1. Každému židovskému muži se výslovně ukládá opsat pro sebe sefer tora (svitek Tóry), neboť je psáno (Dt 31:19): „Nyní si napište tuto píseň“. Naši rabíni, požehnané paměti to interpretují takto: napiš celou Tóru, jež obsahuje tuto (Mošeho) píseň (Haazinu). I když někdo zdědil svitek Tóry po svém otci, musí opsat další pro sebe. Pokud si člověk někoho najme, aby svitek pro něj opsal, anebo svitek koupí a objeví v něm chybu a opraví ji, je to, jakoby svitek opsal sám. Sefer tora se nesmí prodat, ale v případě strašlivé nouze se člověk může poradit s odpovědným rabínem.
2. Je také povinností každého muže kupovat další svaté knihy např. Mišnu, Talmud, komentáře halachických autorit, aby je mohl studovat a půjčovat druhým. Kdo si nemůže koupit obojí, tj. jak sefer tora, tak další knihy ke studiu, měl by přednostně koupit knihy ke studiu. Ketuvot (50a) uvádí, že verš (Ž 112:3): „Jeho spravedlnost trvá navždy“ se vztahuje k člověku, který opíše či koupí svaté knihy a půjčuje je ostatním.
3. Se svitkem Tóry je třeba zacházet nanejvýš uctivě. Je nutné vymezit pro něj důstojné stálé místo a udržovat je v čistotě. Před sefer tora se nesmí plivat a nesmí se brát do rukou svitek bez pláštíku. Když je svitek nesen kolem nás, vstaneme a zůstaneme stát, dokud není svitek na svém místě nebo dokud není z dohledu. V synagoze mají povinnost doprovázet svitek při vyjmutí i při vracení ti, kolem nichž je nesen, jakož i ten, kdo svitek vyzdvihoval a ten, kdo jej roloval.
4. I s ostatními svatými knihami musíme zacházet s úctou. Jsou-li položeny na lavici, je zakázáno sedat na ni, dokud knihy neleží aspoň o šířku dlaně výš. /2/ Svaté knihy se nesmí pokládat na podlahu. Je zakázáno položit si svatou knihu na klín a složit ruce na ni. Pokud nelze jinak, smí si člověk sednout na skříňku, v níž jsou svaté knihy, avšak je zakázáno sedat na tu, v níž je svitek Tóry. Chumaš — Pentateuch smíme položit na Neviim — knihy Proroků či na Ketubim — svaté Spisy (hagiografy). Spisy smíme položit na knihy Proroků a naopak. Ale ani knihy Proroků ani svaté Spisy nikdy nesmíme položit na chumaš.
5. Svitek Tóry, svaté knihy, spisy a předměty, jež sloužily svatému účelu a opotřebovaly se, musí být uloženy do genízy. /3/ Je zakázáno je spálit, musí se uložit.
6. Svatými knihami se nesmí házet, ani halachickými spisy či agadou. Nesmí se položit hřbetem nahoru. Když je uvidíme tak otočené, musíme je obrátit do správné polohy.
7. Je zapovězeno močit před svatými knihami, avšak v případě nejnutnější potřeby je máme položit do výšky nejméně deset šířek dlaně (asi 80 cm) od země. /4/
8. Zakazuje se udělat pláštík či pokrývku na svaté předměty z materiálu použitého předtím ke světským účelům. /5/ Nicméně, pokud se to již stalo, smí se používat. Nikdy se na svaté předměty nesmí užít materiálu, použitého k modloslužbě.
9. Je zakázáno využít svatou knihu k osobnímu prospěchu — např. jako clonu proti slunci nebo jako zástěnu, aby druhý neviděl, co píšeme. Pokud ale slunce oslnivě dopadá na studovaný text, smíme si jej zastínit jinou knihou, poněvadž to není pro naše osobní pohodlí. Obdobně si smíme podložit jinou knihu pod právě studovaný text, abychom mohli lépe číst. Je však zakázáno vložit jeden text do druhého jako záložku za tím účelem, abychom dlouho nehledali určité místo v knize. Poznámkový sešit by se neměl pokládat na svatý text, ježto notes není svatý, pokud v něm není zapsáno něco svatého, /6/ Stejně se do svaté knihy nesmí vkládat papír za tím účelem, aby se nezmačkal.
10. Ten, kdo zničí svaté knihy, poruší zákaz Tóry, neboť Dt (12:4) praví: „Hospodinu, svému B-hu, nesmíte udělat nic takového“. Knihvazači, kteří stránky svatých knih používají do desek vázaných knih, zaslouží výtku. Rovněž je třeba dát pozor, aby se staré svaté knihy nedaly nově svázat k nežidovskému knihvazači. Člověk by měl odstranit staré desky a uschovat je, aby je knihvazač nepoužil pro světské knihy.
11. Svitky Tóry, tfilin, mezuzy se nesmí vykoupit od nežida za víc, než je jejich cena, aby to nesvádělo ke krádežím. Jsme však povinni vykoupit je za jejich skutečnou cenu (i kdyby pak měly být pohřbeny). Pokud nežid žádá přehnanou cenu, měli bychom smlouvat a zkusit ho přesvědčit, aby prodal za cenu přiměřenou. Zůstane-li neoblomný, ať si věci ponechá. Neměli bychom požadovat po nežidovi, aby je prodal velmi levně, protože by ho to mohlo rozhněvat a podnítit k tomu, že by je zahodil a tím by přišly vniveč.
12. Jestliže člověku vypadne svitek Tóry z rukou, měl by se postit, i když byl svitek zabalen v pláštíku. Je zvykem, že se postí i ti, kdo to viděli.
13. Je zakázáno psát verš z Tóry bez nalinkování pergamenu. Podle některých názorů je zakázáno užívat písma ašuri, jímž se píší svitky Tóry, k psaní světských věcí.
POZNÁMKY k 28. kpt.:
/1/ Kdo nemůže opsat svitek Tóry sám nebo dát zakázku písaři, smí splnit micvu tak, že si zakoupí písmena ve svitku, opsaném na zakázku více jednotlivců.
/2/ MH (4) cituje Šacha a Chaje Adam, kteří nepožadují umístění výš o jednu šířku dlaně.
/3/ Měly by se dát do hliněné nádoby a pohřbít v hrobě toraického učence. (ŠA, OCH 154:5)
/4/ I v této naléhavé situaci musí člověk před vykonáním velké potřeby zakrýt knihy. (MHŠ 6)
/5/ MA dovoluje použít materiálu, užitého předtím ke světským účelům, musí být ale zásadně změněn tvar materiálu při zhotovení pláštíku či obalu. Viz též MB 147:14.
/6/ Pokud člověk vepsal dovnitř slova Tóry, smíme se v nutném případě řídit mírnějším názorem.
