1. Svatý šabat je velké znamení a smlouva, jež nám dal Svatý, budiž požehnán, aby nás naučil, že „v šesti dnech B-h stvořil nebesa i zemi a vše, co je v nich, a sedmého dne odpočíval“. Přesvědčení, že B-h je Tvůrcem světa, je základem naší víry. Naši moudří, požehnané paměti říkali: „Šabat znamená tolik co všechny ostatní příkazy“ (Jerušalmi, Nedarim 3), „dodržovat šabat je totéž jako dodržovat celou Tóru“ (Zohar, Bešalach 47), „znesvěcení šabatu je jako popření celé Tóry“ (Chulin 5a). Je také psáno v Neh (9:13-14): „Sestoupil jsi na horu Sinaj... vydal jsi jim přímé řády a spolehlivá naučení... učinil jsi jim známý Svůj svatý šabat“.
2. Kdo porušuje šabat veřejně, je v každém ohledu pokládán za odpadlíka /1/; dotkne-li se vína, učiní je nepřijatelné k požití; chléb jím upečený je považován za chléb modláře, stejně jako jím vařený pokrm (viz kpt. 38). „Veřejně“ znamená v přítomnosti deseti Židů. Přesněji — deset Židů ví o znesvěcení, i když je skutečně neviděli. Toto pravidlo je vyvozeno z Talmudu a jeho komentářů (Sanhedrin 74b): „Esteřin vztah s Achašverošem byl veřejně znám“. Podobně to uvádí i Pri megadim.
3. Proto říká Izajáš (56:2) „blaze člověku, který tak jedná“. Ten, kdo zachovává šabat podle všech přikázání a slaví jej podle svých nejlepších možností, je odměněn v tomto světě a získá velkou zásluhu ve světě příštím. I to zdůrazňuje prorok Izajáš (58:13-14): „Jestliže v den šabatu upustíš svých pochůzek, od prosazování svých zálib v Můj svatý den; nazveš-li šabat rozkošným a svatý den Hospodinův přeslavným; budeš-li jej slavit tak, že se vzdáš svých cest, že přestaneš hovět svým zálibám a nepovedeš plané řeči; tu nalezneš rozkoš v Hospodinu a Já ti dovolím jezdit po posvátných návrších země a z dědictví tvého otce Jákoba tě budu živit. Tak promluvila Hospodinova ústa.“
4. Je psáno (Ex 20:8) „pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý“, to znamená každý den v týdnu pamatuj na to, že máš zachovávat svatý šabat. Proto by se k poctě šabatu měly obstarat lahůdky a vzácná jídla. V pátek bychom měli brzy vstát a koupit vše potřebné na šabat. Smíme nakoupit i před ranními modlitbami, pokud tím nepromeškáme účast na společných modlitbách v synagoze. Lépe je nakoupit na šabat v pátek, než ve čtvrtek. Věci, jež vyžadují přípravu, však obstaráme již ve čtvrtek. Při všem, co kupujeme, bychom si měli uvědomovat „je to k poctě šabatu“. Podle Ezrova nařízení máme šaty na šabat vyprat ve čtvrtek, ježto celý pátek se má věnovat šabatovým přípravám.
5. Každý, i ten, kdo má hodně služebnictva, by měl také sám udělat něco k poctě šabatu, jako to dělali amoraim (autoři Talmudu či Gemary). Např. rb. Chisda krájíval zeleninu nadrobno, Raba a rb. Josef štípali dříví na vaření; rb. Zera měl ve zvyku zapalovat oheň, na němž se připravovaly šabatové pokrmy, rb. Nachman dával dům do pořádku, nosil dovnitř náčiní potřebné pro šabat a vynášel ven všechno, čeho se užívalo přes týden. Měli bychom následovat jejich příkladu a nepokládat to za nedůstojné, vždyť uctěním šabatu ctíme sami sebe.
