1. Večerní šabatovou bohoslužbu zahajuje kabalat šabat. Sestává z vybraných žalmů, písně Lecha dodi (složil ji kabalista rabi Šlomo HaLevy Alkabec v 16. st. v Safedu) a dalších modliteb.
Když se slunce sklání k západu, obec přivítá šabat žalmem Mizmor šir l´jom ha~šabat a dalšími částmi z Tehilim, začleněnými do kabalat šabat. Kabalat šabat by se mělo říkat včas a obec by neměla čekat na opozdilce.
Je žádoucí, abychom přišli do synagogy včas a říkali kabalat šabat se shromážděním. Před kabalat šabat se musíme v příslušném čase pomodlit minchu.
2. Po závěrečných slovech Lecha dodi (bo´i kala) či započetí žalmu Mizmor šir l´jom ha~šabat se už nesmí vykonávat činnosti, jež jsou o šabatu zakázané. To platí, i když slunce dosud nezapadlo. Toto zastavení práce před začátkem šabatu se nazývá tosefet šabat, jak uvedeno v kpt. 16, bod 18.
Nějakou dobu před západem slunce již člověk nesmí vykonávat práci, bez ohledu na to, zda říkal kabalat šabat nebo ne. Ženy přijímají šabat zapálením šabatových svící.
Pokud většina obce již přijala šabat, musí i ti její členové, kteří nejsou přítomni v synagoze, začít zachovávat šabat. Nesmí vykonávat žádnou práci, která je zakázaná o šabatu, byť slunce dosud nezapadlo.
Šabatový ma´ariv
3. Po kabalat šabat se říká šabatový ma´ariv. Do něj patří kriat Šma s průvodními požehnáními a Amida (halachot pro ma´ariv viz kpt. 9).
4. Haškivenu nekončí slovy šomer amo jisrael la´ad jako ve všední dny, ale slovy Ha~pores sukat šalom alejnu… (Jenž rozprostíráš přístřešek míru nad námi a nad vším svým lidem Izraele a nad Jeruzalémem). Pokud někdo omylem řekne slova pro všední den a uvědomí si svůj omyl v době toch kedej dibur, smí se opravit a říci správné šabatové zakončení. Když si svůj omyl uvědomí později, nemusí požehnání opakovat. Toch kedej dibur je doba potřebná k řečení věty šalom alejcha rabi u'mori.
5. Každá Amida, která se říká o šabatu (ma´ariv, šacharit, musaf a mincha) má sedm požehnání. První tři chvály a poslední tři požehnání jsou stejné jako během týdne. Tématem prostředního požehnání je šabat a prosby, vztahující se k svatému dni. Toto požehnání se v každé ze šabatových modliteb liší. Text Amidy je v sidurech.
6. Když se někdo po odříkání prvních tří požehnání Amidy při ma´arivu, šacharitu nebo minše splete a pokračuje požehnáními všedního dne (tj. začne Ata chonen), měl by dokončit požehnání, jež říkal v okamžiku, kdy si uvědomil svůj omyl a pak pokračovat správným požehnáním šabatové Amidy. Nebude opakovat první tři požehnání Amidy. O omylech při musafu viz kpt. 18, bod 14.
7. Po Amidě se o ma´arivu říkají vstoje nahlas verše Vajchulu ha~šamajim. (Gn 2:1~3) Nejlépe je říkat je se shromážděním, nebo aspoň společně s další osobou.
Ten, kdo vede bohoslužbu, říká pak požehnání Me´ejn ševa, což je zkrácená verze Amidy. Me´ejn ševa známe také jako Magen avot (Jenž byl svým slovem štítem našich otců). Při Vajchulu a Magen avot by se nemělo hovořit. Me´ejn ševa se říká pouze v přítomnosti minjanu, který se pravidelně modlí na témže místě (v Jeruzalémě se obvykle Magen avot říká, i když se minjan neschází pravidelně).
