KŠA, Kapitola 90., Uvdin d´chol — další činnosti zakázané o šabatu

1. Některé činnosti jsou o šabatu zakázané, přestože je nelze považovat za práci, ani nevedou k vykonání práce. Proč jsou potom zakázány? Poněvadž je psáno (Iz 58:13): „Jestliže v den šabatu upustíš od svých pochůzek, od prosazování svých zálib v Můj svatý den... budeš-li jej slavit tak, že se vzdáš svých cest, že přestaneš hovět svým zálibám a nepovedeš plané řeči“. Naši moudří, požehnané paměti (Šabat 113 a) vysvětlují: „Vzdáš se svých cest“ znamená, že i způsob chůze o šabatu má být jiný než ve všední dny. Je tedy zakázáno o šabatu spěchat, avšak kvůli plnění micvy spěchat smíme (je psáno „svých cest“, tj. „tvé“ cesty jsou zakázány, ale cesty Nebes jsou dovoleny), ba je přímo záslužné spěchat.

2. Ze slov „přestaneš hovět svým zálibám“ naši moudří vyvodili, že „tvé záležitosti jsou ti zakázány, i když nebudeš provádět skutečnou práci“. Máme tedy zakázáno obhlížet svůj majetek, abychom zjistili, jakou práci bude třeba vykonat nazítří. Rovněž je zakázáno chodit po městě s úmyslem vyhledat koně či vůz nebo člun, který bychom si mohli najmout po šabatu. Máme však dovoleno střežit majetek svůj i svého bližního.

KŠA, Kapitola 89., Co je základna pro mukci

1. Jestliže někdo záměrně umístí v pátek zakázanou věc na nějaký (dovolený) předmět, který mu patří a má v úmyslu nechat tam věc ležet i o začátku šabatu, stane se dovolený předmět základnou pro věc zakázanou a nesmíme se ho o šabatu dotknout. I kdyby se z něj zakázaná věc během šabatu odstranila, předmět zůstane základnou pro mukci, protože zakázaná věc se na něm nacházela bejn hašmašot (mezi západem slunce a objevením tří hvězd), a bude tedy celý šabat zakázáno se předmětu dotknout, i kdybychom potřebovali buď samotný předmět či místo, jež zabírá.

KŠA, Kapitola 88., Mukce

1. Slovo mukce znamená „dát stranou, odložit“, tedy věci, které člověk záměrně odloží a nebude je o šabatu používat. Jídlo, které je ve stavu nezpůsobilém k požití (anebo jen v nouzi); jídlo k požití způsobilé, ale určené k prodeji a proto odložené; potrava, kterou o šabatu lze dát psovi, ačkoliv v pátek nebyla zamýšlena jako taková (např. dobytek či drůbež uhynulé o šabatu) — těchto věcí se smíme dotknout. Rovněž i věcí, jež od předešlého dne změnily svůj vzhled, přesto však jsou stále zčásti způsobilé k původnímu účelu, např. nádobí, které se o šabatu poškodí, může však dosud zčásti sloužit svému účelu, třeba k uchování potravin či nápojů; rovněž kosti, odstraněné o šabatu z masa a vhodné pro psy — toho všeho se smíme dotknout. Rozinky a fíky, odložené stranou k sušení, se považují za úmyslně odložené, za mukci.

KŠA, Kapitola 87., Péče o domácí zvířectvo o šabatu

1. Je psáno (Ex 23:12): „Aby si odpočinul tvůj býk i osel“. Tóra nás učí, že i zvířata patřící Židovi mají odpočívat. Vztahuje se to na všechny živé tvory, nejen na dobytek. Je tedy zakázáno nechat zvíře nést náklad o šabatu. I když zvíře vyjde s nákladem do veřejného prostoru samovolně, majitel tím poruší zákaz Tóry. Má-li zvíře na sobě něco pro ozdobu, i to se považuje za břemeno. Naopak to, co má zvíře na sobě k ovládání nebo k léčebným účelům (např. obvaz na ráně), se nepokládá za břemeno a zvíře to smí nosit. Pokud to však má sloužit jako zvýšené zajištění, bude to zakázáno, i kdyby pro jiné zvíře bylo takové opatření nutné; není-li to nutné pro toto konkrétní zvíře, považuje se to za náklad a je nepřípustné.

