1. Svitek Tóry je po vyjmutí ze svatostánku přenesen k místu čtení; ten, kdo jej přenáší, by jej měl nést severní stranou synagogy, což je po jeho pravici. Když pak vrací svitek zpět do svatostánku, měl by jít jižní stranou synagogy. Svitek nese v pravé ruce. Je povinností všech, kolem nichž je svitek Tóry nesen, aby jej doprovázeli k bímě.
2. Muž vyvolaný k čtení z Tóry, se zahalí do talitu (viz kpt. 9, b. 11) a nejkratší možnou cestou přijde k bímě; zpět na své místo se pak vrací co nejdelší cestou. Jestliže obě cesty jsou stejně dlouhé, měl by jít k Tóře (= stoupat) doprava a zpět na své místo se vracet (= sestupovat) doleva. Obvykle vyvolaný nesestupuje dřív, dokud ten, kdo byl vyvolaný po něm, neřekl závěrečné požehnání po čtení z Tóry. Sestoupí pak předtím, než začne další vyvolaný odříkávat požehnání.
3. Dříve než vyvolaný řekne požehnání, rozevře svitek, podívá se na začátek části, jež má být čtena a drže svitek rozevřený oběma rukama, řekne Barchu et adonaj hamevorach. Měl by to říci hlasitě, aby to celé shromáždění slyšelo a mohlo odpovědět Baruch adonaj hamevorach leolam vaed. Pokud přítomní neslyší požehnání — pouze předčitatelovu odpověď — neměli by odpovídat společně s ním, ale počkat, až jeho odpověď dozní a pak odpovědět Amen. /2/ Když shromáždění odpoví Baruch adonaj hamevorach leolam vaed, zopakuje tutéž odpověď vyvolaný (viz kpt. 15, b. 10) a řekne požehnání „Ašer bachar banu — Jenž nás vyvolil“, na něž shromáždění odpoví Amen. Pak vyvolaný sejme levou ruku ze svitku a nadále jej drží jen pravou rukou. Předčitatel pak čte stanovenou část, zatímco vyvolaný jej tiše sleduje. Předčitatel nesmí začít čtení, dokud celé shromáždění neodpoví Amen. Každý je povinen naslouchat čtení z Tóry s maximální pozorností. Po čtení vyvolaný uchopí svitek také levou rukou, svine jej a řekne požehnání „Ašer natan lanu — Jenž nám dal“.
4. Svitek Tóry se nesmí držet holýma rukama, ale zabalenýma do talitu, anebo držet dřevěné válce svitku (ecim); někteří ani válce nedrží holýma rukama, ale obalenýma v talitu.
5. Vyvolaný i předčitatel musí při čtení stát. Je zakázáno se opírat. Člověk musí stát v bázni, neboť Tóra byla dána v ovzduší bázně, musíme s ní tedy zacházet s úctou. Slabý člověk se smí zlehka opřít, pokud je nezbytné.
6. Když vyvolaný říká Barchu a všichni odpovídají Baruch adonaj hamevorach vaed, celé shromáždění stojí. Avšak když vyvolaný pronáší požehnání Ašer bachar banu před čtením z Tóry a když říká závěrečné požehnání, shromáždění nemá povinnost stát. Kdo svědomitě zachovává micvot, však zůstane stát, je dobré se zachovat stejně. Během čtení z Tóry a při závěrečném požehnání není třeba stát.
7. Jestliže sám předčitatel obdrží aliju, měla by vedle něj stát další osoba, neboť Tóra nám byla dána skrze prostředníka (našeho učitele Mošeho, pokoj jemu), i my tedy musíme postupovat stejně. /3/
8. Jakmile předčitatel začne číst, shromáždění nesmí mluvit, ani o věcech Tóry. To platí rovněž v intervalech mezi jednotlivými alijot. Stejně tak je zakázáno opustit synagogu během čtení z Tóry. /4/ Ve velmi naléhavém případě se však člověk smí vzdálit v přestávce mezi jednotlivými alijot.
