1. Po skončení tiché Šmone esre udělá chazan tři kroky nazpět a zůstane stát tak dlouho, než by ušel vzdálenost 4 loktů. Pak se vrátí na své místo, tiše řekne Adonaj sefataj tiftach a začne hlasitě Baruch ata atd. Všichni přítomní mlčky naslouchají pozorně a s úctou. Odpovídají Amen a Baruch hu u-baruch šemo všude, kde je třeba. Během chazanova opakování Šmone esre je zakázáno i studovat; a nesmí se vést žádné plané řeči. Kdo může, zůstane stát, jakoby se sám modlil Šmone esre, oči má přitom zavřené, anebo upřené do modlitební knihy. Po keduši mají někteří ve zvyku odložit Rašiho tfilin a nasadit tfilin rabenu Tama, ale halacha to nevyžaduje.
2. Poněvadž chazan již odříkal sám tichou Šmone esre, jeho hlasité opakování je určeno pouze těm, kdo naslouchají. Musí být nejméně devět naslouchajících mužů, kteří na chazanova požehnání odpovídají Amen, jinak by to byla požehnání bez účelu (viz kpt. 15, b. 7). Pokud je tedy jen deset mužů v minjanu, nutno dát pozor, aby chazan nezačal opakování Šmone esre dřív, než všichni dokončí tichou modlitbu, aby mohli odpovídat. /1/
3. Vždy po ukončení jednoho požehnání musí chazan vyčkat, aby další požehnání začal, až když většina shromáždění odpoví Amen. Kdyby začal s dalším požehnáním okamžitě —tj. např. dokončil Magen Avraham a hned začal Ata gibor — Ty jsi mocný, shromáždění by nemohlo odpovědět Amen. Pak by se chazan provinil tím, že znemožnil shromážděným odpovědět.
4. Při keduši má každý stát s chodidly u sebe, a při slovech Kadoš kadoš kadoš (Svatý), Baruch (Budiž požehnán) a Jimloch (Bude kralovat) by se měl jakoby nadzvednout na špičky a obrátit oči směrem vzhůru. Je správné mít zavřené oči.
5. Když chazan čte „Modim — Děkujeme“, všichni se ukloní a sklonění říkají Modim de-rabanan. /2/ Jestliže se někdo modlí Šmone esre a slyší chazana říkat Modim, pak je-li uprostřed požehnání, měl by se také uklonit, pokud však je na začátku či na konci požehnání, neměl by se klanět, neboť je zakázáno uklánět se na začátku a na konci požehnání, vyjma míst, kde to bylo nařízeno našimi moudrými, požehnané paměti.
6. Před požehnáním „Sim šalom — Uděl mír“ připojí chazan kněžské požehnání „Elokejnu velokej avotejnu — Náš B-h a B-h našich otců“. Když říká „Vejišmerecha — B-h tě ochraňuj“, shromáždění říká „Ken jehi racon — Ať je Jeho vůle“, ale neřekne Amen; stejný postup zachová, když chazan říká „Vikunecha — Buď ti milostivý“ a „Vejasem lecha šalom — Dej ti pokoj“. /3/ Toto požehnání se říká pouze při šacharitu a musafu (přídavné modlitbě), ne však při minše. O veřejných postních dnech, kdy se v Šmone esre říká požehnání Sim šalom i při minše, pak chazan říká také Elokejnu velokej avotejnu. Neříká se o Tiša be av nebo při ranní bohoslužbě v domě smutku.
7. Když chazan dokončí opakování Šmone esre, řekne tlumeným hlasem Jihju le-racon. Nemusí dělat tři kroky nazpět, stačí tři kroky, které dělal na konci celého kadiše.
8. V den veřejného půstu, pokud je v synagoze deset /4/ mužů, kteří se postí a mají v úmyslu půst dodržet, říká chazan v ranní a odpolední Šmone esre také požehnání Anenu (mezi požehnáními Goel jisrael a Refaenu). Když omylem toto požehnání vynechá a uvědomí si to před vyslovením B-žího jména v požehnání „Rofe cholej amo jisrael — Jenž uzdravuje nemocné“, měl by se vrátit, říci Anenu a Refaenu. Pokud si to uvědomí až po vyslovení B-žího jména, pak dokončí Rofe cholej a řekne „Anenu — Vyslyš nás“ v požehnání Šomea tefila. Jestliže i tam to opomene udělat, musí po ukončení Šmone esre říci Anenu bez závěrečného požehnání.