Rabi Jose učil jménem rabiho Jehudy:
Když se Žid vrací v pátek večer ze synagogy, provázejí jej domů dva andělé, dobrý a zlý. Když přijdou domů a najdou tam zapálené svíce, přichystaný stůl a celý dům upravený, dobrý anděl řekne: Kéž je to příští šabat stejně! A zlý anděl musí říct Amen. Ale když tomu tak není, řekne zlý anděl: Ať je to příští šabat stejně! A dobrý anděl je nucen odpovědět Amen. (Šabat 119b)Šabatový stůl by tedy měl být přichystán a vše hotovo před návratem rodiny ze synagogy.
Před kidušem
8. Když se rodina vrátí po ma´arivu domů, zpívá obvykle píseň Šalom alejchem provázejícím andělům a čte se či zpívá Ešet chajil (ženu statečnou kdo nalezne ~ Př 31). Ešet chajil je hymnus, který složil Šlomo ha~melech a který opěvuje ctnosti židovské ženy, která zdařile vykonává a plní všechny své povinnosti k B~hu a Jeho Tóře. V siduru jsou další modlitby.
Rodiče obvykle žehnají svým synům slovy Jesimcha Elokim k´Efrajim v´chi~Menaše (učiň tobě B~h jako Efrajimovi a jako Menašemu), a svým dcerám slovy Jesimech Elokim k´Sara, Rivka, Rachel v´Lea (učiň tobě B~h jako Sáře, Rivce, Rachel a Lei). Pak se říkají tři verše požehnání kohanim: „Ať ti Hospodin požehná a chrání tě. Ať Hospodin rozjasní Svou tvář k tobě a je ti milostivý. Ať obrátí Hospodin Svou tvář k tobě a obdaří tě pokojem.“ (Nu 6:24~26)
Kiduš
9. Pak se pronese kiduš nad pohárem vína nebo hroznové šťávy. Text kiduše je uveden v siduru. Jak již dříve zmíněno, od chvíle, kdy přijmeme šabat až do kiduše bychom neměli nic jíst.
Rambam píše v Hilchot šabat (kpt. 29:1, 6):
Je příkaz (micva ase) posvětit den šabatu slovy. Je to odvozeno z verše „pamatuj na šabat, že ti má být svatý“ (Ex 20:8), to znamená: Připomínej si jej chválou a kidušem (posvěcením) atd. Podle sofrim to znamená říci kiduš nad vínem.10. Ženy mají povinnost zachovávat micvu kiduše, stejně jako všechny ostatní šabatové zákony.
Halachot kiduše
11. Pohár pro kiduš by měl pojmout nejméně revi´it. Podle Chazon Iš je revi´it 150cc (ml), podle rav Chaima Na´eh je to 86cc (ml). Pro kiduš musí být pohár plný.
Pohár pro kiduš musí být celý, bez jakýchkoli prasklin.
Před kidušem by se pohár měl důkladně vypláchnout vodou uvnitř i vně. Pokud někdo upil z poháru vína před kidušem, víno se považuje za pagum (nepřijatelné k rituálnímu použití) a nesmí se užít pro kiduš. Situaci lze napravit tak, že se k vínu přidá trochu vína či jiné tekutiny (která není považována za pagum).
Ten, kdo pronese kiduš, uchopí pohár oběma rukama (tím projeví svou lásku k micvě). Když začne říkat kiduš, vezme pohár do pravé ruky. Podle kabaly by měl spodek poháru spočívat v dlani, s prsty mířícími vzhůru a obepínajícími pohár. Pohár by se měl pozvednout nejméně jeden tefach nad stůl (viz tabulka měr na konci kpt.15).
První písmena úvodních čtyř slov kiduše Jom ha~šiši. Va~jchulu ha~šamajim naznačují B~ží jméno a je zvykem při těchto slovech stát. Jsou různé zvyklosti, zda při dalších slovech kiduše stát nebo sedět. Text kiduše je v siduru.
Když po kiduši zbude víno v poháru a člověk je chce nalít zpět do láhve k příštímu použití, je zvykem přidat do poháru nejdříve trochu nepoužitého vína a pak teprve nalít zpátky do láhve. To se dělá proto, aby se víno v láhvi nestalo pagum.
