1. Pokud je v sefer tora objevena závažná chyba, nesmíme pokračovat ve čtení z tohoto svitku, ale z jiného. (Viz kpt. 79, b. 10.) Co se považuje za závažnou chybu? Nadbytečné či chybějící písmeno, pozměnění písmene tak, že se změní výslovnost — např. slovo teomim je napsáno bez alef, anebo slovo migrešehem (s mem na konci) je psáno migrešehen (na konci s nun), což sice nemění smysl slova, ale mění to výslovnost. Stejně závažnou vadou je změna významu slova, i když slovo lze vyslovit správně — např. ve verši (Ex 25:10) Ama vacheci rachbo (loket a půl jeho šířky) je slovo rachbo (s vav na konci) napsáno rachbah (s he na konci). Ačkoliv i v této podobě se vysloví rachbo (bet se vysloví s cholem), smysl slova je jiný, což je závažná chyba. Avšak pokud se vadou nezměnil význam ani výslovnost slova — např. slovo avotam (jejich otcové) s vav po bet, bude napsáno bez vav (či naopak), anebo slovo, jež se vyslovuje s jud (naznačujícím plurál) je napsáno bez jud, jako avotechem (vaši otcové), pak nemusíme vyměnit svitek /1/, z něhož čteme, neboť svitky nejsou tak dokonalé, abychom mohli s jistotou říci, že jeden je lepší než druhý. Pokud ale chybí kořenové jud, např. ve verši (Gn 21:17) Ma lach Hagar al tirej (Co je s tebou, Hagar? Neboj se.) bude slovo tirej napsáno bez jod po tav, anebo ve verši (Gn 15:1) Al tira avraham (Neboj se, Abrahame) bude slovo tira bez jud (v obou případech se tím změní význam z „bát se“ na „vidět“), pak musíme vzít jiný svitek.
2. Závažné vady, vyžadující výměnu svitku za jiný: slovo je napsáno tak, že vypadá /2/ jako dvě samostatná slova; dvě slova jsou napsána tak těsně vedle sebe, že vypadají jako jedno slovo; je vloženo slovo navíc — bez ohledu na to, zda jedno slovo je napsáno dvakrát, nebo jde o slovo nadbytečné; jednotlivé oddíly nejsou správně rozděleny — např. oddíl s „pe“ je označen jako „samech“ a naopak; anebo byl oddíl rozdělen v nesprávném místě či rozdělení bylo vynecháno.
3. Jestliže jedno písmeno se spojilo s druhým a zdá se, že se to stalo až po napsání pasáže, přičemž tvar písmen se nezměnil, svitek je způsobilý ke čtení. Ovšem pokud se jeví, že ke spojení písmen došlo během psaní, pak rozhoduje to, zda se písmena spojila ještě než bylo dokončeno slovo (např. koncové nun je spojeno s nožkou tav) — v tom případě je svitek nepřijatelný k používání. Avšak ve všední den je možno odstranit přebytečný inkoust a tak písmena oddělit — tím se svitek stane košer. Pokud se písmena spojila až po dokončení slova, svitek zůstává košer.
4. Když písmeno ztratilo správný tvar (bylo nesprávně napsáno, anebo kvůli proděravění pergamenu), svitek je nepřijatelný ke čtení. Jestliže ale proděravění v písmenu nebo u písmene nezměnilo tvar písmene, pouze písmeno není celé vyznačeno inkoustem, pak je svitek košer, poněvadž je zřejmé /3/, že k proděravění došlo až po napsání (a v době psaní bylo tedy písmeno mukaf g´vil = obklopeno prázdným pergamenem). Pokud inkoust některého písmene vybledl natolik, že není černý, svitek je nepřijatelný. /4/
5. Když je pochybnost, zda písmeno má či nemá správný tvar, mělo by být ukázáno dítěti, jež není ani hloupé, ani příliš vyspělé (tj. které rozlišuje a čte písmena, ale nechápe, co čte) a přečte-li je správně, je svitek košer; v opačném případě košer není. Pokud čte několik dětí různě, rozhodne se podle většiny. Rozpoznání písmene dětmi je určující pouze tehdy, jsou-li dospělí na pochybách. Pak dítě snadněji odhalí podstatu situace. Když však jasně vidíme, že písmeno je napsáno nesprávně anebo horní část ajin, sin či patka tav je oddělena, pak svitek není košer, i kdyby dítě přečetlo písmena správně.
6. Když se písmeno ukazuje dítěti, není třeba zakrývat následující písmena, obvykle se však zakryjí písmena předchozí. Pokud ukazujeme dítěti písmeno rozdělené dírkou na dvě části — např. část zůstala nad proděravěním a část pod ním — a zeptáme se dítěte, zda lze považovat horní část písmene za celé písmeno, pak spodní část písmene zakryjeme, jinak by ji dítě četlo jako součást písmene, i když tomu tak ve skutečnosti není. Nastane-li podobný problém s částečným vyblednutím písmene, při ukazování dítěti zakryjeme vybledlou část.
7. Je-li vada vyžadující výměnu svitku Tóry objevena mezi dvěma vyvoláními, vyjme se druhý svitek, začne se číst od místa, kde se přestalo a doplní se počet vyvolaných. Ti, kdo byli vyvoláni k vadnému svitku, se započítají do požadovaného počtu. O šabatu však by mělo být k druhému svitku vyvoláno — pokud je to možné — sedm lidí, protože platí obecný zvyk vyvolat jich více, než je požadováno (také to bude ve shodě s autoritami, které tvrdí, že první skupina vyvolaných se nemá započíst do požadovaného počtu).