2. Smíme vést koně s ohlávkou nebo s uzdou, ne ale s obojím. Můžeme omotat řemen postroje kolem krku koně a tak koně vést; musíme jej však uvázat natolik volně, abychom mohli lehce prostrčit ruku mezi řemen a krk koně a udrželi jej, kdyby chtěl kůň utéci. Smíme uchopit postroj a vložit na koně, ale o šabatu se nesmíme o koně opřít. Nesmíme vést osla s železným udidlem, to je pro osla zvýšené zajištění. Je zakázáno vést býka či krávu s provazem na krku, ježto takové zajištění není nutné, pokud zvíře nemá ve zvyku utíkat. Provaz uvázaný na koňské hubě se pokládá za břemeno, neboť tím není kůň zajištěn; provaz může sklouznout a nepodobá se ohlávce.

KŠA, Kapitola 86., Mytí a koupání o šabatu

1. O šabatu je zakázáno mýt si celé tělo nebo většinu těla v teplé vodě, i když se voda ohřála před začátkem šabatu. Zákaz platí, i když se myjeme po částech. Je zakázáno jít do lázně i kvůli vypocení. Smíme si však umýt tvář, ruce a nohy v teplé vodě, ohřáté před příchodem šabatu.

2. Je dovoleno umýt si celé tělo vodou přírodních horkých pramenů (např. prameny v Tiberiadě), pokud je voda na zemi a místo není zastřešeno. Pokud ale je voda v nádrži nebo místo je zastřešené, je to zakázáno. Podle některých autorit se smíme koupat, je-li voda na zemi, i když je místo chráněno střechou.

3. Ponořit celé tělo do studené vody /1/ je dovoleno, ale člověk se potom nesmí postavit ke kamnům, aby se ohřál, to by bylo jako mytí v teplé vodě. I když si umyjeme ve studené vodě jen ruce, není dovoleno ohřívat je u kamen, dokud jsou vlhké, ale nejprve je dosucha utřít (viz kpt. 80, b. 32, kde se uvádí, že si máme před utřením do ručníku ruce otřít jednu o druhou, aby na nich zbylo minimum vody).

KŠA, Kapitola 85., Když o šabatu vypukne požár

1. Naši moudří, požehnané paměti se obávali, že kdyby (nedej B-h!) vypukl o šabatu požár a postiženým bylo dovoleno zachraňovat svůj majetek, dali by se natolik strhnout úsilím zabránit škodě, až by zapomněli, že je šabat a oheň uhasili. Rabíni proto zakázali zachraňovat i věci, jež se o šabatu smí přenášet a i na těch místech, kde je dovoleno nosit je. Dovolili zachránit pouze to, co člověk potřebuje pro šabat. Co to je? Pokud oheň vypukl v pátek večer před jídlem, smíme zachránit tolik jídla, aby dostačovalo na tři pravidelná denní jídla pro celou domácnost i domácí zvířectvo. Jestliže požár vypukl v sobotu ráno, smíme zachránit množství dostačující pro dvě denní jídla a stane-li se to v sobotu odpoledne, smíme zachránit množství pro jedno denní jídlo. Pokud je v jedné nádobě více jídla, např. košík plný chleba nebo plný soudek vína, smí se vynést, ježto je možno odnést to najednou. Pokud rozprostřeme prostěradlo a na ně dáme větší množství jídla a pití, smíme je vynést. Smíme rovněž vynést všechny nádoby, jež potřebujeme pro ten den.

KŠA, Kapitola 84., Oděv a šperky o šabatu

1. Člověk nesmí o šabatu nosit ve veřejném prostoru či karmelitu nic, co není oděv či ozdoba. Je tedy zakázáno vyjít ven se špendlíkem či jehlou zapíchnutými v šatech. /1/ I když je špendlík pro oděv nezbytný, nesmíme s ním vycházet ven. Je to však dovoleno ženám, jež si často připínají stuhy, šátek, závoj a pod. Dovolení platí pro špendlík, nikoli jehlu.

