1. Před pitím vína se řekne požehnání Bore p´ri ha-gafen (Jenž stvořil plod révy), po pití Al ha-gefen (Za révu a za plod révy). Požehnání se říkají bez ohledu na to, zda A/ ve vínu stále probíhá proces fermentace, B/ bylo právě vylisováno z hroznů, C/ bylo ochuceno medem či kořením, D/ byly do něj přidány hořké byliny. I když víno zkyslo a chutná jako ocet, dokud voní jako víno, bude se považovat za víno a nutno pronést příslušná požehnání. Proto by člověk neměl pít takové víno, dokud nejprve neřekne požehnání nad dobrým vínem. (I kdyby se nad kyselým vínem řeklo požehnání Še-ha-kol, zůstává pochybnost, jaké požehnání říci jako bracha acharona.) Pravidla týkající se rozinkového vína viz kpt. 53, b. 5.
2. Když se víno vytlačí z hroznů šlapáním či jiným způsobem než vinného lisu, předpokládáme, že víno je i ve zbytcích hroznů. Nalije-li se na ně voda — byť výsledného roztoku není víc než původně nalité vody — a výsledný roztok chutná jako víno, řekne se před pitím požehnání Bore p´ri ha-gafen. Když se ovšem hrozny lisovaly ve vinném lisu a pak se na ně vylije voda — nebo se voda vylije na rmut — výsledný roztok je považován za vodu.
3. Když se víno smísí s vodou a vody je šestkrát více než vína, roztok je považován za vodu. Je-li podíl vína vyšší než 1/6 celku, záleží na místních zvyklostech: pije-li většina lidí běžně tuto směs jako víno, musí člověk před pitím říci Bore p´ri ha-gafen. Pokud tomu tak není, nezáleží na tom, čemu dává přednost jednotlivec, a musí se říci požehnání pro vodu.
4. Jíme-li při jídle chléb, pokládá se za hlavní složku jídla a většina ostatních pokrmů je osvobozena z povinnosti požehnání. Podobně je tomu s vínem: usedne-li člověk s úmyslem pít víno, není nutno říkat požehnání nad dalšími nápoji. To platí, pokud se tyto další nápoje nacházely před ním ve chvíli, kdy říkal požehnání, anebo pokud alespoň člověk měl v úmyslu je pít. Jestliže tyto nápoje nestály před ním a člověk při požehnání neměl úmysl je pít, bude pochybnost, zda se nad nimi musí či nemusí říci zvláštní požehnání. Je tedy lépe pít je až poté, co řekneme bracha acharona nad vínem. Je také možno říci Še-ha-kol nad jiným pokrmem s úmyslem zahrnout do požehnání i tyto ostatní nápoje.
5. Pokud člověk vypil víno jen náhodně a původně neměl v úmyslu pít další nápoje, musí před jejich pitím říci bracha rišona. /1/ Vznikne však pochybnost ohledně bracha acharona: budou či nebudou ostatní nápoje zahrnuty do požehnání Al ha-gefen, které se řekne po víně? V takovém případě je dobré sníst ovoce a do Bore nefašot rabot po snězení zahrnout i tyto nápoje.
6. Když řekneme kiduš nad vínem a máme na mysli i pití dalších alkoholických nápojů či kávy, není jisté, zda požehnání nad vínem zahrnulo tyto další nápoje. Proto by se nemělo říkat požehnání s tím úmyslem. Lépe je sníst kousek cukru a do požehnání nad ním (Še-ha-kol) zahrnout i nápoje.
