1. Jíme-li pečivo z některého z pěti druhů obilovin a náležící do kategorie pat haba´a bekisnin (= nepovažuje se za chléb), a sníme-li ho méně než množství dostačující k pravidelnému dennímu jídlu, nemusíme si před jídlem mýt ruce a neřekneme před snězením požehnání Ha-moci, ale Bore minej mezonot (Jenž stvořil různé pokrmy) a po snězení Al ha-michja (Za výživu a zaopatření). Ale pokud jsme snědli množství dostačující k pravidelnému dennímu jídlu, řídíme se stejnými pravidly jako při snězení chleba; musíme si umýt ruce a říci Ha-moci před jídlem a Birkat ha-mazon po něm.
2. Co patří do pat haba´a bekisnin? Podle některých autorit pečivo plněné ovocem, masem, sýrem /1/ atd., anebo na způsob moučníku (buchty) ke kávě. Podle jiných autorit je to pečivo zadělávané olejem, tukem, medem, mlékem, vejci či ovocnou šťávou, i s podílem vody, pokud je jí méně než ostatních tekutin. Obě definice jsou platné. /2, 3/
3. Množství označované jako „denní jídlo“ není dáno individuální spotřebou, ale míní se jím množství, které většina lidí obvykle jídá k obědu či večeři, aby se nasytila. /4/ Kdo sní takové množství pat haba´a bekisnin, pak i když on sám nasycen není, musí se řídit pravidly jako při snězení chleba. Když člověk jedl vedle pat haba´a bekisnin ještě další pokrmy, musí zvážit, zda by druzí byli tímto množstvím nasyceni. Cítí-li se člověk sytý i po menším množství pat haba´a bekisnin (tj. i bez dalších pokrmů), musí se rovněž řídit pravidly jako při snězení chleba, přestože druzí by tímto množstvím nasyceni nebyli, pokud by k tomu nejedli ještě další pokrmy. /5/
4. Jestliže člověk původně zamýšlel jíst menší množství pat haba´a bekisnin, řekl tedy požehnání Bore minej mezonot, poté však změnil úmysl a rozhodl se sníst množství odpovídající dennímu jídlu, pak platí: pokud toto dodatečné množství samo nedostačuje k dennímu jídlu — bez toho, co snědl už předtím — měl by člověk pokračovat v jídle a potom říci Birkat ha-mazon. Avšak pokud dodatečné množství samo o sobě bylo tak velké, kolik by snědl k pravidelnému dennímu jídlu, musí si umýt ruce a říci nad ním požehnání Ha-moci. Nemusí však říkat požehnání Al ha-michja po tom, co snědl už předtím, protože to je zproštěno požehnání modlitbou po jídle, Birkat ha-mazon.
5. Velmi řídké těsto zadělané vodou se považuje za chléb, upeče-li se v troubě nebo opeče na pánvi bez (ponoření do) oleje, ačkoliv pánev olejem vymažeme, aby se těsto nepřipálilo. I když pak sníme jen množství k´zajit, musíme říci požehnání Ha-moci před snězením a Birkat ha-mazon po něm. Pokud se ale těsto v oleji smaží, není považováno za chléb, i kdybychom ho snědli dost k nasycení. Oplatky, které jsou velmi tenké a pečou se ve formě na roštu, se rovněž nepovažují za chléb a i kdybychom jich snědli dost k nasycení, řekneme jen požehnání Bore minej mezonot před jídlem a Al ha-michja po něm. Pokud zalijeme zeleninu velmi řídkým těstem a zapečeme v troubě, považuje se to za pat haba´a bekisnin.
6. Těsto, které se vaří a potom peče — např. preclíky a pod. — se považuje za chléb, pokud je úplně upečeno.
7. Je-li skutečný chléb vařený nebo osmažený na másle — např. obalený ve vejci — pak i když už nevypadá jako chléb, avšak je ho přinejmenším množství k´zajit, vztahují se na něj pravidla jako na chléb. Množství menší než k´zajit se za chléb nepovažuje, ani když těsto v průběhu vaření zvětší objem, takže každý kousek je potom větší než oliva, ani když se během vaření jednotlivé kousky slepí k sobě a vytvoří větší kus, ani když stále vypadá jako chléb. /6/ Řekneme nad ním požehnání Bore minej mezonot a Al ha-michja po snězení, i když jsme snědli dost, abychom se nasytili. Pokud jsme však chléb nevařili, ale jen zalili horkým vývarem, vznikne pochybnost, jaké požehnání nad ním říci, protože není jisté, zda se má v tomto případě považovat přelití horkým vývarem za vaření. Lépe tedy je jíst jej takto pouze při pravidelném denním jídle. Jestliže se chléb nevaří, ale namáčí do nějaké tekutiny či polévky a kousky jsou menší než k´zajit, vše závisí na tom, zda stále má vzhled chleba. Pokud ano, platí pravidla jako při snězení chleba; pokud ne, řekneme požehnání Bore minej mezonot (před snězením) a Al ha-michja (po něm), i kdybychom snědli množství dostatečné k nasycení. Jestliže se změní barva tekutiny, v níž jsou kousky chleba namočeny, je zřejmé, že kousky se už chlebu nepodobají. Obdobně i kousky chleba namočené v červeném víně ztratí charakter chleba.