2. Naši moudří zakázali také nošení určitých ozdob ve veřejném prostoru. Některé ozdoby jsou zakázané mužům, jiné ženám; těm proto, že by mohly šperky snímat, aby je někomu ukázaly. V současné době se tyto zákazy (podle některých rabínských autorit) obvykle neuplatňují. Bohabojný člověk však bude k sobě přísnější (viz ŠA O CH, kpt. 301 a 303). Zejména muž by neměl nosit prsten jiný než pečetní. Stejně tak by neměl nosit hodinky, ani zavěšené na zlatém řetízku kolem krku, tedy šperk (rabínské nařízení). Hodinky kapesní jsou považovány za břemeno a jejich zákaz platí bezvýhradně.

KŠA, Kapitola 83., Ohrazení prostoru

1. Ohrazením prostoru přepážkami (stěnami) se vytvoří soukromý prostor jen tehdy, je-li prostor ohrazen za účelem bydlení. „Za účelem bydlení“ znamená postavit dům k obývání nebo ohradit pozemek, na který se vchází z domu, např. dvůr. V tom případě se prostor považuje za soukromý, i když je hodně rozlehlý. Naopak charakter prostoru, který nebyl ohrazen za účelem bydlení — např. sady, zahrady, jež jsou ohrazeny jen k ochraně stromů a rostlin — závisí na velikosti. Pokud jde o prostor menší než sosajim (pojem definujeme v dalším bodu), je dovoleno v něm nosit věci (viz bod 3). Je-li prostor větší než sosajim, považuje se za karmelit.

2. Co znamená sosajim? Doslovně „vyžadující dvě sea (míry) osiva“. Moudří to definovali jako velikost nádvoří svatyně, jež provázela Židy při jejich putování pouští — 100 x 50 loktů (asi 50 x 25 m), při tvaru čtverce by jedna strana čtverce měřila 70 loktů a 4 šířky dlaně, to je podle současných měr něco přes 53 loktů. /1/ Pokud je pozemek kulatý či jinak tvarovaný, musí mít velikost 5000 loktů čtverečních (v současných mírách 3750 /2/). Avšak je-li délka pozemku větší než dvojnásobek jeho šířky (i když ji bude přesahovat o jediný loket), pokládá se pozemek za větší než sosajim, ježto se nepodobá nádvoří svatyně.

KŠA, Kapitola 82., Přenášení věcí z jedné kategorie prostoru do jiné

1. Ve veřejném prostoru (rešut ha-rabim) a v karmelitu je zakázáno nosit, házet či podávat věci na větší vzdálenost než čtyři lokty — asi 2 m. Je zakázáno i poponášet předmět po kousku, přesáhne-li celková vzdálenost čtyři lokty.

2. Přenášet, házet či podávat něco ze soukromého prostoru do veřejného nebo do karmelitu je zakázáno, a stejně i naopak — z veřejného prostoru či karmelitu do soukromého. Je také zakázáno přenášet něco z veřejného prostoru do karmelitu a naopak. Ale smí se přenášet věci z makom p´tur do soukromého, veřejného prostoru či karmelitu a naopak — s podmínkou, že věc nebude nesena ve veřejném prostoru či v karmelitu čtyři a více loktů. Ježto jsou rozdílné názory na to, co je prostor veřejný, co soukromý a co karmelit, musíme být velmi opatrní zejména ve městě, jež není opatřeno eruvem (úkon, jímž se ustavuje spojení dvorů) a nepřenášet nic do jiné kategorie prostoru, pokud si nejsme jisti, že je to dovoleno. Zejména by si měl dát pozor ten, kdo není příliš obeznalý v halachot.

KŠA, Kapitola 81., Kategorie prostoru ve vztahu k šabatovým zákonům

1. Ve vztahu k šabatovým zákonům rozlišujeme čtyři kategorie prostoru: 

A/ rešut ha-jachid (soukromý),
B/ rešut ha-rabim (veřejný),
C/ karmelit (prostor, který není ani soukromý, ani veřejný),
D/ makom p´tur (vyjmuté místo).

KŠA, Kapitola 80., Práce o šabatu zakázané

1. (Hlavní kategorie prací zakázaných o šabatu jsou dobře známé, není nutno je opakovat. Následující výčet poukazuje na činnosti, s nimiž se v denním životě často setkáváme, ale není příliš známo, že jsou zakázané.) 