9. Je-li přítomen kohen, musí být vyvolán jako první, a to i tehdy, je-li to muž neučený. Pokud je způsobilý, má přednost i před učencem. Kohen nesmí tuto poctu odmítnout, ani kdyby sám chtěl. Po kohenovi je vyvolán levita. Není-li žádný levita přítomen, je vyvolán opět kohen a gabaj vyhlásí „bimkom levi — namístě levity“. Pokud v synagoze není žádný kohen, smí být namísto něj vyvolán levita nebo jisrael — obyčejný Žid, je však vhodné, aby to byl nejučenější z přítomných. Vyhlásí se „Im ejn kan kohen, levi bimkom kohen (nebo jisrael bimkom kohen). Je-li namísto kohena vyvolán jisrael, levita by neměl být vyvolán po něm. Jsou-li všichni kohanim či leviim, rozhodne o postupu odpovědný rabín.
10. Jestliže přítomný kohen právě odříkává Šma s průvodními požehnáními nebo Šmone esre, nesmí být vyvolán k Tóře, ani když v synagoze není žádný další kohen. Nemusí se na něj čekat, protože by to přineslo obtíže shromáždění, a je tedy vyvolán levita nebo jisrael. V tom případě gabaj nevyhlašuje Im ejn kan kohen (Když není přítomen kohen), řekne Levi bimkom kohen, nebo Jisrael bimkom kohen. Když bude v této situaci omylem vyvolán kohen, platí zásada: jestliže se kohen právě modlil Šma a průvodní požehnání, smí přijmout aliju a odříkat požehnání, avšak nesmí číst spolu s předčitatelem, pouze tiše naslouchat. Pokud možno by měl předtím, než vystoupí k bimě, dokončit ve své modlitbě aspoň myšlenku. Jestliže se kohen právě modlil Šmone esre, anebo je právě mezi požehnáním Goal jisrael a začátkem Šmone esre, neměl by přijímat aliju. Jestliže se právě modlil Elokaj necor (na konci Šmone esre), smí přijmout aliju. Není-li přítomen žádný další kohen kromě něj a on se právě modlil Pesukej de-zimra, smí být vyvolán k Tóře, avšak nemá číst spolu s předčitatelem. Pokud není jediným přítomným kohenem, neměl by být vyvolán, ale když už bude vyvolán, aliju smí přijmout. Tytéž zásady platí pro levitu. /5/
11. Byl-li omylem vyvolán k Tóře kohen či levita, který v synagoze není přítomen, neměla by být namísto něj vyvolána jiná osoba jménem, aby lidé neřekli, že původně vyvolaný byl nezpůsobilý (neměl čistý rodokmen). Lépe je požádat bez uvedení jména další osobu, aby přijala aliju. Syn původně jmenovaného smí být vyvolán jménem. Tím nevznikne žádné podezření o rodokmenu, protože kdyby byl poskvrněn rodokmen otce, byl by poskvrněn i rodokmen syna. Podobně odmítne-li kohen či levita přijmout aliju z toho důvodu, že se právě modlí Šmone esre, smí být vyvolána jménem jiná osoba, protože je zřejmé, proč aliju nepřijal. Pokud byl vyvolán k Tóře nepřítomný jisrael, smí být namísto něj vyvolána jménem jiná osoba, poněvadž o rodokmenu jisraele nemohou vzniknout žádné pochybnosti. Také pokud byl vyvolán nepřítomný kohen či levita jako acharon či maftir o šabatu či svátku, smí být místo něj vyvolána jiná osoba jménem.
12. Pokud není v synagoze přítomen žádný kohen, anebo je přítomen, ale ostatní o tom nevědí, takže byl namísto něj vyvolán jisrael a až poté přišel kohen anebo oznámil, že je kohen, pak bude kohen vyvolán. Platí to, i když už jisrael přijal aliju a řekl Barchu. Pokud nezačal požehnání Ašer bachar banu, je alija dána kohenovi a ten odříká Barchu. Aby jisrael nebyl zahanben, zůstane stát u bímy, dokud nedokončí aliju kohen a levita, a poté je k Tóře vyvolán on. Avšak pokud už jisrael vyslovil B-ží jméno v požehnání nad Tórou, tj. řekl již Baruch ata adonaj, není kohenovi dána alija. Totéž platí, je-li vyvolán k Tóře levita namísto kohena a kohen přijde dřív, než levita vysloví Baruch ata adonaj — alija je dána kohenovi a levita je vyvolán po něm. Stejně i když není přítomen levita, anebo ostatní nevědí o jeho přítomnosti a místo něj je vyvolán kohen: jestliže levita přijde předtím, než kohen pronesl Baruch ata adonaj, je levita vyvolán k Tóře.
