1. Člověk by si měl navyknout vykonat velkou potřebu večer i ráno; přispívá to k čistotě a svěžesti. Pokud se nemůže vyprázdnit, měl by ujít 4 lokty, sednout, vstát, jít 4 lokty — opakovat to tak dlouho, dokud nepocítí nutkání. Měl by odvrátit svou pozornost od všech jiných věcí. Kdo nutkání potlačuje, proviňuje se proti biblickému příkazu (Lv 11:43): „Neposkvrňujte sami sebe“. /1/ I ten, kdo zadržuje moč, se proviňuje proti B-žímu příkazu (Dt 7:14): „Nebude neplodný či neplodná mezi vámi“. /2/
2. I na záchodě se máme chovat cudně a neodhalovat se víc, než je nezbytné, ale jen natolik, abychom si nepotřísnili oděv, a to bez ohledu na to, zda je den či noc. Vykonává-li člověk velkou potřebu na volném prostranství, otočí se tváří k jihu, aby jeho pozadí směřovalo k severu, anebo naopak. Je zakázáno být tváří k východu či k západu. /3/ Vyskytuje-li se v prostoru nějaké členění (např. zeď), může se člověk při vyprazdňování otočit tváří kterýmkoli směrem, pokud bude pozadím obrácen k tomuto členění. U močení na tom nezáleží. Člověk by neměl vykonávat velkou potřebu v přítomnosti další osoby, ani nežida. V případě nutnosti však je dovoleno na veřejnosti močit, a to i ve dne, neboť zadržování je nebezpečné. Osoba se však má přitom aspoň otočit stranou.
3. Není vhodné vykonávat velkou potřebu vstoje. Rovněž se nemá přepínat úsilí při vypuzování, aby nedošlo k natržení žláz recta (konečníku). Člověk by měl opustit záchod, až když je jistý, že nepřijde další nutkání. Močí-li vstoje, musí dbát, aby si ani kapkou nepotřísnil oděv či obuv. Muž by si měl zvlášť dávat pozor, aby nedržel penis rukama. /4/ (Viz kpt. 151)
4. Je zakázáno přemýšlet na záchodě o slovech Tóry a o svatých věcech (Viz kpt. 5, b. 2). Nejlépe je myslet na své pracovní záležitosti a finance, tak člověk nebude sváděn k svatým ani k hříšným myšlenkám. O šabatu, kdy je zakázáno přemýšlet o práci i o penězích, lze např. myslet na něco zajímavého, co jsme viděli, slyšeli a pod.
5. Po vyprázdnění je třeba důkladně se otřít, aby kolem řitního otvoru nezůstala ani stopa výkalu, neboť pak se nesmí říkat svatá slova. Muž se nemá otírat pravou rukou /5/, protože ji užívá k nasazování tefilin, ani prostředním prstem levé ruky, protože kolem něj otáčí řemínek tefilin. Leváci by se měli otřít tou rukou, která je pro ně „levá“.
6. Po každém kálení i močení, i minimálním, je třeba umýt si ruce vodou /6/ a říci požehnání Ašer jacar. Kdo zapomene říct požehnání a při dalším vykonání potřeby si to uvědomí, nemusí říkat požehnání dvakrát. Má-li někdo průjem a ví, že bude muset jít na záchod několikrát, řekne požehnání, až když se domnívá, že to bylo poslední vyprázdnění.
POZNÁMKY k 4. kpt.:
/1/ Zákaz neplatí, je-li si člověk jist, že vydrží nejméně 72 min bez vykonání potřeby. (ŠA HR 92:1) Stejně tak, pokud jde nutkání lehce potlačit. (Tamtéž, 92:7)
/2/ Zadržování moči může vést k natržení kanálků v penisu a znemožnit schopnost rozplozování.
/3/ Otáčet se k východu či západu je nevhodné kvůli Šechíně — B-ží přítomnosti. To platí, i když člověk není na západ od Jeruzaléma. V tom případě by se také neměl otáčet pozadím ve směru Jeruzaléma. (ŠA HR 3:6, MB 3:8)
/4/ Aby se nevzrušil sexuálně.
/5/ Většina autorit uvádí, že to platí pouze tehdy, otírá-li se člověk holou rukou, bez použití toaletního papíru
/6/ Není-li k dispozici voda, lze se očistit jinak, říct Ašer jacar a pak se věnovat svatým věcem, jak vysvětleno v závěru 2. kpt.