6. Ve všech židovských domácnostech je zvykem péct doma několik bochníků chleba na počest šabatu. Jí-li někdo celý týden nežidovský chléb, měl by si uložit za povinnost jíst o svatém šabatu chléb židovský. A i když jí v týdnu chléb židovský, měl by se chléb pro šabat péct doma, aby měla paní domu příležitost vykonat micvu oddělení chaly. Adam byl stvořen v pátek a byl považován za chalu (prvotinu) světa, toto vyznamenání však přišlo vniveč ženiným hříchem, musí to tedy žena napravit oddělováním chaly (prvotiny těsta). Pečou se tři bochníky chleba — velký, prostřední a malý; prostřední pro páteční večer, velký pro sobotní denní jídlo, abychom tím zdůraznili zásadní význam dne, a malý pro seudat šlišit (třetí jídlo).
7. Na šabat bychom měli opatřit maso, rybu, lahůdky a dobré víno, podle našich nejlepších možností. Je správné jíst při každém šabatovém jídle rybu. Pokud však ryby neprospívají našemu zdraví anebo je nejíme rádi, nemusíme je jíst, protože šabat nám byl dán k potěšení, a ne k trápení. Měly by se čistě povléci postele, naostřit a vyleštit nože. Také bychom měli pěkně uklidit dům, stůl pokrýt čistým ubrusem, který zůstane na stole po celý šabat. Někdo dává na stůl dva ubrusy. Měli bychom se těšit na příchod šabatu. Příchod milého a váženého hosta vyvolá vždy chvat a shon; oč víc bychom se měli snažit, je-li tím hostem královna šabat! Někde je zvykem péct pro páteční večerní hostinu pirožky (sekané maso v těstě), na památku many, jež přišla „zabalená“, tj. ležela na rose a byla pokryta rosou. Je dobré ochutnat sobotní jídla v pátek.
8. I ten nejchudší z lidu Izraele se má snažit ze všech sil, aby mohl o šabatu zakusit hojnosti a blaha. Měl by šetřit celý týden, aby měl dost peněz na šabatové jídlo. Je-li to nutné, měl by dát něco do zástavy, aby se mohl přichystat na šabat. O takovém člověku říkají naši moudří, požehnané paměti (Bejca 15a): „Pravil Svatý, budiž požehnán, svému lidu Izraeli: Děti Moje, vypůjčte si kvůli Mně a Já vám to splatím“. Množství prostředků pro živobytí na celý rok je člověku stanoveno o Roš ha-šana, s výjimkou výdajů na šabat a svátky — kdo na ně mnoho vydá, tím víc mu bude přidáno. Pokud je však někdo ve velké tísni, měl by se řídit výrokem našich moudrých (Šabat 118 a) „raději ať je tvůj šabat jako všední den, než být závislý na druhých“. Je-li však jen trochu možné, měl by člověk udělat aspoň nějakou přípravu na šabat, např. obstarat malou rybu a pod. Když dostane něco k jídlu na šabat, měl by to sníst o šabatu a nenechávat to na všední den.
9. V pátek od mincha ketana (tj. 3 1/2 hodiny po poledni) /2/ neměla by se už vykonávat žádná pravidelná práce. Příležitostná práce je dovolena. /3/ Nesmí se šít šaty pro druhého. Jestliže je však někdo chudý a chce vydělat dost na šabatové jídlo, smí pracovat celý pátek, stejně jako o chol ha-moed (prostředních dnech svátků). Stříhat vlasy je dovoleno celý pátek, i když to někdo dělá za peníze jako profesionální holič, poněvadž se předpokládá, že vlasy se stříhají kvůli šabatu. Obchody se obvykle zavírají hodinu před příchodem šabatu.
10. Od deváté hodiny dne (3 1/2 hodiny po poledni) /4/ bychom se měli zdržet pravidelného denního jídla, i když během týdne obvykle jíme. Po celý den je zakázáno jíst pokrm, který během týdne běžně nejídáme. Rovněž je zakázáno uspořádat v pátek hostinu kvůli micvě, pokud ji lze posunout na jiný den. Avšak musí-li se konat právě ten den, např. hostina po obřízce či po pidjon ha-ben (vykoupení prvorozeného), smí být v pátek. Je však vhodné udělat ji ráno a nejíst příliš mnoho, abychom pak měli požitek ze šabatového jídla.
