Erev Roš ha~šana (den před Roš ha~šana)
1. Erev Roš ha~šana, dvacátý devátý elul, je poslední den roku. Je obzvlášť důležité konat ten den dobré skutky a kát se. Upřímná tšuva může napravit dřívější hříchy a pomoci člověku, aby se na konci roku cítil duchovně povznesen a blízký B~hu. Také ho připravuje na nadcházející Dny soudu ~ Roš ha~šana a Deset dnů tšuvy.
Erev Roš ha~šana bychom měli strávit studiem Tóry a pokáním za své špatné konání. Někdo se o erev Roš ha~šana postí až do minchy.
2. Ráno o erev Roš ha~šana se čte větší počet selichot (kajícných modliteb). O čtení selichot v měsíci elulu viz kpt. 35, bod 36.
O erev Roš ha~šana se obvykle ruší nezamýšlené sliby. To se nazývá hatarat nedarim. Tento zvyk se dodržuje proto, aby se člověk nesplněním těchto slibů nedopustil hříchu. Současně se tím ruší všechny závazky do budoucna, pokud by někdo zapomněl na zrušení. Někteří lidé ruší sliby o erev Jom kipur. Text hatarat nedarim i popis, jak se provádí, najdeme v sidurim a machzorim.
3. O erev Roš ha~šana se netroubí na šofar. Je to proto, aby se odlišilo každodenní troubení na šofar během měsíce elulu od micvy troubit na šofar o Roš ha~šana. O erev Roš ha~šana se neříká Tachanun při šacharitu ani při minše. Avšak říká se při selichot před šacharitem.
Příprava na svátek
4. Veškeré přípravy, jež se obvykle vykonávají den před svátkem, vykonávají se i o erev Roš ha~šana ~ např. stříhání vlasů, koupel, chystání oděvu, úklid domácnosti atd. (více v kpt. 22). Připravujeme~li se na svátek, dáváme tím najevo svou důvěru v milosrdnost B~žího soudu o Roš ha~šana.
Muži chodí obvykle o erev Roš ha~šana do mikve (rituální lázně), počínaje hodinu před polovinou dne. Důvodem je, abychom šli ke Dni soudu v čistotě. Někteří lidé nosí o Roš ha~šana bílý oděv.
5. O erev Roš ha~šana by se měly přichystat svíce pro oba večery Roš ha~šana. To proto, že o svátku je zakázáno nahřát spodek svíce, aby pevněji držela ve svícnu.
Připadne~li Roš ha~šana na čtvrtek a pátek, musí se ve středu ustavit eruv tavšilin. (Podrobněji o eruv tavšilin viz kpt. 22, body 13~17.)
Roš ha~šana
6. Roš ha~šana je první a druhý den měsíce tišri. Všechny halachot jom tov vztahují se i na tyto dva dny, včetně zákazu melachot a dalších předpisů, uvedených v kpt. 22.
Dny soudu
7. Dny Roš ha~šana jsou dny soudu. V těchto dnech B~h soudí všechny Své tvory a rozhoduje o jejich budoucím osudu. Nebeský soud hodnotí člověka podle jeho skutků, slov i myšlenek; zda žil podle Tóry, zachovával micvot a věrně sloužil B~hu, anebo zda (B~h chraň) hřešil a neplnil své duchovní poslání a účel. B~h, který jediný může prozkoumat srdce člověka i jeho mysl, soudí v tyto dny celý svět.
Tšuva (pokání) smiřuje za hříchy a přivádí člověka blíž k jeho Tvůrci. Bohoslužba Roš ha~šana má mnoho oddílů, jež hovoří o B~ží svrchované vládě nad světem a Jeho tvory. Člověk je B~hu blíž, když si uvědomí, že B~h stvořil svět, vládne mu a má jej pod kontrolou. Pokáním a uznáním B~ží vznešenosti a svrchovanosti může člověk změnit verdikt nad sebou k dobrému.
