KŠA, Kapitola 120., Sefirat ha-omer (počítání omeru)

1. Počítání omeru začíná druhým pesachovým večerem. Počítá se vstoje. Záslužné je provádět počítání hned na začátku večera, jakmile se objeví hvězdy na obloze. Čas pro počítání omeru však je celou noc. Při začátku šabatu či svátku se v synagoze počítá omer po večerním kiduši tak, že nejdříve se odříká posvěcení dne. O moca´ej — na konci šabatu či svátku se počítá před havdalou, aby se tím oddálilo odloučení od svatého (dne). Když poslední den Pesachu (jom tov) začíná v sobotu večer (kdy končí šabat) a nad tímtéž pohárem vína se říká kiduš i havdala, bude se omer počítat předtím, aby se oddálila havdala.

2. Když někdo zapomněl a nepočítal ani v noci, měl by počítat ve dne, bez požehnání. Další večery /1/ požehnání bude opět říkat. Pokud ale nepočítal ani ve dne, měl by další večery počítat bez požehnání. Kdo si není jistý, zda večer počítal omer nebo ne, smí o dalších večerech říkat požehnání před počítáním, i kdyby toho večera nepočítal.

KŠA, Kapitola 119., Sederový večer

1. Přesto, že obecně je o šabatu či svátku dovoleno říci kiduš a začít s jídlem dřív, než nastane soumrak (abychom ubrali z všedního a přidali k svátečnímu), o Pesachu to dovoleno není, neboť micvu jíst o Pesachu macesy lze splnit pouze večer, jako tomu bylo u obětního hodu beránka, o němž je psáno (Ex 12:8) „tu noc budou jíst maso“. Také příkaz vypít čtyři poháry vína se váže k večeru. Poněvadž pohár, nad nímž se říká kiduš, je jedním z těch čtyř, neměl by se kiduš pronášet dřív, než zcela jistě nastal večer. Po kiduši si hlava rodiny navlékne kitl a posadí se, aby mohla vést seder. Je dobré podělit děti oříšky, mandlemi atd., protože se určitě zeptají, proč je dostaly a povzbudí se tím k dalším otázkám na vše, co vidí, proč se jedí macesy, hořké byliny, proč se naklonění doleva pololeže opíráme. Děti, které již jsou ve věku, kdy chápou význam svátku i vyprávění o Exodu z Egypta, by měly dostat pohár vína. Je zvykem naplnit ještě jeden pohár zvlášť — Elijášův pohár. /1/

KŠA, Kapitola 118., Příprava sederu

1. Je záslužné obstarat si pro micvu čtyř pohárů opravdu dobré víno. Tam, kde lze dostat červené víno v téže kvalitě jako bílé a vyhovující stejnému stupni kašrutu, je záslužnější použít víno červené, jak praví Př (23:31): „Nehleď na víno, jak se rdí.“ Z citátu vyplývá, že nejvhodnější je víno červené. Červené víno rovněž připomíná krev hebrejských dětí, které dal faraon zabít. Ovšem tam, kde nerozumní a zpozdilí nežidé křivě obviňují Židy (že pijí o Pesachu lidskou krev), by se měli Židé pití červeného vína o Pesachu vyhýbat.

2. Pro první sederové namočení, karpas, používá většina lidí petržel, vhodnější však je celer, který chutná i syrový. Nejlepší ale jsou ředkvičky.

KŠA, Kapitola 117., Další pesachové zákony

1. Pokud objevíme během dne 14. nisanu (do soumraku) v jídle chamec, platí stejná pravidla jako pro jiné zakázané směsi, tj. tvoří-li chamec méně než jednu šedesátinu (dovoleného) pokrmu, považuje se za bezvýznamný. Najdeme-li tedy obilné zrno v kuřeti či v jiném pokrmu, odstraníme je a ostatek pokrmu smíme jíst o Pesachu. Jestliže ale objevíme sebemenší stopu chamecu v pokrmu o samotném Pesachu (tj. po soumraku), bude celý pokrm zakázaný a bude zakázáno jej jíst i mít z něj prospěch. Když tedy najdeme zrno některého z pěti druhů obilí nebo jiný chamec, musíme se poradit s kompetentním učencem (chacham).

2. Objevíme-li během Pesachu obilná zrna ve studni, měli bychom vodu z této studny čerpat jen v krajním případě — když není dostupná jiná voda. Pokud ve studni najdeme kousek chleba, nesmíme vodu ze studny o Pesachu vůbec použít, ani když jiná voda není dostupná. Nepomůže ani přefiltrování vody.

