1. V zimě přidáváme k druhému požehnání Šmone esre vsuvku „Mašiv ha-ruach umorid ha-gešem — Jenž dává vanout větru a padat dešti“. Tuto vsuvku přidáme poprvé při musafu na Šemini aceret (8. den slavnostního shromáždění o Sukot). Než shromáždění začne Šmone esre, připomene šamaš: Mašiv ha-ruach umorid ha-gešem. Pokud to zapomene oznámit, vsuvka není do tiché modlitby začleněna. Člověk nemocný nebo žijící v místě, kde není minjan, počká s musafem do chvíle, kdy se městské komunity již určitě musaf modlí, pak teprve smí začít sám a zahrnout do něj i vsuvku. Mašiv ha-ruach umorid ha-gešem se modlíme až do musafu prvního dne svátku Pesach, tj. shromáždění a chazan je říkají při tiché Šmone esre. Při hlasitém opakování chazan již vsuvku nepřidává. Shromáždění ji pak vynechá při minše téhož dne. Kdo se modlí sám, měl by se první den Pesachu modlit brzy, aby bylo jisté, že odříká musaf dřív, než chazan v synagoze ukončí přidávání vsuvky. Kdo se modlí musaf až po chazanovi, vsuvku už neříká. V některých komunitách je zvykem říkat v letních měsících vsuvku „Mašiv ha-ruach u morid hatal — Jenž dáváš vanout větru a padat rose“. Šamaš oznámí začlenění této vsuvky před musafem o prvním dni Pesachu.
2. Pokud někdo zapomněl říci vsuvku Mašiv ha-ruach umorid ha-gešem a uvědomí si to dřív, než řekne „Mechaje ha-metim — Jenž oživuje mrtvé“, smí vsuvku říci v místě, kde si uvědomil chybu (není-li to uprostřed fráze). Jestliže si chybu uvědomí po vyslovení „Umkajem emunato — Zachovává svou věrnost“, musí nejdříve připojit slova „Lišnej afar — Kdo spí v prachu“, pak řekne Mašiv ha-ruach... a pokračuje v modlitbě „Mi chamocha — Kdo je jako Ty“ atd. Kdo chce, může zopakovat celý odstavec, tj. řekne Mašiv ha-ruach... a pokračuje „Mechalkel chajim — Zachovává živé v milosti“. Jestliže si uvědomí opomenutí až když dokončí Mechaje ha-metim, musí opakovat celé Šmone esre od začátku. /1/ Nestačí začít od Ata gibor (začátek 2. požehnání), neboť první tři požehnání se v tomto případě považují za jediné, takže když jsme požehnání uzavřeli nesprávně, musíme začít od začátku modlitby. Pokud někdo zapomene na Mašiv ha-ruach v modlitbě večerní, ranní či při musafu prvního dne Pesachu, nemusí Šmone esre opakovat.
3. Řekne-li někdo omylem v zimě Mašiv ha-ruach umorid hatal a uvědomí si chybu až poté, co řekl Baruch ata adonaj, pak dokončí požehnání Mechaje ha-metim. Nemusí opakovat modlitbu kvůli zmínce o dešti, když již zmínil rosu. Ale pokud si člověk uvědomí chybu před vyslovením Jména (adonaj), měl by na konci věty říci Morid ha-gešem.
4. Kdo omylem řekne v létě Mašiv ha-ruach umorid ha-gešem a uvědomí si to před Mechaje ha-metim, měl by opakovat požehnání od Ata gibor. (Aby si uvědomil, že Mašiv ha-ruach do požehnání nemá být včleněno.) Když si uvědomí omyl až po dokončení požehnání Mechaje ha-metim, musí opakovat Šmone esre od začátku. Pokud řekne pouze slova Mašiv ha-ruach a již nedořekne dál, pokračuje Mechalkel chajim, jakoby se nic nestalo. Pokud řekne Mašiv ha-ruach při večerní nebo ranní modlitbě o Šemini aceret, nemusí opakovat Šmone esre.
5. Tal umatar (déšť a rosu — vsuvka v požehnání Barech alejnu) vkládáme do Šmone esre počínaje večerní modlitbou šestého dne po tišre tekufa (rovnodennost) /2/, což bývá obvykle kolem 4. - 5. prosince /3/, vsuvku říkáme do Pesachu.
6. Jestliže někdo zapomene říci Tal umatar a uvědomí si to dřív, než dokončí požehnání Mevarech ha-šanim, řekne vsuvku v tom místě, kde si vzpomněl a pokračuje dál v modlitbě. Uvědomí-li si chybu až po dokončení požehnání /4/, bude pokračovat v modlitbě až k požehnání „Šma kolenu — Slyš náš hlas“ a po slovech „Rejkam al tešivenu — Nenech nás odejít s prázdnou“ řekne Veten tal umatar livracha ki ata šomea atd. I když si uvědomí omyl až poté, co řekl Baruch ata, smí říci vsuvku, pokud ještě nevyslovil Jméno (adonaj). /5/ Jestliže však si omyl uvědomí až po požehnání Šomea tefila, musí opakovat od požehnání „Barech alejnu — Požehnej nám tento rok“. Pokud si omyl uvědomí až po Jihju leracon, musí zopakovat celou Šmone esre od začátku.
7. Kdo omylem řekne Tal umatar v létě, musí zopakovat požehnání Barech alejnu, ale uvědomí-li si omyl až po vyslovení Jihju leracon, zopakuje celou Šmone esre.
