1. Zákony v této kapitole se vztahují k těmto jamim tovim:
- Roš ha~šana, který začíná prvního a druhého tišri.
- Sukot, který začíná patnáctého tišri (šestnáctého až dvacátého prvního tišri jsou chol ha~moed Sukot, prostřední dny svátku).
- Šemini aceret (nazývaný také Simchat Tora), který začíná dvacátého druhého tišri.
- Pesach, který začíná patnáctého nisanu (šestnáctého až dvacátého nisanu jsou chol ha~moed Pesach, prostřední dny svátku).
- Šavuot, který začíná šestého sivanu.
Druhý den jom tov v diaspoře
2. Mimo Izrael se musí každoročně zachovávat ještě pět dalších dnů jom tov. Tyto dny se nazývají jom tov šeni šel galujot ~ druhý den jom tov v diaspoře. Přidané dny jsou: druhý den Sukot (šestnáctý tišri), den po Šemini aceret (dvacátý třetí tišri), den po prvním a po sedmém dni Pesachu (šestnáctý a dvacátý druhý nisan) a den po Šavuot (sedmý sivan). V diaspoře se den, který následuje po Šemini aceret, nazývá Simchat Tora. V Izraeli se Šemini aceret a Simchat Tora slaví tentýž den.
Židé žijící mimo Izrael musí zachovávat první i druhý den jom tov naprosto stejně.
3. První a druhý den jom tov jsou zcela samostatné, tedy první den jom tov se nesmí připravovat nic pro druhý den.
Smí se pouze zapálit svíčky pro druhý den jom tov, když skončí první den, a to je tehdy, když se na obloze objeví tři malé hvězdičky (o tom, jak zapalovat svíce o jom tov viz bod 7).
Připadne~li druhý den jom tov na pátek, připraví se ve středu ~ předtím, než začne první den jom tov ~ eruv tavšilin (podrobněji viz bod 13~17). Eruv tavšilin nám dovolí přichystat v pátek jídlo na šabat a zapálit šabatové svíce před západem slunce (kdy zapálit svíčky na zahájení šabatu viz luach).
4. Halachot, jak má zachovávat druhý den jom tov ten, kdo žije mimo Izrael, avšak svátek tráví v Izraeli, jak Izraelec, který je o jom tov mimo Izrael, anebo ten, kdo žije střídavě v Izraeli a v diaspoře, jsou složité. Tyto osoby by se měly poradit s rabínem, zda smí druhý den jom tov vykonávat melachu, říkat sváteční modlitby, navlékat si tefilin, připojit se k minjanu a obdržet alijot. Uvádíme několik příslušných halachot:
Osoba z diaspory, která momentálně žije v Izraeli, ale má v úmyslu opět se do diaspory vrátit, musí druhý den jom tov dodržet zákaz práce a říkat modlitby jom tov. Musí také říkat kiduš, jíst dvě sváteční hostiny a vložit Ja´ale v´javo do Birkat ha~mazon.
Izraelec, který je dočasně o jom tov v zahraničí, nesmí druhý den jom tov vykonávat zakázanou práci. Avšak navlékne si tefilin a doma odříká modlitby všedního dne, pak půjde do synagogy, aby vyslechl kadiš, kedušu atd.
Zákaz vykonávat melachu o jom tov
5. Většina melachot, jež jsou zakázané o šabatu, jsou zakázané i o jom tov. Tyto dny bychom měli věnovat odpočinku, svátečnímu veselí a duchovní obnově.
Ježto zákony jom tov jsou podobné šabatovým zákonům, jsou tu uvedeny jen ve stručnosti. Podrobněji viz kpt. 20 a 21.
6. Příklady melachot, jež jsou zakázané o jom tov: praní; ždímání; stříhání vlasů; holení; stříhání nehtů na rukou a nohou; psaní a mazání; zapínání a vypínání elektrického osvětlení; jízda autem (včetně nastartování a vypnutí motoru); použití telefonu; práce v zahradě.
Někteří lidé se mylně domnívají, že o jom tov je dovoleno zapnout světlo. Nutno zdůraznit, že to je omyl; je zakázáno zapínat i vypínat světlo.
Existují některé melachot, které se smí vykonat o jom tov, i když o šabatu se vykonávat nesmí. Nutno zdůraznit, že melachot, které se smí vykonat o jom tov, smí se vykonat pouze pro jom tov. Některé příklady uvádíme v následujících odstavcích.