KŠA, Kapitola 116., Rituální očista nádobí pro Pesach — hag´ala, libun

1. Nádobí užívané pro chamec a vyrobené z hlíny (tj. porcelán, keramika, kamenina) se nemůže před Pesachem košerovat hag´alou (působením vařící vody), ani libunem (působením ohně). /1/ Pece, trouby a sporáky vyrobené ze železa či zděné se smí očistit libunem (viz také kpt. 110, bod 1 a 2). Není zvykem košerovat kamna, jichž se v zimě užívá k vytápění domu. Když někdo chce během Pesachu na kamna postavit hrnec, musí dát na kamna železnou ploténku a hrnec postavit na ni. Tento postup platí i pro hliněnou pec.

2. Hag´ala se používá pro košerování nádob dřevěných, kovových, kostěných či nádob z kamene. Pokud by ale vařící voda mohla nádobu poškodit (např. její části jsou spojené lepidlem nebo držadlo je přilepené), nesmí se nádoba košerovat hag´alou, protože je možné, že proces by z obavy před poškozením nebyl proveden důkladně.

KŠA, Kapitola 115., Když připadne 14. nisan na šabat

1. Jestliže den před Pesachem (14. nisan) připadá na šabat, provádí se hledání chamecu ve čtvrtek večer, v předvečer 13. nisanu. Po skončeném hledání bychom měli zrušit kvas formulí Kol chamira (vše kvašené, viz kpt. 111, bod 10) a v pátek dopoledne jej spálíme (do jedenácti hodin), avšak už bez pronesení Kol chamira, tu řekneme o šabatu po ranním jídle.

2. Prvorozený syn se ve čtvrtek postí; je-li pro něj obtížné postit se tak dlouho, dokud neskončí hledání chamecu, smí před hledáním sníst malé občerstvení, anebo pověří hledáním někoho jiného (a pak smí před hledáním jíst).

KŠA, Kapitola 114., Prodej chamecu

1. Každým okamžikem, kdy Žid má o Pesachu chamec ve vlastnictví, porušuje micvot Tóry (Ex 13:7) „nespatří u tebe žádný kvas“ a (Ex 12:19) „po sedm dní se ve vašich domech nenajde žádný kvas“. Z tohoto chamecu nesmí mít žádný prospěch. Platí to, i když chamec před Pesachem zrušil. Kdo vlastní velké množství chamecu a nemůže jej zničit, musí jej před Pesachem prodat nežidovi, dokud je dovoleno mít prospěch z chamecu. /1/ Prodej se nesmí pokládat za symbolický, bez skutečného úmyslu — člověk musí být skutečně rozhodnut, že chamec nežidovi prodá závaznou obchodní smlouvou. (Žid musí stanovit cenu za chamec i za pronájem místnosti, v níž je chamec uskladněn, vzít malou zálohu a zbytek považovat za půjčku, splatnou po Pesachu. Neměl by stanovovat cenu vyšší, než je běžná obchodní cena. Po Pesachu pak požádá nežida, aby doplatil zbytek dluhu. Odpoví-li nežid, že nemá potřebný obnos, požádá ho Žid, aby mu za stanovenou sumu prodal chamec zpět. K prodeji by se nemělo přistupovat lehkovážně, ale jako ke skutečné obchodní transakci.)

KŠA, Kapitola 113., Den před Pesachem (14. nisan) a pečení macesů

1. Čtrnáctého nisanu se neříká Mizmor l´toda ani Lamenaceach.

2. Po uplynutí jedné třetiny dne je zakázáno jíst chamec, tj. asi kolem desáté hodiny dopolední (po uplynutí třetiny času mezi úsvitem - alot ha-šachar a objevením hvězd - cet ha-kochavim /1/); smíme však z něj mít prospěch ještě další hodinu, tj. asi do jedenácti hodin. Do té doby jej tedy smíme prodat nežidovi, po uplynutí této doby již z chamecu nesmíme mít žádný prospěch. Musíme jej spálit a zrušit, dokud je dovoleno mít z něj prospěch, tj. před jedenáctou hodinou dopolední.

KŠA, Kapitola 112., Co z chamecu si smíme a nesmíme ponechat o Pesachu

1. Nesmíme mít ve vlastnictví nic, co obsahuje chamec, i kdybychom celou věc odstranili a zbyl jen kousek. Pokud potravina nikdy chamec neobsahovala, pouze se vařila v nádobě, používané na chamec anebo je v takové nádobě naložena, tuto potravinu smíme mít přes Pesach, i kdyby se chamec vařil v nádobě téhož dne — s podmínkou, že jsme potravinu v nádobě vařili či do nádoby nakládali před Pesachem. Ale vše, co se v nádobě používané pro chamec vařilo během Pesachu, musí se spálit.

