pondělí 16. července 2012

KŠA, Kapitola 114., Prodej chamecu

1. Každým okamžikem, kdy Žid má o Pesachu chamec ve vlastnictví, porušuje micvot Tóry (Ex 13:7) „nespatří u tebe žádný kvas“ a (Ex 12:19) „po sedm dní se ve vašich domech nenajde žádný kvas“. Z tohoto chamecu nesmí mít žádný prospěch. Platí to, i když chamec před Pesachem zrušil. Kdo vlastní velké množství chamecu a nemůže jej zničit, musí jej před Pesachem prodat nežidovi, dokud je dovoleno mít prospěch z chamecu. /1/ Prodej se nesmí pokládat za symbolický, bez skutečného úmyslu — člověk musí být skutečně rozhodnut, že chamec nežidovi prodá závaznou obchodní smlouvou. (Žid musí stanovit cenu za chamec i za pronájem místnosti, v níž je chamec uskladněn, vzít malou zálohu a zbytek považovat za půjčku, splatnou po Pesachu. Neměl by stanovovat cenu vyšší, než je běžná obchodní cena. Po Pesachu pak požádá nežida, aby doplatil zbytek dluhu. Odpoví-li nežid, že nemá potřebný obnos, požádá ho Žid, aby mu za stanovenou sumu prodal chamec zpět. K prodeji by se nemělo přistupovat lehkovážně, ale jako ke skutečné obchodní transakci.)

2. Chamec, který byl prodán nežidovi, nesmí být přechováván na Židově pozemku. Nejlépe když si jej nežid převeze do svého domu. Není-li to možné, je nutno pronajmout mu místnost, v níž se chamec skladuje. Musí být sepsána prodejní smlouva s uvedením jména kupce i ceny, již zaplatil za pronájem místnosti s chamecem. Ve smlouvě musí být jasně uvedeno, že spolu s místností kupec nabývá i chamec, v místnosti uskladněný. Smlouva rovněž musí obsahovat cenu za každý druh chamecu, který Žid prodává, není však třeba uvádět přesné množství prodávaného chamecu; stačí napsat cenu za měrnou jednotku (viz P´ri megadim). Např. prodává-li Žid nežidovi pálenku, uvede, že mu prodává pálenku po 5 zlatých za míru, bez přesného udání, kolik měr pálenky mu prodá. Vše, co je napsáno ve smlouvě, musí se ústně s nežidem projednat. Měla by být zaplacena záloha a zbytek sumy považován za dluh. /2/ Toto vše by mělo být zapsáno ve smlouvě. Žid musí dát nežidovi klíč od místnosti, v níž je chamec uložen. Je-li chamec uskladněn v nádobě vyžadující rituální očištění (po zakoupení od nežida — viz kpt. 37), měl by se prodat pouze chamec bez nádoby. Jinak by Žid musel po Pesachu, kdy chamec odkoupí zpět, nádobu ponořit do mikve. /3/

3. Jestliže se Žid po provedení transakce obává, že nežid chamec poškodí, smí přivěsit na dveře místnosti další zámek /4/; anebo nežidovský kupec ponechá klíč v úschově u Žida. Je však zakázáno, aby Žid opatřil pečetí přímo chamec samotný (viz P´ri megadim).

4. Pokud židovský vlastník nemůže pronajmout nežidovi celou místnost, protože ji chce také využívat, měl by místnost přepažit, nežidovi pronajmout část za přepážkou a ve smlouvě to uvést. Měl by tam také uvést, že kupec má právo vstoupit na Židův pozemek a jít až do své najaté části místnosti. Stejně tak by se do smlouvy mělo uvést, že pokud nežid prodá chamec dalšímu nežidovi, anebo (po Pesachu) Židovi, druhý kupec bude mít rovněž právo přístupu na pozemek a do pronajaté prostory, v níž je chamec uložen. Pronajme-li Žid nežidovskému kupci celou místnost, ale cestou do ní se musí projít celým Židovým obydlím, musí být ve smlouvě uvedeno, že kupec i ten, kdo od něj chamec dále odkoupí, má právo vejít do obydlí a jít až do místnosti, kde je uložen chamec.

5. Není-li prodávající Žid majitelem domu, v němž bydlí, ale má jej pouze pronajatý od jiného Žida, není oprávněn dále pronajmout část obydlí nežidovi bez svolení majitele. Měl by tedy výslovně s nežidem ujednat, že mu nepronajímá místnost jako obydlí, ale pouze jako sklad. Nesmí však přímo uvést, že jde o pronájem k uskladnění chamecu. Lépe je říci, že mu pronajímá místnost k uskladnění zboží a nádobí. Majitel domu (pokud je dosažitelný) by měl být požádán o svolení pronajmout místnost nežidovi. Obdobně i ten, kdo se chystá před Pesachem k cestě a prodej chamecu nechává na své ženě, musí jí dát výslovný souhlas s pronájmem místnosti, kde je uložen chamec na prodej nežidovi.
6. Je zakázáno sjednat s nežidem, že musí prodat chamec zpět Židovi, nebo že Žid musí koupit chamec zpět. Ústně však smí slíbit, že chamec odkoupí nazpět a dá nežidovi utržit.