Modlitby Roš ha~šana
8. Ranní bohoslužba o Roš ha~šana je dlouhá, obyčejně trvá až do poledne. Modlitby jsou uvedeny v machzoru pro Roš ha~šana. V některých machzorim jsou komentáře a výklady různých aspektů modliteb.
Hlavním tématem Šmone esre o Roš ha~šana je B~ží svrchovaná vláda nad světem. Prosíme, aby celé lidstvo uvěřilo v B~ha, plnilo Jeho micvot a sloužilo mu celým svým srdcem.
9. Po chazanově opakování Šmone esre následuje čtení z Tóry. Modlitby, které se říkají při vyjímání sefer Tora z aron ha~kodeš, jsou uvedeny v machzoru. O Roš ha~šana se vyjmou dva svitky Tóry. První den Roš ha~šana se čte z prvního svitku oddíl, začínající slovy „B~h navštívil Sáru“ (Gn 21). Maftir je z Nu 28, oddíl o obětech, jež se přinášely na Roš ha~šana. Maftir se čte z druhého svitku. Druhý den Roš ha~šana se čte o svázání Jicchaka k oběti (akeda, Gn 22), maftir je stejný jako první den.
Musaf
10. Ve Šmone esre musafu se čtou tři zvláštní požehnání, která následují po prvních třech požehnáních. Tato požehnání se nazývají malchujot (království), zichronot (připomínky) a šofrot (zvuky šofaru).
Požehnání malchujot hovoří o B~ží vládě nad světem a o tom, jak všichni lidé přijmou v budoucnu, v době vykoupení, Jeho království. Toto požehnání končí slovy melech al kol ha~arec mekadeš jisrael v´jom ha~zikaron (králi nad veškerou zemí, Jenž posvětil Izrael a Den památky).
Požehnání zichronot zdůrazňuje, jak B~h bdí nad veškerým Svým stvořením a jak si pamatuje skutky každého z nich. V tomto požehnání je zahrnuta i prosba, aby B~h pamatoval na zásluhu akedat Jicchak. Požehnání končí slovy zocher ha~brit (Jenž pamětliv je smlouvy).
Požehnání šofrot připomíná darování Tóry na hoře Sinaj a zvuk šofaru, který tehdy zněl. Požehnání obsahuje prosbu, abychom si zasloužili slyšet zvuk šofaru, ohlašující konečné vykoupení. Toto požehnání končí slovy šome´a teru´at amo jisrael b´rachamim (Jenž slyší zvuk hlaholu lidu svého Izraele v milosrdenství).
V Izraeli končí poslední požehnání Šmone esre obvyklými slovy ha~mevarech et amo jisrael ba~šalom, ne alternativní verzí, která je vytištěna v mnoha machzorim.
11. Do opakování Šmone esre musafu je začleněna modlitba U´netane tokef (vyjádřeme s bázní), kterou složil rav Amnon z Mainzu (Mohuče). Tuto jímavou modlitbu říkají přítomní a chazan s velkou bázní. Sfaradští Židé tuto modlitbu neříkají.
Při chazanově opakování musafu se říká Alejnu l´šabe´ach. Je zvykem, že přítomní padnou na tvář při slovech va~anachnu korim u´mištachavim (my se koříme a klaníme). Než člověk padne na kolena, měl by si podložit na podlahu kapesník nebo kus papíru, neboť je zakázáno padat tváří ke kamenné podlaze. Sfaradští Židé tento zvyk nemají.
Micva troubení na šofar
12. Troubit na šofar první den Roš ha~šana je příkaz Tóry. Naši moudří stanovili, že se má na šofar troubit i druhý den Roš ha~šana.
Šofar je zhotoven z beraního rohu.