Oheň a vaření o jom tov
Přenášení ohně
7. O jom tov je zakázáno zažehnout zápalku, zapalovač apod. Oheň se smí zapálit pouze od již existujícího ohně, např. smí se zapálit svíčka nebo zápalka od hořícího ohně a tímto novým plamenem zapálit další. Doporučuje se nechat hořet svíci po celý den a od ní lze zapalovat další světla.
Kouření
Některé halachické autority zakazují kouření o jom tov. Jiné halachické autority dovolují kouřit těm, kdo jsou na kouření navyklí. Kuřáci musí dbát na to, aby nezhasili plamen, jímž zapálili cigaretu nebo neodklepávali popel z cigarety prsty či jinak. Rovněž nesmí uhasit dokouřenou cigaretu. To je proto, že zhašení ohně je o jom tov zakázáno.
Někdo odstraňuje před jom tov písmena, vytištěná na cigaretách, aby se vyhnul „mazání“ písmen o jom tov, až bude kouřit.
Zákaz zhašení plamene
O jom tov je zakázáno ztlumit nebo uhasit plamen. Hořící zápalka nebo svíčka by se měly opatrně položit, aby zhasly samy.
Pečení a vaření o jom tov
8. O jom tov je dovoleno péci a vařit, pokud je pokrm potřebný pro ten den. To je odvozeno z verše „smíte si připravit jen to, co každý potřebuje k jídlu“. (Ex 12:16) Je mnoho halachot k vaření a pečení těch pokrmů o jom tov, u nichž by bylo na újmu chuti, kdyby se připravily předem. Osoby, které veřejně porušují šabat, by měly být poučeny, jak vařit o jom tov.
Pro vaření se smí oheň zesílit, nesmí se však uhasit.
O jom tov je zakázáno vařit na další den, i když tento další den je také jom tov, tj. druhý den jom tov, zachovávaný v diaspoře, anebo druhý den Roš ha~šana. Jak vařit na šabat o jom tov, který připadne na pátek, viz zákony eruv tavšilin, bod 13~17.
Zákaz používat elektrické spotřebiče o jom tov
I když se o jom tov smí vařit na elektrickém sporáku a ohřívací plotně, je zakázáno zapnout je a vypnout. To, zda se smí zvýšit teplota, závisí na principu fungování sporáku. Stejně tak se o jom tov nesmí zapnout a vypnout ani žádný jiný spotřebič.
Mačkání, mísení, drcení
9. O jom tov se nesmí vymačkávat šťáva z ovoce a zeleniny, i když šťávu potřebujeme ten den.
10. Melacha mísení (hnětení) se o jom tov smí vykonat, pokud se pokrm sní tentýž den. Halachot přesívání mouky o jom tov jsou složité, proto je lépe přesít mouku před jom tov. Ježto o jom tov se nic nemá odměřovat, množství mouky, potřebné do těsta, se pouze odhadne.
Zda je či není o jom tov dovoleno drcení, závisí na konkrétní situaci. Některé ze zákonů:
Je dovoleno rozdrtit pečený pokrm, který člověk chce sníst tentýž den, pokud jeho ingredience byly předtím drceny.
Pokrm, který není rostlinného původu (např. maso, ryba, vejce) se smí rozmělnit vidličkou. Ale pokud pokrm vyžaduje mletí v mlýnku, to by se mělo vykonat před svátkem.
Koření se smí roztlouci paličkou v moždíři. To je proto, že jinak by se snížila kvalita koření. Koření se nesmí pomlít v mlýnku. Totéž platí i pro další produkty, které by se mohly zkazit nebo ztratit svou příznačnou chuť, kdyby byly pomlety před svátkem.
Třídění o jom tov
11. Zákony třídění o jom tov se liší od zákonů třídění o šabatu (o něm podrobně viz kpt. 20, bod 27~31).
O šabatu se smí třídit jen pro okamžitou spotřebu. O jom tov je dovoleno třídění i pro pozdější využití téhož dne, pokud to bude využito o jom tov.
O šabatu se smí třídění provádět pouze rukou, o jom tov se smí použít nástroje, který není výhradně určen k třídění.