7. Je zakázáno prodat chamec odpadlému Židu či Židovce (mumar), a rovněž synovi nežida a odpadlé Židovky, který se narodil poté, co se zřekla židovské víry. Všechny tyto osoby jsou totiž stále Židé a pokud jde o chamec, jsou považovány za Židy. Prodat jim chamec je totéž jako nechat jej o Pesachu ve vlastnictví Žida, z tohoto chamecu nesmí být žádný prospěch.

8. Kdo vlastní chamec na vzdáleném místě (např. obilí, převážené vlakem či lodí), smí jej prodat nežidovi i s tím místem, pomocí kinjan agav karka (nabytí cestou půdy). Měl by se však svého vlastnictví zříci před rabínským soudem nebo v přítomnosti tří svědků. Pokud je chamec (obilí) dopraven o Pesachu, měl by nežidovský kupec zaplatit náklady na dopravu a další výdaje. Když nežidovský obchodní společník pošle Židovi bez jeho vědomí či bez vyžádání zboží, které je chamec, Žid se o ně nesmí vůbec starat, všechny účty by měl zaplatit nežid, jenž koupil jeho chamec. Žid by se měl vlastnictví chamecu vzdát před rabínským soudem či v přítomnosti tří svědků.

9. Židovský majitel mlýna, který dostal za mletí zaplaceno obilím, které se již stalo chamecem, musí mlýn před Pesachem prodat či pronajmout nežidovi.

10. Pokud jde o prodej dobytka nežidovi, rabínské autority zastávají rozdílné názory, ježto nežid by mohl dobytek krmit během svátku chamecem. Lépe je zdržet se prodeje. Není-li možno vyhnout se prodeji, měl by se člověk řídit rozhodnutím kompetentního rabína (chacham).

11. Žid smí půjčit před Pesachem jinému Židovi bochník chleba s úmluvou, že po Pesachu vrátí podobný bochník. V některých komunitách to však není dovoleno.

12. Když se kvásek patřící Židovi nachází o Pesachu ve vlastnictví nežida, nebo naopak kvásek patřící nežidovi má o Pesachu ve vlastnictví Žid, musí být dotázán kompetentní rabín (chacham), jak postupovat, ježto na tento problém existuje mnoho rozdílných názorů.

13. Po Pesachu nutno dát pozor, abychom neměli prospěch z chamecu, který patřil Židovi, jehož podezříváme, že neprodal chamec před Pesachem, jak stanoveno. /5/


POZNÁMKY k 114. kpt.:

/1/ Prodej chamecu nežidům prošel s vývojem halachy několika etapami (viz rav S. Zevin — Ha-moadim b´halacha). V naší kapitole KŠA zachycuje situaci, kdy každý jednotlivec prodával svůj chamec nežidovi zvlášť. V současnosti je obvykle prostředníkem rabín a prodá chamec najednou za všechny členy obce. Tento způsob byl zaveden kvůli mnoha složitým problémům, které se pojí k prodeji chamecu. Proto je záhodno, aby člověk neprodával svůj chamec sám, ale skrze příslušnou rabínskou autoritu, která to provede za něj.

/2/ Rb. Šneur Zalman z Ljadi rovněž vyžaduje souhlas dalšího Žida jako ručitele (orev kablon) za nežidův dluh.

/3/ Smlouva o prodeji, kterou v současnosti prodává chamec většina rabínů, vylučuje nutnost ponoření nádob.

/4/ MB (448:12) zakazuje židovskému majiteli, aby umístil na dveře další zámek.

/5/ Toto pravidlo je zvláště důležité pro židovské vlastníky supermarketů a potravinářských firem, kteří nejsou svědomití v zachovávání pesachových zákonů.

