KŠA, Kapitola 47., Stem jejinam (nežidovské víno)

1. Mezi 365 zákazy uvedenými v Tóře je zákaz vína, užívaného k modloslužbě — jajin nesach. Rabínské autority zákaz dále rozšířily a zakázaly jakékoli víno od pohanů — stem jejinam. V současné době je podle některých autorit zakázáno pouze pití stem jejinam, avšak je dovoleno mít z něj prospěch. Žid tedy smí vzít od nežida víno jako splátku za dluh, aby tím získal zpět své peníze. Podobně se díváme i na další případy, kdy hrozí ztráta — např. když někdo poruší zákaz a takové víno koupí. Avšak je zakázáno koupit toto víno se záměrem utržit zisk z jeho prodeje. Některé autority zaujímají mírný postoj i v tomto případě, avšak správnější je řídit se přísnějším názorem.

KŠA, Kapitola 46., Zakázaná jídla (zákaz krve, mléka s masem, červů a běžných trefot)

1. Krev, nalezená ve vejci, je zakázaná. Někdy může být kvůli krvavým skvrnkám zakázáno celé vejce. Je tedy nutno vejce prohlédnout, než je použijeme k vaření.

2. Rybí krev je dovolena, ale když ji shromáždíme do nádoby, je k použití zakázána, protože by mohla budit dojem zakázané krve. Pokud však je zcela zřejmé, že je to krev rybí — např. jsou v ní šupiny — je použití dovoleno.

KŠA, Kapitola 45., Birkat ha-mazon se zimunem

1. Jestliže společně jedly tři osoby mužského pohlaví, musí společně říci Birkat ha-mazon s úvodním zimunem a musí je říci pokud možno nad pohárem vína. Nelze-li opatřit víno, lze použít pivo, medovinu či destilát, který je rozšířeným nápojem — chamar medina v dané oblasti; tedy tam, kde se vinná réva nepěstuje a člověk by musel jít celý den, než by víno obstaral, víno je tam drahé a tyto nápoje se obvykle používají namísto vína. Podle některých autorit by měl i člověk samotný říci Birkat ha-mazon nad pohárem. V tom případě nebude člověk svědomitý v provádění micvot držet pohár oběma rukama, ale postaví jej na stůl před sebe.

KŠA, Kapitola 44., Majim achronim. Birkat ha-mazon.

1. Většina lidí na mytí rukou po jídle (majim achronim) nedbá, ale bohabojný člověk je bude pečlivě zachovávat. Není třeba mýt celé ruce, stačí špičky prstů až po druhý prstní kloub, a před osušením nechat ruce viset dolů, aby voda okapala. Ten, kdo bude říkat Birkat ha-mazon, si umyje ruce první. /1/

2. Člověk by si neměl mýt ruce nad podlahou, kde chodí lidé, protože ve vodě ulpěl nečistý duch. Lépe je mýt si ruce do nádoby nebo pod stůl, pak si ruce osušit a říci Birkat ha-mazon. Mezi mytím a začátkem Birkat nesmí být přerušení.

KŠA, Kapitola 43., Zvláštní požehnání nad pokrmy a nápoji při jídle

1. Nemusíme říkat zvláštní požehnání před či po snězení jakéhokoli pokrmu, který se běžně jí při pravidelném denním jídle, např. maso, ryba, pochutiny, ovesná kaše, polévka, lívance atd., jež se obvykle jedí bez chleba. Je běžné jíst tyto pokrmy při denním jídle, jsou součástí jídla a jsou tedy obsáhnuty požehnáním Ha-moci nad chlebem a modlitbou po jídle — Birkat ha-mazon. I kdyby byly v průběhu jídla doneseny pokrmy z jiného domu, nemusíme nad nimi říkat zvlášť požehnání — má se za to, že vše, co se k jídlu předkládá, bylo zahrnuto Ha-moci.

