1. Jestliže společně jedly tři osoby mužského pohlaví, musí společně říci Birkat ha-mazon s úvodním zimunem a musí je říci pokud možno nad pohárem vína. Nelze-li opatřit víno, lze použít pivo, medovinu či destilát, který je rozšířeným nápojem — chamar medina v dané oblasti; tedy tam, kde se vinná réva nepěstuje a člověk by musel jít celý den, než by víno obstaral, víno je tam drahé a tyto nápoje se obvykle používají namísto vína. Podle některých autorit by měl i člověk samotný říci Birkat ha-mazon nad pohárem. V tom případě nebude člověk svědomitý v provádění micvot držet pohár oběma rukama, ale postaví jej na stůl před sebe.
2. Nejdřív se naplní pohár, pak se umyjí ruce (majim achronim, viz kpt. 44, b. 1).
3. Upije-li se z připraveného poháru, pak to, co zbude, je pagum — poskvrněné, nelze to použít pro Birkat ha-mazon, musí se „napravit“ — přileje se trochu vína či vody, z níž nikdo nepil. Víno se musí do poháru nalít kvůli požehnání. Pokud je tedy obsah poháru nezpůsobilý, nejdříve jej vylejeme do láhve (s nápojem) a z ní opět do poháru.
4. Pohár, nad nímž se bude říkat Birkat ha-mazon, musí být celý a nepoškozený. I kdyby byl poškozený pouze spodek poháru, je nepřijatelný. I sebemenší vada na okraji poháru nebo prasklina učiní pohár nepřijatelným. Pohár se musí vypláchnout zevnitř a umýt zvenčí nebo dobře vytřít, aby byl čistý. Do poháru se naleje tolik nápoje, aby byl pohár plný. Pohár se dá tomu, kdo bude říkat Birkat ha-mazon a ten by jej měl uchopit do obou rukou na znamení, že pohár je mu drahý a touží jej držet co nejpevněji, jak je psáno (Ž 134:2): „Pozdvihujte rukou svých k svatyni a dobrořečte Hospodinu“. Poté uvolní levou ruku a nadále drží pohár pouze v pravici bez pomoci levé ruky (aby to nevypadalo, že pohár je pro něj těžkým břemenem). Měl by se dívat na pohár, aby jeho pozornost neochabla; a měl by pohár držet asi na šířku dlaně (čtyři palce) nad stolem, neboť je psáno (Ž 116:13): „Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno“. Levák bude pohár držet svou levou rukou, která je pro něj pravá. Je vhodné odklidit před Birkat ha-mazon ze stolu prázdné nádobí.
5. Pokud všichni, kdo sedí u stolu, jsou stejného postavení či vážnosti a je mezi nimi kohen, je povinnost poctít ho vedením modlitby, jak je psáno (Lv 21:8): „Měj ho za svatého“. Avšak pokud je mezi nimi úctyhodný a vynikající muž, měl by on vést modlitbu. Je zvykem nechat vést modlitbu truchlícího, ale pouze tehdy, jsou-li všichni stolovníci stejného postavení. Sluší se poctít vedením modlitby někoho, kdo je laskavý, protiví si nespravedlivý zisk a přispívá štědře na dobročinnost, neboť je psáno (P5 22:9): „Kdo hledí vlídným okem, bude požehnán“. Nečteme tu „jevorach — bude požehnán“, ale „jevarech — požehná“.
6. Ten, kdo vede Birkat ha-mazon, začne slovy „Hav lan unevarech — Poděkujme“, anebo v jidiš „Rabotaj mir villen bentšen — Pánové, modleme se.“ Ostatní u stolu odpoví „Jehi šem adonaj mevorach meata vead olam — Požehnáno budiž jméno Hospodinovo od nynějška navěky.“ Vedoucí pokračuje /1/ „Biršut maranan ve rabanan verabotaj nevarech še´achalnu mišelo — S vaším svolením, pánové, učenci, učitelé, poděkujme Jemu, z jehož štědrosti jsme jedli.“ Spolustolovníci odpovědí „Baruch še´achalnu mišelo uvetuvo chajinu — Požehnán budiž Ten, z Jehož štědrosti jsme jedli a z Jehož dobroty žijeme.“ Tuto odpověď vedoucí zopakuje. V některých komunitách je zvykem odpovědět na to Amen, v jiných nikoli. Panují také různé zvyklosti, pokud jde o větu „Baruch hu ubaruch šemo — Požehnán budiž On i Jeho jméno.“ V některých obcích ji řekne ten, kdo modlitbu vede, i když Birkat říkají jen tři lidé. V jiných obcích ji říká pouze tehdy, když se Birkat modlí společně deset mužů a zmiňuje se B-ží jméno. Tento způsob je častější. Větu by neměli říkat spolustolovníci a neměla by se říkat, když se Birkat říká bez zimunu. /2/
7. Ten, kdo vede Birkat ha-mazon, pronáší modlitbu nahlas a ostatní u stolu by měli říkat s ním polohlasem slovo za slovem. Měli by každé požehnání dokončit dříve než on, aby mohli odpovědět Amen na jeho požehnání.