Návrh smlouvy o prodeji chamecu


Já, níže podepsaný, prodávám všechnu pálenku, kterou mám ve sklepě svého domu, nežidovi XX. Sklep se nachází v severní části mého dvora, vedle toho na východní straně.
Prodávám veškerou skladovanou pálenku, v sudech velkých i středních, včetně nádob, za dvě sta dvacet zlatých.
Dále sedm měr araku (vanilkového likéru), který je ve velké láhvi, za pět zlatých, toto prodávám bez nádoby.
Dále slivovici v malém soudku, za dvanáct zlatých padesát, včetně nádoby.
Dále šest prázdných sudů, používaných ke skladování pálenky a dva velké prázdné sudy s železnými obručemi, za osm zlatých padesát.
Dále pět pytlů pšeničné mouky, skladované v komoře mého domu, za třicet devět zlatých, včetně pytlů, a také všechny nádoby na chamec (díže na těsto a moučné truhly), které se nacházejí v komoře, za čtyři zlaté padesát, a dále pytlík ječmenných krup tamtéž, za jeden zlatý padesát, včetně pytlíku.
Obdržel jsem od něj zálohu ve výši deseti zlatých, zbytek pokládám za půjčku, splatnou do deseti dnů ode dne, uvedeného níže.
Pronajal jsem také řečenému XX na deset dnů, počínaje dneškem, sklep i komoru, v níž se nacházejí uvedené položky, za čtyři zlaté. Obdržel jsem zálohu tři zlaté, zbytek je půjčka splatná do deseti dnů od data, uvedeného níže.
Na základě nabytí půdy XX, kterou jsem mu pronajal, převádím výše uvedené položky do jeho vlastnictví.
Potvrzuji, že jsem řečenému XX pronajal zmíněný sklep i komoru, a výše uvedené položky prodal a převedl na něho. Obchodní transakce je platná podle zákonů naší svaté Tóry i podle zákonů země a císaře, budiž mu vzdána úcta, a nelze ji napadnout. XX má právo naložit s koupenými věcmi dle vlastní úvahy. Smí je bez omezení prodat, darovat či pronajmout. Smí také výše uvedené položky odvézt do svého domu. Pokud je nechá na dosavadním místě, je za ně odpovědný. Já za ně nenesu žádnou zodpovědnost, ani v případě ztráty způsobené vlivy, které nemohu ovlivnit.
Dávám také XX právo vstoupit na můj dvůr a do mého domu, aby se dostal do sklepa a komory, které si pronajal. Pokud během nájemní lhůty prodá zboží dalším osobám, mají i ony právo přístupu ke sklepu i komoře. Dávám XX klíče ke sklepu a komoře.
Vše výše uvedené bylo provedeno a je platné podle příkazů naší svaté Tóry a podle zákonů císaře, budiž mu vzdána úcta.

Ungvar, 14. nisan 5634 (1874)

Podpis (Reuben ben Šimon Israelovitz)

~ ~ ~ ~ ~
V současnosti obvykle rabín prodává chamec za celou komunitu, individuální smlouva tedy není nutná.
 ~ ~ ~ ~ ~

Návrh smlouvy podle Noda Bi´huda, doplněný podle Chatam Sofer.


(Tento text se však nenachází ve všech vydáních KŠA.)


„Stvrzuji svým podpisem, připojeným ke smlouvě, že jsem pronajal nežidovi, panu XX místnost na devět příštích dní (připadne-li 14. nisan na šabat, uvede se všude v textu deset dní), počínaje dneškem, a prodal mu také všechny potraviny, vařené i syrové, jakož i všechny nápoje, uložené v té místnosti. Od zmíněného nabyvatele obdržel jsem částku xx zlatých jako zálohu a přijetím této zálohy potvrzuji, že místnost mu tím byla pronajata na devět následujících dnů, počínaje dneškem a je tedy k jeho výhradnímu použití, jakož i veškeré potraviny v místnosti, vařené i syrové, jež mu tímto předávám. Převzetím místnosti do užívání převádí se do jeho vlastnictví i vše, co je v místnosti uloženo, potraviny i nápoje. S převzetím místnosti do užívání převádím do vlastnictví výše uvedeného nabyvatele také všechno své obilí na poli i všechny lihoviny, které mám uloženy v X.
Dokladem o prodeji je tato smlouva, jejím přijetím se zmíněný nabyvatel stává nájemcem uvedené místnosti a vlastníkem všech tam uložených věcí i výše uvedených potravin a nápojů. Ježto mi nabyvatel dosud neuhradil dlužnou sumu za koupi, souhlasím se zaplacením této částky ke dni -- a výslovně prohlašuji, že prodané potraviny i nápoje nemám v zástavě, veškeré riziko tedy nese nabyvatel, nikoli já.

To stvrzuji svou pečetí a podpisem: --

Dáno v --, dne -- měsíce -- roku --.“

~ ~ ~ ~ ~
Když Žid obdrží od kupce zálohu, měl by předtím, než mu předá smlouvu, prohlásit také ústně:
~ ~ ~ ~ ~

„Pronajímám vám tuto místnost na devět (deset) dní za xx zlatých a prodávám vám veškeré potraviny vařené i syrové, jakož i všechny nápoje, uložené v místnosti, do vašeho výlučného a nepopiratelného vlastnictví, za xx zlatých (pokud má Žid obilí, lihoviny či další chamec ještě na jiných místech, měl by říci, že prodává i všechno obilí na tom a tom poli, či lihoviny a další kvas uložený tam a tam za obnos xx zlatých). Přijímám od vás tuto částku za to, že jsem vám pronajal zmíněnou místnost na devět (deset) dnů. Tímto vám předávám místnost do pronájmu se všemi právy. Pronájmem se stáváte vlastníkem veškeré úrody a lihovin, jež vám prodávám, jakož i všech syrových i vařených potravin a nápojů, zmíněných výše. Dlužíte mi uhrazení kupní ceny ve výši xx zlatých, tuto částku jste povinen zaplatit ke dni --. Je to osobní dluh, zmíněné potraviny a nápoje jsem vám prodal a nejsou u mne v zástavě; všechna rizika plynoucí z vlastnictví nesete do budoucna vy, nikoli já.“