rituální ponoření šest týdnů po porodu chlapce a devět týdnů po porodu děvčátka, ale podobné obyčeje nemají žádné opodstatnění a zrušili je už geonim, požehnané paměti.

KŠA, Kapitola 157., Předsvatební příprava nevěsty

1. Žena, která se připravuje na svatbu, musí nejdříve odpočítat sedm čistých dnů. Nezáleží na tom, zda je nedospělá a tedy ještě neměla krvácení, anebo je v letech, kdy krvácení již ustalo; je totiž možné, že díky rozdychtění z ní kapka krve vytekla a žena si toho nevšimla. Je tedy považována za krvácející. Po odpočítání sedmi čistých dnů se musí denně zkontrolovat, dokud nevykoná rituální ponoření a také potom, dokud nebude manželství naplněno.

2. Jestliže byl sňatek z nějakého důvodu odložen, ale potom se obě strany dohodly na původním datu, pak třebaže nevěsta již počítala sedm čistých dnů, musí je počítat znovu, i kdyby se po celou dobu kontrolovala denně — ježto v ní vzkypěla nová žádostivost. Pokud ale svatba nebyla definitivně odložena, pouze se nelze dohodnout např. na velikosti věna a sňatek se odkládá jen do té doby, než se dosáhne shody, anebo přesune-li se svatba po vzájemné dohodě na jiný den, měla by se nevěsta poradit s rabínem, zda dříve počítaných sedm čistých dní platí. Když se snoubenci před svatbou pohádají a ženichem se stane někdo jiný, je samozřejmé, že sedm čistých dní počítaných pro prvého ženicha neplatí pro druhého. Pokud se nevěsta poté, co souhlasila, že si vezme druhého, usmíří s prvním, sedm čistých dní původně odpočítaných pro prvního ženicha bude neplatných, poněvadž nevěstina mysl se od něj odvrátila. Musí tedy počítat nových sedm čistých dní.

KŠA, Kapitola 156., Krvácení v důsledku pohlavního styku

1. Má-li žena po souloži výtok krve, i když krvácení nenastalo při souloži, ale až později v noci, smí mít po očištění opět pohlavní styk. Jde-li o první výskyt, měli by si manželé všímat opakování. Jestliže k tomu došlo v noci po rituálním ponoření, pak po dalším ženině rituálním ponoření manželé na tu noc zůstanou odděleni, neboť je možné, že krvácení bylo způsobeno spojením rituálního ponoření a soulože; a pokud se v noci po ponoření objevila krev, bylo to v důsledku soulože. Jestliže se v noci po rituálním ponoření krev neobjeví, nemusí si manželé již dávat pozor na ženin třetí termín ponoření a nemusí být tu noc oddělení, protože hlavním důvodem krvácení bylo rituální ponoření. Ježto v noci po druhém ponoření ke krvácení nedošlo, nemusí už na to příště dbát. Totéž platí, když krvácení nastalo v další noc po rituálním ponoření; manželé by po ženině příštím ponoření měli zůstat na tu noc oddělení a pokud se neobjeví krev, nemusejí to už dále sledovat.

KŠA, Kapitola 155., Oddělení před začátkem menstruace

1. Rabíni uvádějí v Barajtě (Ševuot 18b): „Je psáno (Lv 15:31): ‚Budete oddělovat syny Izraele od jejich nečistoty.‘ Rabi Jošia řekl: Z tohoto verše vyvozujeme výstrahu židovským mužům, aby se oddělili od svých žen před začátkem jejich periody. Jak dlouho předtím? Raba odpovídá (Avoda zara 75a): ‚Ona.‘ Slovo ona znamená buď den nebo noc.“ Pokud tedy ženina pravidelná menstruace nastává během dne, bude pro svého muže zapovězená od začátku toho dne, i když obvykle začíná krvácet až na konci dne. Jestli obyčejně začíná krvácení ráno, ale tentokrát k němu nedošlo, bude přesto svému muži zakázaná celý den až do večera. Pokud ženina pravidelná menstruace obyčejně nastává během noci, bude pro svého muže zapovězená celou noc, ať začne krvácet na začátku či na sklonku noci. Podle mnoha autorit je ve zmíněné době zakázán nejen pohlavní styk, ale veškeré projevy důvěrnosti; je správné řídit se tímto přísnějším názorem.

