1. Je psáno (Dt 23:14-15): „Své výkaly přikryješ, vždyť Hospodin, tvůj B-h jde s tebou po tvém táboře, ... ať je tedy tvůj tábor svatý, aby On nespatřil u tebe nic mrzkého ...“. Odtud vyvozují naši moudří, požehnané paměti, že kdykoli Hospodin, náš B-h jde s námi, tj. kdykoli se zabýváme svatými věcmi, např. modlitbou, studiem Tóry apod., musí být i místo svaté, takže bychom neměli mít před očima nezakryté výkaly, ani nic neslušného (sexuálně vzrušujícího).
2. Tam, kde jsou nezakryté výkaly, moč nebo něco nelibě páchnoucího, je zakázáno myslet na svaté věci. Je řečeno (Dt 23:14): „Své výkaly přikryješ“. Nalije-li se reviit vody (asi 86 ml, tj. necelý 1 dl) na moč, zákaz se zruší; přitom je lhostejné, zda nejprve byla v nádobě moč a voda se vylila do ní, nebo byla v nádobě nejdřív voda. (Je-li však moč v nádobě určené pro močení, pochopitelně se nalitím vody zákaz nezruší.) Platí: močí se dvakrát — dva reviity, močí se třikrát — tři reviity atd. /1/ I když moč již vsákla do země nebo do oděvu, dokud jeví stopy vlhkosti, je třeba nalít na ni vodu /2/ (Viz kpt. 80, bod 32)
3. Má-li někdo výkaly /3/ na kterékoli části svého těla /4/, byť přikryty oděvem, nesmí vyslovovat svatá slova. Je psáno (Ž 35:10): „Každá kost ve mně říká, Hospodine, kdo je jako Ty“, musí být tedy celé tělo čisté. Některé autority jsou v této věci shovívavější, ale lépe je držet se přísnějšího názoru. Zůstane-li i malá částice výkalu kolem řitního otvoru, souhlasí všichni, že zakrytí je k ničemu, poněvadž výkaly jsou ještě odpornější (Magen Avraham 76:8 hovoří také o hemoroidech. Ve většině opisů je textová chyba, správně se má číst „takový člověk nevyžaduje žádná zvláštní nařízení“.)
4. Máme-li sebemenší pochybnost, zda je místo čisté, musíme celé místo prohlédnout. Je zakázáno modlit se v domě, kde je hniloba, plíseň.
5. Když dítě dosáhne věku, kdy běžně sní pečivo (či vařený pokrm z mouky) v množství olivy — (k´zajit) za tutéž dobu, v níž dospělý sní množství 3 vajec /5/ (Ja´avec stanovuje věk dítěte na jeden rok), je třeba vzdálit se od jeho moči a výkalů. Lépe však je vzdálit se od výkalů i osmidenního dítěte.
6. Při modlitbě se musíme vzdálit od lidských výkalů a moči, i když nevydávají zápach a podobně i od výkalů koček, hyen, krocanů atd. Obecně však výkaly zvířat a ptáků nepáchnou a není nutné vzdalovat se od nich. Musíme se vzdálit od páchnoucích výkalů, zapáchajících mršin a od všeho, co páchne hnilobou, plísní, a také od kurníků. Musíme se vzdálit i od páchnoucí vody — např. v níž se máčí len či plátno. Vzdálenost má být stejná jako vzdálenost od výkalů.
7. Suché, drolící se výkaly jsou považovány za prach, pokud nevydávají zápach. Avšak na zmrzlé výkaly se vztahují všechna výše uvedená pravidla, poněvadž po rozmrznutí se obnoví původní stav. Výkaly schované pod sněhem považujeme za přikryté.
8. Jak daleko se máme vzdálit? /6/ Má-li člověk výkaly za zády, musí ujít 4 lokty od místa, kde už není cítit zápach, a to i v případě, že on sám ho necítí. Pokud výkaly nezapáchají, stačí jít 4 lokty od místa, kde se výkaly nacházejí. Má-li člověk výkaly před očima, musí jít tak daleko, až jsou z jeho dohledu /7/, ať je den či noc. Nacházejí-li se výkaly napravo či nalevo od člověka, má jít stejně daleko, jako by je měl před očima a pak se otočit tak, aby je měl za zády.
9. Najdeme-li výkaly na místě, kde se modlí minjan, chazan musí okamžitě přerušit modlitby, dokud výkaly nejsou odstraněny nebo zakryty. Musí to udělat, i když se nečistota nachází za jeho zády a třebaže on sám je 4 lokty vzdálen od místa, kde již není cítit zápach. Ani jeden z členů nesmí být na dosah zápachu, jinak je zakázáno naslouchat modlitbám i věnovat pozornost tomu, co říká chazan.
10. Jestliže někdo již skončil modlitbu a poté objeví výkaly /8/ tam, kde se modlil, pak: A/ byl-li důvod předpokládat, že na tom místě může být nečistota, pak se člověk hrubě provinil, když místo předem nezkontroloval a musí zopakovat Šmone esre. Modlitba byla ustavena namísto oběti a Př (21:27) praví: „Oběť bezbožných je ohavností“. Rovněž musí zopakovat Šma, neboť číst Šma je B-ží příkaz. Vynechá však průvodní požehnání před a po Šma. Nemusí opakovat (jakékoli) požehnání ani Birkat ha-mazon, pokud je na tom místě říkal /9/. B/ Jestliže nebyl důvod k podezření, že se na místě modlitby nacházejí výkaly, člověk se neprovinil nedbalostí a nemusí modlitbu opakovat. Objeví-li někdo moč na místě, kde se předtím modlil, pak i když je to místo, kde se dala moč předpokládat, nemusí modlitbu opakovat. /10/
11. Když někdo vypustí větry, má zakázáno pokračovat v modlitbě, dokud se zápach nerozptýlí. Podobně také počká, jestliže jeho soused vypustil plyny. Ale studuje-li Tóru, nemusí přerušovat studium, když jeho soused vypustí plyny.
