1. Tóra požaduje, aby se Šma četlo denně ve stanovený čas. Tento čas začíná, podobně jako čas pro nasazování tfilin, když je dost světla, aby člověk rozeznal druhého na krátkou vzdálenost (viz kpt. 10, b. 2). Čas pro ranní Šma končí na konci první čtvrtiny dne, bez ohledu na to, zda den je krátký či dlouhý. Délka dne se počítá od úsvitu (alot ha-šachar) do chvíle, kdy lze vidět hvězdy pouhým okem (cet ha-kochavim). /1/ Nejlépe je vykonávat tuto micvu stejně jako kdysi nejzbožnější ze zbožných, kteří začínali čtení krátce před východem slunce tak, aby dokončili Šma i průvodní požehnání s východem slunce a hned pokračovali Šmone esre. Kdo se snaží následovat jejich příkladu, získá velkou zásluhu. V žádném případě by neměl odkládat čtení Šma na dobu po uplynutí první čtvrtiny dne. Obzvláštní pozor nutno dát v létě, kdy jsou dni dlouhé a nejzazší čas pro čtení Šma je před sedmou hodinou ranní. /2/ Avšak i když stanovená doba minula, lze říkat Šma a jeho požehnání až do uplynutí třetiny dne. Když minula i tato doba, bude se člověk modlit pouze Šma samotné, bez průvodních požehnání, neboť je zakázáno říkat tato požehnání po určeném limitu. Samotné Šma se smíme modlit v kteroukoli denní hodinu. Některé autority dovolují i požehnání kdykoli během dne. /3/
2. Šma se smí říkat vstoje nebo vsedě. Pokud člověk předtím seděl, má zakázáno vstát jen kvůli tomu, aby říkal Šma vstoje. Je zakázáno modlit se Šma vleže. Ležící člověk by se měl částečně stočit na bok, než se bude modlit Šma. Je-li nemocný a je pro něj obtížné ležet na boku, musí se aspoň lehce naklonit ke straně.
3. Než začneme číst Šma, soustředíme pozornost na to, že čtením plníme micvu, kterou nám uložil Svatý, budiž požehnán. Při slovech Šma Jisrael se zaměříme na smysl slov: „Slyš (tj. pochop), Izraeli, že Hospodin je náš B-h a že B-h je jeden a jediný“. Měli bychom poněkud protáhnout zvuk hlásky chet ve slově „echad“, abychom vyjádřili, že B-h je králem v nebesích i na zemi. /4/ Protáhneme poněkud i výslovnost dalet, abychom si uvědomili, že Svatý, budiž požehnán je jediný ve svém světě a pánem všech čtyř světových stran (numerická hodnota písmene dalet = 4), ale nesmíme ji protáhnout více než první. Musíme si dát pozor, abychom přehnaným důrazem na jednotlivé hlásky nevyslovili slovo špatně. Někteří lidé vyslovují „éch-ad“, jiní zase „echadde“ a než vyslovit špatně, je lépe výslovnost neprotahovat. Je zvykem říci verš Šma Jisrael hlasitě, kvůli lepší koncentraci. Při těchto slovech bychom si měli zakrýt oči pravou rukou. Po vyřčení slova „echad“ se maličko odmlčíme a pak řekneme „Baruch šem kevod malchuto leolam vaed — Požehnáno budiž jméno Jeho slavného království navěky věků“. To řekneme potichu (pouze o Jom kipur hlasitě) a s maximálním soustředěním na význam slov.
4. Po krátké odmlce pak řekneme „Veahavta — Miluj svého B-ha“, uděláme opět malou pauzu a pokračujeme „Vehaja im šamoa — A když budete poslouchat“. Krátkou odmlku uděláme i před „Vajomer adonaj — A Hospodin řekl“ a soustředíme se na to, že čtením této části naplňujeme B-ží příkaz připomínat si vyjití Izraele ze země egyptské.
5. Modlitba Šma se musí pozorně vyslovovat a číst ze siduru, který byl pečlivě revidován. Musíme dbát, abychom nevyslovili hlásku s dageš tam, kde patří hláska bez dageš a naopak. Musíme udělat malé odsazení všude, kde je znaménko přízvuku — vertikální čárka. (To platí i pro Pesukej de-zimra, probírané v předchozí kpt.) Pečlivě vyslovíme ajin ve slově „nišba — přísahal“, aby slovo neznělo jako „nišbah — byl zajat“. Stejně tak dáme pozor i na výslovnost zajin ve slově „uzchartem — a budeš pamatovat“, aby nezněla jako hláska sin (význam slova by pak byl „a budeš najat“).
6. Při čtení Šma se nesmíme nijak dorozumívat s druhými, ani beze slov — mžikáním, pohybem rtů, gestikulací. Avšak počínaje druhým oddílem Šma, smíme udělat gesto kvůli micvě.
7. Ještě před Šma, v požehnání Ahava raba vezme muž při slovech „Vahavienu lešalom — A přiveď nás ze čtyř končin světa“ do ruky cicit talitu a během čtení Šma je podrží v levé ruce mezi prsteníčkem a malíčkem na místě, kde má člověk srdce. Také při čtení úseku Vajomer, kde se mluví o cicit, drží je pravou rukou. Při slovech ureitem oto si dáme cicit před oči, podíváme se na ně a políbíme je. Je zvykem políbit je při slově cicit a držet je, dokud neřekneme slova „Venechemadim laad — S nádherou navždy“ v požehnání Emet ve-jaciv, kdy je opět políbíme a pustíme.