KŠA, Kapitola 154., Stanovení začátku menstruace

1. Datum ženina měsíčního krvácení se určuje ze tří po sobě jdoucích menstruačních cyklů, tj. jestliže krvácení třikrát po sobě začalo ve stejný čas, považuje se tento čas za pravidelný čas menstruace. Některé ženy si stanovují periodu podle určitého dne měsíce, např. začne-li žena třikrát po sobě krvácet o roš chodeš, její stálý čas je začátek měsíce; anebo když třikrát po sobě začala krvácet pátého dne v měsíci, její stálé datum je pátého. Tento způsob počítání se označuje jako veset ha-jamim (perioda podle dní). /1/ Třebaže počet dní mezi jedním a druhým začátkem krvácení není vždy stejný, neboť některé měsíce mají 29 dnů a jiné 30, pociťuje-li žena příznaky vždy určitý den v měsíci, je to její stálý začátek menstruace.

2. Většina žen vypočítá svou periodu z konstantního počtu dní mezi jednotlivými začátky krvácení, tj. žena začala krvácet a k příštímu krvácení dojde po dvaceti pěti, třiceti nebo třiceti dvou dnech od toho data. Jestliže mezi jedním a druhým začátkem krvácení uplyne třikrát po sobě vždy stejný počet dní, je toto její stálý interval. To se označuje jako veset hapalogot. /2/ Začátkem menstruace je pak den, který následuje po uplynutí toho intervalu. /3/ Ježto termín začátku se určuje nejméně ze tří menstruačních cyklů a každý z nich je vymezen vždy dvěma daty, je nutno sledovat (ke stanovení délky intervalu) čtyři po sobě jdoucí cykly; tj. žena dnes začala krvácet, příští začátek krvácení nastane po dvaceti pěti dnech, další opět po dvaceti pěti dnech a ještě další znovu po dvaceti pěti dnech — tedy čtvero menses a mezi nimi třikrát vždy stejný počet dní.

KŠA, Kapitola 153., Předpisy nida

1. Žena, jíž z lůna vytekla třeba jen kapka krve, bez ohledu na to, zda v době jejího pravidelného krvácení či nahodile, považuje se za nida — nečistou tak dlouho, dokud neodpočítá sedm čistých dnů a nevykoná rituální ponoření (v mikvi). Má-li v době své nečistoty pohlavní styk s mužem, oba — muž i žena — se vydávají nebezpečí trestu karet (duchovní „vyříznutí“, vyobcování z židovského národa); „vezdejším“ trestem za vzájemné laskání bylo mrskání (malkot).

2. I když žena necítí výtok krve ze svého lůna, ale najde krvavou skvrnu na svém těle, na spodním prádle, prostěradle či jinde a nelze to přičíst jinému původu než krvácení z dělohy, bude žena nida. Když najde skvrnu, jež není ani červená ani bílá, měla by se poradit s odpovědným rabínem, protože v tom případě platí mnoho rozdílných zákonů — podle velikosti skvrny a možného původu. Také podle času, kdy skvrnu našla, zda v den, kdy byla ve stavu čistoty, nebo v prvních dnech sedmidenního období (po menstruačním krvácení).

KŠA, Kapitola 152., Zákaz být sám se ženami

1. Muž nesmí být samotný se žádnou ženou, ať je mladá nebo stará, Židovka či nežidovka, ať je příbuzná nebo není. Výjimky: otec smí být sám se svou dcerou, matka se svým synem a manžel se svou ženou, i když je ve stavu nida (o nevěstě, která je nida viz kpt. 157).

2. Muž, jehož doprovází manželka, smí být v přítomnosti jiné ženy, protože jeho manželka přihlíží. Ovšem Židovka nesmí zůstat sama s nežidem ani v přítomnosti jeho manželky; nesmí to, ani když je tam mnoho nežidů se svými manželkami.