Zvuk šofaru má moc vyburcovat srdce člověka a vyvolat v něm myšlenky tšuvy. Rambam o tom píše:
I když troubení na šofar je příkaz Tóry, jehož důvod nebyl zjeven, náznak můžeme rozpoznat. Vybízí nás: „Probuďte se, vy, kdo podřimujete! Zkoumejte své skutky a navraťte se k B~hu! Pamatujte na svého Tvůrce ~ vy, kdo jste zapomněli na pravdu svého života, když jste se zabývali nicotnostmi, jež vám nijak nepomohou. Prozkoumejte své duše! Napravte své cesty a své činy! Opusťte špatnost a ničemné myšlenky!“ (Hilchot tšuva 3:4)
Některé machzory uvádějí další důvody micvy troubení na šofar i témata souvisící s touto micvou.
Jak splnit micvu šofaru
13. Před troubením se ten, kdo bude troubit na šofar i shromáždění modlí určité verše a modlitby, jež jsou uvedeny v machzoru.
Micva troubení na šofar se smí splnit jen za denního světla. Ježto ženy jsou vyjmuty z micvot ase („udělej“), které jsou vázány časově, jsou vyjmuty i z micvy šofaru. Avšak většina žen plní tuto micvu a přichází do synagogy, aby slyšela šofar.
14. Ten, kdo troubí na šofar, musí při troubení stát. Nesmí se opírat o stůl nebo sloup.
15. Troubit správně na šofar znamená znát mnoho podrobností. Muž, který troubí na šofar, musí být zběhlý ve všech těchto zákonech. Musí také před svátkem dostatečně cvičit na šofar. Všichni přítomní musí bedlivě naslouchat zvukům šofaru s úmyslem splnit micvu slyšení šofaru.
Před troubením řekne muž požehnání Ašer kidšanu b´micvotav v´civanu lišmo´a kol šofar (Jenž nám nařídil slyšet zvuk šofaru) a Še~hechejanu. Shromáždění by mělo naslouchat pozorně slovům obou požehnání a na každé odpovědět Amen.
Ten, kdo troubí na šofar, říká požehnání Še~hechejanu po oba dny Roš ha~šana. Sfaradští Židé říkají Še~hechejanu jen první den. Avšak je~li první den Roš ha~šana šabat, řeknou sfaradští Židé Še~hechejanu druhý den.
16. Je zakázáno hovořit (pokud se to netýká zvuků šofaru či modlitby) od požehnání nad šofarem až do posledního zvuku šofaru ten den. Nesmí se mluvit ~ bez ohledu na důvod ~ od požehnání až do skončení první série zvuků šofaru, která je před musafem. Ten, kdo mluví poté, co byla řečena požehnání a než zazněl šofar, musí říci požehnání.
17. Na šofar se troubí oba dny Roš ha~šana. Netroubí se o šabatu. O šabatu se šofarem nesmí hýbat, je to mukce. Pokud první den Roš ha~šana připadne na šabat, troubí se na šofar jen druhý den. Druhý den Roš ha~šana nikdy nepřipadne na šabat. Viz bod 15 o tom, kdy se říká Še~hechejanu.
Symbolické pokrmy při hostině
18. Při první hostině večer o Roš ha~šana jedí se pokrmy, symbolizující příznivý rok. Některé z nich:
Jablka s medem ~ je zvykem jíst jablka namáčená do medu. Před snězením se říká: „Kéž je Tvá vůle obnovit nás pro dobrý a sladký rok.“
Hlava jehněte, berana, nebo ryby ~ zvykem je sníst kousek z hlavy. Před snězením se říká: „Kéž je Tvou vůlí, abychom byli hlavou, a ne ocasem.“
Granátové jablko ~ před snězením se říká: „Kéž je Tvou vůlí, že se naše zásluhy rozrostou jako semena granátového jablka.“
Židé z různých zemí a komunit mají další specifické pokrmy, které jedí o Roš ha~šana.
19. Symbolické pokrmy se obvykle jedí po Ha~moci a snězení kousku chleba.
Před snězením symbolického ovoce musí se říci odpovídající požehnání nad ovocem. V tom případě se příslušná formule řekne po snězení ovoce, protože mezi požehnáním a jezením ovoce se nesmí mluvit. Pokud je mezi symbolickými plody i některý ze sedmi druhů, za něž je chválena Erec jisrael, řekne se požehnání raději nad ním, než nad jiným ovocem. (O tom, které požehnání má přednost, viz kpt. 13, bod 5.) Nad hlavou berana či ryby se neříká zvláštní požehnání, jsou zahrnuty do Ha~moci. Někde je zvyk namáčet kousek chaly do medu, namísto do soli.