O šabatu se smí vyjmout jen žádoucí složka ze směsi, o jom tov se vyjme ta složka, kterou lze snadněji vyjmout. Je~li je obtížné vydělit jídlo z nežádoucí složky, protože nežádoucí složky je méně než jídla, anebo jídlo sestává z drobných částic, které lze vyjmout jen obtížně, smíme vyjmout nežádoucí složku z jídla. Naopak je~li obtížnější odstranit nežádoucí složku z jídla, vyjmeme jídlo z nežádoucí složky.
Přenášení z jedné kategorie prostoru do druhé Mukce. Techum šabat
12. O jom tov je dovoleno přenášet věci, jež jsou potřebné pro ten den, z rešut ha jachid do rešut ha~rabim a naopak. Člověk také smí tyto věci nést v rešut ha~rabim. Věci, jež nejsou potřebné pro jom tov, se nesmí přenášet z jedné kategorie prostoru do druhé, ani nést v rešut ha~rabim (to platí tam, kde není eruv).
O jom tov se nesmí hýbat s předměty, které jsou mukce. Člověk nesmí ponechat techum šabat o jom tov (podrobněji o techum šabat a přenášení mezi různými kategoriemi prostoru viz kpt. 20, body 82~89).
Zákaz hýbat s mukcí je podrobněji vysvětlen v kpt. 20, body 90~97. Je dovoleno pohnout mukcí kvůli tomu, aby se usnadnilo jezení. Např. jestliže klíč k příborníku, v němž je jídlo, leží mezi věcmi, které jsou mukce, smíme klíč odtamtud vzít. Pokud možno je lépe pohnout s mukcemi nějakým neobvyklým způsobem, např. hřbetem ruky.
Eruv tavšilin (kombinace vaření pro šabat o jom tov s vařením pro šabat před jom tov)
13. Je zakázáno vařit či péct o jom tov to, co není potřebné téhož dne. Avšak připadne~li jom tov na pátek, je dovoleno ten den vařit či péct pro šabat, pokud byl před jom tov ustaven eruv tavšilin.
Podstatou eruv tavšilin je, že „zkombinujeme“ jídlo, které jsme připravili pro šabat před začátkem jom tov, s jídlem, které připravíme pro šabat o jom tov. Tedy vše, co se připraví o jom tov pro šabat, považuje se za dokončení přípravy jídla, jež se provedla před jom tov. Vaření musí být hotovo dostatečně brzy před začátkem šabatu, aby z jídla mohli jíst hosté ještě o jom tov, pokud by nečekaně přišli.
14. Eruv tavšilin se ustaví den před jom tov. Člověk si odloží stranou kus chleba (např. chalu, maca, veku) a vařené jídlo, které se obvykle jí s chlebem (např. vejce nebo maso). Chleba i vařeného jídla musí být nejméně množství k´zajit, a nejlépe množství k´bejca (viz tabulku měr na konci kpt. 15). Kdo chce splnit micvu eruv tavšilin co nejlépe, měl by mít celý bochník chleba a větší kus masa či ryby.
15. Když si člověk odloží chléb a vařené jídlo, řekne požehnání Ašer kidšanu b´micvotav v´civanu al micvat eruv (Jenž nás posvětil svými micvot a nařídil nám micvu eruvu).
Poté odříká klauzuli, která je uvedena v některých sidurech a také v machzoru (speciální modlitební kniha pro jom tov). Klauzule je v aramejštině a říká: „Skrze tento eruv je nám dovoleno péct, vařit, řezat, zapalovat oheň, připravovat a dělat cokoliv, co je nutné ve svátek kvůli šabatu ~ pro nás a pro všechny Židy žijící v tomto městě.“ Kdo nerozumí aramejštině, smí text říci v jazyce, kterému rozumí.
V textu eruvu tavšilin se uvádí, že ustavujeme eruv za všechny židovské obyvatele města, kteří zapomněli ustavit vlastní eruv. Ten, kdo má úmysl vyjmout svým eruvem ostatní obyvatele, měl by mít další osobu, jež halachicky není považována za člena jeho domácnosti a jež pozvednutím (nejméně jeden tefach) chleba a vařeného jídla nabývá do vlastnictví chléb i jídlo v zastoupení všech Židů ve městě. Tato osoba musí mít úmysl nabýt jídlo za ně. Potom vrátí chléb i jídlo zpět hlavě domácnosti a ta odříká text eruvu. Když někdo zapomene ustavit eruv, měl by se zeptat rabína, zda smí spoléhat na eruv, který ustavili jiní.