Je zakázáno dělat při světle svící něco, co vyžaduje soustředění. Rabíni to zakázali z toho důvodu, aby někdo nezapomněl, nenaklonil lampu ve snaze dostat víc oleje ke knotu a neprovinil se tak „zapálením ohně“. Dvě osoby však mohou studovat společně z jedné knihy, poněvadž kdyby se jeden pokusil lampu naklonit, druhý ho může upamatovat. Zákaz se vztahuje pouze na olejové lampy, je dovoleno studovat při světle svící, jež mají knot napevno umístěn ve vosku či loji. Člověk si však musí udělat nějakou značku, aby si připomněl, že nesmí knot zkracovat. Podle Maimonida je to porušení zákona Tóry. Je zakázáno zastřihnout knot, nesmí to udělat ani nežid.

KŠA, Kapitola 79., Maftir

1. Před vyvoláním maftira se říká poloviční kadiš. Pokud byly vyjmuty dva svitky Tóry (jeden pro čtení paraši, jeden pro maftira), při kadiši by oba měly být na pultu. Pokud se vyňaly tři svitky, první z nich při kadiši nemusí být na pultu.

2. Maftir by neměl začít požehnání nad haftarou, dokud není Tóra svinuta a zabalena do pláštíku.

3. V prvním požehnání nad haftarou se neodpoví Amen po slovech Ha-neemarim b´emet (Jež byla řečena v pravdivosti), neboť požehnání končí až slovem Va-cedek (A spravedlivé). Ani v prvním požehnání po haftaře se neodpoví Amen za slovy Emet va-cedek (Pravdivá a spravedlivá), poněvadž součástí požehnání je i další odstavec, Neeman ata (Věrohodný jsi). Ježto právě v těchto místech se často chybně odpovídá Amen, nejlépe je, když maftir pokračuje bez odmlky a tím dá najevo, že požehnání ještě nekončí.

KŠA, Kapitola 78., Čtení z Tóry o šabatu a svátcích

1. O šabatu je dovoleno přidat k sedmi předepsaným alijot (vyvolaným k Tóře) další. Je-li vyvolaných více, smí být ke čtení jako poslední (acharon) vyvolán kohen či levita. Kohen či levita smí být vyvolán i jako maftir. I když je kohen vyvolán jako acharon, smí být jiný kohen vyvolán jako maftir (poněvadž se mezitím říká kadiš, bude přerušení mezi nimi). O Simchat tora, kdy se vyjmou tři svitky Tóry, je dovoleno vyvolat kohena jako chatan tora (poslední alija v Deuteronomiu), druhého kohena jako chatan b´rešit (první alija v Genesis) a třetího jako maftira — každý totiž čte z jiného svitku. Toto však neplatí, když připadne na šabat Roš chodeš tevet, přestože i v tomto případě budou vyjmuty tři svitky. Kněz nesmí být vyvolán jako poslední k prvnímu svitku (i kdyby k tomuto svitku bylo vyvoláno osm mužů), ježto paraša není ukončena z tohoto svitku, ale až když se z druhého svitku přečte oddíl pro Roš chodeš — k tomuto úseku smí být kohen vyvolán. Podobná pravidla platí, připadne-li na Roš chodeš paraša Šekalim nebo paraša Ha-chodeš (viz kpt. 140).

KŠA, Kapitola 77., Kiduš a šabatová jídla

1. Je příkazem Tóry posvětit šabat slovy, neboť je psáno (Ex 20:8) „Pamatuj na den šabatu, že ti má být svatý“; z toho vyplývá, že jej musíme obřadně uvítat pronesením kiduše a ukončit havdalou (viz kpt. 96). Naši moudří stanovili, že kiduš i havdala se mají říkat nad pohárem vína.

2. Říci kiduš a jíst večerní šabatové jídlo je možno i před setměním. Ovšem ti, kdo se během týdne modlí maariv v náležitý čas, tj. po objevení hvězd a jen při začátku šabatu se modlí dříve (jak uvedeno v předchozí kapitole), mají zakázáno začít se šabatovým jídlem půl hodiny před objevením hvězd. Jestliže tedy do soumraku schází pouhá půlhodina, měli by vyčkat až do soumraku, pak odříkat Šma s průvodními požehnáními a pronést kiduš. Před kidušem se nesmí nic jíst či pít, ani voda.