2. Když jsou v obilí zrna naklíčená či rozbitá, byť to byla jen nepatrná část z celkového množství, anebo se na obilí vylila voda či bylo obilí propláchnuto vodou, nesmíme si je během pesachového týdne ponechat, ani z něj nic připravit. Jestliže navlhlé obilí prodáme bližnímu, musíme jej upozornit, aby je neměl doma o Pesachu. Máme zákaz prodat je nežidovi, pokud je pravděpodobné, že by je prodal opět Židovi, a ten by je vlastnil o Pesachu.

KŠA, Kapitola 111., Bedikat chamec a biur chamec (hledání a zrušení chamecu)

1. Večer před Pesachem (tj. večer mezi 13. a 14. nisanem), bezprostředně po setmění, je nutno provést bedikat chamec (hledání chamecu). Půl hodiny před setměním je zakázáno začít s jídlem či s jakoukoli prací.

2. Hledání se provádí s jednou voskovou svíčkou (ze včelího vosku), která má jeden knot, ne několik spojených, protože pak by byla jako pochodeň. Nemáme-li svíčku z včelího vosku, můžeme použít lojovou. /1/

3. Musí se prohlédnout všechny místnosti, v nichž by se chamec mohl nacházet, tedy i sklepy, půdy, komory, skladiště a kůlny. Rovněž se musí prohlédnout všechny nádoby, v nichž se uchovává chamec. Před vlastním hledáním by se všechny tyto prostory měly pečlivě zamést a zbavit chamecu, aby se obřad hledání usnadnil.

KŠA, Kapitola 110., Zpracování těsta a pečení macot

1. Chceme-li macesy péct v peci, v níž pečeme kynuté těsto (chamec), musíme ji nejdřív rituálně očistit (vykošerovat) postupem libun, tj. rozpálit doruda, až odlétají jiskry; méně se nepovažuje za libun. Měli bychom dát pozor, abychom celý její povrch pokryli žhavými uhlíky. Je správné i nutné ihned po libunu pec důkladně vyčistit od popela, vyčkat až zchladne a pak ji znovu rozpálit pro pečení macesů.

2. Jsou tací, kteří namísto košerování libunem vymažou vnitřek pece novou vrstvou hlíny. Je to dobrý postup, protože zbytky chamecu, jež ulpěly na stěnách pece, se odstraní rozpálením pece před pečením macesů. Stěny se však musí pokrýt vrstvou na prst silnou nebo silnější. Tenká vrstva nestačí.

KŠA, Kapitola 109., Voda do těsta na macesy

1. Těsto na macesy by se mělo zadělávat jen vodou, která se nechala stát přes noc (majim šelonu), tj. voda by se měla nabrat bejn hašmašot (doba od západu slunce do objevení hvězd na obloze) a přes noc ji nechat stát na zemi. I když je noc delší než dvanáct hodin, nesmí se vodou zadělat těsto, dokud se nerozbřeskne. Je-li noc krátká a mezi nabráním vody a rozbřeskem je doba kratší než dvanáct hodin, je třeba vyčkat, než uplyne plných dvanáct hodin. Lidé běžně používají tuto vodu hned po svítání, i když dvanáct hodin ještě neuplynulo. Některé autority s tím sice souhlasí, ale většina pozdějších halachických autorit (poskim) nesouhlasí. Měli bychom tedy dbát jejich názoru.

2. Kdo nedokáže přesně určit čas bejn hašmašot, měl by nabrat vodu dříve, ne však před západem slunce. Je zvykem vodu přecedit a zakrýt. Voda by měla stát na chladném místě. Když ji ráno přineseme do domu, měli bychom dát pozor, abychom ji nevystavili slunečním paprskům.

