1. Jak jsme vysvětlili v kpt. 18, kdo úmyslně otálel s modlitbou až po uplynutí určeného časového limitu, nemůže ji nahradit. Pokud ale došlo ke zdržení omylem (zapomněl, či udělal chybu ve Šmone esre a musí modlitbu zopakovat) anebo z důvodů, jež nemohl ovlivnit, smí ji nahradit při následující pravidelné modlitbě. V tom případě řekne nejdříve modlitbu, jež se má říkat v tu dobu a pak teprve promeškanou modlitbu. Promešká-li např.ranní modlitbu, pak v čase minchy odříká nejdříve modlitbu minchy, tachanun (prosebné modlitby), Ašrej a pak Šmone esre k nahrazení ranní modlitby. Když promeškal minchu, bude večer nejdříve říkat maariv, potom vyčká asi tak dlouho, co by ušel 4 lokty a pak hned odříká Šmone esre za odpolední modlitbu — bez Ašrej. Jestliže opomenul maariv, pak při následující ranní modlitbě řekne tachanun a Ašrej, pak opomenutou večerní Šmone esre, a potom Lamenaceach a Uva lecijon. Nesmí jíst, dokud neřekne i Šmone esre za opomenutý maariv.
2. Když se člověk nemodlil v předepsané době kvůli tomu, že chtěl dokončit nějakou transakci a domníval se, že má dost času k modlitbě i po skončení transakce, avšak čas k modlitbě zatím minul; anebo když opomenul modlit se v určeném čase proto, že se zabýval nějakou záležitostí ve snaze neutrpět ztrátu, pak je to považováno za vynechání z příčin, jež člověk nemohl ovlivnit — i přesto, že je zakázáno nechat minout čas k modlitbě kvůli finanční ztrátě či jiným světským věcem. Člověk tedy smí promeškanou modlitbu nahradit. Podobně také, když někdo nebyl schopen modlit se kvůli opilosti; považuje se to za nehodu, i když začal pít v době, kdy již nastal čas k modlitbě.
3. Člověk může opomenutou modlitbu nahradit jen při nejbližší následující pravidelné modlitbě. Pokud ji opět opomene, nahradit ji už nelze. Např. promešká-li ranní i odpolední modlitbu, může při následující večerní modlitbě nahradit jen odpolední modlitbu, ale ne ranní, ježto od té již uplynuly dvě časové periody — ranní a odpolední. /1/
4. Kdo promešká ranní modlitbu v den, kdy se říká musaf, smí ji nahradit po dokončení minchy (ježto čas pro modlitbu musaf je celý den až do večera, tedy jakoby dosud neminuly dvě časové periody). Avšak jestliže minul čas pro ranní modlitbu a člověk už odříkal musaf, nemůže již nahradit ranní modlitbu, ježto se v ní zmiňuje oběť musafu (obětovaná po každodenní ranní bohoslužbě). Pokud však čas pro ranní modlitbu dosud neminul, smí ranní modlitbu říci, i když už odříkal musaf.
