1. Krev, nalezená ve vejci, je zakázaná. Někdy může být kvůli krvavým skvrnkám zakázáno celé vejce. Je tedy nutno vejce prohlédnout, než je použijeme k vaření.
2. Rybí krev je dovolena, ale když ji shromáždíme do nádoby, je k použití zakázána, protože by mohla budit dojem zakázané krve. Pokud však je zcela zřejmé, že je to krev rybí — např. jsou v ní šupiny — je použití dovoleno.
3. Jakmile krev opustí lidské tělo, je zakázaná. Jestliže tedy člověk krvácející z dásní kousne do chleba a zanechá na chlebu krvavé stopy, část s krví se musí odkrojit a odstranit. Avšak během týdne si smíme vysát krev z dásní (ježto neopustila tělo). O šabatu je to zakázáno, jak vysvětleno v kpt. 80, b. 54.
4. Někdy se může objevit krev v mléce — např. když mládě saje od matky a krev z vemene se dostane do mléka. V tom případě je třeba poradit se s rabínem.
5. Je zakázáno vařit i jíst mléko a maso dohromady, a je zakázáno mít užitek z takových smíšených pokrmů. Pokud se stane, že se mléčné a masové produkty smíchají dohromady, měl by se člověk poradit s rabínem, v jistých případech je užitek z nich dovolen, v jiných nikoliv.
6. Dva židovští známí nesmějí jíst u jednoho stolu, pokud jeden z nich jí maso a druhý mléčné pokrmy, ani když sedí vzdáleni od sebe, ledaže mají zřetelný předěl mezi sebou, např. pro každého je prostřeno na zvláštním ubrousku, nebo je mezi nimi k oddělení předmět, který běžně na stole nebývá. Neměli by pít z jedné nádoby, protože částečky jídla k ní mohou přilnout.
7. Neměli bychom jíst jeden bochník chleba k mléčným i masitým pokrmům. Podobně by měly být také dvě slánky, protože někdy se pokrm namáčí do soli a částečky jídla by v ní mohly zůstat.
8. Obvykle se označí nože používané pro masité pokrmy a další náčiní používané pro mléčné produkty, aby se nemohly zaměnit.
9. Kdo jedl maso nebo jídlo připravené s masem, nesmí jíst mléčná jídla 6 hodin. /1/ Platí to i pro osobu, která předžvýkává maso pro dítě, přesto, že maso nejí ona sama. Když po uplynutí předepsané doby objeví člověk zbytky masa mezi zuby, musí je před požitím mléčného jídla odstranit. Ale nemusí už dál čekat, vyčistí si zuby a vypláchne ústa — např. sní kousek chleba, který ústa vyčistí a pak vypláchne vodou či jinou tekutinou.
10. Člověk nemá jíst mléčné produkty hned po jídle, které sice neobsahovalo maso či zvířecí tuk, ale vařilo se v hrnci, používaném k vaření masa. /2/
11. Jíst maso bezprostředně po sýru je dovoleno, ale nutno si umýt ruce nebo přesvědčit se, že na nich neulpěly částečky sýra; musíme si rovněž vyčistit zuby a vypláchnout ústa. Pro tvrdý sýr platí jiná pravidla — např. sýr zrající šest měsíců, či s červy — pak musíme čekat šest hodin, než smíme sníst maso.
12. Jestliže chceme jíst maso po sýru, musíme odklidit ze stolu zbytek chleba, který jsme jedli k sýru. Sýr by se neměl jíst na ubruse, na němž jsme jedli maso a naopak maso by se nemělo jíst na ubruse, na němž jsme jedli sýr. Neměli bychom ani chleba k sýru krájet nožem, kterým krájíme maso nebo naopak, ani když nůž je čistý. Avšak není-li zbytí, např. na cestách, je dovoleno krájet chléb k sýru nožem, jímž krájíme maso, pokud je nůž dokonale čistý.
