1. Žid má zakázáno nechat nežida, aby pro něj o šabatu pracoval. Vychází to z verše Ex (12:16) „nebude se konat žádné dílo“, nebudou je tedy dělat ani nežidé. Je-li nežidovi zadána práce v pátek, smí ji dělat o šabatu, ale jen za těchto podmínek: A/ Přijme práci před šabatem, nikoli v den šabatu.
2. B/ Odměna za práci bude sjednána předem, v tom případě nežid vykoná práci pro sebe — aby za ni dostal zaplaceno — nevykoná ji pro Žida. Kdo zaměstnává nežidovské služebnictvo za stanovenou časovou mzdu, nesmí je nechat o šabatu vykonávat žádnou práci, protože prospěch z ní by měl pouze Žid. Pokud Žid požádá nežida o doručení dopisu a nežid musí kvůli tomu cestovat o šabatu, měl by dostat za doručení odměnu; pak to bude dělat pro sebe (kvůli odměně), ne jako laskavost.
3. C/ Nežid by měl být placen za splnění úkolu, ne za den práce.
4. D/ Žid nesmí najmout nežida na vykonání práce v určité lhůtě, bude-li zřejmé, že nežid dohotoví práci pouze tehdy, když bude pracovat o šabatu. Je tedy zakázáno, aby Žid poslal dopis po nežidovi a řekl mu „hleď, abys jej doručil toho a toho dne“, když je jisté, že nežid jej k tomu datu může doručit pouze tehdy, bude-li cestovat o šabatu. Pokud je někde šabat trhovým dnem, je zakázáno dát v pátek nežidovi peníze, aby pro Žida nakoupil na trhu, když evidentně nákup nelze obstarat jindy než o šabatu. Stejně tak Žid nesmí nic dát nežidovi k prodeji. Pokud však nežidovi výslovně neřekne, aby zadaný úkol provedl o šabatu, platí jen zákaz zadat mu práci (či peníze na nákup) v pátek. Zadá-li mu to dříve, je to dovoleno. /1/ Nejlépe je nežít v komunitě, kde bývá trh o šabatu, neboť pak je nemožné vyhnout se hříchu. Koná-li se sobotní trh v nežidovské čtvrti, nevadí to.
5. E/ Práce zadaná nežidovi by se neměla týkat půdy, tj. stavění či zemědělské práce. Není dovoleno nechat nežida pracovat na stavbě o šabatu, i když jsme s ním předem dohodli určitou cenu za celé dílo (a nežid by tedy v sobotu pracoval pro sebe — kvůli zisku). V případu nutnosti bychom měli požádat o radu rabína. Je zakázáno, aby nežid o šabatu lámal kámen či otesával trámy na stavbu, pracuje-li na veřejném místě a je-li známo, že stavba náleží Židovi. Zákaz platí také pro rolnické práce — orbu, žně. Platí i tehdy, je-li s nežidem předem sjednána mzda za provedení celé práce. Pokud má nežid podíl na úrodě a je v tom kraji obvyklé, že dělník na statku dostává podíl z úrody, pak je to dovoleno. Bude to dovoleno i tehdy, je-li statek hodně odlehlý a v okruhu dvou tisíc loktů (tří tisíc kroků — asi 1 km) není žádný židovský dům. Je to dovoleno, sjedná-li se s nežidem mzda za provedení práce, nikoli za den práce.
6. Jsou-li uvedené zákazy porušovány a nežid staví pro Žida i o šabatu, anebo nežid tajně koupí pro Žida dům o šabatu, je správné vůbec se do takového domu nenastěhovat. (V této věci existuje mnoho rozličných názorů.)
7. Majitel smí pronajmout svůj statek či mlýn nežidovi, i když tam nežid bude pracovat o šabatu. Je však zakázáno pronajmout nežidovi (veřejné) lázně. Pokud Žid není majitelem lázní, ale má je od nežida pouze pronajaty, měl by se poradit s rabínem, jak postupovat. Majitel hotelu, sklárny, cihelny apod. by se rovněž měl poradit s rabínem (pokud jde o pronájem na šabat). /2/
8. Za všech okolností je o šabatu zakázáno nechat nežida pracovat ve svém domě. I kdyby nežidovský sloužící chtěl o šabatu dělat něco pro sebe, měl by mu to židovský zaměstnavatel zakázat.
9. Je dovoleno obléct si oděv, který ušil pro Žida nežidovský krejčí a přinesl jej o šabatu. Je-li však zřejmé, že krejčí oděv dohotovil o šabatu, neměl by si jej Žid brát na sebe, leda v nejnutnějším případě. Je zakázáno vzít boty či šaty od řemeslníka — i od židovského řemeslníka — o šabatu nebo svátku. Dovoleno je vzít pár bot (a obout si je) od nežidovského známého, který sám boty nešije, ale prodává obuv či oděvy. Nemělo by se však mluvit o ceně, a zboží by se nemělo přinést o šabatu ze vzdálenosti větší než šabatové pásmo (viz kpt. 95).
10. Je zakázáno pronajmout v pátek nežidovi nářadí, s nímž se provádějí práce zakázané o šabatu, např. pluh apod. Ačkoliv totiž nejsme povinni nechat nářadí o šabatu odpočívat, dostane-li majitel za použití nářadí zaplaceno, je to jakoby nežid byl jeho prostředníkem. Nářadí se smí nežidovi pronajmout ve čtvrtek, anebo mu je v pátek zapůjčit — za předpokladu, že je nežid odnese ze židova domu před začátkem šabatu. Dovoleno je i ujednat, že nežid za vypůjčení zaplatí někdy později (při vrácení nářadí). To se nepovažuje za pronájem. Je také dovoleno pronajmout v pátek nežidovi nářadí, s nímž se nevykonávají práce zakázané o šabatu, pokud si je nežid odnese před začátkem šabatu.
11. Pronajmout nářadí nežidovi za těchto uvedených podmínek je dovoleno jedině tehdy, když Žid nedostane zaplaceno zvlášť za dny šabatu, ale za celou dobu pronájmu, tedy když dohodne s nežidem „pronajmu vám to za tolik a tolik na týden (měsíc)“, anebo „za každé dva či tři dny“. Je však zakázáno dostat zaplaceno za šabat, i kdyby nářadí pronajal na rok, ale cena za pronájem by vycházela z počtu dní, tj. kdyby řekl „pronajmu vám to na rok (měsíc) za tolik a tolik na den“. Pak i kdyby mu nežid zaplatil najednou za celé období, je zakázáno vzít si, co je za šabat. Zákaz vzít náhradu za šabatový den se týká i nářadí, s nímž se nepracuje, a také pronájmu místnosti, pokud se náhrada nepočítá za celé období. Zákaz vzít peníze za den šabatu platí, ať jsou to peníze od Žida nebo od nežida.
POZNÁMKY k 73. kpt.:
/1/ MB (307:15) zakazuje i to.
/2/ Zmíněné zákazy vycházejí z poznatku rabínských učenců, že většina lidí považuje nežidovského pronájemce budov či zařízení za židova zaměstnance, nikoli za pronájemce. Pokud je místním zvykem pronajímat podobné prostory na základě nájemní smlouvy, zákaz neplatí (ŠA kpt. 243 a komentáře).