KŠA, Kapitola 108., Obilí a mouka na macesy

1. Je psáno (Ex 12:17): „A budete zachovávat ustanovení o nekvašeném chlebu (macot).“ Z toho se učíme, že musíme bdít nad tím, aby se zrní určené k přípravě macesů (pro pesachový seder) nedostalo do styku s vodou. Podle některých velkých halachických učenců začíná tato bdělost obdobím sklizně. Obvykle se však řídíme názorem autorit, které tvrdí, že stačí dohlížet na obilí až od chvíle, kdy je přivezeme do mlýna k mletí. /1/ Ale i když je obvyklé řídit se tímto názorem, člověk horlivý v zachovávání micvot bude bdělý od žní, a tak je to správné. Kdo je svědomitý, nedopustí, aby obilí zůstalo na poli až do plného vyzrání, kdy jsou obilky suché a stébla bílá, protože obilí by mohlo po dešti zkvasit. Nejlépe je proto sklidit obilí, když ještě dozrává a obilná stébla jsou dosud nazelenalá. Pokud je to možné, používáme po celé trvání svátku macesy z obilí, které bylo pod dohledem od sklizně. Není-li to možné, měli bychom takovými macesy vzdát úctu aspoň oběma sederovým večerům (viz Chajej adam kpt. 128, b. 30).

KŠA, Kapitola 107., Měsíc nisan

1. Po celý měsíc nisan se neříká tachanun ani Ciduk ha-din. Neříká se ani Cidkatcha cedek (spravedlnost Tvá) v odpolední šabatové modlitbě. Počínaje roš chodeš nisan je zvykem číst z Tóry každý den část popisující obětní dary, jež přinesli nesiim (kmenoví vůdci) toho kterého dne (Nu kpt. 7). Třináctého nisanu se obvykle čte začátek sidry Beha´alotcha až k verši ken asa et ha-menora (tak učinil svícen), protože to souvisí s kmenem Levi.

2. Během měsíce nisanu nemáme dovoleno postit se, platí to i pro půst při jahrzeitu za mrtvé rodiče. Kdo však měl zlý sen, smí se postit. Prvorození synové se postí den před Pesachem, jak bude vysvětleno, dá-li B-h, v kpt. 113. Ženich a nevěsta se během tohoto měsíce smí postit, dokonce i na roš chodeš nisan.

KŠA, Kapitola 106., Obchodování o chol ha-moed

1. O chol ha-moed je zakázáno věnovat se obchodní činnosti, tedy kupování i prodávání. Pokud se ale naskytne příležitost k velkému zisku, smí se prodej či koupě uskutečnit v soukromí; pak bychom ale měli utratit na oslavu svátku víc, než jsme původně zamýšleli.

2. Má-li někdo zboží a obává se, že jeho cena klesne pod skutečnou hodnotu, nebude-li ihned prodáno, má dovoleno zboží prodat o chol ha-moed. Jestliže ale žádná ztráta nehrozí, pouze by neměl žádný zisk, kdyby neprodal, pak má zakázáno zboží prodat, poněvadž ušlý zisk se nepovažuje za ztrátu. /1/

KŠA, Kapitola 105., Činnosti zakázané o chol ha-moed kvůli námaze

1. O chol ha-moed je zakázáno přenášet věci a nábytek z obydlí v jednom dvoře do obydlí v jiném dvoře. Nesmí se přenášet ani z nevyhovujícího příbytku do lepšího. Je však dovoleno přenášet z jednoho obydlí do druhého v témže dvoře. Kde spolu sousedí dva dvory a jsou prostupné brankou, smí se věci stěhovat touto brankou. Pokud by člověk utrpěl škodu tím, že by věci nepřestěhoval, smí je přestěhovat i z jednoho města do druhého. Smí také přenášet věci z obydlí, které mu nepatří, do svého obydlí: tím se znásobí jeho radost ze svátku, protože každý je rád, když má svůj vlastní příbytek. 

KŠA, Kapitola 104., Chol ha-moed (prostřední dny svátků)

1. Některé práce jsou o chol ha-moed zakázány, jiné dovoleny. Smíme vykonat práci 1/ kvůli přípravě jídla na tyto dny a na jom tov, a také 2/ aby se zabránilo ztrátě (davar ha-aved). Nutno svědomitě dbát, abychom nevykonávali o chol ha-moed zakázané práce, protože Pesachim (118 a) uvádí, že ten, kdo znesvěcuje chol ha-moed je jako ten, kdo uctívá nepravé bohy.

2. Naši moudří, požehnané paměti (Avot 3:11) nás také učí, že osoba, která znevažuje chol ha-moed, nebude mít podíl na budoucím světě, ani kdyby oplývala znalostmi Tóry a dobrými skutky. Co znamená „znevažovat“? Neuctít den přiměřeným jídlem a pitím, ani lepším oblečením. Proto by si každý měl obléci pěkné šaty a oslavit den podle svých finančních prostředků.