KŠA, Kapitola 42., Halachot pro chování u jídla

1. Kdo má dobytek nebo drůbež, které musí krmit, má zakázáno usednout k jídlu dřív, než je nakrmí, neboť je psáno (Dt 11:15): „Na tvém poli dám vyrůst trávě pro tvůj dobytek, a budeš jíst až do sytosti“. V Tóře se tedy dává přednost nakrmení zvířat před člověkem. Pokud však jde o pití, má přednost člověk, neboť je psáno (Gn 24:46): „Pij, a také velbloudy tvé napojím“ a jinde (Nu 20:8): „Napojíš shromáždění i jejich dobytek“.

2. Neměli bychom jíst či pít hltavě, ani jíst a pít vstoje; stůl k jídlu má být čistý a upravený, i když máme jen obyčejné jídlo. Neměli bychom držet v ruce a ukusovat z kousku jídla většího než k´bejca. Není slušné držet jídlo jednou rukou a druhou z něj po kousku ulamovat. Člověk by neměl vypít skleničku vína naráz. Kdo to dělá, je piják. Běžným zvykem je vypít skleničku nadvakrát; vypít ji natřikrát je známkou vyběračnosti, leda by byla sklenička hodně velká — pak ji člověk smí vypít na tolik doušků, jak libo. Pijeme-li z velmi malé skleničky, smíme ji vypít naráz.

KŠA, Kapitola 41., Chléb, požehnání Ha-moci

1. Požehnání Ha-moci se říká nad chlebem z mouky některého z pěti druhů obilí (pšenice, ječmen, žito, oves, špalda) a po snězení se říká Birkat ha-mazon. (Pravidla pro „pat haba´a bekisnin“ — kategorie zahrnující koláče, buchty a moučníky, nad nimiž se říká požehnání Mezonot — viz kpt. 48.)

2. Je třeba dát pozor a zbytečně nedělat přestávku mezi umytím rukou a vyslovením požehnání Ha-moci; smí se však odpovědět Amen na jakékoli požehnání, které slyšíme. Za přerušení se považuje prodleva trvající tak dlouho, co by člověk ušel dvacet dva lokty, anebo než by přešel z jednoho domu do druhého /1/, i na krátkou vzdálenost, jakož i hovor o věcech nesouvisejících s jídlem. Jestliže se podobné přerušení udělalo neúmyslně, nevadí to, pokud člověk nevykonává nějakou činnost /2/ či není zaujat delším hovorem, pak by se to chápalo jako odvrácení pozornosti a člověk by si musel znovu umýt ruce. (Viz též kpt. 42, b. 22.)

KŠA, Kapitola 40., Mytí rukou před jídlem

1. Před požitím chleba, nad kterým se říká požehnání „Ha moci — Jenž vyvádí chléb ze země“, si musíme nejdřív umýt ruce. Pokud je množství chleba alespoň váhy vejce (k´bejca — asi 52-62g) /1/, musí se říci požehnání nad mytím rukou, je-li však chleba méně, nemusí se říkat.

2. Voda na mytí rukou musí být vylita z nádoby /2/, která je celá, není děravá, ani naprasklá. Kolem hrdla musí být hladká, bez žlábkování a jakýchkoli výčnělků. /3/ Použijeme-li nádobu s hubičkou (džbán), nesmíme lít vodu hubičkou, poněvadž ta není považována za součást nádoby, ježto se v ní tekutina neudrží. Musíme tedy vodu lít přes okraj džbánu mimo žlábek.

KŠA, Kapitola 39., Jídlo a pití před pravidelným denním jídlem

1. Není jednoznačně stanoveno, jak se má zachovat člověk, když chce předtím, než si umyje ruce před denním jídlem, sníst něco (či napít se nápoje — kromě vína), co pak bude jíst také během jídla. Rabínské autority se neshodují v názoru, zda to, co bylo snězeno a vypito před umytím rukou, vyžaduje požehnání po snězení — bracha acharona, anebo zda je to zahrnuto v modlitbě po jídle — Birkat ha-mazon. Přitom nezáleží na tom, zda pokrm při jídle bude vyžadovat zvláštní požehnání (např. ovoce), anebo nebude (zelenina, brambory). Nejlépe je tedy jíst ty druhy pouze před jídlem, říci pak bracha acharona a už je nejíst během jídla. /1/ Když jsme zapomněli říci bracha acharona před jídlem, smíme je říci i v průběhu jídla, nebo i po Birkat ha-mazon. /2/ Pokud jíme ty pokrmy také při denním jídle, pak bychom měli pojíst trochu i po jídle a poté říci bracha acharona s úmyslem zahrnout požehnáním i vše, co jsme snědli a vypili před jídlem.

