1. Většina lidí na mytí rukou po jídle (majim achronim) nedbá, ale bohabojný člověk je bude pečlivě zachovávat. Není třeba mýt celé ruce, stačí špičky prstů až po druhý prstní kloub, a před osušením nechat ruce viset dolů, aby voda okapala. Ten, kdo bude říkat Birkat ha-mazon, si umyje ruce první. /1/
2. Člověk by si neměl mýt ruce nad podlahou, kde chodí lidé, protože ve vodě ulpěl nečistý duch. Lépe je mýt si ruce do nádoby nebo pod stůl, pak si ruce osušit a říci Birkat ha-mazon. Mezi mytím a začátkem Birkat nesmí být přerušení.
3. Ubrus a chléb by se měly sklidit ze stolu až po Birkat hamazon, aby chléb ležel při modlitbě na stole /2/; vyjadřujeme tím, jak štědře nás B-h obdařuje jídlem, takže jsme mohli jíst do sytosti a ještě zbylo, jak praví Eliša k mládenci (2 Kr 3:43): „Tak praví Hospodin, jísti budou a ještě zůstane“. Dále B-ží požehnání může spočinout jen na něčem, ne na prázdnu, jak říká Eliša ženě Obadijášově (tamtéž, 4:2): „Co máš doma?“
4. Je zvykem odstranit před Birkat ha-mazon ze stolu nože, nebo je něčím přikrýt. Neboť stůl se přirovnává k oltáři a o oltáři je psáno (Dt 27:5): „Nebudeš je otesávat železem“. Železo zkracuje lidský život, oltář jej prodlužuje, není proto vhodné, aby to, co život zkracuje, se povýšilo nad to, co jej prodlužuje. Stůl také prodlužuje život a pohostinností odčiňuje hříchy člověka. Sanhedrin (103b) zdůrazňuje velkou moc pohostinnosti a vysvětluje, že v domě pak přebývá šechína — B-ží přítomnost. O šabatu a svátcích se v mnohých komunitách nože nezakrývají. Zakrývají se přes týden, protože tehdy představují surovou sílu Esava; o šabatech a svátcích však Satan a zlo nemají přístup. Tyto (a další) vžité židovské zvyky získaly časem stejnou vážnost jako příkazy Tóry.
5. Je povinnost říci Birkat ha-mazon, i když sníme jen k´zajit chleba.
6. Birkat ha-mazon by se nemělo říkat vstoje či v chůzi, ale pouze vsedě. I když člověk při jídle přecházel po domě, nebo stál či ležel, při Birkat ha-mazon musí sedět, aby lépe soustředil svou pozornost. Neměl by se na sedadle opírat, protože to je projev nadutosti, nýbrž sedět vzpřímeně. Muž má mít na sobě sako či kabát a klobouk (na jarmulce), aby cítil bázeň před B-hem. Měl by upřít svou pozornost ke slovům modlitby /3/ a pronášet je s úctou a bázní. Během modlitby se nesmíme zabývat jinou činností.
7. Ti, kdo naslouchají Birkat ha-mazon, obvykle odpovídají Amen ke všem prosbám v Birkat, které začínají Harachaman (Všeslitovný), neboť v midraši se uvádí, že slyšíme-li někoho, jak se modlí za určitou věc nebo žehná Izraeli (i bez vyslovení B-žího jména), jsme povinni odpovědět Amen.
8. Kdo opomene říci Birkat ha-mazon a jídlo mezitím strávil, takže začíná cítit hlad, nemůže již opomenutí napravit a říci modlitbu po jídle. Některé autority stanovily časovou hranici 72 minut. /4/ Avšak při velkých hostinách se často přestávka mezi skončením jídla a Birkat ha-mazon protáhne přes tuto hranici, protože se mezitím jedí zákusky či popíjí. Je správné nečekat příliš dlouho.