16. Chléb a vařené jídlo, použité pro eruv, se nesmí sníst, dokud nejsou dokončeny všechny přípravy pro šabat, tj. vaření, pečení a zapálení svící. Pokud se sní dříve, člověk už nesmí spoléhat, že mu tento eruv dovoluje dělat o jom tov přípravy na šabat. Je vhodné použít chléb eruvu jako jeden z bochníků při prvních dvou šabatových hostinách a jíst z něj při třetím jídle.
17. Je~li jom tov ve čtvrtek a pátek (tj. v Izraeli Roš ha~šana a mimo Izrael dva dny jom tov), eruv tavšilin se ustaví ve středu (před začátkem jom tov) a přípravy na šabat se pak vykonají v pátek, druhý den jom tov.
Zapalování svící
18. Svíce jom tov se zapalují večer.
Světla svící pomáhají vytvořit v domácnosti atmosféru pokoje a radosti. Svíce jsou také výrazem úcty a významu, jaký připisujeme jom tov. Obecné halachot zapalování svící jsou uvedeny v kpt. 16, body 9~18.
19. Některé ženy zapalují svíce, když jom tov začíná, jiné čekají, až se jejich manžel vrátí ze synagogy.
Je zakázáno zapalovat o jom tov nový oheň. Ten, kdo zapaluje svíčky až po začátku jom tov, musí je zapálit od již existujícího plamene. Ježto uhašení ohně je také zakázáno, zápalka či svíčka, jichž se použije k zapálení svící jom tov, by se měly opatrně položit a nechat, až samy vyhoří. O jom tov je zakázáno nahřát spodek svíčky, aby se svíčka lépe upevnila do svícnu.
20. Je~li jom tov uprostřed týdne, většina žen obvykle říká požehnání před zapálením svící, namísto až po zapálení, jak to dělají při příchodu šabatu.
Nad zapálením svící pro jom tov se říká požehnání Ašer kidšanu b´micvotav v´civanu l´hadlik ner šel jom tov (Jenž nás posvětil svými micvot a nařídil nám zapalovat světla jom tov). Aškenazim říkají pak požehnání Še~hechejanu, sfaradim Še~hechejanu neříkají. Pokud osoba zapalující svíce bude říkat i večerní kiduš jom tov, nebude říkat Še~hechejanu v obou případech, ale pouze při kiduši.
21. Když jom tov připadne na šabat, žena nejdříve zapálí svíce (jak to dělá o erev šabat) a pak řekne požehnání L´hadlik ner šel šabat v´šel jom tov a Še~hechejanu.
Při zapalování svící poslední den Pesachu se Še~hechejanu neříká. To je proto, že celých sedm dní Pesachu se považuje za jeden svátek a požehnání se vždy říká první večer svátku. Še~hechejanu se naproti tomu říká při zapalování svící na Šemini aceret, protože to je samostatný svátek, nikoliv součást Sukot. Druhý den jom tov, který se zachovává mimo Izrael, se zapálí svíce a řeknou se obě požehnání, L´hadlik ner šel jom tov i Še~hechejanu.
Modlitby jom tov
22. Modlitby jom tov vyjadřují hluboký význam svátku i prosby, vztahující se k tomuto svatému dni. Říká se musaf a čtou se speciální oddíly z Tóry. Pro každý jom tov je zvláštní modlitební kniha, zvaná machzor. V machzoru jsou všechny modlitby svátku i dodatky ve správném pořadí. Více podrobností o modlitbách jom tov je uvedeno v kapitolách, které se věnují jednotlivým jom tov.
Každý by si měl projít modlitby jom tov předtím, než je bude říkat. Když je o svátku říká poprvé, měl by je říkat ze siduru nebo machzoru. Před modlitbami, které se říkají jen zřídka (např. va~todi´enu, jež se říká, když jom tov začíná v sobotu večer), je nejlépe vyhledat si, v kterém místě siduru či machzoru se modlitba nachází, než se ji člověk bude modlit. Tím se vyhne hledání a přerušení plynulého toku modliteb.
Ctít jom tov a radovat se z něj
23. Jom tov přísluší stejná úcta jako šabatu. Je micva vykoupat se o erev jom tov v teplé vodě. Muži obvykle chodí do mikve před Roš ha~šana, Jom kipur a třemi poutními svátky. Oděv pro jom tov by měl být o něco vybranější než ten, který nosíme o šabatu. To je proto, že jeden ze způsobů, jak splnit micvu radovat se o jom tov, je mít na sobě krásné šaty. Když někdo potřebuje ostříhat vlasy, je micva udělat to před jom tov.