7. Jíme-li ve společnosti více mužů, před požehnáním Bore p´ri ha-gafen se řekne Savri, rabanan (pánové, věnujte pozornost a slyšte), aby stolovníci ustali v jídle a naslouchali požehnání. /2/
8. Když stolovníci pijí jeden druh vína — nezáleží na tom, zda při jídle či nikoli — a pak je přinesen jiný druh vína, nemusí nad ním říkat požehnání Bore p´ri ha-gafen, protože nezměnili úmysl ani neodvrátili pozornost od pití vína. Měli by však nad ním říci požehnání Ha-tov ha-metiv (Dobrotivý a dobročinný). Obdobně kdyby se přinesl třetí druh vína, řeknou rovněž Ha-tov ha-metiv, a stejně u každého dalšího druhu vína. Talmud Jerušalmi (Berachot 6:8) uvádí, že rb. Juda ha-Nasi říkával požehnání Ha-tov ha-metiv nad každým džbánkem vína, který otevřel.
9. Pokud člověk náhle změnil úmysl, tj. skončil pití vína a pak se rozhodl pít dál, vyžaduje se, aby znovu řekl Bore p´ri ha-gafen (viz kpt. 57); nejdříve ale řekne Ha-tov ha-metiv, pak Bore p´ri ha-gafen.
10. Požehnání Ha-tov ha-metiv se říká jen tehdy, když člověk neví, zda další druh vína je horší či lepší kvality než první. Pokud ví, že toto víno je horší než první, neříká před pitím žádné požehnání. Avšak pokud je toto víno prospěšnější lidskému zdraví než první, pak přestože je chuťově horší, řekne nad ním Ha-tov ha-metiv.
11. Ha-tov ha-metiv se smí říci nad dalším druhem vína i tehdy, když je hostitel původně při požehnání Bore p´ri ha-gafen neměl na stole před sebou. Pokud však oba druhy byly před ním už ve chvíli, kdy říkal Bore p´ri ha-gafen, neřekne se Ha-tov ha-metiv. Lépe je říci Bore p´ri ha-gafen nad kvalitnějším vínem a obsáhnout jím i horší druh vína.
12. Ha-tov ha-metiv se říká pouze tehdy, když hostitel má ještě více prvního druhu vína a hosté chtějí pít jiný druh kvůli změně. Ale pokud je jiný druh vína přinesen jen proto, že z prvního druhu už se vše vypilo, Ha-tov ha-metiv se neřekne.
13. Člověk by měl říci Ha-tov ha-metiv, pouze je-li s někým dalším, kdo také pije oba druhy vína. To vyjadřuje samotné požehnání: ha-tov (dobrotivý — rozumí se k tomu člověku), ha-metiv (dobročinný — k druhým lidem). Do „druhých“ lze zahrnout manželku a děti. Pokud ale člověk jí samotný, toto požehnání neřekne.
14. Jsou-li v domě hosté a hostitel postaví na stůl karafu vína, aby si z ní nalil každý, kdo se chce napít, jak tomu bývá na velkých hostinách, považuje se víno za společný majetek, proto se smí říci požehnání Ha-tov ha-metiv. Jestliže hostitel sám nalévá víno hostům do pohárů, hosté neřeknou Ha-tov ha-metiv, protože nemají podíl na vlastnictví vína. Proto by neměl toto požehnání říci ani hostitel.
15. Požehnání obvykle říká jeden člověk s tím, že ho slyší ostatní, kteří splní povinnost odpovědí Amen. Žehnající by měl požehnání uvést slovy „Savri...“, aby ostatní zaměřili pozornost k požehnání a mohli říci Amen. To platí, má-li každý před sebou svůj pohár, takže se může napít okamžitě, bez přerušení mezi požehnáním a pitím.
16. Když se Birkat ha-mazon říká nad jiným druhem vína, než se pilo při jídle, nevyžaduje se požehnání Ha-tov ha-metiv. Povinnost je splněna vyslovením Ha-tov ha-metiv v Birkat.
POZNÁMKY k 49. kpt.:
/1/ Podle ŠA OCH (174:4) a MB (174:3) jestliže před tím, kdo říkal požehnání Bore p´ri ha-gafen, stály další nápoje, byly obsáhnuty tímto požehnáním a není třeba nad nimi říkat zvláštní požehnání.
/2/ MHŠ (9) a MB (174:46) uvádí, že to platí pouze tehdy, pokud ostatní mají v úmyslu splnit svou povinnost odpovědí Amen.