13. Pokud jsme krájeli cibuli či jiné čpavé a štiplavé poživatiny nožem na krájení masa a dali je do mléčného jídla (či naopak), je nutno poradit se s rabínem. /3/
14. Kdo připravuje masové jídlo s mandlovým mlékem, musí do něj dát celé mandle, aby se nevzbudil špatný dojem (vzhledem se podobá mléku, je tedy nutno odvrátit podezření z porušení zákazu vařit maso v mléce).
15. Není zvykem košerovat nádobí, užívané pro mléčná jídla, aby se stalo přijatelným pro maso a naopak.
16. Chceme-li poslat po nežidovi víno, maso či rybu bez nějakého označení, jímž by se poznalo, zda je nevyměnil, musíme obal opatřit dvěma pečetěmi. Totéž platí, svěříme-li věci Židovi, nepříliš pečlivému v dodržování micvot. Na svařené víno, vinný ocet, mléko, chléb či sýr stačí jedna pečeť.
17. Jestliže svěříme nežidovi k uskladnění či odeslání věci v pytli, švy pytle musí být obráceny dovnitř a pytel musí být zavázán a zapečetěn.
18. Posíláme-li bez řádného zapečetění rituálně zaříznuté zvíře či drůbež nebo jinou věc, u níž by mohl být zpochybněn kašrut, měli bychom se poradit s rabínem, zda to bude možno použít.
19. Sýry a jiné poživatiny, které jsou v majetku nežida — i když mají pečeť či označení, že jsou košer — nesmíme použít, pokud nevíme, kdo je označil jako košer.
20. Je třeba dávat pozor, aby Žid a nežid nevařili či nesmažili dohromady v nezakrytých hrncích a pánvích — jeden hrnec s košer jídlem, druhý s nekošer. Také nutno být opatrný a nenechávat hrnce s jídlem v péči nežidovských služebných, není-li žádný Žid doma či nepohybuje se po domě.
21. Je zakázáno koupit víno či jídlo, jehož rituální čistota může být pochybná, od někoho, kdo nemá pověst člověka dodržujícího pravidla kašrutu. Avšak jsme-li hosty v jeho domě, smíme jíst společně s ním, dokud nezjistíme, že hostitel pravděpodobně porušuje zákazy.
22. Nutno dát pozor a nenechávat kuchyňské potřeby v domě nežida, aby je nepoužíval. I když náčiní a nádobí dáme nežidovi k opravě, pokud je důvod k podezření, že by je mohl používat, musíme se poradit s rabínem.
23. Lidé někdy koupí živou drůbež se svázanýma nohama, uhodí s ní o zem (aby ji omráčili) a pak rituálně zaříznou. Je přísně zakázáno jíst toto maso, protože maso zvířat i ptactva je nezpůsobilé k požívání, pokud jsme živočicha neviděli ujít alespoň 4 lokty. V této věci nutno být velmi opatrný také pokud jde o telata a jehňata.
24. V létě občas nacházíme na vnitřnostech kachen malé výrůstky, podobné bradavicím, často se tím stanou kachny nepřijatelné k jídlu. Doporučuje se tedy prohlédnout vnitřnosti a při objevení podobných výrůstků se poradit s rabínem.
25. Aby se chléb mohl jíst s masem, nesmí se chlebové těsto zadělat mlékem. Z toho důvodu je zakázáno jíst i samotný chléb, je-li takto připraven. Pokud ho však bude jen malé množství, dostačující pro jedno jídlo, anebo bude tento chléb lehce rozpoznatelný, aby se nemohl vzít k masu, je dovoleno jej jíst. Totéž platí i pro použití zvířecího tuku v chlebovém těstě. Nesmíme péct chléb s lívanci či koláči v jedné peci, aby máslo či sádlo nezateklo pod chléb. Když tuk již zatekl pod chléb, je to, jakoby chléb byl zadělán tukem a nesmí se jíst ani samotný.