9. Chazan opakuje Šmone esre nahlas, pokud je přítomno nejméně šest dospělých mužů, kteří právě řekli Šmone esre — šest je většina minjanu. Je-li tam méně než šest mužů, kteří právě odříkali Šmone esre, již se Šmone esre nahlas neopakuje, ale jeden z mužů čte hlasitě k místu Ha-el ha-kadoš (Svatý B-h), pak řekne kedušu a dokončí Šmone esre potichu.
10. Jako každý, i chazan — když udělá chybu — musí Šmone esre opakovat. Zopakuje ji při hlasitém čtení. Avšak pokud opomene „Ja´ale vejavo — Ať vystoupí a přijde“ při ranní bohoslužbě na Roš chodeš či chol ha-moed a uvědomí si omyl až po dokončení Šmone esre, nemusí opakovat, neboť by opakováním způsobil přítomným obtíže. Stačí zvláštní zmínka dne při musafu. Pokud si chazan uvědomí chybu předtím, než dokončil Šmone esre, měl by zopakovat „Rece — Měj zalíbení“, tím žádné obtíže shromážděným nepřivodí.
11. Každý má povinnost říkat kedušu společně se shromážděním a odpovědět Amen na požehnání Ha-el ha-kadoš a Šomea tefila. Rovněž je povinen odpovědět Amen na všechny kadiše a uklonit se s celým shromážděním při Modim. /5/ Pokud tedy někdo přijde do synagogy pozdě, nemůže se modlit společně se shromážděním a je nucen modlit se sám, pak pokud čas pro Amidu dosud nevypršel /6/, měl by dát pozor, aby se právě v té chvíli nemodlil Šmone esre a neztratil tak možnost odpovídat s ostatními. Měl by vyčkat až po všech povinných odpovědích, a pak se teprve se modlit Šmone esre. Nesmí kvůli odpovědím udělat pauzu mezi Ga´al jisrael a začátkem Šmone esre, protože to musí říci bez přerušení. Měl by udělat přestávku až před frází Šira chadaša (viz také kpt. 69, b. 7).
12. Jestliže se člověk takto sám modlí Šmone esre a dokončí požehnání Mechaje ha-metim právě ve chvíli, kdy shromáždění začíná říkat kedušu v „Uva le-cijon — A přijde Vykupitel“ anebo v „Jocer — Jenž stvořil světla“, nesmí říkat Kadoš s ostatními, poněvadž tyto keduši nejsou na stejné úrovni s těmi, jež jsou ve Šmone esre. Ovšem pokud shromáždění právě říká kedušu v musafu, pak přesto, že se jednotlivec modlí šacharit či naopak (tj. shromáždění šacharit a on musaf), měl by říkat Kadoš s ostatními, neboť obě keduši jsou na téže úrovni.
POZNÁMKY k 20. kpt.:
/1/ Je-li pochybnost, zda může odpovídat všech devět, obvykle chazan opakuje Šmone esre tak, jakoby tam bylo méně mužů, než se vyžaduje, jeho modlitba je pak tefila nedova (viz MB 124:19).
/2/ Jinde je zvykem povstat po vyslovení B-žího jména (viz ŠA HR 127:1, MB 127:5).
/3/ V Erec jisrael obvykle kohen říká kněžské požehnání každý den, jak o tom pojedná kpt. 100.
/4/ MB (566:14) dovoluje říkat Anenu i tam, kde se postí jen 7 osob, za předpokladu, že tam jsou tři další, kteří se nepostí kvůli nemoci.
/5/ Podobně je povinen odpovědět na barchu.
/6/ Ohledně keduši — MHŠ zmiňuje i možnost odříkávat Šmone esre v téže chvíli jako chazan a pak říci kedušu společně s ním a s ostatními.