Kdy je splněna povinnost kiduše
12. Když jí více lidí společně šabatové jídlo, obvykle hostitel nebo jeden z účastníků pronese kiduš nahlas a tím zprostí povinnosti ostatní osoby. To je proto, že „v množství lidu spočívá důstojnost krále“ (Př 14:28), tím je míněno, že B~h je více ctěn, když se k požehnání spojí více osob, než kdyby každý z přítomných pronesl své vlastní požehnání. Ten, kdo říká kiduš, musí mít úmysl zprostit ostatní přítomné povinnosti a přítomní musí naslouchat každému slovu kiduše s úmyslem být zproštěni. Na konci každého požehnání odpoví Amen. Ti, kdo byli zproštěni, při naslouchání neříkají Baruch hu u´varuch šemo.
13. Ten, kdo pronesl kiduš, vypije „melo logmav“ vína (melo logmav je větší část revi´itu). Měl by to vypít bez přestávky. Jestliže v pití udělá přestávku delší než kedej achilat pras, nesplnil povinnost. (Kedej achilat pras ~ viz tabulka měr na konci kpt. 15). Je důležité, aby mezi kidušem a pitím nebylo žádné přerušení.
Pokud ten, kdo pronesl kiduš, víno nemá rád a namísto něho vypije požadované množství vína jeden z naslouchajících, všichni přítomní splnili povinnost. Nejlépe je, když se všichni přítomní napijí vína.
Jestliže nikdo nevypije „melo logmav“ vína v čase kedej achilat pras, ale všichni přítomní dohromady vypili melo logmav v čase kedej achilat pras, splnili povinnost všichni, kdo slyšeli kiduš.
Další zákony
14. Není~li k dispozici víno, řekne se večerní páteční kiduš nad chlebem. V tom případě se před kidušem vykoná netilat jadajim a při kiduši se namísto Bore peri ha~gafen řekne požehnání Ha~moci. To je jediná změna v kiduši. Ten, kdo pronáší kiduš, drží až do konce kiduše chléb v obou rukou.
15. Bore peri ha~gafen, řečené při kiduši zprošťuje člověka povinnosti říci požehnání nad vínem, které bude pít během jídla. Podobně Birkat ha~mazon na konci hostiny zprostí člověka povinnosti říci bracha acharona nad vínem, které pil při kiduši a při jídle.
16. Stůl je prostřen ubrusem a chaly zakryty ubrouskem.
Chaly by měly zůstat zakryté až do konce kiduše. Někdo je nechává zakryté, dokud neřekne Ha~moci. Důvodem, proč jsou chaly zakryty shora i zespodu, je připomenout si manu, kterou Izraelité dostávali na poušti a která byla zespodu i shora pokryta rosou.
Halachot k šabatové hostině
Netilat jadajim a Ha~moci
17. Kiduš se musí říkat tam, kde se bude jíst. Po kiduši se musí hned začít jíst, na místě, kde se pronesl kiduš. (Halachot k netilat jadajim, požehnání během hostiny a halachot k Birkat ha~mazon viz kpt. 11 a kpt. 12).
Umyjeme si ruce, řekneme požehnání Al netilat jadajim, osušíme si ruce, řekneme požehnání Ha~moci nad „lechem mišne“ (dva celé bochníky chleba). Smí se použít dva celky jakéhokoli chleba (žemle, chala, pita atd.), pokud jsou celé. Lechem mišne připomíná dvojité množství many, jež padalo vždy v pátek, aby vystačilo na pátek i na šabat.
Krájení chaly
18. Při požehnání Ha~moci držíme obě chaly v rukou a pozvedneme je při zmínce B~žího jména. Většina lidí má ve zvyku držet obě chaly při požehnání tak, že jedna leží na druhé. O pátečním večeru drží ten, kdo říká požehnání, spodní chalu o něco blíž k sobě než vrchní. Po proneseném požehnání krájí spodní chalu. O tom, jak krájet chalu o šabatu, viz také kpt. 18, bod 18.
Lechem mišne bychom neměli nakrojit dřív, než jsme řekli požehnání. Obvykle ten, kdo říká požehnání, udělá nožem značku v místě, kde chce po proneseném požehnání chalu nakrojit.