3. Pokud by nevykonáním určité práce vznikla škoda, smí pro nás práci vykonat i Žid, a to i za peníze. Jestliže nevznikne žádná škoda, pouze je to práce nutná pro potřeby svátku, nesmí ji pro nás za peníze vykonat Žid, ale pouze nežid. Když není v dosahu nežid, který by práci udělal a nejsme schopni udělat ji sami, smí ji pro nás udělat Žid za peníze.

KŠA, Kapitola 103., Sváteční veselí

1. Máme povinnost ctít všechny sváteční dny a radovat se z nich, právě tak jako ctíme šabat a máme z něj potěšení. O šabatu je psáno (Iz 58:13) „svatý den Hospodinův slavný“, o svátcích je psáno „svaté shromáždění“.

2. Jak ctít (kevod) svátky? Naši moudří, požehnané paměti, říkají (Moed katan 14a), že den před svátkem si musíme ostříhat vlasy, abychom vypadali o svátku upraveně, měli bychom se vykoupat v teplé vodě, umýt si vlasy a ostříhat nehty, jako to děláme před šabatem. K poctě svátku bychom měli jako před šabatem upéci doma chaly (bochníky bílého chleba). Před začátkem svátku máme — také jako před šabatem — zakázáno jíst od času mincha ketana /1/ (3 1/2 hod. po poledni), abychom pak jedli sváteční jí­dlo s větší chutí. Pokud den před svátkem je šabat, mělo by se třetí šabatové jídlo (se´udat šlišit) jíst před mincha ketana /2/ (viz kpt. 59). První den svátku by se rovněž nemělo jíst příliš pozdě odpoledne, neboť je to předvečer druhého dne svátku. /3/

KŠA, Kapitola 102., Eruv tavšilin

1. Připadne-li na pátek jom tov, bude zakázáno vařit či péct jídlo pro šabat, pokud se (odpoledne před svátkem) nepřipraví eruv tavšilin. Jak? Vezmeme chléb a trochu vařeného či pečeného pokrmu, který se jí s chlebem a řekneme požehnání Baruch ata... al micvat eruv (požehnán budiž, Hospodine... Jenž nás posvětil svými příkazy a nařídil nám příkaz eruvu). Pak řekneme B´dejn eruva jehe šare.... lanu ul´chol jisrael hadarim ba-ir ha-zot (tímto eruvem budiž nám dovoleno péci, vařit, smažit, ohřívat pokrmy, rozžíhat světla a konat vše potřebné o dni svátečním na šabat, nám i všem Židům, přebývajícím v tomto městě). V sidurech je text uveden v aramejském originálu. Kdo textu nerozumí, měl by slova říci v jazyce, jemuž rozumí.

2. Vařený pokrm musí být něco, co se běžně jí s chlebem — např. maso, ryba, vejce. Vezme-li člověk pokrm, který se běžně s chlebem nejí, eruv je neplatný. Je třeba vzít nejméně k´zajit /1/ pokrmu a k´bejca /2/ chleba. Měl by to být kvalitní kousek pokrmu a celý bochník chleba. Chléb by měl o šabatu ležet na stole jako druhý bochník (lechem mišne) a mělo by se z něj jíst při se´udat šlišit: ježto posloužil k vykonání jedné micvy, je dobré použít jej i pro jinou.

KŠA, Kapitola 101., Příprava jídla na druhý den svátku

1. Všechny práce, jež je dovoleno vykonávat o jom tov, smí se konat pouze pro potřebu toho dne. Je zakázáno připravovat první den svátku jídlo na druhý den (platí to i pro Roš ha-šana, viz kpt. 99, bod 2). Zvláště je zakázáno připravovat něco na všední den. Jestliže ale vaříme jídlo na první den svátku, smíme vařit ve větším hrnci a nechat něco na večer nebo na druhý den. Je to však dovoleno pouze u pokrmů, které chutnají lépe, když se vaří ve větším množství (např. maso) a s podmínkou, že neurčíme zbytek výslovně na večer či na další den. Ostatní pokrmy se nesmí připravovat ve větším množství, než je potřeba toho dne, poněvadž chystat více znamená vyvinout více námahy. /1/

2. I činnost, která není skutečnou prací (např. donést vodu nebo přinést víno na kiduš či havdalu), je zakázána, pokud je to na další den. Je také zakázáno dát první den svátku svíce do svícnu či upevnit knot do lampy, pokud budou rozsvíceny až večer (leda by se použily už před večerem, anebo jsou určeny k osvětlení synagogy).