1. Naši moudří zakázali jíst patnochim — chléb pečený nežidovským pekařem. Lze to však dovolit tam, kde není židovský pekař, anebo je, ale kvalita jeho pečiva je horší než nežidovského. Pokud však jde o nežidovský chléb, pečený soukromou osobou doma, není shovívavost namístě, takový chléb lze jíst jen v krajním případě. Na cestách bychom měli vyčkat na košer chléb, pokud je možno koupit jej do vzdálenosti jednoho až čtyř km (parsa). Chléb je považován za „pečený nežidem doma“, když je určen pouze pro nežidovu rodinu. Je-li určen na prodej, je považován za chléb pečený pekařem, i když nežid běžně chléb neprodává. Naopak když nežidovský pekař peče chléb pro svou rodinu, považuje se tento chléb za „pečený soukromou osobou doma“ a je tudíž zakázaný. Některé autority zastávají názor, že pokud v dosahu není vůbec žádný pekař, je dovoleno jíst i chléb „pečený nežidem doma“ a není nutno hledat košer chleba. Většina se řídí tímto názorem.
2. Jestliže v době pečení hodí Žid do nežidovské pece i jediný kousek dříví, chléb v peci se již nepovažuje za nežidovský chléb.
3. Chléb od nežida je zakázán jen tehdy, je-li z mouky některého z pěti druhů obilovin, tj. pšenice, ječmene, špaldy, žita či ovsa. Chléb z fazolí, hrachu, kukuřičné či rýžové mouky atd. se nepovažuje za chléb a nemůže být ani zakázán jakožto jídlo vařené nežidem, ježto takové jídlo není hodno předložení „na královské tabuli“.
4. Chléb obalený nežidem ve vajíčku je zakázán kvůli vejci, neboť je pak považován za jídlo vařené nežidem. Placky a lívance smažené na železné pánvi jsou zakázány v každém případě, protože je pravděpodobné, že pánev byla potřena zakázaným tukem a něco z něj absorbovala.
5. Židovský chléb pečený nežidem je horší než chléb od nežida a je zakázán jako bišul goj — jídlo vařené nežidem. Židovský majitel musí pec připravit na pečení tím, že do ní hodí kousek dříví. Když dáváme něco péct či pražit k nežidovskému pekaři, musíme dbát na to, abychom hodili kousek dříví do pece, anebo abychom vložili chléb do pece či pánev na oheň.
6. Pokud jídlo, které se nejí syrové a je hodno předložení na královské tabuli — jako zákusek či jako příloha chleba — vařil či pekl nežid, i když to dělal v domě Žida a v židovských nádobách, je toto jídlo zakázáno jako vařené nežidem. Avšak jídlo, které se dá jíst syrové, anebo to není lahůdka hodná předložení na královské tabuli, nepovažuje se za bišul goj — vařené nežidem a není zakázáno. Překážkou není ani použití nežidovského nádobí, neboť pravděpodobně nebyly použity v posledních dvaceti čtyřech hodinách. /3/
7. Není zakázáno, aby nežidovská služebná vařila v židovské domácnosti, protože je pravděpodobné, že některý z členů domácnosti při vaření aspoň prohrábne oheň. /4/
8. Avšak vaří-li nežidovská služebná pouze pro sebe, pravděpodobně nikdo z židovské domácnosti nepřijde prohrábnout oheň — ani by to nemělo smysl — posuzuje se to přísněji než když vaří jídlo pro Židy. Proto vaří-li jídlo, spadající mezi bišul goj — vařené nežidem, bude zakázáno nejen jídlo, ale také hrnec použitý při vaření, a pokud jej pak použijeme k vaření židovského jídla, musíme se poradit s rabínskou autoritou.
9. Jídlo, uvařené nežidem pro nemocného Žida na šabat, je zakázáno jíst po šabatu — i samotným nemocným — pokud je možno uvařit pro něj jiné jídlo. Nádobí použité nežidem k vaření se smí použít, ponecháme-li je čtyřiadvacet hodin v klidu.
10. I když se vejce smí polknout syrové, uvaří-li je nežid, stane se zakázaným jídlem. Platí to i pro další podobná jídla.
11. Ovoce, které na stromě plně nedozrálo a dá se jíst jen v případě nutnosti, bývá nakládáno do cukru. Je zakázáno jako jídlo vařené nežidem.
12. Je dovoleno pít pivo, vařené z obilí či datlí, a to i tam, kde ho prodávají nežidé. Nepovažuje se za „bišul goj“, protože množství obilí je zanedbatelné v poměru k vodě. Je však třeba zjistit, zda nebylo použito vinných kvasinek. Tam, kde Židé nedodržují zákaz nežidovského vína, by se měl řádný Žid pivu vyhnout. Měl by se také vyvarovat pití kávy (bez mléka, mléko je určitě zakázáno), čokolády i čaje vařených nežidem. Podle některých autorit je dovoleno pít je příležitostně, ale ne pravidelně.
13. Chalav akum — mléko nadojené nežidem bez dohledu Žida — je zakázáno, a stejně i dělat z něj sýr. Je nezbytné, aby Žid byl u dojení od začátku a přesvědčil se, zda nádoba k dojení je čistá. Obvykle se dojí do jiné nádoby, než mléko pro nežidy. Dovoluje se, aby nežidovská služka dojila v židovském domě či chlévě, pokud mezi židovským domem a chlévem není dům patřící nežidovi a není tedy nebezpečí, že by se nadojilo mléko od nečistého zvířete. Pokud je mezi židovským domem a chlévem nežidovský dům, Žid musí být přítomen u dojení. Postačí i přítomnost dítěte, starého alespoň devět let, lhostejno, zda chlapce či dívky. /5/
14. Gvinat akum — sýr vyrobený nežidy je zakázaný, ale kdyby Žid dohlížel na dojení i na výrobu sýra, a byl vlastníkem sýra v době výroby, je dovoleno sýr jíst. /6/
15. Používání nežidovského másla závisí na místních zvyklostech. Někde se používá, jinde ne. Kdo odešel z obce, kde se nepoužívá, tam, kde se používá, smí je používat, i když zamýšlí opět se vrátit do své komunity. Naopak kdo odešel z obce, kde se používá někam, kde není užíváno, nesmí je tam jíst. (V současnosti, kdy se povídá, že nežidé přidávají do másla sádlo, svědomitý člověk se jejich máslu vyhne.)
POZNÁMKY k 38. kpt.:
/1/ Tyto zákazy (vyjma určitých aspektů zákazu chalav akum — nežidovského mléka) byly stanoveny s cílem zabránit přílišnému sbližování Židů s nežidy, z obavy před smíšenými manželstvími. Musíme je tedy zachovávat, i když si budeme zcela jisti, že pravidla kašrutu nejsou porušována.
/2/ Totéž platí i dnes.
/3/ Tato ustanovení jsou problematická, neboť je zakázáno použít nežidovského nádobí bez vykošerování. Ačkoliv to lze připustit, pokud nádoba nebyla 24 hodin použita, platí to až poté, co někdo nádobu použil, nikoliv na začátku.
/4/ Žid se však musí podílet nějakou činností, např. zapálit oheň, položit hrnec na plotnu, zamíchat jídlo atd.
/5/ Některé rabínské autority dovolují používání chalav akum — mléka od nežidů, je-li pod státním dohledem, dovolení však platí pouze tehdy, je-li obtížné obstarat si mléko dojené pod židovským dohledem.
/6/ MHŠ (12) připouští mírnější stanovisko.