9. Když člověk opustí své místo u stolu před Birkat ha-mazon, pak je-li na jeho novém místě chléb, smí jej kousek sníst bez požehnání Ha-moci (viz kpt. 42, b. 19) a zůstat tam na Birkat ha-mazon. Jestliže na novém místě není chléb, člověk se musí vrátit na původní místo, aby řekl Birkat. Pokud je tak daleko od místa, kde jedl, že pravděpodobně by bylo jídlo stráveno dřív, než by se vrátil (a už by nesměl říci Birkat ha-mazon), smí říci modlitbu tam, kde je.
10. O šabatech se ke třetímu požehnání Birkat ha-mazon přidává vsuvka R´ce (Měj zalíbení). O Roš chodeš, svátcích a chol ha-moed se k tomuto požehnání připojuje vsuvka Ja´ale vejavo (Ať vystoupí, přijde a dospěje). O šabatu, na nějž připadl i Roš chodeš, svátek či chol ha-moed, se nejdřív řekne R´ce a pak Ja´ale vejavo, protože šabat má větší svatost a přichází pravidelně.
11. Jsme-li na pochybách, zda jsme řekli či neřekli Birkat ha-mazon, pak pokud se stále cítíme sytí, musíme modlitbu opakovat, poněvadž povinnost říci Birkat ha-mazon je dána Tórou. /5/ Podobně i ten, kdo zdříml při modlitbě a neví, kam až v textu dospěl, musí říci Birkat znovu od začátku. Žena, která si není jista, zda modlitbu řekla či neřekla, ji opakovat nemusí. /6/
12. Pokud člověk vynechá R´ce o šabatu nebo Ja´ale vejavo o svátku a uvědomí si opomenutí před vyslovením B-žího jména v „Baruch ata adonaj bone brachamav jerušalajim — Požehnán budiž Hospodine, jenž ve svém milosrdenství zbuduje Jeruzalém“, měl by říci R´ce či Ja´ale vejavo a pak říci Uvne (A zbuduj Jeruzalém). Ale pokud si opomenutí uvědomí až po vyslovení B-žího jména, dokončí Bone brachamav jerušalajim. Amen, a pak řekne (o ŠABATU): „Baruch ata adonaj elokejnu melech ha-olam ašer natan šabatot limenucha le-amo jisrael be-ahava leat ulebrit. Baruch ata adonaj mekadeš ha-šabat. — Požehnán budiž Hospodine, B-že náš, Králi světa, jenž dal svému lidu Izraeli šabaty pro odpočinek jako znamení smlouvy. Požehnán budiž, Hospodine, jenž činí šabat svatým.“ O SVÁTKU řekneme: „Baruch ata adonaj ... ašer natan jomim tovim le-amo jisrael lesason ul´simcha et jom chag --- haze. Baruch ata adonaj mekadeš jisrael vehazemanim. — Požehnán budiž ..., jenž dal svátky svému lidu Izraeli pro radost a veselí, tento svátek ---. Požehnán budiž Hospodine, jenž činí svatým Izrael a roční doby.“ Když připadne SVÁTEK NA ŠABAT a člověk vynechá R´ce i Ja´ale vejavo, měl by říci: „Baruch ata adonaj ... ašer natan šabatot limenucha le-amo jisrael be-ahava leat ul´brit vejomim tovim le-sason ul´simcha et jom chag --- haze. Baruch ata adonaj mekadeš hašabat ve-jisrael veha-zemanim. — Požehnán budiž ..., jenž dal svému lidu Izraeli šabaty pro odpočinek jako znamení smlouvy a svátky pro radost a veselí, tento svátek ---. Požehnán budiž Hospodine, jenž činí svatým šabat, Izrael a roční doby.“ Když člověk řekne R´ce, ale vynechá Ja´ale vejavo, měl by říci to, co bylo uvedeno ke svátku.