8. Po skončení Birkat ten, kdo ji říkal nahlas, řekne požehnání nad pohárem, nad nímž říkal modlitbu. Měl by z něj upít nejméně reviit, aby mohl říci bracha acharona. Pokud ostatní upili ze svých pohárů, vedoucí jim musí trochu nalít ze svého poháru — poté, co pronesl požehnání Bore p´ri hagafen, ale předtím, než se napije. Je to proto, aby neříkali požehnání nad poháry, jež jsou pagum. Stejně i když jsou jejich poháry prázdné, měl by jim nalít trochu ze svého poháru. Neměli by pít dříve, než se napije on. Jestliže každý má svůj pohár, který není pagum, nemusí jim nalévat ze svého poháru a v tom případě se mohou napít dřív, než se napije on. Optimální je, má-li každý jednotlivec plný pohár.
9. Nechce-li ten, kdo vedl Birkat ha-mazon pít víno, podle některých autorit smí přenechat vyslovení požehnání Bore p´ri hagafen někomu z přítomných; ten by pak měl vypít reviit vína a říci bracha achrona. Podle jiných autorit je to nesprávné a požehnání nad vínem má říci ten, kdo vedl modlitbu po jídle. Tento názor převládá.
10. Pokud společně jedly dvě osoby mužského pohlaví, měly by pozvat třetího, aby se k nim připojil a utvořili tak zimun. I kdyby třetí osoba přišla až poté, co ti dva jsou po jídle, pokud jedí ještě desert, je správné pozvat třetího, aby s nimi říkal Birkat ha-mazon. Měli by mu nabídnout k´zajit jídla, tak bude povinen říci bracha achrona a připojit se k nim v modlitbě po jídle. Podle některých názorů by měl sníst k´zajit chleba, podle jiných stačí cokoli z obilovin. Další názor tvrdí, že postačuje i jen ovoce či zelenina, a ještě mírnější názor soudí, že třetí nemusí jíst vůbec nic, pokud vypije aspoň reviit nějakého nápoje s výjimkou vody. Toto je halacha. I když osoba nejedla, ale jen pila, přece může velebit B-ha za to, že „jedla z Jeho štědrosti“, poněvadž do jídla se zahrnuje i pití. V tom případě pak poté, co člověk skončil požehnání hazon et hakol, třetí osoba by měla říci bracha achrona nad tím, co jedla či pila. Jestliže třetí osoba přišla až poté, co si dva umyli ruce (majim achronim), nemůže se k dvěma již připojit.
11. Tři, kteří společně jedli, se nemohou rozejít před společným Birkat ha-mazon, protože již tvoří zimun. Totéž platí pro skupinu čtyř či pěti. Ani jeden se nesmí vzdálit a říkat Birkat sám, protože všichni tvoří zimun. Pokud jí společně šest a více mužů, ale méně než deset, smí se rozdělit a říkat zimun v menších skupinkách tak, aby v každé byl požadovaný počet tří.
12. Pokud jí společně deset mužů, platí jiná pravidla. Mají povinnost zmínit B-ží jméno v zimunu. Ten, kdo vede modlitbu, řekne „... nevarech elokejnu ...“, ostatní odpoví „Baruch elokejnu šeachalnu mišelo...“ Celá skupina je povinna říkat zimun s B-žím jménem, nesmí se rozdělit, leda by jich bylo dvacet a více. Pak se smí rozdělit tak, aby každá skupina byla dost velká pro zimun s B-žím jménem.
13. Jestliže muž vedoucí modlitbu i ostatní zapomenou zmínit B-ží jméno v zimunu, nesmí požehnání opakovat s B-žím jménem. Ježto splnili povinnost zimunu i bez zmínky B-žího jména, považuje se to za „chybu, kterou nelze napravit“. Avšak pokud ostatní ještě neodpověděli, micva zimunu nebyla splněna a vedoucí modlitby smí svou chybu napravit a říci zimun s B-žím jménem.