13. Dva bratři — nezáleží na tom, zda po otci či po matce — nesmí být vyvoláni k Tóře po sobě. Stejně tak nemají být vyvoláni po sobě otec a syn či dědeček a vnuk. Je to kvůli „ajin hara — zlému oku“. Platí to, i když prohlásí, že jim to nevadí, a i když jeden z nich je vyzván jako acharon a druhý jako maftir — v tomto případě ale se zmíněný zákaz týká pouze šabatu, kdy se pro maftirovo čtení nevyjímá další svitek Tóry; pokud se však maftir čte z jiného svitku, zákaz neplatí. Je také dovoleno, aby aliju maftira obdržel i ten, kdo ještě není bar micva. Ve všech uvedených případech platí, že pokud byli už náhodou vyvoláni a již vystoupili k Tóře, nemusejí sestoupit. Dva bratři jedné matky nebo dědeček a vnuk by neměli odmítnout, jsou-li voláni po sobě, ani když ještě nevystoupili. Vyžadují-li to okolnosti, smí být vyvoláni po sobě.
14. Kdo získal aliju v jedné synagoze a poté byl v jiné synagoze opět vyvolán k Tóře, smí přijmout aliju a říci požehnání. Platí to, i když byl vyvolán ke čtení téže části jako prve.
15. V den veřejného půstu, když se čte Vajchal (Ex 32:11-14, 34:1-10), smí být vyvoláni k Tóře jen ti, kdo se postí. Pokud je přítomen jen jeden kohen a ten se nepostí, anebo nemá v úmyslu půst dodržet, jsou místo něj vyvoláni levita a jisrael. Avšak sluší se, aby kohen odešel ze synagogy. Pokud je přítomen další kohen, který se postí, pak kohen, který se nepostí, nemusí odejít, ale měl by požádat, aby jej nevyvolávali a pokud jej vyvolají, neměl by aliju přijmout. Jestliže ale půst připadne na pondělí nebo čtvrtek, pak přesto, že se čte Vajchal, měl by kohen přijmout aliju. Důvodem je to, že pondělí i čtvrtek jsou dny, kdy se pravidelně čte z Tóry.
16. Když osoba žijící v Erec jisrael, kde se svátky kromě Roš ha-šana slaví pouze jeden den, navštíví diasporu a druhý den svátku přijde do synagogy, neměla by být vyvolána k Tóře.
17. Je běžné, že slepec obdrží aliju. I když se verše psané Tóry nesmí říkat zpaměti (Gitin 60b), v tomto případě je to dovoleno; poněvadž vyvolaný nečte z Tóry sám, ale čte za něj předčitatel. Také se obvykle nezkoumá, zda slepec je vzdělaný, nebo ne. Předpokládáme, že je schopen sledovat předčitatele.
18. Pokud se vyvolanému ukáže na špatné místo v Tóře a on pronese požehnání dřív, než předčitatel zjistí omyl, mohou nastat potíže. Bez ohledu na to, zda před zjištěním omylu předčitatel začal či nezačal číst, platí následující zásada: Nachází-li se začátek čtení dál než místo, které bylo ukázáno vyvolanému a ten ho mohl vidět, nemusí říkat požehnání podruhé. Předpokládáme totiž, že měl přitom na mysli všechny pasáže od ukázaného místa dál. To platí, i když se správné místo nachází v jiném sloupci než původně ukázaná pasáž. Pokud správné místo čtení nebylo rozevřeno a svitek se musí rolovat, než se dojde ke správnému místu /6/, anebo správné místo sice bylo odkryto, ale nachází se před ukázaným místem /7/, musí vyvolaný zopakovat požehnání Ašer bachar banu. Barchu se neopakuje. Měl by také říci Baruch šem kevod malchuto leolam vaed, poněvadž první požehnání bylo řečeno bezúčelně. Když se zjistí omyl až poté, co vyvolaný již vyslovil Baruch ata adonaj, měl by pokračovat slovy lamdeni chukecha a říci požehnání, až mu bude ukázáno správné místo. Pokud je správné místo před ukázanou pasáží, ale blízko ní, tj. předčitatel k němu dojde čtením tří veršů za ukázaným místem, měl by to tak udělat a neříkat podruhé požehnání. To platí, pokud obě místa jsou v téže týdenní části Tóry.