3. Žena smí být sama se dvěma bohabojnými muži, ale jen ve městě a v denní době. Pokud je to v polích anebo za noci ve městě, musí tam být alespoň tři bohabojní mužové. Žena by nikdy neměla zůstat sama s muži nebohabojnými, i když jsou ženatí, ledaže s nimi budou jejich manželky. Muž nemá zůstat sám se dvěma ženami. Některé autority dovolují, aby byl muž sám se třemi a více ženami, pokud ze svého zaměstnání není navyklý jednat se ženami. Jiné autority to zakazují v každém případě.

KŠA, Kapitola 151., Zákaz vylévat semeno bez účelu

1. Je zakázáno vylévat semeno zbytečně. Je to hřích těžší než kterýkoli jiný, zmíněný v Tóře. Kdo masturbuje a způsobí tak, že semeno vytéká zbytečně, nejen spáchal těžký hřích, ale je pod klatbou, o níž je psáno (Iz 1:15) „vaše ruce jsou plné krve“ — je to, jakoby zabil člověka. Podívejte, co napsal Raši o Erovi a Onanovi (sidra Vaješev, Gn 37) — Er i Onan zemřeli kvůli tomuto hříchu. Někdy je tento hřích potrestán tak, že děti zemřou ještě v mládí, B-h chraň, anebo se z nich stanou zločinci a hříšník je uvržen do chudoby.

2. Je zakázáno přivodit si erekci nebo myslet na ženy. Pokud chlípná myšlenka přijde samovolně, měl by muž odvrátit pozornost k Tóře, jež je „rozkošná laň a srnka půvabná“. Oplzlé představy setrvávají jen v mysli, jíž schází moudrost. Muž by se měl velmi úzkostlivě vyhýbat ztopoření. Nemá tedy spát vleže na zádech s tváří vzhůru ani na břiše tváří dolů, ale spát na boku. Dva mládenci nemají spát společně. Člověk nemá pozorovat zvířata při páření, ani dobytek ani drůbež. Je zakázáno jet na koni bez sedla.

KŠA, Kapitola 150., Cudné chování

1. Muž si má navyknout být při pohlavním styku ve stavu nejvyšší svatosti a mít čisté myšlenky. Nemá se oddávat hrátkám se svou ženou a poskvrňovat svá ústa kluzkými žerty, ani v důvěrném hovoru s ní. Neboť je psáno (Am 3:13) „dejte výstrahu Jákovovu domu“ a naši moudří říkají (Chagiga 5b): „V den soudu se muži připomenou i chlípné řeči, jež vedl se svou ženou v soukromí.“ Muž by neměl s ženou mluvit při souloži ani bezprostředně předtím, kromě toho, co je nutné k aktu. Není správné, aby měl muž pohlavní styk se svou ženou, když se na ni zlobí, měl by k ní mluvit laskavě, aby ji usmířil. Soulož by měla proběhnout jak nejcudněji možno. On dole a ona nahoře se považuje za nestoudnost; on i ona v téže rovině za zvrhlost. O rabi Eliezerovi se říká (Nedarim 20b), že míval pohlavní styk s takovou bázní a hrůzou, že to vypadalo, jako kdyby byl k němu donucen démonem.

2. Při souloži by měl muž myslet na něco z Tóry nebo na jiné svaté věci; a třebaže je zakázáno pronášet při pohlavním styku svatá slova, je dovoleno myslet na svaté věci, protože se musíme řídit B-žím příkazem (Dt 23:15) „ať je tedy tvůj tábor svatý“. Zákaz je odvozen ze slova erva (nahota těla), o němž se říká (tamtéž) ervat davar — „mrzká věc“, z toho vyvozují naši moudří, že pouze řeč je zakázána (davar znamená také „slovo“), myšlení však je dovoleno.