14. Když sedm stolovníků jedlo chléb a tři jedli ovoce nebo pili tolik, že je nutné říci bracha achrona, v zimunu se smí vyslovit B-ží jméno (v tomto případě se všechny autority shodují, že sníst ovoce či pít nápoj dostačuje). Je povinnost pokusit se shromáždit deset mužů, aby se mohl říkat zimun s B-žím jménem. Avšak pokud jen šest z nich jedlo chléb, B-ží jméno nelze v zimunu zmínit, protože k tomu je nutná výrazná (nikoli jen prostá) většina.
15. Pokud osoby jedly spolu — i kdyby nejedly společně celé jídlo, ale usadily se k jídlu, řekly Ha-moci a každý pak jedl ze svého vlastního chleba — vytvořily jednu skupinu /3/, bez ohledu na to, zda jejich počet je tři nebo deset, a nesmí se tedy rozdělit před zimunem /4/, a to ani když jeden z nich chce skončit jídlo dřív. Když osoby původně nezačaly jíst společně, ale dva muži se již dali do jídla — byť i jen k´zajit — a pak se k nim připojil třetí a dojedl s nimi, jsou povinni společně říkat Birkat ha-mazon. Když tento třetí muž chce dokončit jídlo dříve, smí se oddělit a říci Birkat ha-mazon sám. Správné však je, aby třetí muž počkal na společné Birkat ha-mazon. Jestliže někdo z nich je nucen odejít z důvodů, jež nemůže ovlivnit, anebo se obává možné ztráty, pak i kdyby byl s ostatními už od začátku jídla, smí skončit dříve a modlit se Birkat ha-mazon sám. Avšak nemusí-li nutně odejít, je lépe, aby počkal.
16. Když tři muži jedli společně a jeden z nich zapomněl a modlil se Birkat ha-mazon sám, zbylí dva mohou říkat zimun po skončení jeho modlitby a on by jim měl odpovědět Baruch še´achalnu mišelo uv´tuvo chajinu. Avšak když se přidal k nim až při Birkat ha-mazon, už nemůže být započítán do zimunu s nimi. Jestliže dva muži se modlili Birkat ha-mazon individuálně, již se nemohou spojit pro zimun.
17. Pokud tři muži jedli společně, dva již s jídlem skončili a chtějí říci Birkat ha-mazon, kdežto třetí ještě pokračuje v jídle, musí jídlo přerušit, aby se mohli všichni společně modlit. Tento třetí muž bude odpovídat s ostatními a tím splní svou povinnost; poté vyčká, až ten, kdo vede Birkat, řekne Ha-zan et ha-kol (Jenž živí vše) a dokončí své jídlo bez Ha-moci. Pak řekne Birkat ha-mazon sám. Dvě osoby nemusejí přerušit jídlo kvůli jednomu; mohou to však udělat jako projev zvláštní úcty k němu — větší, než vyžaduje zákon. Jestliže jí deset osob společně, pak čtyři jsou povinni přerušit jídlo kvůli šesti; s dokončením jídla počkají jen tak dlouho, než ten, kdo vede modlitbu, řekne Baruch elokenu. Po jídle by pak tito čtyři měli říci Birkat společně, bez zmínění B-žího jména.
18. Pro Birkat ha-mazon na velkých hostinách s množstvím hostů je lépe vybrat člověka se zvučným hlasem, aby ho všichni přítomní slyšeli, aspoň Ha-zan et ha-kol. Když to nelze, měli by stolovníci pro Birkat ha-mazon vytvořit skupiny po deseti.
19. Jestliže v jednom domě stolují dvě samostatné skupiny, anebo jedí ve dvou samostatných místnostech, ale jedinci z jedné skupiny mohou vidět jedince z druhé skupiny, jsou všichni stolovníci považování za skupinu jedinou a smí se k Birkat ha-mazon spojit. Jestliže však nemohou jeden na druhého vidět, každá skupina se modlí sama. Když obě skupiny obsluhuje jeden a týž člověk, stal se pojítkem obou skupin, jsou tedy považovány za jeden celek. Platí to, jestliže se všichni sešli s úmyslem vytvořit jednu skupinu. /5/ Když se dvě skupiny spojí, každý člen obou skupin musí slyšet Birkat ha-mazon alespoň po závěr požehnání Ha-zan et ha-kol.