19. Každý člověk vyvolaný k Tóře musí přečíst nejméně tři verše. V pondělí, čtvrtek a při odpolední šabatové bohoslužbě by se mělo číst deset veršů. Třetí alija by měla mít čtyři verše. Jestliže se čte jen devět veršů — tři na každou aliju, povinnost je splněna. O Purim se čte jen devět veršů, neboť to je závěr celku.
20. Tóra je rozdělena do oddílů, některé jsou otevřené (= petucha, v chumaších označeny písmenem pe) a jiné uzavřené (= setuma, označené v chumaši písmenem samech). Předčitatel Tóry by neměl skončit na místě, kde do konce oddílu zbývají méně než tři verše, ať je to petucha nebo setuma. Pokud skončí tam, kde do začátku nového oddílu chybí méně než tři verše a vyvolaný již řekl požehnání po čtení, není třeba číst i předchozí verš (kvůli tomu, aby další vyvolaný četl tři verše před začátkem nového oddílu), ale předčitatel začne čtení tam, kde přestal a přečte další tři verše. Má-li oddíl jen dva verše, lze skončit čtení i před nimi. Je-li oddíl rozdělen uprostřed verše, jak je tomu v začátku paraši Pinchas (Nu 25:19), je možno skončit čtení i sousedícím veršem.
21. Předčitatel nesmí začínat, je-li méně než tři verše od začátku oddílu — čtení předchozího vyvolaného by nemělo končit méně než tři verše od začátku toho oddílu.
22. Předčitatel by vždy měl začít i skončit věcí příznivou pro Izrael, neměl by končit místem, kde se hovoří o něčím zlém činu.
23. Pokud vyvolaný řekl závěrečné požehnání poté, co se četly pouze dva verše, čtení se musí zopakovat a vyvolaný musí znovu říci požehnání před i po čtení. Musí také říci Barchu, poněvadž jeho pozornost byla jistě rozptýlena od chvíle, kdy pronesl závěrečné požehnání poprvé. Předčitatel pak přečte znovu oba již čtené verše a aspoň jeden další. Když se to stane osobě, jež byla vyvolána jako třetí, přidají se dva další verše /8/, takže celkem bude číst čtyři verše. Když se to stane kohenovi — tj. přečtou se dva verše a již byl vyvolán levita — a omyl si uvědomí až potom, platí následující: Pokud levita dosud neřekl první požehnání (i kdyby již řekl Barchu, které se nepovažuje za začátek požehnání), kohen by měl říci požehnání, poté se bude číst za něj; jak dříve popsáno, levita bude čekat a pak bude vyvolán on. Pokud ale levita již řekl požehnání, bude se číst z Tóry za něj od místa, kde skončilo čtení za kohena (kdyby se čtení za kohena opakovalo pro levitu, vypadalo by to jako znevážení přítomných kohanim, neboť by to vypadalo, že levita byl vyvolán jako první). Po levitově aliji budou vyvoláni dva jisraelim, aby byly k Tóře vyvolány tři osoby, ježto kohen se nepočítal (protože za něj byly čteny dva verše). Pokud by se popsaná situace týkala levity — tj. četly se za něj pouze dva verše a jisrael vyvolaný po něm již pronesl požehnání — budou se číst dva verše za levitu a jeden navíc za jisraele. Pak bude vyvolán další jisrael, aby se doplnil počet vyvolaných na tři. Není-li v synagoze přítomen žádný kohen a místo něho byl jako druhý vyvolán jisrael a pronesl požehnání nad Tórou dřív, než se zjistilo, že byly čteny jen dva verše, pak předčitatel žačne číst od začátku oddílu za druhého vyvolaného. Poté jisrael, který byl vyvolán první, bude vyvolán jako druhý a pak bude vyvolán další jisrael.
24. Nezletilý (tj. dosud není bar micva) by neměl být předčitatelem, ani by neměl být vyvolán k Tóře (viz kpt. 79, b. 9).