KŠA, Kapitola 76., Modlitby o šabatu a svátcích

1. V pátek večer se obvykle říká maariv dříve než jindy. Je dobré přijmout šabat co možná nejdříve, nemělo by to však být před plag ha-mincha (tj. jednu a čvrt hodiny před západem slunce). I ti, kdo mají ve zvyku modlit se každý den maariv v patřičnou dobu, tedy po objevení hvězd, smí se v pátek modlit dříve. Přesto, že se modlí maariv v čase, kdy ve všední dny říkají minchu, v pátek to nevadí, neboť je záslužné ubrat něco z všedního a přidat to k svátečnímu.

2. Závěr požehnání Haškivenu (Dej nám ulehnouti) se o šaba­tu liší — neřekneme jako přes týden ... šomer amo jisrael la´ad (Jenž střeží svůj lid Izrael navěky), protože toto požehnání odkazuje k ochraně Izraele a o šabatu je zbytečné, chrání nás samotný šabat. Řekneme místo toho ... ufros alejnu (rozprostři nad námi) a uzavřeme Baruch ata adonaj hapores sukat šalom (Požehnaný budiž, Hospodine, Jenž rozestírá příbytek Svého míru). Když omylem uzavřeme stejně jako ve všední dny a omyl si uvědomíme, přidáme bezprostředně za leolam vaed (navěky) slova hapores sukat šalom. Pokud si ale chybu uvědomíme po pauze delší /1/ než trvá vyslovení, už je nemusíme říkat.

KŠA, Kapitola 75., Zapálení šabatových svící

1. Člověk musí zanechat práce a rozžehnout šabatové svíce nejméně půl hodiny před tím, než se objeví hvězdy na obloze. /1/ Obec i jednotlivec smí přijmout šabat před západem slunce. Od chvíle, kdy shromáždění v synagoze odříkalo Ž 92 Mizmor šir le-jom ha-šabat (Píseň ke dni sobotnímu), začnou být šabatové zákony závazné pro všechny členy obce, tedy i pro ty, kteří nejsou v synagoze — i kdyby to bylo dvě hodiny před soumrakem. /2/ Platí to také pro osoby, které přijdou do komunity z jiného města. Jsou-li v obci dvě synagogy, členové jedné z nich nejsou vázáni druhou.

KŠA, Kapitola 74., Plavba lodí o šabatu

1. Plavbu po moři nesmíme začít méně než tři dny před šabatem, tj. od středy dál. /1/ Pokud však cestujeme kvůli micvě, můžeme nastoupit na loď i v pátek.

2. Plavbu na říční lodi může Žid nastoupit kdykoli, i v pátek, s podmínkou, že nebude o šabatu vykonávat zakázané činnosti. Dovolení platí i tehdy, je-li k pohybu lodi po řece využito tažných zvířat na břehu.

3. Pokud říční loď vyplouvá přímo o šabatu, je dovoleno nastoupit cestu i v den šabatu — člověk by však měl nastoupit na loď už v pátek a zůstat na palubě až do setmění. I kdyby pak šel domů a doma přenocoval, smí o šabatu opět nasednout na loď — za předpokladu, že loď nevyplouvá na cestu jen kvůli Židům. Jedna potíž tu však bude. Stráví-li člověk šabatovou noc doma, považuje se domov za jeho (šabatové) místo pobytu, a když pak loď urazí větší vzdálenost, než je Židům dovoleno cestovat o šabatu (tj. 2000 loktů, asi 1 km) a dojede do dalšího přístavu ještě v den šabatu, člověk bude smět na tom místě ujít pouhé 4 lokty; má zakázáno ujít více. /2/ Viz také kpt. 95.

KŠA, Kapitola 73., Nežidovská práce o šabatu

1. Žid má zakázáno nechat nežida, aby pro něj o šabatu pracoval. Vychází to z verše Ex (12:16) „nebude se konat žádné dílo“, nebudou je tedy dělat ani nežidé. Je-li nežidovi zadána práce v pátek, smí ji dělat o šabatu, ale jen za těchto podmínek: A/ Přijme práci před šabatem, nikoli v den šabatu.

