1. Je psáno (Am 4:12): „Připrav se na setkání se svým B-hem, Izraeli“, to znamená, že bychom si měli uvědomit, že staneme v přítomnosti B-ha, budiž požehnán a před modlitbou se vhodně obléct, jako bychom se měli setkat s významným hodnostářem. /1/ I když se modlíme sami doma, musíme být vhodně oblečení. V těch komunitách, kde je zvykem chodit přepásaný, je zakázáno modlit se bez přepásání.
2. Je dobré dát před modlitbou milodar, neboť je psáno (Ž 17:15): „Já však ve spravedlnosti spatřím Tvou tvář“. Před modlitbou si má člověk také umínit, že bude zachovávat micvu „miluj svého bližního jako sám sebe“ (Lv 19:18), tj. mít rád každého Žida tak, jako máme rádi sami sebe. Jestliže totiž existuje nesoulad mezi Židy v rovině fyzického světa, není harmonie ani v horních nebeských sférách. Naopak shoda ve světě fyzickém způsobuje jednotu a soulad duší v duchovních světech. Potom se jejich modlitby spojí a hodnota těchto modliteb bude mnohem milejší Jemu, budiž požehnán.
3. Kaz (4:17) říká: „Sleduj své kroky, když jdeš do domu B-žího“. V Berachot (23 a) se vysvětluje, že výraz „tvé kroky“ odkazuje k vylučovacím otvorům umístěným na těle tam, kde ústí nohy. Každý má tedy povinnost přesvědčit se před modlitbou, zda nemusí vykonat malou či velkou potřebu. Pocítí-li sebemenší nutkání, má zakázáno se modlit. Má také zakázáno studovat Tóru, dokud se jeho tělo neočistí. /2/ Kdyby se modlil i přesto, že cítí potřebu, jeho modlitba bude platná pouze tehdy, je-li člověk přesvědčen, že vydrží po dobu, co by ušel parsa (parasang — perská délková míra, asi 4 km) — asi 72 min. Jinak bude jeho modlitba spíše znesvěcením a musí se zopakovat. /3/ Některé autority soudí, že je-li člověk schopen vydržet po uvedenou dobu, modlitbu opakovat nemusí. Tímto názorem se smíme řídit v případě, že by jinak minul čas pro ranní modlitbu. (Viz rovněž kpt. 18, b. 16.)
4. Jestliže člověk ví, že se neudrží od vypouštění plynů, než dokončí čtení Šma a Šmone esre, je lepší, nechá-li raději minout čas pro Šma a Šmone esre /4/, než aby se modlil s tělem nečistým. V takovém případě se vypršení času pro modlitbu chápe jako nezaviněné člověkem = způsobené okolnostmi mimo jeho vliv (a člověk smí svou modlitbu dokončit, jak vysvětluje kpt. 21). Pokud je si jistý, že vydrží přes Šma, měl by si nasadit tfilin mezi požehnáním „Ha bocher be amo jisrael be ahava — Jenž vyvolil svůj lid Izrael v lásce“ a Šma, říci požehnání nad tefilin a pak se modlit Šma.
5. Před modlitbou si musíme umýt ruce až po zápěstí. Přestože si člověk ráno již ruce umyl (jak popisuje kpt. 2), musí si před modlitbou umýt ruce znovu, jestliže se dotkl nečistého místa, např. části těla, jež obvykle bývá zakryta či míst, kde je zpocený, nebo pokud se poškrábal na hlavě, anebo si ráno neumyl ruce až po zápěstí. Když voda není k dispozici, musí ji hledat, je-li na cestě, musí kvůli tomu ujít až 4 km dopředu či 1 km nazpět. /5/ Pokud se obává, že hledáním vody by minul čas pro modlitbu, smí si ruce otřít (o dřevěné piliny, písek či cokoli, čím se lze očistit) a modlit se; neboť je psáno (Ž 26:6): „Umývám si ruce v nevinnosti“ (hebr. výraz nikajon znamená také čistotu).
6. Jestliže si člověk ráno náležitě umyl ruce, avšak není si jist, zda si nevědomky ruce neznečistil, musí si před modlitbou umýt ruce znovu, poněvadž od rukou odvrátil svou pozornost. To platí, i když člověk po ranním mytí studoval Tóru. V tom případě však nemusí hledat vodu, není-li voda k dosažení a hledáním by ztratil možnost modlit se s minjanem. /6/ Něčím si otře ruce a modlí se s minjanem.