11. Muž musí každý týden přečíst celou část z Tóry, stanovenou pro daný týden; tj. musí přečíst dvakrát hebrejský text Písma a jednou targum — aramejský překlad. Ježto komunita začíná čtení paraši (sidry) při odpolední šabatové bohoslužbě, smí jednotlivec začít se čtením v neděli. Nejlépe však je začít v pátek odpoledne. Měl by si každý oddíl — ať petuchu či setumu — přečíst dvakrát, i když končí třeba uprostřed verše, a pak hned přečíst targum. /5/ Po přečtení aramejského překladu by měl zopakovat verš hebrejsky, aby oddíl uzavřel veršem z Tóry samé. Není správné přerušovat čtení hovorem. Rovněž je zvykem číst haftaru (týdenní část z Proroků). Někde je zvykem číst potom Šir ha-širin (Píseň písní). Je-li někdo na cestách a má při sobě pouze chumaš bez targumu, přečte dvakrát hebrejský text a targum bude číst až tam, kde bude dostupný. Bohabojná osoba si pročte i Rašiho komentáře k paraše. Jestliže toho není schopna, měla by studovat s pomocí překladu do místního jazyka.
12. V pátek si musíme umýt obličej, ruce a nohy v teplé vodě, pokud možno vykoupat v teplé vodě celé tělo a pak se ponořit do mikve. (Gaon rb. Jakov Emden uvádí, že muž by si měl měl umýt pouze většinu těla, poněvadž koupel celého těla může způsobit potíže při pohlavním styku toho dne.)
13. Muž se nesmí koupat společně se svým otcem, tchánem, švagrem či manželem své matky. Je to však dovoleno tam, kde je zvykem mít v lázni pohlavní orgány zakryté. Žák by se neměl koupat společně se svým učitelem, leda že by učitel potřeboval jeho pomoci.
14. V pátek si musíme umýt vlasy, vyčistit nehty, ostříhat vlasy, jsou-li příliš dlouhé. Nehty na rukou a nohou by se neměly stříhat tentýž den, vlasy a nehty by se neměly stříhat na Roš chodeš — ani když připadne na pátek. Někteří lidé dbají na to, aby si nehty nestříhali po pořádku, ale na přeskáčku, počínaje ukazovákem pravé ruky. Pomůckou je slovo bedaga: písmena bet-dalet-alef-gimel-het mají numerickou hodnotu 2, 4, 1, 3, 5. Na levé ruce se začne prsteníčkem, pomůckou je d-b-h-g-a, numerická hodnota 4, 2, 5, 3, 1. Někteří také dbají na to, aby si nehty nestříhali ve čtvrtek, poněvadž nehty začínají růst třetí den, a tím je (od čtvrtku) šabat. Ostříhané nehty se musí spálit. /6/
15. V pátek bychom si měli probrat všechny své skutky za celý týden, vzbudit v sobě lítost a napravit pochybení uplynulého týdne, protože předvečer šabatu ztělesňuje všechny dny týdne, tak jako předvečer Roš chodeš ztělesňuje celý měsíc.
16. O šabatu bychom si měli obléct úpravné šaty a mít na sobě pěkný, zdobný talit, protože je psáno (Iz 58:13) „budeš jej slavit“. Naši moudří vysvětlují (Šabat 113a), že oděv, který má člověk na sobě o šabatu, nemá být stejný jako ve všední den. I člověk na cestách a mezi nežidy si má obléci šabatový oděv, protože to nedělá na počest lidí, ale z úcty k šabatu.
17. Vařené pokrmy se musí odstavit z ohniště /7/ před začátkem šabatu. Kdo to zapomněl udělat, nesmí odstavit hrnec později, protože by mohl pohybem rozdmýchat oheň. Hrnec smí být odstaven nežidem.
18. Aby pokrmy na šabat zůstaly teplé, je dovoleno dát je v pátek do pícky, i bez zamazání otvoru jílem. Pec se však nesmí otevřít během pátečního večera, protože některý pokrm ještě nemusí být úplně uvařený a následným uzavřením by se vaření mohlo urychlit.
19. Je dovoleno dát do pícky i bez zamazání otvoru pouze maso, luštěniny či pokrmy z těsta, pokud se do pece vloží dostatečně dlouho před začátkem šabatu /8/, aby se pokrm uvařil před šabatem aspoň natolik, že se již dá sníst. Dáme-li však luštěniny či pečivo do pece až před soumrakem, musí se otvor pícky zamazat (ježto je pravděpodobné, že se z pece nevybraly všechny uhlíky). Toto nařízení je nutno dodržet, jinak bude po celý šabat zakázáno pokrm jíst.