8. Po slovech Ani adonaj elokejchem musíme ihned připojit slovo emet. Také chazan to tak musí říci, když odříkává Šma sám a poté hlasitě zopakuje Adonaj elokejchem emet. Všichni přítomní by měli pozorně vyslechnout tato chazanova slova, poněvadž jimi se doplní počet slov Šma na 248, což odpovídá částem lidského těla. Pak začne požehnání Vejaciv, ale už neopakuje podruhé slovo emet. Kdo se modlí bez minjanu, řekne před Šma větu „El melech neeman — B-h je král věrný“, aby doplnil počet slov na 248.
9. Kdo je nucen přerušit čtení Šma (tj. od slova Šma až do slov al ha-arec) /5/ — např. kvůli vykonání tělesné potřeby nebo proto, že objeví výkaly na místě, kde se modlí, a přerušení potrvá tak dlouho jako přečtení celého Šma, musí zopakovat Šma od začátku.
10. Jestliže někdo se již modlil Šma sám a pak při vstupu do synagogy uslyší, že shromáždění čte Šma, musí říkat celé Šma /6/ s nimi, aby nevzbudil dojem, že nechce přijmout s nimi jho království nebeského. Získá za to zásluhu jako ten, kdo čte z Tóry. To platí i v případě, že člověk v synagoze odříkává prosebné modlitby či jiné verše, u nichž je dovoleno přerušení — i kdyby ještě nedošel ke Šma, musí je číst spolu se shromážděním. Měl by přitom mít na mysli, že tím nesplní svou povinnost říci Šma, takže je odříká později, včetně průvodních požehnání. Tato zásada se vztahují i na všechny ostatní modlitby, čtené shromážděním, např. „Ašrej (Tehila le david) — žalm chvály“, „Alejnu — Je naší povinností“ a pod. Měli bychom číst společně i sváteční pijutim (liturgické básně), abychom se nevydělovali ze společenství.
POZNÁMKY k 17. kpt.:
Šma - označení pro tři části z Tóry: Dt (6:4-9) — Šma Jisrael, Dt (9:13-21) — Vehaja im šamoa, Nu (15:37-41) — Vajomer adonaj. Členové Velkého shromáždění — anšej kneset ha-gedola stanovili, že každý věrný syn Izraele se má vždy ráno a večer modlit tyto části z Písma, které nejlépe vyjadřují uznání B-ží svrchovanosti, ochotu a připravenost sloužit Mu a plnit Jeho příkazy. Naše denní modlitby ráno a večer obsahují především 1/ Šma a jeho průvodní požehnání (zmiňujícími východ či západ slunce, lásku Izraele ke světlu učení a vykoupení Izraele Hospodinem v minulosti i budoucnosti), 2/ tefilu — Šmone esre (viz kpt. 18) a 3/ čtení z Tóry (viz kpt. 23). Ve Šma hlásají Židé základní princip judaismu — jedinost B-ží, víru, že je jeden (a pouze jediný) B-h na nebesích i na zemi. Vyjadřujeme svou nejvyšší povinnost vůči B-hu, kterou je milovat B-ha jako Otce. Víra v B-ha ale nestačí, musíme svou lásku k Němu převést do skutků poslušnosti. Musíme projevovat vděčnost a lásku uposlechnutím Jeho vůle, vyhýbáním se hříchu v myšlenkách i konání.
Čas denní — den (viz 1. bod kapitoly) se dělí na 12 jednotek — hodin. Nejsou to však jednotky o stabilní délce 60 min. Jedna hodina = 1/12 dne (denního světla), a poněvadž délka dne se mění v závislosti na roční době a geografických souřadnicích, je i délka této „sezónní“ hodiny proměnlivá. Viz též kpt. 69.
/1/ Gaon z Vilna a ŠA HR (443:4) zastávají mírnější názor, jenž za den považuje dobu mezi východem slunce a jeho západem. Z tohoto pohledu pak nejzazší čas pro ranní Šma je přibližně hodina po době, uvedené v KŠA.
/2/ Kdo není schopen odříkat všechny modlitby tak, aby mohl číst Šma ve stanoveném čase, měl by říci Šma před začátkem modliteb. I když se modlí později, smí ve své modlitbě říci průvodní požehnání i Šma (viz Rama, ŠA, OCH 58:4).
/3/ Chatam Sofer a další dovolují říkat požehnání až do poledne. MB (58; Biur halacha) uvádí, že pokud člověk nemohl říkat Šma z důvodů, které nemůže ovlivnit, smí požehnání odříkat až do poledne.
/4/ Ježto chet má numerickou hodnotu 8, chápeme to jako narážku na sedmero nebeských sfér a náš fyzický svět.
/5/ Jiné halachické autoriity oddíl Vajomer nevylučují.
/6/ Ačkoliv je vhodnější říkat celé Šma, podle Ramy (ŠA, OCH 65:3) se vyžaduje jen úvodní verš.