7. Každý by se měl usilovat, aby se modlil společně se shromážděním, neboť je psáno (Ž 69:14): „Kéž má modlitba spěje k Tobě, Hospodine, je čas přízně“. Kdy je „čas přízně“? Když se modlí shromáždění. Také (Iz 49:8) říká: „Toto praví Hospodin, v čase přízně ti odpovím“. Svatý, budiž požehnán nezamítne modlitbu společenství, ani když jsou v něm hříšníci, neboť je psáno (Job 36:5): „Hle, B-h je mocný (hebr. kabbir znamená i mnoho), a přece nezavrhne nikoho“. Je také psáno (Ž 55:19): „On vykoupí mou duši, aby v pokoji byla a nikdo mě nenapadl; protože jich tolik bylo proti mně“. (Berachot 8 a)
8. Kdo je na cestě a dorazí na místo, kde hodlá přenocovat, pak je-li do 4 km dále po cestě místo, kde se modlí společenství, člověk musí v cestě pokračovat, aby toho místa dosáhl a mohl se modlit s minjanem. Ale to platí jen tehdy, může-li tam dorazit ještě za denního světla, aby nemusel jít sám potmě. Stejně tak nachází-li se komunita 1 km zpátky, musí se tam člověk vrátit, aby se mohl modlit s minjanem. /7/ Netřeba říkat, že člověk by neměl ráno odcházet z místa, kde se konají společné modlitby, pokud lze dorazit k cíli cesty ještě za dne.
9. Je velmi záslužné modlit se v synagoze nebo v bejt midraši, jsou to svatá místa. I když se stane, že tam někdy není minjan (tj. počet deseti dospělých mužů), kvůli svatosti místa je záslužné modlit se tam i sám. Kdo je zvyklý studovat Tóru v domě studia, měl by se tam také modlit s minjanem. Kdo tam běžně nestuduje, měl by se modlit v synagoze, kde je mnoho lidí, protože „v množství lidu je sláva krále“. (Př 14:28) Jestliže jsou v komunitě dvě synagogy, měl by člověk jít do té vzdálenější, aby získal zásluhu za chůzi navíc. Rabi Juda ben Levi řekl (Berachot 47b): „Muž by měl vždycky přijít do synagogy tak časně, aby tam byl mezi prvními deseti, protože i kdyby jich sto přišlo po něm, on bude mít zásluhu jako všech sto dohromady“. Berachot (8a) také učí: „Každý, kdo přijde do synagogy či domu studia ráno a večer v patřičném čase, zdrží se tam patřičně dlouho a chová se tam s patřičnou úctou, zaslouží si dlouhý život, neboť je psáno (Př 8:34): „Šťastný člověk, který mi naslouchá, bdí denně u mých bran a střeží veřeje mého vchodu“. Také je psáno (tamtéž 8:35): „Protože kdo nalézá Mne, nalézá život“.
10. Je povinností každého vybrat si synagogu, v níž se bude modlívat pravidelně, a měl by tam mít i své stálé místo k modlení. Za místo k modlení se považuje prostor v okruhu 4 loktů (cca 2 m). Lépe je zvolit si místo u stěny, jako to udělal král Chizkijáš, když se rozhodl modlit se k B-hu (Iz 38:2): „Chizkijáš se otočil tváří ke zdi“. Člověk by během modliteb neměl stát či sedět hned vedle bezbožného, špatného člověka. I doma by měl mít své stálé místo k modlení tak, aby ho členové domácnosti nerušili.
11. Je povinností spěchat do synagogy, domu studia či za plněním dalších micvot, neboť je řečeno (Oz 6:3): „Poznávejme Hospodina, usilujme poznat Ho“. Také je psáno (Ž 119:32): „Poběžím cestou Tvých příkazů“. Je tedy dovoleno spěchat i o šabatu kvůli tomu, abychom splnili náboženskou povinnost, je však zakázáno pobíhat uvnitř synagogy či v domě studia. Když dojdeme ke vchodu synagogy, chvíli posečkáme, abychom dovnitř náhle nevpadli. Člověk by se měl chvět bázní před nádherou Jeho slávy, budiž Jeho jméno požehnáno; měl by říci verš (Ž 5:8): „Vaani berov chasdecha — A já pro hojné milosrdenství Tvé“, což je prosba o dovolení vstoupit. Pak by měl každý vstoupit s bázní a úctou, jako by předstupoval před krále. Tam, kde Židé bydlí jen mezi sebou, se lze zahalit do talitu a nasadit si tfilin už doma a tak jít do synagogy. Tam, kde Židé bydlí mezi nežidy anebo musí projít nečistými místy, přehodí si talit a nasadí tfilin v předsíni modlitebny, neboť je velká zásluha vstoupit do synagogy zahalen v talitu a ozdoben tfilin.
12. Stane-li se něco nepředvídaného a člověk nemůže jít do synagogy či jinam, kde se modlí minjan, měl by se pokusit dát dohromady deset dospělých mužů a modlit se s minjanem doma. Pokud ani to není možné, měl by se aspoň modlit ve stejném čase jako shromáždění, protože to je „čas přízně“. Podobně i pokud někdo žije tam, kde není minjan, měl by se modlit v tomtéž čase, kdy se modlí shromáždění v obci. Avšak jestliže někdo chce studovat Tóru nebo začít nějakou nutnou práci, smí se modlit dřív (i když není minjan), při východu slunce, ježto (jak vysvětluje kpt. 8) je zakázáno začít tyto činnosti před modlitbami.
