1. Nemusíme říkat zvláštní požehnání před či po snězení jakéhokoli pokrmu, který se běžně jí při pravidelném denním jídle, např. maso, ryba, pochutiny, ovesná kaše, polévka, lívance atd., jež se obvykle jedí bez chleba. Je běžné jíst tyto pokrmy při denním jídle, jsou součástí jídla a jsou tedy obsáhnuty požehnáním Ha-moci nad chlebem a modlitbou po jídle — Birkat ha-mazon. I kdyby byly v průběhu jídla doneseny pokrmy z jiného domu, nemusíme nad nimi říkat zvlášť požehnání — má se za to, že vše, co se k jídlu předkládá, bylo zahrnuto Ha-moci.
2. Nemusíme říkat požehnání nad nápoji, jež pijeme při jídle, neboť není zvykem při jídle nepít. Výjimkou je víno, kvůli svému významu (je mnoho příležitostí, kdy musíme pronést požehnání nad vínem, i když je nechceme popíjet, např. kiduš či havdala). Musíme tedy požehnání nad vínem vyslovit, i když víno pijeme během jídla. Jestliže jsme řekli požehnání nad vínem již před umytím rukou a hodláme pít víno i při jídle, anebo máme ve zvyku pít víno během jídla, nemusíme požehnání opakovat, protože již bylo řečeno před jídlem (viz také kpt. 39, b. 2). Poněvadž v našich končinách se běžně při jídle nepijí jiné alkoholické nápoje, je pochybnost, zda takové nápoje patří k jídlu (a zda vyžadují či nevyžadují zvláštní požehnání). Pokud tedy během jídla hodláme pít koňak či jiné alkoholické nápoje, měli bychom vypít alespoň k´zajit před umytím rukou, říci požehnání a mít na mysli, že tím zprostíme povinnosti požehnat také to, co pak vypijeme při jídle. Když to zapomeneme udělat, měli bychom říci požehnání nad cukrem a tím zprostit požehnání alkoholické nápoje. /1/ Někdo neříká nad alkoholickými nápoji zvláštní požehnání a zdůrazňuje přináležitost nápojů k jídlu tím, že do nich namočí kousek chleba a sní. Některé autority tento postup zpochybňují.
3. Musíme říci požehnání nad ovocem, které jíme při jídle, i když bylo na stole před požehnáním Ha-moci. Ovoce není základní součástí jídla, proto není vyslovením Ha-moci osvobozeno z povinnosti požehnání. Nemusíme však říkat bracha acharona (požehnání po snězení), neboť vše obsáhneme Birkat ha-mazon. Pokud jsme jedli ovoce s chlebem, nemusíme říci požehnání, protože ovoce je pak považováno za ochucení chleba a tedy zahrnuto v Ha-moci. Chce-li někdo jíst ovoce jak samotné, tak s chlebem, měl by nejdřív sníst nějaké ovoce bez chleba a říci příslušné požehnání, pak může jíst ovoce i s chlebem. Neměl by jíst nejdříve ovoce s chlebem, protože vznikne pochybnost, zda má říkat zvláštní požehnání při jedení ovoce samotného. Někdo má ve zvyku sníst mezi dvěma chody jídla něco „pro chuť“ — např. slané olivy, kandované citrusy, ředkve a pod. To se považuje za součást jídla a neříká se požehnání, ježto bylo zahrnuto Ha-moci.
4. Pokud ovoce s chlebem tvoří hlavní chod jídla, pak bude zahrnuto požehnáním Ha-moci, i kdyby ve chvíli, kdy je říkáme, ovoce nebylo na stole. V tom případě nutno sníst nejdříve trochu ovoce s chlebem, pak nemusíme říkat zvláštní požehnání nad tím ovocem, které jíme bez chleba. /2/
5. Je-li součástí jídla vařené ovoce, např. kompot, ať k masu či bez masa, nevyžaduje zvláštní požehnání, pokud ho člověk sní trochu s chlebem na začátku i na konci. Potom ho může jíst v průběhu jídla i samotné a bez požehnání.
6. Jíme-li při jídle např. piškotové koláče, mandlové pečivo a pod., abychom utišili hlad, je nejisté, zda musíme říci požehnání. Proto je dobré říci požehnání Ha-moci a mít při tom na mysli i vše, co hodláme jíst z pečiva.
7. Jestliže po skončení jídla a před Birkat ha-mazon budeme pít kávu kvůli lepšímu trávení, musíme nad ní říci požehnání, přestože to, co slouží k povzbuzení chuti, pokládá se za součást jídla. Nejlépe je říci požehnání „Šehakol — Jehož slovem vše povstalo“ nad kouskem cukru, tím zahrneme i kávu. /3/
POZNÁMKY k 43. kpt.:
Stůl se stává oltářem B-žím, jestliže jídlo, které na něm jíme, je košer podle příkazů B-žích a jestliže požehnáme B-žím jménem nad jídlem. V judaismu je jídlo víc, než jen nezbytný úkon k zachování života; má povahu oběti. Pronášením požehnání nad jídlem vyjadřujeme vděčnost Všemohoucímu za poskytování věcí, nutných k životu, stejně tak i modlitbou po jídle a hovorem u stolu — o vážných věcech, ne o frivolnostech.
Talmud (Berachot 35 a) říká: „Je psáno v Ž (24:1): Hospodinova je země a plnost její. To jest vše náleží B-hu a je svaté. Stejně jako je zakázáno, aby měl člověk prospěch ze svatých věcí dřív, než je vykoupí, tak je zakázáno užívat jakéhokoli potěšení na tomto světě bez poděkování Všemohoucímu, bez vyslovení požehnání. Ten, kdo chce mít prospěch bez požehnání, je považován za hříšníka, který se provinil proti B-ží svatosti.“
Pokud jde o požehnání nad jídlem, některé produkty jsou pojímány podle tříd, tedy se pronáší stejné požehnání nad různými produkty téže skupiny (plody stromu, země viz kpt. 48 a 52). Jiné, pro svůj význam a odlišný charakter, mají své zvláštní požehnání, i když patří do téže třídy — víno a olivový olej (plody stromu). Také chléb vyžaduje zvláštní požehnání, neříká se nad ním požehnání pro plody země. Je to pro jeho výjimečnost — považuje se za nejdůležitější ze všech potravin pro zachování života.
/1/ MHŠ (5) zpochybňuje tato rozhodnutí a také ŠA HR (174:3), MB (174:39). Podobně i požehnání nad cukrem budí pochybnost - podle mnohých cukr samotný nevyžaduje zvláštní požehnání.
/2/ ŠA HR (177:2) a MB (177:4) vyžadují zvláštní požehnání pro vařené ovoce, pokud je jíme bez chleba.
/3/ MHŠ (9) uvádí, že není zvykem říkat zvláštní požehnání nad kávou nebo čajem, pokud je pijeme před Birkat ha-mazon. Doporučuje pít tyto nápoje až po Birkat ha-mazon, abychom se vyhnuli problému.
