1. Požehnání Ha-moci se říká nad chlebem z mouky některého z pěti druhů obilí (pšenice, ječmen, žito, oves, špalda) a po snězení se říká Birkat ha-mazon. (Pravidla pro „pat haba´a bekisnin“ — kategorie zahrnující koláče, buchty a moučníky, nad nimiž se říká požehnání Mezonot — viz kpt. 48.)
2. Je třeba dát pozor a zbytečně nedělat přestávku mezi umytím rukou a vyslovením požehnání Ha-moci; smí se však odpovědět Amen na jakékoli požehnání, které slyšíme. Za přerušení se považuje prodleva trvající tak dlouho, co by člověk ušel dvacet dva lokty, anebo než by přešel z jednoho domu do druhého /1/, i na krátkou vzdálenost, jakož i hovor o věcech nesouvisejících s jídlem. Jestliže se podobné přerušení udělalo neúmyslně, nevadí to, pokud člověk nevykonává nějakou činnost /2/ či není zaujat delším hovorem, pak by se to chápalo jako odvrácení pozornosti a člověk by si musel znovu umýt ruce. (Viz též kpt. 42, b. 22.)
3. Z úcty k požehnání bychom měli ukrojit z chleba nejlepší kousek. Tím je ta část, kde je chléb dokonale propečený — tj. tam, kde se vrchní strana chleba rozpukla. V místě, kde se chléb začíná propékat, se vytvoří tlak, kterým těsto na opačné straně popraská Avšak starší osoba, která by obtížně jedla tuto část chleba, si vezme z měkké části. Nejlépe je říci požehnání nad celým bochníkem. Je nevhodné krájet chleba po vyslovení Ha-moci a udělat tím přestávku mezi požehnáním a vlastním jídlem. Proto před požehnáním nakrojíme chléb kruhovým řezem kolem celého bochníku tak, aby i když se nakrojená část pozvedne, pozvedl se s ní celý bochník. Tím bude chléb stále považován za celek. Požehnání Ha-moci by se mělo říci, dokud je nakrojený kus stále součástí bochníku. Po požehnání se tento kousek oddělí a bez dalších průtahů se může jíst. Když se požehnání Ha-moci bude říkat nad chlebem, který není celý, neměl by se z něj před vyslovením požehnání odkrojit ani kousek. Požehnání by se mělo říci nad co největším kusem chleba. O šabatu by se neměl chleba krájet vůbec, dokud se neřekne požehnání, tedy požehnání by se mělo pronést nad celým, nedotčeným chlebem (viz kpt. 77, b. 17/3). I během týdne, je-li bochník tenčí, bychom měli říci Ha-moci před krájením, poněvadž krájení nezabere mnoho času.
4. Člověk by neměl odkrojit příliš malý kousek chleba, aby se nezdál lakotný, ani kousek větší než k´bejca, aby nevypadal jako nenasyta. To platí, jen když člověk jí samotný. Když jí spolu s dalšími a každá osoba má dostat alespoň k´zajit, je dovoleno odkrojit větší kus, podle potřeby. O šabatu se dovoluje ukrojit tolik, kolik člověk potřebuje k plnému nasycení, i když jí samotný. Prokazuje tím svou úctu k šabatu — jí po libosti z hojnosti šabatového jídla. Člověk by měl nejdřív sníst tu část, kterou nakrojil pro Ha-moci a pak teprve další kus. Prokazuje tím svou úctu k micvě — nad tou částí se říkalo požehnání. Neměl by také nic z této části dát nežidovi, zvířatům, drůbeži.