5. Je sice možno nahradit opomenutou modlitbu při nejbližší další pravidelné modlitbě, ale pokud by člověk po jejím dokončení delší dobu čekal, náhradu již nemůže vykonat. Např. promeškal ranní modlitbu, později odříkal v příslušném čase odpolední modlitbu a pak po další hodině bude chtít nahradit opomenutou ranní modlitbu: Není to dovoleno, přestože slunce ještě nezapadlo a čas k odpolední modlitbě dosud neminul. Podle rabínského ustanovení smí člověk nahradit opomenutou modlitbu jen v době nejbližší řádné denní modlitby; věnuje-li se jiným modlitbám, smí říci i modlitbu náhradní. /2/
6. Náhradní Šmone esre se musí říkat v té verzi jako modlitba, kterou se plní aktuální povinnost. Např. kdo promeškal odpolední páteční modlitbu, bude říkat dvakrát večerní šabatovou Šmone esre, třebaže nahrazuje modlitbu všedního dne. Kdyby říkal všednodenní Šmone esre, musel by se modlit znovu. /3/ Stejně i když promešká odpolední modlitbu den před Roš chodeš, musí ve večerní modlitbě připojit i podruhé vsuvku Jaale vejavo. Podobně kdo promešká večerní modlitbu na Roš chodeš, bude říkat Šmone esre dvakrát v ranní modlitbě a pokud podruhé zapomene na vsuvku Jaale vejavo, musí Šmone esre odříkat znovu (přesto, že ve večerní modlitbě se při vynechání Jaale vejavo nevyžaduje opakování modlitby), ježto v době náhrady je den a tedy se opakování vyžaduje. /4/ Promešká-li někdo odpolední Amidu o šabatu, pak večer říká dvakrát Šmone esre pro všední den, jen s tím rozdílem, že poprvé připojí „Ata chonantanu — Ty jsi nás oblažil“ a podruhé ji vynechá. Je to proto, že Ata chonantanu je jako havdala (oddělení svátečního od všedního) a havdalu neříkáme dvakrát. Naproti tomu opomene-li večerní modlitbu v sobotu a další den ráno říká dvakrát Šmone esre, připojí Ata chonantanu podruhé, protože v modlitbě následující po šabatu musíme říci havdalu. /5/
7. Pokud člověk promešká Jaale vejavo v odpolední Amidě na Roš chodeš a další den už není Roš chodeš, pak ve večerní modlitbě nebude říkat Šmone esre dvakrát — nemá to význam, ježto modlitba Jaale vejavo se už říci nemůže a bez ní již člověk svou odpolední modlitbu vykonal, tedy nemusí nic přidávat k nahrazení vynechané modlitby. /6/
8. Ačkoliv čas pro modlitbu musaf je celý den a nejbližší další modlitbou je maariv, při opomenutí musafu jej nelze nahradit večer, protože musaf byl ustanoven podle verše (Oz 14:3): „Oběti býčků chceme nahradit svými rty“, a protože den již minul, nelze předložit oběť.
9. Pokud musí chazan říkat ráno či odpoledne Šmone esre dvakrát kvůli promeškané modlitbě, splní svou povinnost hlasitým opakováním Šmone esre před shromážděním.
10. Platí zásada: je-li člověk na pochybách, zda již četl nebo nečetl Šmone esre, nemusí ji už opakovat. /7/
POZNÁMKY k 21. kpt.:
/1/ ŠA HR (108:9) a MB (108:18, 19) uvádí, že vyjma šabatu a svátků je dobré říci další Šmone esre jako náhradu. Avšak člověk by měl k běžnému textu Šmone esre připojit následující prosbu: „Pokud je možné nahradit promeškanou modlitbu i po stanoveném čase, ať je tato Šmone esre přijata k tomuto účelu. Pokud to není možné, nechť je přijata jako dar.“
/2/ MB (108:15) za těchto okolností dovoluje nahradit opomenutou modlitbu.
/3/ Toto rozhodnutí je ve shodě s ŠA HR (108:14). Nicméně MB (108:25) považuje člověka za osvobozeného od dalších povinností.
/4/ V tomto případě MB nevyžaduje opakování Šmone esre.
/5/ Na rozdíl od ŠA HR (294:2) nevyžaduje MB (108:33) Ata chonantanu, jestliže už člověk odříkal havdalu. Rabi Chajim Solovejczik vysvětluje, že i když je až druhá Šmone esre náhradou za večerní modlitbu, člověk by měl říci Ata chonantanu v první modlitbě, neboť je povinnost říci Ata chonantanu v první Šmone esre po šabatu.
/6/ MB (108:18) navrhuje říkat druhou Šmone esre tak, jak je popsáno v pozn. 1.
/7/ ŠA HR (107:1) a MB (107:2) s tímto rozhodnutím nesouhlasí.