KŠA, Kapitola 149., Birkat ha-mazon o svatbě a obveselování ženicha a nevěsty

1. Ještě než se odříká Birkat ha-mazon v přítomnosti deseti dospělých mužů, řekne ten, kdo vede modlitbu, Dvaj choser (odvrať bol od nás) a Še-ha-simcha bi-meono (v jehož příbytku je radost — Baruch elokejnu še-ha-simcha bi-meono še-achalnu mi-šelo...). Správně se má říci še-achalnu mi-šelo (z jehož štědrosti jsme jedli) bez „vav“, tedy nikoli ve-še-achalnu mi-šelo. Po skončení Birkat ha-mazon si ten, kdo vede modlitbu, vezme druhý pohár s vínem či jiným nápojem a pronese nad ním šest požehnání; pak řekne požehnání Bore p´ri ha-gafen nad tím pohárem, nad nímž říkal Birkat ha-mazon. Pohár pro šest požehnání je nejlépe naplnit až po skončení Birkat ha-mazon. Je třeba dát pozor, aby muži a ženy nejedli v téže místnosti, poněvadž Še-ha-simcha bi-meono nelze říci tam, kde převládá jecer ha-ra.

2. Pokud se žení mládenec (jenž nikdy předtím nebyl ženatý) s pannou či vdovou, anebo vdovec s pannou, Birkat ha-mazon se bude říkat (jak uvedeno v předešlém bodu) poté, co skončilo první jídlo po sňatku, i když se nejedlo v den svatby, ale večer po svatebním dni či dokonce až následující den (protože první jídlo je podle halachy jako „nový host“). Avšak nadále se celý svatební týden bude Birkat ha-mazon říkat tímto způsobem pouze tehdy, když se ke stolu dostaví noví hosté.

KŠA, Kapitola 148., Jichud (sami spolu) po svatebním obřadu

1. Podle židovského zákona má sňatek dvě etapy: první, označovaná jako kidušin či erusin, je posvěcení ženy jako manželky. Ta končí, když ženich dá nevěstě pod chupou prsten. Druhá etapa, zvaná nisuin, je nejdůležitější částí obřadu. Ženich a nevěsta jsou uvedeni do zvláštní místnosti, kde spolu jedí, odloučeni od ostatních. Mělo by se pečlivě dbát, aby nikdo do místnosti nevstupoval a ženich s nevěstou měli naprosté soukromí. Tím se završí platnost manželství.

2. Je-li nevěsta panna, završí se manželství jichudem, i když nedojde k souloži, tj. když je nevěsta nida — menstruačně nečistá, anebo když do místnosti chodí lidé. Je-li nevěsta nida, je povinnost, aby lidé chodili do místnosti, poněvadž jinak by nebylo dovoleno být spolu o samotě před prvním pohlavním stykem.

KŠA, Kapitola 147., Svatební obřad

1. Obvykle se svatební obřad koná pod otevřeným nebem, je to znamením požehnání, protože je psáno (Gn 15:5) „tolik (jako hvězd) bude tvého potomstva“. Rovněž je zvykem dělat svatbu pouze když měsíc roste, jako příznivé znamení (viz kpt. 166, b. 3).

2. Správně má svatba být poté, co se nevěsta očistí po menstruaci; i když nyní se rozšířil zvyk nedbat toho. Avšak (jak vysvětluje kpt. 157, bod 3) není-li nevěsta ve stavu čistoty, nutno dodržet mnoho nepohodlných omezení (viz rovněž kpt. 159, b. 10). V tom případě je dobré upozornit ženicha před obřadem, že nevěsta je nida — menstruačně nečistá.

KŠA, Kapitola 146., Půst ženicha a nevěsty

1. Je zvykem, že nevěsta a ženich se v den své svatby postí, protože ten den jsou jejich hříchy smířeny. V odpolední Šmone esre řeknou Anenu, tak jako v jiný postní den. V našich zemích se ženich a nevěsta postí obvykle jen do skončení svatebního obřadu. Když je obřad posunut až na večer, smí něco sníst hned po objevení hvězd, ovšem nebudou pít žádné opojné nápoje.