5. Před požehnáním musí člověk vzít chléb do obou rukou — deset prstů symbolizuje deset micvot, souvisejících s přípravou chleba:
— „Nebudeš orat volem a oslem společně“ Dt (22:10)
— Zákaz osetí směsicí různých semen - kilajim (tamtéž, 22:9)
— Nechat chudého paběrkovat - leket (Lv 19:9)
— Nechat pro něj zapomenuté snopy na poli - šich´cha (Dt 24:19)
— Nechat pro něj okraje pole nesklizené - pea (Lv 19:9)
— Zákaz dát dobytčeti náhubek při mlácení (Dt 25:4)
— Dát část ze sklizně kněžím - truma (Nu 18:2)
— První desátek - maaser (Nu 18:2)
— Druhý desátek - maaser šeni (Dt 14:22)
— Oddělování chaly (Nu 15:21)
Proto má požehnání Ha-moci deset slov — tolik jich má (v hebrejštině) verš Ž (145:15): „Oči všech doufají v Tebe a Ty jim dáš jejich pokrm v příhodný čas“, deset slov je ve verši Dt (8:8): „Země pšenice a ječmene, vinné révy, fíkoví a granátových jablek — země olivového oleje a medu (datlí)“ a deset je i slov Izákova požehnání Jákobovi (Gn 27:28): „Dejž ti B-h rosu nebes a žírnost země, hojnost obilí a vína.“ Při vyslovení B-žího jména člověk chléb pozvedne (o šabatu oba bochníky) a s velkou vroucností řekne Ha-moci. Hláska he ve slově „ha-moci“ se musí pečlivě vyslovit. Mezi slovy lechem a min se udělá odsazení, aby se vyslovila obě mem. Po řečení požehnání by se měl člověk ihned dát do jídla. Je zakázáno dělat přestávku mezi požehnáním a jídlem — i odpovědí Amen. Správné je sníst množství k´zajit /4/ bez jakéhokoli přerušení /5/ (viz také kpt. 50, b. 5).
6. Vyžaduje se, aby před dělením chleba byla na stole sůl a aby se do ní /6/ „namočil“ každý kousek chleba, nad nímž se řeklo požehnání, neboť stůl symbolizuje oltář a jídlo oběti, a je řečeno (Lv 2:13): „Všechny své oběti osolíš“. Ježto je stůl oltářem, nutno dát pozor a nezabíjet na něm všelijaký hmyz.
7. Při rozdělování kousků chleba mezi osoby u stolu je zakázáno kousky házet, neboť je vůbec zakázáno házet chlebem. Nesmíme kousky chleba ani dávat druhým do ruky, ale předložit je před ně.
8. Je důležité říci požehnání Ha-moci nad tím chlebem, který se považuje za významnější. Máme-li tedy bochník načatý i celý, oba ze stejného druhu obilí a a během jídla je hodláme oba jíst, pak i když celý chléb je menší a z hrubší mouky než načatý, rozdělíme celý, protože celek je považován za významnější. Avšak pokud nejsou ze stejného druhu obilí a celý chléb je z horšího druhu, např. celý je ze špaldy a načatý z pšenice, řekne se požehnání nad chlebem pšeničným, přestože není celý. Je-li celý chléb z ječmene, pak i když ječmen stojí níže než pšenice, je také výslovně jmenován v Dt (8:8), proto bohabojný člověk prokáže úctu chlebu z ječmene; a mimoto ječmenný chléb je celý. Co v tomto případě uděláme? Položíme načatý chléb pod celý a z obou ukrojíme najednou. Jestliže oba chleby jsou ze stejného druhu obilí a oba celé nebo oba načaté, požehnání se pronese nad tím, který je z jemnější mouky; a pokud jsou oba ze stejné mouky, požehnání by se mělo říci nad větším z nich.
9. Má-li člověk chléb pečený Židem a chléb pečený nežidem a nelze se vyhnout jezení nežidovského chleba, pak jsou-li oba chleby celé či oba načaté a oba jsou stejně velké a ze stejného druhu obilí, požehnání se řekne nad chlebem, který pekl Žid. Jestliže chléb pečený židem je z hrubší mouky, smíme požehnání říci nad chlebem, kterému sami dáváme přednost. Pokud hostitel sám nejí nežidovský chléb, ale přinesl ho na stůl pro hosta, měl by ho odstranit, dokud se neřekne požehnání Ha-moci.
10. Všechna uvedená pravidla o tom, že dáme přednost významnějšímu chlebu, uplatníme pouze tehdy, pokud hodláme při jídle jíst z obou. Pokud chceme jíst při jídle pouze z jednoho chleba, rozdělí se ten, který hodláme jíst. Otázka významu je pak zanedbatelná.
POZNÁMKY k 41. kpt.:
/1/ Slovo bajit má v halachické literatuře také význam „místnost“. Pokud to lze, člověk by si měl umýt ruce v téže místnosti jako bude jíst.
/2/ Činnost k jídlu nezbytná se nepovažuje za přerušení.
/3/ Je zvykem před požehnáním přejet nožem po chlebu tak, aby zanechal stopu.
/4/ Podle Šiurej Tora je to asi 26g, podle Rabi Moše Feinsteina asi 31g a podle Chazon Iš asi 36g.
/5/ MHŠ (7) a MB (167:35) uvádějí, že není nutno řídit se přísnějším názorem.
/6/ ŠA HR(167:8) a MB (167:33) zmiňují, že podle kabaly je dobré namočit chléb do soli třikrát.