25. Po čtení z Tóry se říká poloviční kadiš a svitek se pozvedne. Ten, kdo jej pozvedá, drží jej rozevřený tak, že jsou vidět tři sloupce písma a takto rozevřený jej přítomným ukáže napravo, nalevo, vpředu i vzadu, neboť je povinností každého vidět text a říci „Vezot ha-tora... — A toto je Tóra...“. Poté je svitek svinut tak, aby nejbližší šev byl uprostřed mezi oběma válci. Jestliže je nejbližší šev před částí, která byla čtena, svine se pergamen tím směrem, je-li nejbližší šev za čtenou částí, roluje se svitek tam, poněvadž z úcty k Tóře je nejlépe rolovat co nejméně.
26. Kdykoli se čte z Tóry, říká se poté poloviční kadiš, vyjma čtení z Tóry při šabatové minše nebo minše o postním dnu; tam se kadiš říká před Šmone esre.
27. V pondělí a čtvrtek říká chazan po vyzdvižení Tóry Jehi racon. Shromáždění naslouchá a odpoví Amen. Jehi racon se neříká ve dnech, kdy se vynechává tachanun.
28. Poté se svitek Tóry vrací do aron ha-kodeš. Je micva, že ten, kdo svitek pozvedl, ten, kdo jej svinul a ti, kolem nichž je svitek nesen, provázejí Tóru ke svatostánku.
29. Tam, kde není svitek Tóry, měl by někdo číst parašu nahlas z chumaše /9/ a shromáždění bude naslouchat, aby praxe čtení z Tóry nebyla zapomenuta.
30. Je-li minjan deseti mužů, kteří nemají svitek, neměl by se svitek kvůli nim přenášet na jiné místo, aby se tam z něj četlo. Platí to, i když jsou muži vězněni, nebo i když jsou takové svátky jako Roš ha-šana či Jom kipur. Avšak pokud před 1-2 dni na tom místě připravili aron nebo bímu pro stabilní umístění svitku, smí se svitek přenést. Obdobně smí být svitek Tóry přenesen kvůli významné osobnost, která nemocná. Podle některých autorit smí být svitek přenesen kvůli významné osobnosti, i když není nemocná, anebo kvůli nemocné osobě, i když není významná. Benevolentně se na to pohlíží o šabatech, kdy se čte paraša Zachor a Para, protože podle většiny autorit jsou tato čtení nařízena Tórou.
POZNÁMKY k 23. kpt.:
/1/ V některých komunitách je zvykem říkat toto požehnání při svinování svitku.
/2/ MB (57:1) uvádí, že je to častá chyba. Kdo říká Barchu málo hlasitě, je odpovědný za pochybení celého shromáždění. Avšak je-li Barchu proneseno natolik hlasitě, že je slyší deset lidí, smí shromáždění odpovědět Baruch adonaj hamevorach leolam vaed i tehdy, když neslyšeli samotné Barchu.
/3/ Obecně by měl někdo stát po každé straně čtecího místa, jsou tam tedy nejméně tři osoby: předčitatel, jeden muž napravo od něj, jeden nalevo. (MB 141:16).
/4/ MB (146:1) uvádí, že to platí, i když člověk již slyšel čtení z Tóry a je opět přítomen minjan, aby naslouchal čtení z Tóry.
/5/ Totéž platí, pokud jde o jisraele. (MB 66:26)
/6/ MB (140:9) zmiňuje odlišné názory, jež tvrdí, že i když je nezbytné rolovat svitek až ke správnému místu, není nutno říkat znovu požehnání, pokud je to ve stejné paraše. MB s tímto názorem nesouhlasí, avšak soudí, že pokud se jím někdo řídí, není třeba mu to vytýkat.
/7/ Jestliže je správné místo rozevřeno před tím, kdo říká požehnání, pak ať se nachází před nebo za původně ukázaným místem, druhé požehnání se neříká. (MB tamtéž)
/8/ MB uvádí, že to platí, jen když obě předešlé části měly jen po dvou verších.
/9/ Neříkají se žádná požehnání. (MB 143:9)
/10/ MB (145:47) dovoluje přinést svitek Tóry deseti uvězněným či nemocným mužům, kteří jsou na témže místě.