20. Uzavřený otvor pícky smí o šabatu otevřít nežid. Není-li nablízku, smí jej otevřít nezletilý, ale když není ani ten, smí je otevřít kdokoli, avšak jiným způsobem, než to běžně dělá ve všední den.
21. Kdo chce na šabat udržet konvici s kávou teplou tím, že ji v pátek položí do důlku v zemi a přikryje poduškami nebo něčím podobným, anebo konvici obloží pískem, nesmí pískem zakrýt celou konvici. Rovněž je zakázáno zakrýt konvici zčásti pískem a zčásti látkou, takže nádoba bude zakryta ze všech stran. Dovolený postup je zakrýt konvici z poloviny či třetiny pískem, zbytek nechat nezakrytý a přiklopit celý důlek převrácenou nádobou nebo deskou tak, aby mezi konvicí a příklopem byl volný prostor. Na příklop se pak smí položit podušky, látka apod.
22. V pátek před setměním by se muž měl taktně zeptat členů své domácnosti, zda byla oddělena chala /9/ a připomenout jim, aby zapálili svíce.
23. V pátek před setměním musí každý zkontrolovat svůj oděv, zda v něm nezůstala zapíchnutá jehla nebo něco v kapsách. To je nutno provést i tam, kde je zřízen eruv (o eruvu viz kpt. 94), poněvadž v kapsách může být něco, co je mukce (tj. čeho se nesmíme dotknout o šabatu).
POZNÁMKY k 72. kpt.:
Šabat nám připomíná, že B-h je Tvůrcem světa a že člověk byl stvořen k B-žímu obrazu, a tedy máme mít úctu k druhému. O šabatu se zdržujeme práce, zasvětíme jej věcem, jež nás přibližují B-hu. B-h nám dal šabat, aby nám umožnil těšit se z potřebného odpočinku a užívat blaha pokoje po šesti dnech námahy a starostí.
Targum — oficiální aramejský překlad Pentateuchu, který vytvořil proselyta Onkelos v 1. stol. po. Kr. V Talmudu se uvádí (Megila 3a): „Targum Pentateuchu uspořádal proselyta Onkelos podle diktátu rabiho Eliezera a rabiho Jošui“.
Dvě chaly — (bochníky chleba), známé jako lechem mišne — dvojitý chléb. Připomínají, jak Izraelité při putování pouští do země zaslíbené nasbírali v pátek dvojnásobné množstvé many (nebeského pokrmu), aby jim vystačila na dva dny, poněvadž o šabatu žádná nebyla (viz Ex 16:11-36).
/1/ Rb. Moše Feinstein (Igerot Moše, svazek III, responsa 12, 21, 22) vysvětluje, že v dnešní době nemusí porušování šabatu nutně znamenat, že člověk je odpadlík. Tato osoba smí obdržet aliju či jiné synagogální pocty. Avšak nenavrhuje, jak omezit zmíněné zákazy.
/2/ Mincha ketana je 9 1/2 hodiny po východu slunce, tj. 3 1/2 hod. od poloviny dne. Hodiny jsou „šaot zemaniot — sezónní hodiny“, tj. jedna hodina = jedna dvanáctina doby denního světla.
/3/ Člověk smí tak dlouho i pracovat za mzdu, pokud je to výjimka z denního pořádku a nestane se to pravidlem. (MB 251:4)
/4/ Tato doba se musí také počítat podle sezónních hodin, objasněných v poznámce 2.
/5/ MA 285:1 cituje Ari z“l, který doporučuje číst každý verš dvakrát a pak v aramejském překladu.
/6/ Pokud nejsou spáleny, musí se určitě odstranit. V žádném případě by neměly zůstat ležet.
/7/ Omezení v tomto bodu se týkají jen pokrmů vařených na ohništi. Pokud se použije jiná tepelná úprava, platí odlišná pravidla, jak bude vysvětleno.
/8/ Tj. před západem slunce.
/9/ Některé názory nevyžadují, aby se tyto otázky pokládaly v diaspoře - ŠA HR 260, Kuntres Acharon), MB 260:13.