8. Vařené (nepečené) těsto se považuje za pečivo, i když vzniklo jen smísením mouky s vodou. Vyžaduje tedy požehnání Bore minej mezonot (před) a Al ha-michja (po snězení) — pokud ho sníme dost k nasycení ./7/ Podobně se říká Bore minej mezonot a Al ha-michja i nad vařenými vločkami. /8/ Pokud je jíme s polévkou či pokud jíme jiný moučný pokrm s polévkou nebo vařený v mléce, nemusíme říkat požehnání nad polévkou či mlékem, neboť ty jsou vzhledem k vločkám nebo těstovinám až druhotné a bez významu. Avšak pokud jsme zavařili jen trochu vloček či nudlí do polévky nebo mléka a hlavní je pro nás polévka či mléko, pak řekneme požehnání Še-ha-kol (Jehož slovem všechno povstalo); přestože jsme jedli také vločky, základní složkou pokrmu je polévka nebo mléko. Nejlépe však je říci nejdřív požehnání Še-ha-kol nad samotným mlékem či vývarem, upít trochu a pak říci požehnání Bore minej mezonot nad těstovinami nebo vločkami. /9/ Ačkoliv nejsou základní složkou pokrmu, patří k pěti druhům obilovin a proto je nelze považovat za druhotné, jako jiné přísady, dodávající pokrmu chuť.
9. Nad vařeným či smaženým pokrmem, připraveným z macesové mouky nebo drti s tukem, vejci či mlékem — např. lívanečky (kremzel) či knedlíčky (kneidlach) — řekneme požehnání Bore minej mezonot (před snězením) a Al ha-michja (po něm).
10. Pokud jsme vařili obilné produkty s jiným druhem jídla, např. kousky těsta (farfelky) s fazolemi či jinými luštěninami, pak i když je pokrm tvořen převážně jedním druhem, musíme říci dvě požehnání /10/, poněvadž každý druh je odlišný; nejdříve řekneme nad těstem Bore minej mezonot, sníme trochu a pak řekneme Bore p´ri ha-adama nad fazolemi. Omáčka je podružná, nemusí se nad ní říci požehnání (a je také zahrnuta do požehnání Bore p´ri ha-adama, jak bude vysvětleno, dá-li B-h, v kpt. 54, b. 2). Ovšem pokud jsou oba druhy rozmělněny a smíchány v jednu hmotu, jako např. vařený či smažený pokrm z mouky, vajec a sýra, pak i když je v něm mouky málo, musíme říci požehnání Bore minej mezonot (před snězením) a Al ha-michja (po něm), ježto náleží k pěti druhům obilovin a je tedy důležitou složkou pokrmu. To ale platí jen tehdy, když se mouka přidala do jídla kvůli chuti. Pokud pouze pokrm zahušťuje, jako je tomu např. když podusíme různé druhy zeleniny a přidáme k nim trochu mouky, nebo když připravujeme pečivo z mandlí, vajec a cukru — pak mouka ztrácí svůj význam a řekneme tedy jen požehnání nad hlavními složkami pokrmu. Nad omáčkou, která se zahustí troškou mouky opražené na másle (jíškou), řekneme požehnání Še-ha-kol. Ale pokud někdo vybírá opražené kousky a jí je, řekne předtím Bore minej mezonot a potom Al ha-michja.
POZNÁMKY k 48. kpt.:
/1/ ŠA HR (168:10) a MB (168:94) uvádějí, že maso, sýr či zelenina zapečené v těstě, které se jedí jako denní jídlo, nejsou považovány za pat haba´a bekisnin.
/2/ Rb. Šneur Zalman z Ljadi uvádí ve svých Piskej sidur, že bohabojná osoba by měla jíst pat haba´a bekisnin pouze při jídle, kdy se jí chléb.
/3/ ŠA HR (168:12) a MB (168:35) citují další názor, který definuje pat haba´a bekisnin jako sušenky.
/4/ Pojem „jíst až k nasycení“ má svůj význam. Pokud člověk jí tolik, aby byl sytý, je jeho povinnost říci Birkat ha-mazon dána Tórou a platí tedy pravidlo, že „v případě pochybností nutno se řídit přísnějším názorem“. Naopak pokud člověk nejedl až k bodu nasycení, povinnost říci Birkat ha-mazon je pouze rabínské nařízení, a pak lze v případě pochybností zaujmout mírnější postoj.
/5/ Názory moudrých na to, jaké množství je „pravidelné denní jídlo“, se liší. Rb. Šneur Zalman z Ljadi (Piskej sidur) a MB (168:24) uvádějí, že člověk by neměl jíst pat haba´a bekisnin víc, než množství odpovídající čtyřem k´bejcim, s výjimkou toho, když je jí při jídle, při němž se jí chléb.
/6/ MB (168:56) vysvětluje, že pro osmažený chléb platí mnohem přísnější pravidla. Pokud stále vypadá jako chléb, musí se nad ním říci Ha-moci a Birkat ha-mazon, i když jsou kousky menší než k´zajit. Podobné řešení uvádí i rb. Šneur Zalman z Ljadi. Dále uvádí, že člověk dbalý dodržování příkazů by neměl jíst ani malé kousky chleba vařené, byť si udržely vzhled chleba, leda když je jí při jídle, kdy se jí chléb.
/7/ ŠA OCH (168:13) uvádí, že pokud je těsto husté, bohabojný člověk by měl takový pokrm jíst jen při jídle, kdy se jí chléb. Viz také ŠA HR (168:15) a MB (168:76, 77).
/8/ Když je zrní celé, platí jiná pravidla. (MB 208:3)
/9/ Podle jiných názorů se říká nejdřív Še-ha-kol s úmyslem zahrnout i polévku či mléko.
/10/ MHŠ (15) říká, že když dva typy jídla tvoří směs, požehnání nutno říct jen nad moučným. Podle MB (212:1) i když jsou dva typy jídla uvařeny samostatně, je nutné říci jen Bore minej mezonot a Al ha-michja.