Další podrobnosti příprav na jom tov uvádí kpt. 16, body 1~8 (tyto body se zabývají přípravou na šabat).
24. Tóra nám přikazuje: „Při své slavnosti se budeš radovat“ (Dt 16:14). Každý má povinnost radovat se o jom tov. Radost pramení z B~ží blízkosti Svému národu Izraeli, z nesmírného duchovního dědictví našeho národa i z významu a svatosti svátku.
Muži, ženy i děti se mají radovat a být o jom tov veselí. Před svátkem by měl muž udělat radost své ženě novými šaty a dětem sladkostmi, oříšky apod., podle svých možností.
25. Rabi Jehuda HaLevy vysvětluje ve svém díle Kuzari, jak důležité je radovat se o jom tov. Zdůrazňuje význam této micvy jakožto prostředku, jímž srdce dosáhne hlubší víry v B~ha i blízkosti a oddanosti B~hu:
Naše Tóra rozlišuje mezi bázní před B~hem, láskou k B~hu a radostí z Něho. Člověk by se měl B~hu přiblížit všemi třemi způsoby.
Pokořování o postních dnech vás nepřiblíží B~hu víc než vaše radost o šabatu a jom tov, pokud ta radost vychází z vnímavého a překypujícího srdce. Jako prosby o postních dnech vyžadují naprostou soustředěnost a kontemplaci, tak i radost při konání micvy by měla vyzařovat z vaší lásky k Tomu, Jenž micvu nařídil a z vědomí, že jejím prostřednictvím vám B~h dává dobrodiní.
Měli byste se cítit jako hosté Všemohoucího, pozvaní k Jeho stolu, aby měli podíl na Jeho dobročinnosti. Měli byste mu děkovat celou svou bytostí a jestli vás radost přiměje k tanci a zpěvu ~ je to služba B~hu, jež vám umožní přiblížit se k B~hu. (Kuzari 2:50)
Podle Jehudy HaLevyho dosáhne člověk radostí a veselím vysoké duchovní úrovně a nejvyšší blízkosti B~ha. Máme za to, že radostí o jom tov toho lze dosáhnout.
Sváteční hostiny
26. O jom tov se mají jíst nejméně dvě velká denní jídla, jedno večer po ma´arivu, druhé ve dne.
Před každou touto hostinou se říká kiduš nad pohárem vína. Text kiduše je uveden v sidurim a machzorim. (Kolik vína je třeba na kiduš, že před kidušem je zakázáno jíst a pít, jak vyjmout ostatní z povinnosti kiduše, kdo pije víno, že kiduš se musí říci tam, kde se bude jíst a další podrobnosti o kiduši viz kpt. 17, body 17~19.)
27. Před jídlem si každý umyje ruce a řekne požehnání Al netilat jadajim. Pak se řekne požehnání Ha~moci nad dvěma bochníky chleba, stejně jako o šabatu.
Hostiny jom tov mají probíhat v radosti. Je micva jíst o jom tov maso a pít víno (jež potěší duši člověka). Mělo by se hovořit o tématech z Tóry, jež se vztahují k danému svátku a zpívat zemirot. Všichni členové domácnosti by měli být prodchnuti svatostí a významem svátku.
Do Birkat ha~mazon se vkládá Ja´ale v´javo, to je modlitba, jíž prosíme B~ha, aby na nás pamatoval a obdařil nás požehnáním. Jak postupovat, když někdo zapomene na Ja´ale v´javo, uvádí kpt. 12, bod 9.
Havdala
28. Do večerní Šmone esre o moca´ej jom tov (večer na konci svátku) se do požehnání Ata chonen vkládá Ata chonantanu. Kdo na to zapomene, nebude opakovat Šmone esre. Více o tom kpt. 19, body 3~4.
O moca´ej jom tov se říká havdala nad pohárem vína. Text je v sidurech a machzorech. Jestliže jom tov byl uprostřed týdne, vynechají se požehnání nad plamenem svíce a nad kořením. Další podrobnosti viz kpt. 19, body 7~13.
Když po jom tov následuje šabat, havdala se o moca´ej jom tov neříká. Je to proto, že menší svatost svátku je vystřídána vyšší svatostí šabatu, a ne běžným všedním dnem.