20. Když jsme nejedli ani nepili se společností, ale slyšíme Birkat ha-mazon se zimunem, měli bychom na slova „nevarech še´achalnu mišelo“ odpovědět „Baruch hu um´vorach šemo tamid leolam vaed — Požehnán budiž On a požehnáno Jeho jméno, bez přestání a navždy.“ Obdobně když se Birkat ha-mazon modlí více než deset mužů, poté co vedoucí modlitby řekne „nevarech elokejnu še´achalnu mišelo“, měli bychom odpovědět „Baruch elokejnu um´vorach šemo tamid leolam vaed.“ Ale kdybychom přišli až poté, co zazněla slova „nevarech še´achalnu mišelo“ a slyšíme jen odpověď ostatních, měli bychom říci pouze Amen na jejich odpověď.
21. Jestliže tři lidé jedí spolu, každý svůj vlastní chléb a jeden z nich má chléb pečený nežidem, kdežto zbylí dva odmítají tento chléb jíst, přesto utvoří společný zimun a ten, kdo jedl nežidovský chléb, by měl vést modlitbu, protože on mohl jíst chléb druhých dvou, zatímco oni jeho chléb ne. Podobně smí utvořit zimun, i když jeden jedl mléčná jídla a druzí dva maso; ten, kdo jedl mléčný pokrm, by měl vést modlitbu, neboť on smí jíst pokrm druhých dvou. Jestliže však tento člověk nepije víno, anebo je k dispozici jen „nové pivo - chadaš“ /6/, kterého se on chce vyvarovat, pak bude lépe, když povede modlitbu nad pohárem nápoje jeden ze dvou, kteří jedli maso, než aby se Birkat ha-mazon říkala bez požehnání nad pohárem. Jestliže jeden jedl tvrdý sýr (po němž se musí čekat šest hodin, než se smí jíst maso) a zbylí dva jedli maso, rabínské autority se liší v názoru na postup. Podle některých se tyto tři osoby nesmí spojit do zimunu, podle jiných se smí spojit, protože směly jíst z jednoho bochníku chleba. Dobré je řídit se tímto názorem. /7/
22. Jedí-li ženy společně s muži a muži mají povinnost říci Birkat ha-mazon se zimunem, mají ženy povinnost naslouchat. Nezletilý se obvykle do zimunu nepočítá, pokud nedosáhl věku třináct let a jeden den. Pak smí být včleněn do zimunu, i bez zkontrolování, zda vykazuje nějaké známky fyzické zralosti.
23. Ten, kdo projevuje očividnou nevážnost k Tóře — např. neříká Šma ráno a večer či porušuje zákazy Tóry na veřejnosti — nesmí být začleněn do zimunu. Konvertita smí být zařazen do zimunu. Smí také říkat úvodní pasáž druhého požehnání „Node lecha — Děkujeme tobě ... že jsi dal otcům našim zemi líbeznou...“. Je to proto, že Erec jisrael byla dána Avrahamovi, který je považován za otce všech konvertitů, neboť v Gn (17:5) je psáno: „Otcem mnohých národů jsem tě učinil“. Jeruzalémský Talmud (Bikurim 1:4) to interpretuje takto: Dříve jsi byl pouze otcem Asýrie, nyní budeš otcem mnoha národů.
POZNÁMKY k 45. kpt.:
/1/ Ve většině obcí je zvykem, že ten, kdo vede modlitbu, řekne i odpověď.
/2/ MB (192:4) uvádí, že se smí říci, i když jsou muži jen tři, avšak měl by ji říci pouze ten, kdo modlitbu vede.
/3/ MB (193:18) definuje „vytvořit jednu skupinu“ jako jíst u stejného stolu či na stejném ubruse. Rodina nebo podobně výlučný celek může být považována za „jednu skupinu“, i když jedí u oddělených stolů.
/4/ Viz b. 17, který nabízí odlišnou možnost.
/5/ Vychází z rozhodnutí ŠA HR (195:2). Avšak MB (195:6) tvrdí, že pokud různé skupiny jedí v téže místnosti, smí se spojit v jeden celek, i když to nebylo jejich původním záměrem.
/6/ Chadaš odkazuje k zákazu jíst z obilí sklizeného před 16. nisanem. Některé názory tvrdí, že tento zákaz se týká pouze židovského obilí, jež vyrostlo v Erec jisrael. Jiní to vztahují i na nežidovské obilí v diaspoře.
/7/ Názor Chajej Adam. Avšak MB (196:1), ŠA HR (196:7) a MB (196:9) odmítají takovou mírnost.