Od umytí rukou až do polknutí prvního sousta bychom neměli mluvit, jak uvedeno v kpt. 11, bod 10.
Zprostit ostatní povinnosti požehnat
19. Když skupina lidí jí společně šabatové jídlo, smí jeden z nich nahlas říci požehnání Ha~moci a tím vyjmout z povinnosti ostatní. Ten, kdo řekne Ha~moci, musí mít úmysl zprostit ostatní členy skupiny a oni musí mít úmysl být tímto požehnáním zproštěni. Měli by na požehnání odpovědět Amen. Jak bylo již uvedeno, je obvyklé, že jeden člověk zprostí ostatní povinnosti požehnat: „V množství lidu spočívá důstojnost krále“ (Př 14:28).
Ten, kdo krájí chleba, měl by dát každému z přítomných kousek nejméně velikosti k´zajit.
Všichni přítomní musí vyčkat s jezením chaly, dokud nezačne jíst ten, kdo říkal požehnání. Jedinou výjimkou je, když každý jednotlivec má svůj vlastní lechem mišne.
Šabatová hostina
20. Je micva ctít šabat předložením ryby, masa, vína a dalších pokrmů a nápojů, z nichž má člověk požitek. To je odvozeno z verše „nazveš~li šabat rozkoší“ (Iz 58:13).
Je dobré sníst při šabatové hostině aspoň o trochu víc chaly než k´bejca.
21. Do Birkat ha~mazon se vkládá vsuvka Rece (je uvedena v sidurech). V kpt. 12, bod 9 se uvádí, jak postupovat, když někdo zapomene vložit Rece.
22. Když se Birkat ha~mazon říká se zimunem (tj. když Birkat ha~mazon říkají společně tři a více mužů starších třinácti let), je chvályhodné říkat je nad pohárem vína (kos šel bracha). Ten, kdo vede zimun, drží pohár v ruce až do konce Birkat ha~mazon. Potom řekne požehnání Bore peri ha~gafen a napije se vína. O kos šel bracha viz podrobněji kpt. 12, bod 8.
Společná šabatová jídla přispívají k soudržnosti rodiny, k posilování jejích duchovních vazeb a k vštípení duchovních hodnot dětem. Rodina zpívá zemirot (šabatové písně, které jsou většinou uvedeny v siduru i ve zvláštních brožurkách) a další židovské písně, diskutuje o myšlenkách týdenního čtení z Tóry a o dalších tématech, souvisících se studiem Tóry, s halachou a židovským etickým učením. Společná šabatová jídla jsou zdrojem duchovního světla na celý další týden.
Šabatové zemirot
23. Autory šabatových zemirot jsou Ari z“l a další kabalisté a vykladači Tóry. Zemirot vyjadřují nejvyšší svatost šabatu a chválu Všemohoucího za to, že daroval svému národu tento svatý den. Vyjadřují i touhu židovské duše po svém Otci v nebesích a po šabatovém dni. Např. píseň složená rabim Avrahamem ibn Ezra, Cam´a nafši, má tento refrén:
„Má duše žízní po Všemohoucím, po živém B~hu, mé srdce i tělo jásají k živému B~hu.“
Písně rovněž zdůrazňují víru v B~ha, Jenž stvořil tento svět v šesti dnech a sedmého dne skončil dílo. Např. píseň Menucha v´simcha (od neznámého autora) začíná slovy:
„Radost a oddech, světlo pro Židy je den šabatu, rozkošný den. Kdo jej zachovává, střeží, tím dosvědčí, že v šesti dnech byl svět stvořen a obydlen.“
Šabatový odpočinek se úzce spojuje s konečným vykoupením:
„Den, kdy práce skončila a člověk odpočívá, podobá se budoucímu světu (me´ejn olam ha~ba)“.
Šabatové písně vyjadřují i naši touhu po věčné mesiášské době:
„Mišne lechem a kidušem, lahůdkami, šlechetným duchem, mnoho dobra získají, kdo v něm zalíbení mají, v budoucím světě, až vykupitel přijde.“ (Menucha v´simcha)