26. Jestliže se v jedné peci peče současně chléb i maso, pec je zavřená a maso není zakryté, je zakázáno jíst tento chléb s mléčnými pokrmy. Pokud maso bylo při pečení v peci zakryto, anebo pokud je pec hodně prostorná a zůstala při pečení otevřená, smí se tento chléb jíst s mlékem. Avšak je zakázáno péci maso v troubě, v níž současně pečeme chléb, kvůli obavám, že by tuk mohl zatéci pod chleba. I když se maso peče v pekáči, je důvod k obavám.
27. Vidíme-li, že tuk či mléko zateklo na spodek trouby, musí být trouba vypálena podle halachických pravidel (libun), tj. rozmístí se žhavé uhlí po celém povrchu, až se trouba rozpálí doruda.
28. Kapouni (kastrovaní kohouti) se smí jíst, neboť spoléháme na to, že nežidovský kleštič je odborník a nezpůsobil úkonem žádnou vadu vnitřností. Pokud ale objevíme nějakou vadu, i v rozmístění vnitřností, bude maso zakázáno.
29. V některých oblastech chovají nežidé husy na prodej (Židům) a často je píchají vidličkou či šídlem pod křídla, aby maso napuchlo a husy vypadaly vykrmené. Je nutno se poradit s rabínem, zda tyto husy lze či nelze jíst. Podobně je-li život husí ohrožen kvůli překrmení, užívá se jako léku píchnutí šídlem pod břicho, i v tomto případě je nutno poradit se s rabínem, zda husa je či není košer.
30. Je běžné uchovávat ovoce tak, že se dá do kameninového hrnce, který se zakryje blánou zvířecího měchýře a zaváže. Hrnec se pak dá do horké trouby ke konzervování. Blána musí být z košer zvířete a musí být máčena a vysolena podle předpisů.
31. Je zakázáno pít nepřefiltrovanou vodu ze studní a řek, o nichž je známo, že voda obsahuje červy. Pokud by člověk z nedbalosti použil tuto nepřefiltrovanou vodu k vaření, jídlo se stane zakázaným. Obdobně je také zakázáno použít takovou vodu k namáčení masa či mytí potravin, neboť červi by vnikli do potravin.
32. Vodu nutno přefiltrovat přes hustě tkané plátno, které nepropustí ani nejmenší červíky.
33. Vinný ocet, zamořený červíky, je zakázaný i po přefiltrování. Droboučcí červíci v octě jsou schopní dostat se přes nejhustší plátno. Přefiltrování ještě zhorší situaci, protože červi v tekutině nejsou zakázaní, dokud nejsou odděleni od této tekutiny. Je možné, že během filtrování octa byl červ oddělen filtrovacím plátnem a pak se přes ně znovu dostal do tekutiny. Ocet by se měl povařit a teprve potom přefiltrovat. Vařením se červi zničí, nedostanou se přes filtr.
34. Červi v ovoci, které je na stromě, jsou zakázaní, i když se v ovoci nepohybují z místa na místo. Černé skvrnky, jež občas nacházíme v ovoci, fazolích, čočce, jsou prvním stádiem vývoje červů, musí se z ovoce odstranit, jsou zakázané jako samotní červi.
35. Ovoce a zelenina, obvykle napadané červy v době zrání, lze sníst bez prohlédnutí, pokud od sklizně uplynulo dvanáct měsíců, neboť žádný tvor bez kostí nežije déle než dvanáct měsíců, předpokládáme tedy, že z červů už zbyl jen prach. Avšak je možné, že červ se do plodů dostal až po sklizni, proto bychom je měli prohlédnout a zbavit všech červů a hmyzu na povrchu. Poté by měly být plody ponořeny do studené vody, červi a částice vyplavou napovrch a mohou být odstraněni. Pak se plody dají do vařící vody, pokud v nich nějaký červ zůstal, je zničen dřív, než se pohne z místa. Tento postup se uplatňuje jen u luštěnin, čočky, fazolí a pod., a pouze po uplynutí dvanácti měsíců.