2. B/ Odměna za práci bude sjednána předem, v tom případě nežid vykoná práci pro sebe — aby za ni dostal zaplaceno — nevykoná ji pro Žida. Kdo zaměstnává nežidovské služebnictvo za stanovenou časovou mzdu, nesmí je nechat o šabatu vykonávat žádnou práci, protože prospěch z ní by měl pouze Žid. Pokud Žid požádá nežida o doručení dopisu a nežid musí kvůli tomu cestovat o šabatu, měl by dostat za doručení odměnu; pak to bude dělat pro sebe (kvůli odměně), ne jako laskavost.

KŠA, Kapitola 72., Svatost šabatu. Příprava na šabat.

1. Svatý šabat je velké znamení a smlouva, jež nám dal Svatý, budiž požehnán, aby nás naučil, že „v šesti dnech B-h stvořil nebesa i zemi a vše, co je v nich, a sedmého dne odpočíval“. Přesvědčení, že B-h je Tvůrcem světa, je základem naší víry. Naši moudří, požehnané paměti říkali: „Šabat znamená tolik co všechny ostatní příkazy“ (Jerušalmi, Nedarim 3), „dodržovat šabat je totéž jako dodržovat celou Tóru“ (Zohar, Bešalach 47), „znesvěcení šabatu je jako popření celé Tóry“ (Chulin 5a). Je také psáno v Neh (9:13-14): „Sestoupil jsi na horu Sinaj... vydal jsi jim přímé řády a spolehlivá naučení... učinil jsi jim známý Svůj svatý šabat“.

2. Kdo porušuje šabat veřejně, je v každém ohledu pokládán za odpadlíka /1/; dotkne-li se vína, učiní je nepřijatelné k požití; chléb jím upečený je považován za chléb modláře, stejně jako jím vařený pokrm (viz kpt. 38). „Veřejně“ znamená v přítomnosti deseti Židů. Přesněji — deset Židů ví o znesvěcení, i když je skutečně neviděli. Toto pravidlo je vyvozeno z Talmudu a jeho komentářů (Sanhedrin 74b): „Esteřin vztah s Achašverošem byl veřejně znám“. Podobně to uvádí i Pri megadim.

KŠA, Kapitola 71., Seder ha-lajla (řád noci)

1. Po večerní modlitbě by si měl muž vymezit pevný čas pro studium Tóry, aby naplnil příkaz (Joz 1:8): „Rozjímej nad ní ve dne v noci“. Kdyby se nejdřív najedl, cítil by se ospalý, malátný a příliš unaven pro studium. Je tedy nejlépe studovat Tóru před jídlem. Pokud je však hodně hladový a bez jídla by se nesoustředil, smí něco sníst, aby upokojil mysl, pak studovat, dosytit se, a poté pokračovat ve studiu, každý podle svých nejlepších schopností. Eruvin (65 a) nás učí: „Noci byly stvořeny jen kvůli studiu Tóry“. Týká se to zimních nocí, jež jsou dlouhé; avšak i za krátkých nocí může člověk studovat, třeba i maličko, aby naplnil příkaz: „Rozjímej nad ní ve dne v noci“. Počínaje 15. dnem měsíce avu by měl každý dobu svého studia podstatně rozšířit. Talmud uvádí (Chagiga 12b): „Pravil Red Lakiš: Kdo studuje Tóru v noci, struna B-ží milosti jej obepne, neboť je psáno (Ž 42:9): Ve dne přikáže Hospodin milosrdenství Svému, a v noci Své písni být se mnou. Proč vládne Hospodin svým milosrdenstvím ve dne? Protože v noci je s člověkem píseň Tóry.“ Jiný citát Red Lakišův (tamtéž): „Kdo studuje Tóru v tomto světě, který se podobá noci, kolem toho Svatý, budiž požehnán, obepne strunu B-ží milosti ve světě budoucím, jenž je podoben dni. Neboť je psáno: Ve dne přikáže Hospodin milosrdenství Svému a v noci Své písni být se mnou.“ Zejména ten, kdo zanedbal studium Tóry ve dne, musí svůj úkol dokončit v noci.