KŠA, Kapitola 38., Patnochim, chalav akum, bišul goj

1. Naši moudří zakázali jíst patnochim — chléb pečený nežidovským pekařem. Lze to však dovolit tam, kde není židovský pekař, anebo je, ale kvalita jeho pečiva je horší než nežidovského. Pokud však jde o nežidovský chléb, pečený soukromou osobou doma, není shovívavost namístě, takový chléb lze jíst jen v krajním případě. Na cestách bychom měli vyčkat na košer chléb, pokud je možno koupit jej do vzdálenosti jednoho až čtyř km (parsa). Chléb je považován za „pečený nežidem doma“, když je určen pouze pro nežidovu rodinu. Je-li určen na prodej, je považován za chléb pečený pekařem, i když nežid běžně chléb neprodává. Naopak když nežidovský pekař peče chléb pro svou rodinu, považuje se tento chléb za „pečený soukromou osobou doma“ a je tudíž zakázaný. Některé autority zastávají názor, že pokud v dosahu není vůbec žádný pekař, je dovoleno jíst i chléb „pečený nežidem doma“ a není nutno hledat košer chleba. Většina se řídí tímto názorem.

KŠA, Kapitola 37., Tevilat kelim (ponořování kuchyňského náčiní a nádobí)

1. Koupíme-li skleněné či kovové kuchyňské náčiní a nádobí od nežidů, nesmíme je hned začít používat — i když je nové — ani pro studené pokrmy. Musíme je ponořit do přírodního vodního zdroje nebo do mikve, způsobilé pro rituální ponoření žen. /1/ Před ponořením se pronese požehnání: „Baruch ata adonaj elokejnu melech ha-olam ašer kidšanu bemicvotav vecivanu al tevilat keli — Požehnán budiž Hospodin, náš B-h, Král světa, jenž nás posvětil svými příkazy a nařídil nám ponořit nádobu“. Ponořujeme-li dva a více předmětů, požehnání pronášíme v plurálu: „... al tevilat kelim“.

2. Poněvadž věci lze ponořovat jen do vody, způsobilé k rituálnímu ponořování žen, musíme dát pozor a neponořovat kuchyňské náčiní a nádobí do vodních toků, rozvodněných deštěm či táním sněhu /2/ (je mnoho halachických překážek, bránících takovému ponoření). Tento problém se často vyskytne před Pesachem, kdy bývají řeky rozvodněné a lidé do nich — chybně — předměty ponořují. (Viz také kpt. 162, v. 12 a 13.)

KŠA, Kapitola 36., Vysolování masa

1. Před vysolením musíme maso velmi pečlivě omýt vodou. Maso musí být celé ponořeno ve vodě nejméně 1/2 hodiny. Je-li na masu vidět krev, musíme je propírat vodou, dokud krev nezmizí. U drůbeže se musí zcela vyčistit od krve místo řezu na krku a také všechna viditelná krev uvnitř. Občas se v drůbežím i jiném mase objeví krevní sraženina po zranění. Takové místo se musí vyříznout a odstranit ještě před namočením. Namočí-li se maso do velmi studené vody, měla by být nádoba aspoň umístěna na teplé místo, aby se teplota vody mírně zvýšila, jinak by ve studené vodě maso ztuhlo a vysolováním by se neodstranila krev.

2. Pokud se zapomene a maso zůstane ve vodě namočeno dvacet čtyři hodin, nesmí se použít maso ani nádoba, v níž maso leželo. Jestliže se játra máčela ve vodě dvacet čtyři hodin, nutno se poradit s odpovědným rabínem.