8. Pokud jde o objevení vady svitku při čtení z Tóry, existuje mnoho rozličných názorů a zvyků; každá komunita má své zvyklosti. Tam, kde není ustálených zvyklostí, je správné řídit se ustanoveními Šulchan aruchu, tedy neříkat požehnání nad vadným svitkem. /5/ Čtení by se mělo okamžitě přerušit, vyjmout jiný svitek a pokračovat ve čtení od místa, kde se v předchozím svitku přestalo. Je-li čtení přerušeno uprostřed verše, mělo by se pak začít od začátku tohoto verše a dokončit oddíl. Domnívám se, že z bezchybného svitku by se měly přečíst nejméně tři verše. Jestliže z týdenní části již nezbývají tři verše, začneme číst od verše, který předchází verši, v němž se čtení přerušilo a ten, kdo byl vyvolaný k přerušené aliji, řekne závěrečné požehnání po čtení. První požehnání není třeba opakovat, i když bylo řečeno nad vadným svitkem. Totéž platí, když byla vada objevena bezprostředně po vyslovení požehnání a předtím, než se začalo číst — je vyjmut druhý svitek a čtení začne bez nového požehnání. (Je samozřejmé, že ke košer svitku by mělo být vyvoláno pokud možno sedm osob.) Zásady, platící, je-li objevena vada při maftirově čtení viz kpt. 78, b. 8.
9. Je-li ve svitku objevena vada a není k dispozici jiný použitelný svitek, čtení se dokončí z vadného svitku, s požadovaným počtem vyvolaných, ale bez vyslovení požehnání. /6/ Viz též kpt. 78, b. 8 a kpt. 79, b. 10.
10. Některé autority tvrdí, že je-li vada objevena v jedné z Pěti knih Mojžíšových, je dovoleno číst z jiné knihy — např. vada je v Genesis, smíme číst z Exodu a říci požehnání. Tento názor platí v případě nouze, tj. když není dost času k opravě vady, anebo je vada objevena o šabatu či svátku. Avšak tohoto svitku se nesmí použít při odpolední šabatové bohoslužbě, protože toto čtení není tak zásadní; bylo stanoveno spíše kvůli těm, kdo nenavštěvují synagogu v pondělí a čtvrtek.
11. Poškodí-li se na svitku šev mezi dvěma pásy pergamenu a větší část švu zůstala bez poškození, smíme ze svitku číst. /7/ Pokud nezůstala, musí se vyjmout jiný svitek. Jestliže jiný svitek není k dispozici a poškození je v té knize Pentateuchu z níž se má číst, svitek se nesmí použít ke čtení, nezůstalo-li aspoň 5 stehů nepoškozených. Smí se však použít ke čtení z jiné knihy Pentateuchu, za předpokladu, že na švu zůstaly alespoň dva stehy bez poškození.
12. Když objevíme ve všední den kapku vosku nebo loje na slově či písmenu, lze ji odstranit. Když ji objevíme o šabatu či svátku a písmena jsou čitelná, svitek se smí použít. Jestliže písmena jsou zakryta natolik, že jsou nečitelná, svitek se smí použít (a požehnání se smí říci) jen tehdy, pokud písmena nejsou v místě, z něhož se má číst — protože je zakázáno přečíst i jediné slovo zpaměti. Vosk či lůj by měly být odstraněny nepřímo, tj. jsou-li tak suché, že přehnutím pergamenu odpadnou, smíme to udělat. V opačném případě se ze svitku nesmí číst. Jestliže vosk či lůj zakrývají B-ží jméno, odstraní se opatrně ve všední den tak, aby se nesmazalo ani jediné písmeno — rub pergamenu by se měl lehce nahřát, aby vosk či tuk odpadl sám.
POZNÁMKY k 24. kpt.:
/1/ Totéž platí, když písmena, jež mají být širší než obvykle —např. dalet ve slově echad v Šma, anebo naopak menší než obvykle — např. alef ve Vajikra (Lv1:1) — jsou běžné velikosti. (MB 143:27)
/2/ Určení, zda se jedno slovo jeví jako dvě slova, se provádí tím, že se ukáže dítěti, které slovo umí přečíst, ale nechápe, co čte.
/3/ MB 32:55 uvádí, že není-li jasné, kdy perforace nastala, smíme předpokládat, že se to stalo až po napsání.
/4/ Chatam Sofer (Jore dea 256) dovoluje použít svitek Tóry, i když barva písmen vybledla stářím. Viz MHŠ (2), MB (143:25, 32:128).
/5/ Rama doporučuje, aby se závěrečné požehnání nad prvním svitkem řeklo, pokud se ze svitku přečetly více než tři verše předtím, než byla zjištěna vada. MB (143:13, 23) navrhuje řídit se tímto názorem.
/6/ MB (143:42) navrhuje, aby vyvolaný, v jehož aliji byla objevena vada, neříkal závěrečné požehnání, měl by zůstat vedle předčitatele během dalších vyvolání a říci pak závěrečné požehnání po skončení celého čtení
/7/ MB (143:25) považuje svitek za košer, pokud zůstalo pět či šest stehů neporušených.
