1. Každý muž by si měl po modlitbě vyhradit pravidelný čas pro studium Tóry a nevyužívat jej k žádnému jinému účelu, ani když se mu nabídne možnost uzavřít velmi výhodnou transakci. Pokud jde o naléhavou věc, měl by nejdřív přečíst aspoň jeden verš z Tóry či halachy, vyřídit onu neodkladnou záležitost a pak dokončit své pravidelné studium. V některých komunitách se hned po modlitbách ustavují skupiny ke společnému studiu Tóry; bohabojný člověk se připojí k takové skupině.
2. Každý Žid mužského pohlaví je povinen studovat Tóru, ať je chudý či bohatý, zdravý či sužovaný tělesnými útrapami, mladý či starý. I ten, kdo si živobytí vyžebrává, má si určit čas pro denní a noční studium Tóry, jak je psáno (Joz 1:8): „Rozjímej nad ní ve dne v noci“. Kdo vůbec není schopen studovat, anebo kdo je zcela zaneprázdněn výdělečnou činností, měl by alespoň podporovat ty, kdo věnují svůj čas studiu. Bude mu to započteno, jako by sám studoval, tak to uvádí Berešit raba (99) v komentáři k Dt (33:18): „Raduj se, Zevulune, když vycházíš a ty, Jisachare ve svých stanech“. Naši moudří, požehnané paměti vysvětlují: Jisachar a Zevulun spolu uzavřeli dohodu, Zevulon se věnoval obchodu a opatřoval živobytí i pro Jisachara, který tak věnoval veškerý čas studiu Tóry. Tóra uvádí Zevuluna před Jisacharem a učí nás tím, že Jisachar získal moudrost jen Zevulunovou zásluhou. Podobně i Mišna (Zevachim 1:2) cituje: „Šimon, bratr Azarji“ atd. Šimon je jmenován společně s bratrem Azarjou, protože ten se věnoval obchodu a poskytoval živobytí svému bratru Šimonovi, jenž se věnoval pouze studiu Tóry a dohodli se mezi sebou, že Azarja bude mít podíl na Šimonových zásluhách za studium. Ovšem každý by se měl snažit sám studovat Tóru, třeba jen po troškách, každého dne i noci.
3. Kdo není schopen věnovat veškerý svůj čas studiu Tóry, ale vyhradil si určitou dobu pro studium, měl by tuto dobu využít ke studiu halachických nařízení, jejichž znalost je nezbytná pro každého Žida. Měl by také studovat agady a midraše, jakož i musar-etické spisy, založené na midraších našich moudrých. To mu pomůže přemáhat jecer ha-ra. Šťastný ten, kdo pravidelně a vytrvale usedá k dennímu studiu Chok le jisrael (zahrnujícímu části Tóry a dalších biblických knih, Mišnu a Gemaru). Kdo rozšíří své studium, tomu Nebesa poskytnou požehnání.
4. Když člověk přeruší studium a musí opustit své místo, neměl by nechávat knihu rozevřenou, mohl by zapomenout, co se naučil.
5. Člověk by měl dbát na to, aby vše, co se učí, vyslovoval rty a tak koncentroval svou mysl k tomu, co se učí, neboť je psáno (Joz 1:8): „Tóra se neoddělí od tvých úst, budeš rozjímat...“. Kdo vyslovuje, naplňuje svými rty příkaz „Budeš se učit“ /1/, i když nechápe význam slov. I neučený člověk vysloví každého rána požehnání nad Tórou, než bude číst, a také když je vyvolán ke čtení z Tóry. Každý, kdo se věnuje studiu Tóry, i když není schopen porozumět, bude odměněn porozuměním ve světě příštím.
POZNÁMKY k 27. kpt.:
Chok le-Jisrael — obsahuje výběr z různých svatých spisů — Pentateuchu, Mišny, Zoharu atd., k sidrám. Sestavil jej Izák Baruch.
Židovští duchovní vůdcové vždy kladli velký důraz na studium a znalosti. Hilel Starší (1. st. př. o. l.) říkával (Mišna, Avot 2:6): „Muž bez vzdělání si nemůže být vědom hříchu, a nevědomec nemůže být zbožný.“ Judaismus učí, že povinností toho, kdo je nadán rozumem, je poznávat cesty B-ží, zkoumat Jeho dílo v přírodě i dějinách a studovat Jeho zjevení ze svatých knih, aby získal hlubší představu o Jeho velikosti a Jeho vůli a aby se tak sám stal lepším a moudřejším.
/1/ Toto platí pouze pro studium psané Tóry — tora šebichtav. Odměnu za studium ústní Tóry — tora šebe´al pe získá jen ten, kdo chápe smysl.