KŠA, Kapitola 35., Oddělování chaly

1. Z těsta, k jehož přípravě se použilo mouky některého z pěti druhů obilovin (pšenice, ječmen, špalda, žito, oves) se musí oddělit chala. Než chalu oddělíme, řekneme požehnání: „Baruch ata adonaj elokejnu melech ha-olam ašer kidšanu bemicvotav vecivanu lehafriš chala — Požehnán budiž Hospodin, náš B-h, Král světa, jenž nás posvětil svými příkazy a nařídil nám oddělovat chalu“. Z těsta oddělíme /1/ část v množství olivy (k´zajit) a spálíme v ohni. Je zvyk (minhag) spálit chalu v ohni pece, v níž pečeme chléb. /2/

2. Z jakého množství těsta jsme povinni oddělit chalu? Z těsta, k jehož přípravě se použilo 5 reviim mouky, což odpovídá 43 celým a 1/5 vejce /3/ — přibližně 1,66 kg.

KŠA, Kapitola 34., Cdaka (dobročinnost)

1. Je náboženskou povinností dávat milodary chudým Izraele, jak praví Dt (15:8): „Určitě mu otevřeš svou ruku“, a Lv (25:36) říká: „Tvůj bratr bude žít s tebou“. Ten, kdo vidí, že druhý žádá o pomoc a odvrátí se od něj bez podpory, zhřešil proti B-žímu příkazu, neboť v Dt (15:7) je psáno: „Nezatvrdíš své srdce a nezavřeš svou ruku před tvým nuzným bratrem“. Dobročinnost je vlastností potomků našeho otce Avrahama, neboť je řečeno (Gn 18:19): „Protože Já ho znám, že přikáže svým dětem, aby... činily spravedlnost (cdaka)“. Sláva Izraele bude stvrzena a zákon pravdy se upevní jedině skrze cdaku, jak říká Iz (54:14): „Spravedlností (bi-cedaka) budeš upevněna“. Dobročinnost je daleko důležitější než všechny oběti, neboť je řečeno (Př 21:3): „Prosazovat spravedlnost (cdaka) a právo se Hospodinu více líbí než oběť“. Izrael může být vykoupen jedině skrze dobročinnost, jak řečeno v Iz (1:27): „Sion bude vykoupen soudem a ti, kdo se vrátí do něj, spravedlností (cdakou)“. Přispíváním na dobročinnost nikdo nezchudne, ani se nedostane do nebezpečí, jak opět říká Iz (32:17): „Spravedlnost (cdaka) je pokoj“. Kdo prokazuje milosrdenství, tomu bude milosrdenství prokázáno, je psáno v Dt (13:18): „Učiní tobě milosrdenství, slituje se nad tebou a rozmnoží tě“. Naopak osud necitelného člověka bude nejistý. Svatý, budiž požehnán, je nakloněn volání chudého, jak je psáno (J 34:28): „A On vyslyší křik nuzného“. Každý by tedy měl pozorně naslouchat volání chudých, neboť Hospodin s nimi uzavřel smlouvu (viz Ex 22:26): „A stane se, že bude ke mně volat a Já ho vyslyším, neboť jsem milosrdný“. Talmud jerušalmi (Šir ha-širin raba 6:11) uvádí: „Dveře, jež se neotevřou chudému, budou se otvírat lékaři“. Každý by si měl uvědomit, že on sám si neustále vyprošuje živobytí od B-ha, budiž požehnán, a tak jako sám se modlí, aby B-h vyslyšel jeho prosby a nářky, tak by také on měl vyslyšet volání nuzného. Měl by pomyslet i na to, že kolo Štěstěny se točí stále dokola a jednou možná i on, jeho děti či vnuci budou prosit o milodar. Nikdo ať neříká: „Proč bych měl rozházet své jmění chudým?“ Musí si uvědomit, že jeho bohatství vlastně nepatří jemu, bylo mu dáno jako úvěr, s nímž má vykonávat vůli Toho, jenž mu jej poskytl. A toto (dobročinnost) je ten pravý zisk, který má ze svého plahočení na tomto světě, jak je psáno (Iz 58:8): „Bude tě předcházet tvá spravedlnost (cdaka)“. Dobročinnost odvrací zlý ortel a prodlužuje život.