36. Ovoce, které vyžaduje prohlédnutí, se musí kus po kuse rozloupnout a odstranit pecky, aby byla kontrola úplná. Velkou péči je třeba věnovat tehdy, chceme-li konzervovat ovoce v cukru či medu, nebo zavařovat. Nestačí prohlédnout jen část ovoce, ani většinu, nejlépe je zkontrolovat jednotlivě všechno.
37. Někdy se objeví velcí červi v mouce a obilninách, lze se jich zbavit prosetím přes síto tak husté, aby bylo pro červy neprostupné. Pokud však najdeme v mouce drobné červíky a roztoče, prosévání nestačí. Mouka se musí odstranit. Kdo má obilí napadené červy, musí se poradit s rabínem, zda obilí lze semlít na mouku, nebo ne.
38. Je zakázáno prodat jakoukoli potravinu napadenou červy nežidovi, jestliže je to potravina, jež obvykle nebývá kontrolována kvůli napadení červy. Je pravděpodobné, že nežid by ji prodal zpátky Židovi. Je však dovoleno prodat ji k destilaci alkoholu. Není třeba se obávat, že by snad někdo potravinu jedl v tomto stavu. Je však dovoleno prodat pouze s tím, že v tomto stavu nezůstane dlouho.
39. Mnoho druhů zeleniny bývá napadeno červy nebo roztoči. Některé hospodyně tvrdí, že červi se zničí opálením zeleniny, avšak to je neúčinné. Červy v některých druzích ovoce a zeleniny je skoro nemožné objevit; bohabojný člověk by tyto druhy neměl vůbec jíst. U některých druhů ovoce bývají napadena jádra, je zakázáno tyto druhy jíst.
40. Ořechy bývají často napadeny roztoči. Poznáme to tak, že po vyjmutí jádra položíme skořápku na teplé místo, poklepeme na ni a vylezou roztoči, kteří zůstali ve skořápce. Je třeba to pečlivě kontrolovat.
41. Někdy nacházíme roztoče na okraji nádob s ovocem konzervovaným v cukru či medu. Pak musí být okraj očištěn a z obsahu nádoby odstraněno tolik, aby bylo jisté, že tam žádní roztoči nezůstali.
42. Když objevíme červa při krájení ovoce či kořenové zeleniny, např. ředkve, musíme nůž dobře umýt a odstranit část kořene vedle místa, kde byl červ.
43. Parazity často objevíme uvnitř ryb, zejména v mozku, játrech, ústech a žábrách. Zvláště štika mívá tenké, dlouhé červy. V oblastech, kde je to běžné, je nutno před další úpravou rybu zkontrolovat. Také v tuku sleďů jsou často tencí červi a je třeba sledě prohlédnout. V určitých oblastech se vyskytují na povrchu mořských ryb malí parazité kulatí jako čočka. Najdeme je kolem ploutví, na ploutvích, v ústech a za žábrami. Tato místa se musí prohlédnout a pokud se tam nacházejí paraziti, nutno je seškrabat.
44. Červi nalezení v sýru se smí sníst se sýrem, pokud se nehýbou a pokud se člověku nehnusí.
45. Tóra mnohokrát varuje před spolknutím parazitů. Kdo je sní, porušil několik zákazů. Navíc způsobí nečistotu duše, jak praví Lv (11:43): „Abyste se jimi neposkvrnili“. Člověk tedy musí být mimořádně opatrný, aby tyto zákazy neporušil.
46. Ten, kdo se radil s rabínem ohledně nějakého halachického rozhodnutí a bylo mu řečeno, že daná věc je zakázaná, nesmí žádat v téže věci o radu jiného rabína, pokud mu nesdělí, jak rozhodl první.
POZNÁMKY k 46. kpt.:
/1/ Standardní doba, všeobecně přijímaná v aškenázských komunitách. Kratší doba nebyla přijata žádnou aškenázskou rabínskou autoritou.
/2/ Názor, že i po konzumaci masa smí člověk jíst jídlo vařené v hrnci na mléčná jídla (Lechem ha-panim).
/3/ (tamtéž) V takovém případě jsou zakázána jakákoli vařená jídla.