13. Jestliže si někdo na vynechání vzpomněl až na začátku dalšího, čtvrtého požehnání (Baruch ata adonaj ... ha´el avinu — Požehnán budiž Hospodine, B-že náš, Králi světa, B-že, Otče náš), nemůže již své opomenutí napravit požehnáním Ašer natan. Platí to, i když ze čtvrtého požehnání řekl pouze slovo Baruch. Když se mu to stane při Birkat ha-mazon po prvních dvou denních jídlech (tj. večerním a prvním denním), musí začít Birkat ha-mazon znovu od začátku. Pokud řekl ze čtvrtého požehnání Baruch ata adonaj, měl by uzavřít /7/ „lamdeni chukecha“, aby požehnání neřekl bezúčelně a pak začít znovu od začátku Birkat ha-mazon. Avšak když se to stalo při Birkat po třetím jídle i o šabatu, kdy se nevyžaduje požití chleba, anebo o svátku, kdy se vůbec nevyžaduje seuda šlišit — třetí jídlo, nemusí se začít Birkat ha-mazon znovu od začátku, poněvadž toto Birkat nepatří k povinnostem toho dne. Pouze se tedy dokončí. Avšak pokud lze nahradit vynechání požehnáním Ašer natan, vyžaduje se, aby to člověk udělal bez ohledu na to, které denní jídlo to je.
14. Když o ROŠ CHODEŠ vynechal Ja´ale vejavo, musí říci: „Baruch ata adonaj ... ašer natan rošej chadašim le-amo jisrael le-zikaron — Požehnán budiž ..., Jenž dal svému lidu Izraeli nové měsíce pro připomínku“. Závěrečné požehnání se neříká (v tomto ohledu není rozdíl mezi dnem a nocí). Když člověk zapomene o CHOL HA-MOED na Ja´ale vejavo, měl by říci: „Baruch ata adonaj ... ašer natan mo´adim le-amo jisrael le-sason ul´simcha et jom chag --- haze. Baruch ata adonaj mekadeš jisrael ha-zemanim — Požehnán budiž ..., Jenž dal svému lidu Izraeli svátky pro radost a veselí, tento svátek ---. Požehnán budiž B-že, Jenž činí svatým Izrael a roční doby.“ /8/ Když člověk vynechá o ROŠ HA-ŠANA Ja´ale vejavo, řekne: „Baruch ata adonaj ..., ašer natan jomim tovim le-amo jisrael et jom zikaron haze. Baruch ata adonaj mekadeš jisrael veha-zemanim — Požehnán budiž …, Jenž dal svému lidu Izraeli svátky, tento den vzpomínky. Požehnán budiž Hospodine, Jenž činí svatým Izrael a den vzpomínky.“ O Roš chodeš, chol hamoed nebo Roš hašana /9/ se nemusí zopakovat Birkat ha-mazon od začátku, protože o těchto dnech není povinností jíst chléb.
15. Jestliže připadne ROŠ CHODEŠ NA ŠABAT a člověk vynechal R´ce i Ja´ale vejavo, měl by říci: „Baruch ata adonaj ... ašer natan šabatot limenucha le-amo jisrael be ahava leot ul´brit verošej chadašim le-zikaron. Baruch ata adonaj mekadeš ha-šabat ve-jisrael ve-rošej chadašim — Požehnán budiž …, Jenž dal svému lidu Izraeli šabaty pro odpočinek,jako znamení smlouvy, a nové měsíce pro připomínku. Požehnán budiž B-že, Jenž činí svatým šabat, Izrael a nové měsíce.“ Ačkoliv Roš chodeš sám o sobě nevyžaduje závěrečné požehnání, zmíní se v závěrečném požehnání pro šabat i Roš chodeš. Pokud člověk řekl R´ce a vynechal Ja´ale vejavo a uvědomí si to až při začátku čtvrtého požehnání Birkat ha-mazon, nemusí opakovat Birkat. Zmínil šabat, a není povinnost zmínit Roš chodeš. Když člověk řekl Ja´ale vejavo a zapomněl na R´ce, musí Birkat ha-mazon zopakovat a při opakování řekne znovu i Ja´ale vejavo. Stejná pravidla platí pro chol ha-moed a Roš ha-šana.