2. Nebudou se postit v těchto dnech: o roš chodeš, v isru chag (den následující) po Šavuot /1/, patnáctého avu, patnáctého švatu, o Chanuce a o Šušan purim (viz kpt. 142, bod 9). Budou se postit v měsíci nisanu, o roš chodeš nisan, o Lag b´omer (třicátý třetí den počítání omeru viz kpt. 120, bod 6) i ve dnech mezi roš chodeš sivan a Šavuot, a ve dnech mezi Jom kipur a Sukot.

KŠA, Kapitola 145., Manželství

1. Povinností každého muže je oženit se, aby splnil micvu peru u-revu (ploďte a množte se). Tato micva je závazná pro každého muže, jakmile dosáhne osmnácti let. Po dvacátém roce věku by žádný muž neměl zůstat bez ženy. Pouze v případě, že je hluboce ponořen do studia Tóry a obává se, že manželství by mo­hlo být na překážku jeho studiu, smí manželství odložit, není-li přemáhán smyslností.

2. Když muž zplodí syna a dceru, splnil micvu rozplození — za předpokladu, že syn není neplodný a dcera je schopna početí. /1/ Jestliže muž měl syna a dceru a ti zemřeli, pak zůstanou-li po nich děti, povinnost muže byla splněna. To však platí pouze tehdy, když vnoučata jsou mužského i ženského pohlaví a pocházejí jak od syna, tak od dcery (i když vnuk pochází od dcery a vnučka od syna). Má-li muž vnoučata od syna i od dcery, splnil micvu peru u-revu. Pokud ale jedno z jeho dětí nemělo potomky, byť druhé zanechalo hodně synů i dcer, muž nesplnil micvu.

KŠA, Kapitola 144., Úcta k učiteli, učenci, staršímu, kohenovi

1. Člověk má mít svého učitele ve větší úctě a bázni než svého otce, protože otec mu dal život na tomto světě, ale učitel ho připravuje na život ve světě budoucím.

2. Je psáno (Lv 19:32) mi-pnej sejva takum v´hadarta pnej zaken (před šedinami povstaň a před starším měj úctu). Výraz zaken (starší) označuje muže obeznalého v B-žím zákoně, jak čteme (Nu 11:16): „Shromáždi mi sedmdesát starších Izraele.“ Jistě byli vybráni podle své moudrosti, nikoli podle věku, neboť je psáno „o nichž víš, že jsou staršími svého lidu a jeho správci“. Jsme tedy povinni prokazovat úctu a vážnost muži učenému v Tóře i přesto, že není pokročilého věku a není naším učitelem. Rovněž jsme povinni prokazovat úctu a vážnost osobě sedmdesátileté a starší, byť to je nevědomec (am ha-arec) — pokud to není zlovolník (raša). I nežidovskému starci by se měla projevovat úcta vlídnými slovy a podáním pomocné ruky.

KŠA, Kapitola 143., Ctít otce a matku

1. Člověk musí velmi dbát na to, aby měl svého otce a matku v bázni a úctě, protože Tóra to přirovnává k úctě a bázni před Svatým, budiž požehnán. Naši moudří (Kidušin 30b) nám říkají: „Je psáno (Ex 20:12): Kabed et-avicha v´et-imecha (cti svého otce a svou matku). Je také psáno (Př 3:9): Cti Hospodina ze statku svého. A také (Lv 19:3): Iš imo v´aviv tirau (budeš se bát jeden každý svého otce a své matky), a také (Dt 6:13): Et-hašem elokejcha tira (budeš se bát Hospodina, svého B-ha). Z toho vidíme, že musíme ctít otce a matku stejně, jako máme v úctě a bázni Jeho vznešené jméno. Neboť tři se podílejí na stvoření člověka: Svatý, budiž požehnán, otec a matka. Muž poskytne vše, co je bílé (např. kosti a zuby), matka poskytne to, co je červené (např. krev) a Svatý, budiž požehnán, do něj vdechne duši a vybaví jej schopností vidět, slyšet a mluvit (Nida 31a). Když tedy máme v úctě otce a matku, Svatý, budiž požehnán, řekne: „Započítám jim to, jako kdybych Já mezi nimi přebýval a Mě ctili.“