13. Cítí-li se někdo slabý a je nad jeho síly čekat s jídlem, než shromáždění skončí modlitby, smí se modlit dříve doma (viz kpt. 8), aby se hned mohl najíst. Člověk se smí modlit dříve pouze doma. Když však už přišel do synagogy, kde se modlí minjan, nesmí se modlit dřív, než se modlí shromáždění. Když chce někdo ze synagogy odejít a modlit se jinde, má zakázáno modlit se dřív, než začne s modlitbami shromáždění. /8/ Pokud se však shromáždění opozdilo s modlením, smí se člověk modlit sám, aby nepromeškal stanovený čas Šmone esre. Stejně tak je-li člověk nemocný nebo z jiných příčin, jež nemůže ovlivnit, smí se modlit dříve, než se modlí shromáždění v synagoze. V takovém případě je ale nejlépe modlit se doma.
14. Podle některých autorit modlí-li se v synagoze jeden minjan a potom se tam začne modlit jiný minjan, pak druhý chazan nesmí stát na tomtéž místě jako chazan prvního minjanu, protože je to urážlivé k první skupině; to však platí jen pokud členové prvního minjanu dosud neopustili synagogu. Podobně i když první minjan vyňal svitek Tóry k předčítání, nesmí druhý minjan v téže synagoze znovu vyjmout svitek, aby z něj četl. V mnoha komunitách se však na to nebere zvláštní ohled. V praxi vše závisí na vžitým zvycích obce.
15. Obyvatelé komunity by se měli navzájem podněcovat k postavení synagogy či domu studia a k tomu, aby kupovali knihy ke studiu. V těch komunitách, kde není stálý minjan, měli by se členové mezi sebou přimět k pravidelnému scházení minjanu, třeba i ukládáním pokut, aby se mohla konat pravidelná denní bohoslužba. I učenci mohou být přinuceni k účasti v minjanu, třebaže se tím zdrží od studia; avšak je čas ke studiu a čas k modlitbě.
POZNÁMKY k 12. kpt.:
Modlitba je důležitá součást židovského duchovního života; je zvláštní povinností každého Žida uctívat B-ha modlitbou a tím uznávat Jeho vládu nad světem. Modlitbou k Němu uznáváme, že v Jeho rukou jsou osudy všech lidí a nic nelze docílit bez Jeho vůle. Ačkoli se smíme modlit k B-hu o své potřeby tak, jak to považujeme za vhodné, musíme se modlit i modlitby, ustavené moudrými před dávnými časy. Musíme se také modlit řečí modliteb — hebrejštinou a modlit se ve stanovenou dobu. Neboť modlitbou ve stejné řeči, stejně formulovanou a v určený čas zůstávají Židé i v diaspoře jedním národem, i když mluví jazykem a osvojili si zvyky země, kde žijí.
Soukromá modlitba má své místo v rodinném kruhu, kde ráno, večer a v čase jídla je chvíle pro modlitby a prosby. Veřejná modlitba má však vyšší cíl sjednotit věřící jako bratry — děti svého Otce v nebesích. Veřejná modlitba nevytváří jen silnější náboženské cítění a dychtivost, ale sjednocuje srdce v modlitbě ke společnému Otci a probouzí v jedinci hlubší cit důvěry, věrnosti, oddanosti. Je povinností každého Žida snažit se modlit ve shromáždění.
/1/ ŠA HR (91:5) uvádí, že je nevhodné modlit se bosý nebo jen v sandálech. MB (91:12) dodává, že je nevhodné modlit se obutý, pokud není zvykem být obutý v přítomnosti vznešených lidí. Stejně nahlíží text i na ty, kdo se modlí v rukavicích a doporučuje mít na hlavě při modlitbách klobouk, vedle jarmulky.
/2/ Žádná autorita nezakazuje studium Tóry člověku, jenž cítí nutkání, může-li vydržet 72 min.
/3/ Většina autorit soudí, že to platí jen tehdy, když člověk cítí nucení k velké potřebě. Potřebuje-li pouze močit, nevyžaduje se, aby opakoval modlitby. Některé jiné autority jsou však přísnější.
/4/ ŠA HR (80:3) a MB (80:3) požadují, aby se Šma a průvodní požehnání říkaly v patřičném čase. Člověk však může upustit od nasazování tfilin. Je třeba zdůraznit, že to platí pouze pro toho, kdo určitě ví, že není schopen zadržet plyny. Pokud se toho spíše jen obává, smí se modlit.
/5/ Toto platí jen pro osobu na cestách. Když člověk nemá v úmyslu cestovat, není nutno hledat dál než přibližně 1 km, lhostejné, zda vpředu či vzadu.
/6/ ŠA, O CH (92:5) uvádí, že v tomto případě člověk nemusí hledat vodu a měl by se raději modlit se shromážděním.
/7/ Podobně se vyžaduje i po člověku bydlícím v okruhu 1 km od minjanu, aby se účastnil společných bohoslužeb každý den. (ŠA HR 90:17, MB 90:52)
/8/ MB (90:34-35) uvádí mírnější názor na odchod člověka ze synagogy.