16. O CHANUCE a PURIM se k druhému požehnání Birkat ha-mazon přidává modlitba Veal ha-nisim (Za divy). Jestliže někdo zapomene vsuvku říci a uvědomí si to až po vyslovení B-žího jména v závěru požehnání — tj. již řekl Baruch ata adonaj, nemusí se vracet zpět a říci Veal ha-nisim. Avšak při Harachaman by měl říci: „Harachaman hu ja´ase lanu nisim veniflaot kemo šeose la´avotejnu bajomim hahem ba-zeman ha-ze (O Chanuce — Bimej Matitjahu ..., o Purim — Bimej Mordechaj ...), Všeslitovný kéž učiní zázraky a divy pro nás jako je učinil pro naše předky v oněch dnech v této roční době (o Chanuce — Za dnů Matitjaha ..., o Purim — Za dnů Mordechaje ...)“
17. Jestliže někdo pokračuje v šabatovém jídle až do setmění, musí do Birkat ha-mazon zahrnout R´ce, ježto se dosud nemodlil maariv. Podobně o svátku, Roš chodeš, Chanuce a Purim — pokud jsme začali jíst za denního světla, musíme v Birkat ha-mazon říci vsuvku vztahující se k tomuto dni, i když mezitím již nastal večer. Rovněž začneme-li jíst předtím, než nastane Roš chodeš a pokračujeme v jídle během večera — pokud sníme alespoň k´zajit chleba, musíme říci Ja´ale vejavo. Totéž platí i pro Chanuku a Purim. Jestliže jsme začali s jídlem o šabatu a pokračujeme v jídle během večera, pak sníme-li alespoň k´zajit chleba a v neděli bude Roš chodeš, musíme při Birkat ha-mazon říci R´ce i Ja´ale vejavo. Stejné pravidlo platí i pro Chanuku a Purim. Některé autority považují toto pravidlo za rozporné z podstaty. Člověk by se měl tedy vyhnout problému tím, že o těchto dnech nebude večer pokračovat s jídlem.
18. Pokud je při Birkat ha-mazon v místnosti přítomen nežid, měli bychom doložit „otanu bnej brit kulanu jachad — nás syny smlouvy, nás všechny společně“.
POZNÁMKY k 44. kpt.:
/1/ Je-li přítomno víc než pět lidí, osoba, která povede Birkat ha-mazon, by si měla mýt ruce jako pátá od konce. (ŠA, OCH 181:6) Tak nebude muset dlouho čekat, než začne s Birkat ha-mazon.
/2/ ŠA, OCH (180:3) zmiňuje, že není správné přinést celý nový bochník chleba, protože to připomíná modlářské zvyklosti.
/3/ ŠA HR (183:6) cituje učence kabalisty, kteří uvádějí, že tyto zvyky se musí dodržovat zejména v Erec jisrael, z úcty ke zjevení B-ží přítomnosti.
/4/ ŠA HR (184:3) a MB (184:20) dovolují, aby ten, kdo jedl pravidelné denní jídlo, řekl Birkat ha-mazon, i když časový limit již uplynul. Avšak to platí jen post factum (když už se to stalo), nikoli, když osoba záměrně odkládala Birkat ha-mazon.
/5/ Dt (8:10) uvádí: „Kdykoli budeš jíst a nasytíš se, budeš dobrořečit Hospodinu, svému B-hu“. Podle Tóry tedy povinnost říci Birkat ha-mazon vzniká pouze tehdy, když člověk jedl až k bodu nasycení. Avšak naši moudří uložili povinnost říci modlitbu i po snězení k´zajit.
/6/ To vychází ze zásady, že je pochybnost, zda žena má povinnost říci modlitbu stanovenou Tórou či rabíny. Žena by však neměla být odrazována od pronesení Birkat ha-mazon, pokud je chce říci. (MB 186:3)
/7/ Názor ŠA HR (188:9). Chajej Adam tvrdí, že člověk smí říci požehnání Ašer natan až do slov melech haolam ve čtvrtém požehnání. Ale MB (188, Biur Halacha) a další autority zpochybňují tento názor.
/8/ Nusach Ha-Ari z´´l a MB (188:27) vynechávají závěrečné požehnání.
/9/ Ohledně Roš ha-šana se vede diskuse mezi halachickými autoritami, viz MB (188:19). Rabi Šneur Zalman z Ljadi ve svých Piskej Sidur rozlišuje mezi večerním jídlem na Roš ha-šana (jež považuje za povinnost dne) a denním jídlem (nepovažuje za povinnost).