KŠA, Kapitola 33., Věci zakázané kvůli ohrožení zdraví (života)

1. Je zakázáno jíst dohromady rybu s masem, i s drůbežím, je to nebezpečné. Člověk by neměl současně péct maso i rybu v malé pícce, leda by jedno či druhé bylo zakryté; smí to však dělat v prostorné peci.

2. Jestliže bude někdo jíst rybu bezprostředně po mase či naopak, měl by mezi tím sníst kousek chleba nebo se trochu napít, tím jídlo sklouzne dolů a vyčistí se ústa.

3. Člověk by si měl dávat pozor na lidský pot, neboť pot je smrtelně jedovatý, kromě potu tváře. Žádný pokrm by se tedy neměl přikrývat oděvem, který se dotýkal těla a člověk by neměl dávat mince do úst; mince navíc procházejí mnohýma rukama, mohli je mít v rukou nemocní lidé.

KŠA, Kapitola 32., Fyzické zdraví

1. Tělesné zdraví a dobrý zdravotní stav jsou ve službě B-hu hodně důležité. Je-li člověk nemocný, nemůže se učit a poznávat svého Tvůrce. Musíme se tedy vyvarovat věcí, které ničí tělo a osvojit si návyky, které tělo posilují a udržují zdravé. Je psáno (Dt 4:15): „Dobře tedy pečujte o své duše“.

2. Tvůrce, budiž požehnán a požehnáno Jeho jméno, stvořil člověka (i ostatní živočichy) a dal jim „přirozené teplo“. To je životní energie člověka. Jestliže tento přirozený oheň vychladne, život ustane. Přirozené teplo se udržuje potravou. Tak jako planoucí oheň skomírá, nepřikládáme-li dost dříví, tak i v člověku, jenž nejí, pohasne přirozené teplo a člověk zemře. Aby jídlo bylo k užitku, musí se rozdrtit mezi zuby a smísit s trávicími šťávami ve slinách. Poté sklouzne potrava do žaludku, kde se dále rozmělňuje a mísí s trávicími šťávami žaludku a žlučníku, rozloží se na malé částečky a ohřeje tělesnou teplotou a chemickou reakcí trávicích šťáv; pak nastane trávení. Prospěšné složky potravy slouží jako výživa pro všechny části těla a udržují v člověku životní energii, zatímco zbytky jsou vyloučeny z těla. Tohoto procesu se týká požehnání Ašer jacar, jež velebí B-ha za to, že „divuplně tvoří“, tj. že Svatý, budiž požehnán, dal člověku schopnost oddělit užitečné složky jídla, vyživující tělo a přebytečné složky vyloučit: Kdyby tyto zbytky neodešly z těla, rozkládaly by se a přivodily by nemoc (B-h chraň). Z velké části tedy tělesné zdraví či slabost závisí na procesu trávení. Pokud trávení probíhá hladce, člověk nemá potíže, naopak není-li trávicí systém plně funkční, člověk se cítí slabý a jeho stav může zdraví ohrozit.

KŠA, Kapitola 31., Vše dělat ke chvále Nebes

1. Berachot (63a) uvádí: „Na tomto krátkém verši (Př 3:6) závisí celá Tóra: ‚Poznávej Ho na všech svých cestách‘“. To znamená, že i tím, co děláme pro potřeby svého těla, máme poznávat B-ha a dělat to pro Jeho jméno, budiž požehnáno. Jíst, pít, chodit, sedět, lehat i vstávat, mít sexuální styk, hovořit — všechno, co děláme kvůli zachování svého života, by se mělo dělat z úcty k našemu Tvůrci nebo jako něco, co napomáhá ve službě Jemu.

