1. Berachot (63a) uvádí: „Na tomto krátkém verši (Př 3:6) závisí celá Tóra: ‚Poznávej Ho na všech svých cestách‘“. To znamená, že i tím, co děláme pro potřeby svého těla, máme poznávat B-ha a dělat to pro Jeho jméno, budiž požehnáno. Jíst, pít, chodit, sedět, lehat i vstávat, mít sexuální styk, hovořit — všechno, co děláme kvůli zachování svého života, by se mělo dělat z úcty k našemu Tvůrci nebo jako něco, co napomáhá ve službě Jemu.
2. Jak to lze uplatnit při jídle a pití? Nejíst zakázaná jídla. Pokud jde o jídla dovolená, není právě záslužné, když hladový či žíznivý člověk jí a pije jen pro ukojení hladu a žízně. Naopak měl by jíst a pít s úmyslem získat sílu, aby mohl sloužit svému Tvůrci. Neměl by tedy jíst vše, co zanechává příjemný pocit na patru, jako to dělá pes či osel. Měl by jíst jen to, co prospívá tělesnému zdraví. Bohabojní lidé před jídlem říkají: „Musím jíst a pít, abych byl zdravý a silný a mohl sloužit svému Tvůrci, budiž požehnán.“
3. Jak to uplatníme, když „sedáme, stojíme, půjdeme cestou“? Nesedávat mezi posměváčky, nestávat s hříšníky, nechodit podle rad špatných lidí. Ale i když člověk sedí mezi poctivými, stojí vedle spravedlivého a poslechne upřímnou radu, dělá-li to jen kvůli vlastnímu prospěchu, aby uspokojil vlastní tužby a potřeby, nezaslouží si chválu. Měl by to dělat pro B-ží jméno. Měl by to dělat, i když nedokáže soustředit svou mysl jen k Nebesům, protože i činnost prováděná ze sobeckých důvodů nakonec vede ke konání dobra pro ně samo (sloužit B-hu kvůli Němu samému — lišma).
4. Jak to lze uplatnit, když „uléháme“? Neoddávat se spánku, když máme příležitost studovat Tóru a konat dobré skutky. Avšak ani když je člověk unaven a spí, aby si odpočinul po svém lopocení, neměl by spát jen pro vlastní potěšení ze spánku, ale odpočívat kvůli tomu, aby znovu nabyl svěžesti, takže jeho mysl pak při studiu Tóry nebude bloudit.
5. Jak to uplatníme při sexuálním styku? Nemít hříšný styk. Ale i když někdo plní své manželské povinnosti, přikázané Tórou a vykonává je pouze pro vlastní fyzickou slast či aby ukojil svou chtivost, je považován za neotesance. Nejlepším důvodem není ani to, když jeho cílem je zplodit děti, které mu budou pomáhat a později nastoupí na jeho místo. Muž by měl zplodit děti, aby sloužily B-hu; a mít sexuální styk, aby posílil tělo a aby splnil povinnost ke své ženě.
6. Co se míní „rozmlouváním“? Určitě ne pomluvy, roznášení řečí, posměch, sprosté výrazy ani vyprávění lechtivých, oplzlých historek, ale naopak debata o moudrých výrocích, s úmyslem sloužit B-hu, či hovor o věcech, které vedou ke službě B-hu.
7. Podobně zabýváme-li se obchodem či jinou výdělečnou činností, nemá být cílem hromadění peněz samo o sobě, ale obživa rodiny, dobročinnost a umožnit svým synům studovat Tóru. Obecný princip toho všeho je: přemýšlet o svém chování a zvažovat veškeré své jednání rozumem. Jestli vidí, že určitá věc vede ke službě B-hu, měl by ji dělat; a jestli nevede, nedělat ji. Kdo se takto chová, slouží B-hu po celý svůj život, sedaje, vstávaje, chůzí i výdělečnou prací, když jí, pije, souloží a vůbec vším, co dělá. Avot (2:17) nás učí: „Všechny tvé činy ať jsou ke chvále Nebes.“ Podobně se v Talmudu (Ketubot 104a) říká o rabenu Jehudovi haNasi: „Když rabi umíral, pozvedl prsty k nebi a řekl: B-že, Ty víš, že jsem neměl žádné jiné potěšení než to, co jsem dělal pro chválu Nebes.“
POZNÁMKY k 31. kpt.:
Jehuda haNasi (kol. r. 200) — jeho dílem je redakce Mišny. V talmudické literatuře je často nazýván Rabenu haKadoš, nebo prostě Rabi.