20. Je zvykem nespat o Roš ha~šana během dne. Avšak Ari z“l (rabi Jicchak b. Šlomo Luria) dovoloval spánek po poledni. Kdo sedí a nestuduje Tóru ani se nemodlí, není o nic lepší, než ten, kdo spí.
Tašlich
21. Tašlich se obvykle koná první den Roš ha~šana po minše, ale před západem slunce. Je~li první den Roš ha~šana šabat, říká se tašlich podle Mišna berura až druhý den. Sfaradští Židé však říkají tašlich vždy první den Roš ha~šana. Musí dát pozor, aby k tašlichu nebrali svůj machzor na místa, kde je o šabatu zakázáno nosit věci.
Tašlich se skládá z proseb, jimiž vyjadřujeme svou touhu smýt všechny hříchy, vrátit se k B~hu a žít život nepoznamenaný hříchem. Výraz tašlich je odvozen z jednoho z veršů, který začíná v´tašlich bi~meculot jam kol chatotam (do mořských hlubin hodíš všechny jejich hříchy).
22. Tašlich se říká u moře, řeky, pramene atd. nebo na místě, kde lze vodu vidět. Midraš uvádí, že Avraham na své cestě k obětování Jicchaka přecházel přes řeku a hrozilo, že se v proudu utopí. Avraham volal k B~hu: „Zachraň mě, vody mi pronikly k duši!“ Říkáme~li tašlich u vody, připomínáme zásluhu akedat Jicchak.
Někteří lidé dodržují zvyk vytřást si při tašlichu kapsy oděvu. Symbolizuje to odhození našich hříchů a hledání cesty návratu k B~hu.
Zapalování svící a Še~hechejanu druhý večer Roš ha~šana
23. Druhý večer Roš ha~šana se zapálí svíce.
Před zapálením žena řekne požehnání L´hadlik ner šel jom tov (Jenž nám nařídil zapalovat světla jom tov) a Še~hechejanu. Sfaradské ženy neříkají Še~hechejanu při zapalování svící o jom tov. (Více k zapalování svící o jom tov viz kpt. 22, body 18~21.) Še~hechejanu se říká také při kiduši druhý večer Roš ha~šana. Jestliže osoba, která zapalovala svíce, bude říkat i kiduš, řekne Še~hechejanu jen při kiduši.
24. Jsou rozdílné názory, zda halacha vyžaduje, aby se Še~hechejanu říkalo i druhý večer Roš ha~šana. Proto žena, která zapaluje svíce a muž, který říká kiduš, by si měli obléci nové šaty, nebo si před sebe položit nějaké nové ovoce. Při Še~hechejanu musí mít osoba úmysl, že požehnání se vztahuje jak na nový oděv či ovoce (jež skutečně vyžadují požehnání Še~hechejanu), tak na svíce jom tov či kiduš. Všechny autority se shodují, že tímto způsobem je dovoleno říci Še~hechejanu. Avšak Še~hechejanu se řekne, i když osoba na sobě nemá nový oděv či před sebou nové ovoce.
25. Svíce se druhý večer zapalují po objevení hvězd na obloze. To proto, že je zakázáno vykonávat první den práci pro druhý den. Svíce se musí zapálit od již existujícího plamene, neboť je zakázáno zapalovat o jom tov nový oheň. Jak zmíněno výše, svíce pro druhý večer Roš ha~šana nutno přichystat před začátkem jom tov. O jom tov se nesmí nahřívat spodek svíčky, aby lépe držela ve svícnu, ani upravovat knoty svící.
Modlitby pro druhý den Roš ha~šana jsou v machzoru.