2. Jak to lze uplatnit při jídle a pití? Nejíst zakázaná jídla. Pokud jde o jídla dovolená, není právě záslužné, když hladový či žíznivý člověk jí a pije jen pro ukojení hladu a žízně. Naopak měl by jíst a pít s úmyslem získat sílu, aby mohl sloužit svému Tvůrci. Neměl by tedy jíst vše, co zanechává příjemný pocit na patru, jako to dělá pes či osel. Měl by jíst jen to, co prospívá tělesnému zdraví. Bohabojní lidé před jídlem říkají: „Musím jíst a pít, abych byl zdravý a silný a mohl sloužit svému Tvůrci, budiž požehnán.“

KŠA, Kapitola 30., Zákaz šířit řeči, pomlouvat, mstít se, mít zášť

1. Je psáno (Lv 19:16): „Nebudeš chodit jako utrhač mezi svým lidem“. Kdo šíří řeči? Ten, kdo shání, co kdo říká a pak chodí od jednoho člověka k druhému a vykládá: „Ten a ten říkal to a to, slyšel jsem o tamtom to a to.“ I když daná tvrzení jsou pravdivá a vůbec ne urážlivá, je to přestupek proti B-žímu příkazu, a tedy těžký hřích, který může způsobit smrt mnoha Židů. Tóra se o tom zmiňuje v souvislosti s příkazem (tamtéž): „Nebudeš ukládat svému bližnímu o život“. Uveďme si příklad Doega Edómského, který řekl králi Saulovi (1 S 22:10), že Achimelech dal Davidovi chléb a meč. Byla to pravda a nijak to Achimelecha nezlehčovalo, protože v tom, co udělal, nebylo nic špatného. Navíc, když se král Saul na to zeptal samotného Achimelecha, ten to nepopřel, protože neměl v úmyslu vystoupit proti králi Saulovi. Přesto však Doegova tlachavost způsobila smrt mnoha kněží.

KŠA, Kapitola 29., Morálka spravedlivého

1. Lidé se od sebe liší svým založením. Někdo je vznětlivý a náchylný k hněvu, jiný je klidné letory a nerozčílí se nikdy či nanejvýš jednou za dlouhou dobu; někdo je hodně vypínavý a jiný velmi pokorný; někdo smyslný, věčně bažící po rozkoších a jiný asketa, který nezatouží ani po nezbytných maličkostech; někdo je neukojitelně hrabivý, neuspokojilo by ho ani všechno bohatství světa, jak je psáno (Kaz. 5:9): „Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí“, jinému stačí málo a neusiluje se vydělat dost ani pro své potřeby; někdo je lakotný, moří se hladem, schraňuje peníze a vydává je nerad i za jídlo; jiný je marnotratník, který své peníze bezstarostně rozhazuje; a tak je to i s dalšími rysy a sklony — veselý či zádumčivý, darebák či ušlechtilý, krutý či soucitný, laskavý či tvrdý, bázlivý či odvážný atd.

KŠA, Kapitola 28., Sefer tora a další svaté knihy

1. Každému židovskému muži se výslovně ukládá opsat pro sebe sefer tora (svitek Tóry), neboť je psáno (Dt 31:19): „Nyní si napište tuto píseň“. Naši rabíni, požehnané paměti to interpretují takto: napiš celou Tóru, jež obsahuje tuto (Mošeho) píseň (Haazinu). I když někdo zdědil svitek Tóry po svém otci, musí opsat další pro sebe. Pokud si člověk někoho najme, aby svitek pro něj opsal, anebo svitek koupí a objeví v něm chybu a opraví ji, je to, jakoby svitek opsal sám. Sefer tora se nesmí prodat, ale v případě strašlivé nouze se člověk může poradit s odpovědným rabínem.

2. Je také povinností každého muže kupovat další svaté knihy např. Mišnu, Talmud, komentáře halachických autorit, aby je mohl studovat a půjčovat druhým. Kdo si nemůže koupit obojí, tj. jak sefer tora, tak další knihy ke studiu, měl by přednostně koupit knihy ke studiu. Ketuvot (50a) uvádí, že verš (Ž 112:3): „Jeho spravedlnost trvá navždy“ se vztahuje k člověku, který opíše či koupí svaté knihy a půjčuje je ostatním.