8. Je-li člověk na pochybách, zda řekl či neřekl Mašiv ha-ruach, platí: uběhlo-li více než 30 dní, co začal vsuvku říkat, za tu dobu ji správně odříkal 90x, předpokládáme tedy, že i nyní ji vložil správně. Pokud uplynulo méně než 30 dní, musí se modlit znovu Šmone esre. Podobně i pokud máme pochybnosti o Tal umatar — je-li více než 30 dní ode dne, kdy jsme začali vsuvku říkat, předpokládáme, že již máme modlitbu „zažitou“, je-li to méně než 30 dní, musíme zopakovat Šmone esre. /6/
9. Když člověk večer prvního dne Pesachu začne omylem odříkávat Šmone esre pro všední dny a uvědomí si to během Barech alejnu, musí dokončit požehnání (viz kpt. 76). V tom případě by neměl říkat Tal umatar, protože toho dne se ve shromáždění neříká. Připadne-li den, kdy se má začít říkat Tal umatar na šabat a člověk omylem říká Šmone esre pro všední dny a začne požehnání Barech alejnu, neměl by říkat Tal umatar. Důvodem tu je, že shromáždění dosud modlitbu neříkalo a jednotlivec se musí vždy řídit podle většiny.
10. Když někdo zapomene začlenit do ranní či odpolední Šmone esre vsuvku „Ja´ale vejavo — Ať vystoupí a vejde připomínka“ na Roš chodeš nebo do některé z denních modliteb o chol ha-moed, pak uvědomí-li si omyl dřív, než řekl Jihju le-racon, bude opakovat od požehnání „Rece — Měj zalíbení“. /7/ Stejně i když si uvědomí opomenutí až na konci požehnání Rece (Hamachazir šechinato le-cijon — Jenž navrací Svou přítomnost na Sion), zopakuje Rece. Pokud si uvědomí omyl před Hamachazir, řekne vsuvku Ja´ale vejavo a dokončí požehnání (Vetechezejna ejnejnu atd). Pokud si chybu uvědomí až po Jihju le-racon, musí zopakovat celou Šmone esre. Zapomene-li někdo Ja´ale vejavo při večerní modlitbě, pak — ať je Roš chodeš jeden nebo dva dny — pokud člověk již řekl Baruch ata adonaj a zmínil B-ží jméno, nesmí požehnání opakovat, ale uzavře Hamachazir šechinato le-cijon a dokončí Šmone esre. Nemusí opakovat Šmone esre od začátku, poněvadž obřad vyhlášení nového měsíce se neprováděl v noci.
11. Kdo zapomněl říci Ja´ale vejavo v ranní modlitbě o Roš chodeš či chol ha-moed, musí opakovat celou Šmone esre, i když uvědomil omyl až po musafu (v němž již je zmínka o novém měsíci či svátku). Jestliže čas pro ranní modlitbu vypršel, musí ji nahradit při minše. (Viz kpt. 21 a kpt. 20, bod. 10.)
12. Když budeme opakovat Šmone esre, musíme před opakováním počkat asi tak dlouho, než se ujde vzdálenost 4 loktů.
13. Jestliže chazan udělá chybu při tiché Šmone esre, nemusí ji opakovat, aby tím nezpůsobil ostatním nepříjemné zdržení. Chybu může napravit při hlasitém opakování Šmone esre. Pokud se ale spletl v prvních třech požehnáních, musí začít Šmone esre od začátku. /8/
14. O veřejném či soukromém půstu se v odpolední modlitbě přidává do požehnání Šma kolenu vsuvka Anenu. Kdo zapomene začlenit Anenu a uvědomí si to až po vyslovení B-žího jména v požehnání Šomea tefila, nemusí požehnání opakovat, ale po Elokaj necor a předtím, než udělá tři kroky nazpět, řekne Anenu až po Bechol et cara vecuka a uzavře Jihju le-racon. Kdo si opomenutí uvědomí, až když se pohne z místa, nebude Anenu říkat vůbec.
POZNÁMKY k 19. kpt.:
Rok je rozdělen do čtyř stejných period, zvaných hebrejsky tekufot. Každý cyklus — tekufa sestává z 91 dní a 7 1/2 hodiny. Tyto čtyři periody jsou: tekufa nisan (jarní rovnodennost), tekufa tamuz (letní slunovrat), tekufa tišri (podzimní rovnodennost) a tekufa tevet (zimní slunovrat).
/1/ ŠA OCH (114:6) uvádí, že i po dokončení požehnání Mechaje ha-metim smí se říci Mašiv ha-ruach umorid ha-gešem, pokud jsme ještě nezačali následující požehnání Ata kadoš. Nemusíme tedy začínat znovu od začátku. ŠA HR i MB tento názor akceptují.
/2/ Platí to jen v diaspoře, v Erec jisrael se přidává prosba o déšt od 7. marchešvanu.
/3/ Od r. 1900 (do r. 2100) připadá tento den na 5. prosinec vyjma případů, kdy nadcházející občanský rok je přestupný — pak připadá na 6. prosinec.
/4/ Vycházejíce z pozn. 1/, pokud jsme nezačali říkat požehnání Teka be-šofar gadol, smíme říci Tal umatar a splnit tak povinnost.
/5/ Podobně, dokud jsme nezačali požehnání Rece, smíme říci Tal umatar. (ŠA OCH 117:5)
/6/ Podle MB (114:37) vše závisí na počtu uplynulých dní, ne na počtu modliteb; i když se po 30 dnech odříkal Mašiv ha-ruach více než 90x (díky musafu o šabatech), počet dní se nezmenší. Naopak i když se během 30 dní řekne Tal umatar méně než 90x (protože se modlitba vynechala o šabatu), je 30 dní dostačujících.
/7/ V souladu s pozn. 1/, pokud jsme nezačali říkat Modim, smíme říci Jaale vejavo, přestože jsme dokončili předchozí požehnání.
/8/ MB (126:17) uvádí i názor, který nevyžaduje, aby chazan vůbec opakoval modlitbu.
