1. Mezi 365 zákazy uvedenými v Tóře je zákaz vína, užívaného k modloslužbě — jajin nesach. Rabínské autority zákaz dále rozšířily a zakázaly jakékoli víno od pohanů — stem jejinam. V současné době je podle některých autorit zakázáno pouze pití stem jejinam, avšak je dovoleno mít z něj prospěch. Žid tedy smí vzít od nežida víno jako splátku za dluh, aby tím získal zpět své peníze. Podobně se díváme i na další případy, kdy hrozí ztráta — např. když někdo poruší zákaz a takové víno koupí. Avšak je zakázáno koupit toto víno se záměrem utržit zisk z jeho prodeje. Některé autority zaujímají mírný postoj i v tomto případě, avšak správnější je řídit se přísnějším názorem.
2. Je dovoleno, aby se nemocný člověk koupal v nežidovském víně, i když není v ohrožení života.
3. Dotkne-li se nežid košer vína, vařeného tak, že se část odpařila (netýká se jej zákaz stem jejinam), víno se přesto smí pít. Víno s přísadou koření bude po doteku nežida zakázáno, přísluší-li mu stále název víno a pokud se nevařilo.
4. Po doteku nežida nebude zakázaný vařený pokrm, do nějž bylo přidáno víno, ale v jídle jeho přítomnost nepoznáme, a to i přesto, že nebyl přiveden až k bodu varu.
5. Je-li víno zředěno šesti díly vody, přestává být vínem a není zakázáno, dotkne-li se jej nežid. Avšak rozinkové víno (o jeho přípravě viz kpt. 53, b. 5) se za víno považuje.
6. Když se nalije voda na zrnka vylisovaných hroznů nebo na vinný rmut, platí: je-li výsledná tekutina dost chutná k pití, bude zakázána, dotkne-li se jí nežid.
7. Lisujeme-li hrozny v kádi, jakmile z nich vyteče sebemenší množství šťávy — nebo jakmile z nich někdo nabere trochu šťávy nádobou — bude se tekutina v kádi považovat za víno. Bude zakázaná, dotkne-li se jí nežid, i kdyby se dotkl jen hroznových jadérek nebo slupek. Uskladňovat kádě lisovaných hroznů v domě nežida je zakázáno z obav, že by z nich nežid získal víno. Je zakázáno pověřit nežida lisováním hroznů, i když je káď opatřena uzávěrem.
8. Nutno dát pozor, aby nežid neodklízel hroznová jadérka a slupky z vinného lisu. Platí to i v případě, když už jsme vytáhli první i druhé víno; je totiž možné, že zbytky jsou stále vlhké vínem.
9. Nalije-li nežid vodu do vína, platí: jestliže bylo jeho úmyslem zředit je, máme zakázáno je pít. Jestliže nebylo jeho úmyslem zředit je, anebo jsme na pochybách, zda to chtěl udělat, máme dovoleno je pít.
10. Pokud je vinný ocet připraven z košer vína a je tak silný, že pění při vylití na zem, dotekem nežida se nestane zakázaný. Ocet z nežidovského vína je zakázaný.
11. Koňak vyrobený z nežidovského vína či z jadérek, slupek, rmutu považuje se za nežidovské víno a je zakázaný. Koňak z košer vína nebude zakázaný dotekem nežida
12. Běžně se smí používat kyselina vinná, ježto není na chuť příjemná.
13. Jestliže se nežid dotkne vína nějakým předmětem (nikoli částí svého těla), anebo způsobí, že se víno pohne bez toho, že by se vína skutečně dotkl, je třeba požádat o rozhodnutí rabínskou autoritu, zda se víno smí či nesmí použít.
14. Žid, který pošle víno po nežidovském poslu, musí zapečetit sud i čep dvěma pečetěmi.
15. Je mnoho různých předpisů, pokud jde o víno patřící nežidovi, jež však pro něj připravil Žid košer způsobem za účelem prodeje židovským spotřebitelům. Je nezbytné poradit se s rabínem, jaký postup zvolit, když dvojí pečeť a zámek nestačí. Kdo přísně dodržuje předpisy, takovému vínu se vyhne.
16. Patří-li nádoby od nežidovského vína Židovi a jsou-li toho druhu, v nichž se běžně víno uchovává pouze krátkodobě a posledních 24 hodin v nich nebylo nežidovské víno, smí se použít po důkladném trojím vymytí vodou. Platí to pro nádoby z kůže, dřeva, skla, kamene a kovu. Pokud jde o nádoby hliněné nebo vysmolené, platí pro ně jiné předpisy.
17. Jestliže v nádobách patřících Židovi a používaných k dlouhodobému uchovávání vína (tj. určených k uchování nejméně po tři dny) bylo nežidovské víno, i když jen krátkou dobu, musí se nádoby košerovat následujícím postupem — eruj: nádoba se vyprázdní, poté naplní vodou až po okraj a nechá stát 24 hodin; pak se nádoba vyprázdní a znovu napustí čerstvou vodou, která se opět nechá stát 24 hodin; tentýž postup se opakuje i potřetí. Tyto tři dvacetičtyř hodinové periody nemusejí být hned po sobě. Když voda zůstane v nádobě více dní bez výměny, je to považováno za jeden den. Pokud v nádobě bylo nežidovské víno déle než 24 hodin, postup eruj nestačí, protože nechat víno v nádobě takovou dobu je stejné, jakoby se v ní vařilo. Musí se košerovat způsobem hag´ala (očista vařící vodou). Tam, kde nevadí obtížnost postupu, je třeba jej dodržet.
18. Skleněná nádoba, i když se používá k dlouhodobému uskladnění vína, nevyžaduje eruj k očištění od nežidovského vína. Tyto nádoby jsou hladké a tvrdé (a neabsorbují víno), postačí je třikrát důkladně vymýt.
19. Obdobně stačí pouze trojí vymytí nádoby (i přesto, že v nádobě bylo víno delší dobu) v případě, že nádoba se používala k uchovávání židovského vína, víno v ní není, nádoby se však dotýkal nežid, když byla dosud vlhká vínem.
20. Důkladné vymytí nádoby a eruj postačují pouze tehdy, jestliže nádoba byla použita pro nežidovské víno studené. Jestliže bylo víno horké, musí se k očistě nádoby užít postupu hag´ala.
21. Přísné předpisy platí pro nádoby vinných lisů, i když se v nich víno neuchovává delší dobu (avšak víno se do nich často dává). Je třeba se poradit s rabínem, jak nádoby učinit způsobilé k použití.
22. Každá nádoba, která se nepoužívala po dobu dvanácti měsíců a více, smí být použita bez rituální očisty, ježto se předpokládá, že žádný zbytek vína v ní nezůstal. I kdyby v ní byla po dvanáct měsíců voda, status nádoby se nezměnil.