12. Při modlitbě máme dodržet vzdálenost od záchodu, i když je za zdí a nejsou v něm výkaly. Sedadlo s otvorem, pod nímž je nádoba k vykonání potřeby, se považuje za záchod, i když se nádoba odstraní a otvor zakryje. Sedadlo se musí odnést z místnosti, nebo celé zakrýt. Avšak je-li sedadlo primárně určeno k sezení a je pro ten účel pokryto poduškou, a jen příležitostně se po odstranění podušky využívá k vykonání potřeby (a poté je opět poduškou zakryto), takové sedadlo se nepovažuje za záchod.
13. Nočník z hlíny či dřeva, třebaže je čistý a nevydává zápach, se považuje za záchod, i když do něj nalijeme vodu anebo jej obrátíme dnem vzhůru či jej schováme pod postel. Musí být odnesen, nebo zcela zakryt. /11/ Nočník z kovu či skla se nemusí odstranit, je-li důkladně vymyt a nezapáchá. Prasata často ryjí ve výkalech, jejich rypák se považuje za záchodovou mísu, i když prase třeba právě vyběhlo z řeky. Mytím se status nezmění.
14. Je zakázáno mluvit či přemýšlet o svatých věcech v lázni. /12/ Zakazuje se i vyslovit tam (jakož i v uličkách lásky) kterékoli jméno, jímž je nazýván Svatý, budiž požehnán, a to i v jiné řeči než hebrejština, např. got v jidiš, boga v polštině. Nesmíme tu ani pozdravit druhého výrazem šalom, poněvadž Šalom je jedno z B-žích jmen, jak uvádí Sd (6:24): „A nazval jej: Hospodin je pokoj“. Některé autority tvrdí, že jmenuje-li se někdo Šalom, nesmí být na takovém místě oslovován jménem. Jiné autority to dovolují, protože tu není žádná souvislost s B-hem, účelem je pouze oslovit druhého člověka. Bohabojní se však budou řídit přísnějším názorem.
15. Je zakázáno pronášet slova Tóry či modlit se v blízkosti „nahoty“ (genitálií), ať vlastní či jiné osoby, byť to byl malý chlapec nebo děvčátko. Dovoleno je to pouze při brit mila. /13/ Nestačí zavřít oči a nedívat se, má-li to člověk před očima, musí se odvrátit tváří i celým tělem.
16. Za nahotu se považuje, je-li část ženského těla, jež bývá obvykle zakrytá /14/, odhalena na šířku dlaně, tj. 4 palce, a také (i částečně) odkryté vlasy vdané ženy /15/, bez ohledu na to, zda je to žena vlastní či cizí. Ovšem jsou-li ženy pouze mezi sebou, nepovažuje se to za nahotu. Ženský zpěv je také pokládán za nahotu (např. při čtení Šma apod.). Ale pokud muž zpěv slyší a nemůže zpívající ženu zastavit, nesmí kvůli tomu přerušit Šma, Šmone esre ani studium Tóry. Musí tím víc upřít pozornost ke svatým věcem a zpěvu si nevšímat.
17. Jestliže srdce může „vidět vlastní nahotu“, i zakrytou — např. muž má na sobě volný oděv bez pásku, řemínku či vůbec předělu mezi srdcem a genitáliemi — je zakázáno modlit se. /16/ Muž by se měl přepásat nebo stáhnout si kalhoty páskem, anebo aspoň složit paže tak, aby horní a dolní část jeho těla byly odděleny. Žena to dělat nemusí.
POZNÁMKY k 5. kpt.:
/1/ MB (77:2) uvádí, že jeden reviit vody může zneškodnit i vícero močení.
/2/ (Tamtéž) V tomto případě reviit vody není nutný. O šabatu se zakazuje vylít vodu na oděv kvůli smytí moči. (MŠ 2)
/3/ Totéž platí pro ejakulát semene. (ŠA HR 76:4)
/4/ Má-li někdo výkaly na oděvu, je zakázáno se modlit, zákaz však nemusí být dodržen, jestliže exkrement zanechal jen skvrny, ale nezapáchá.
/5/ Toto pravidlo vychází ze zásady, že není povinností vzdálit se od výkalů kojence. Víme-li tedy určitě, že dítě je kojenec, můžeme se řídit mírnějším stanoviskem; naopak, je-li zcela jasné, že dítě kojenec není, řídíme se názorem přísnějším.
/6/ Totéž platí pro moč, pokud se na ni nevylije voda.
/7/ Je-li člověk v jiné místnosti než výkaly, nemusí se vzdálit až tam, kde není zápach cítit. Otočí se stranou, aby je neviděl. (MS 7)
/8/ Týká se lidských výkalů v menší vzdálenosti, než uvádí předchozí odstavec. (MS 8)
/9/ MB (185:7) vyžaduje v podobném případě zopakovat i požehnání před a po Šma, a také Birkat ha-mazon.
/10/ Pokud člověk věděl o přítomnosti moči na daném místě a přesto se tam modlil, musí modlitbu opakovat.
/11/ V dnešní době se ustanovení týká dětského nočníku. Musí se vynést z pokoje nebo zakrýt, pak se smíme v pokoji modlit.
/12/ ŠA (85:2) také zakazuje citovat v lázni halachické odkazy. Avšak smí se to v případě, kdy tím člověk chce uchránit bližního před porušením zákazu.
/13/ MA (76:7,8) uvádí názory, které dovolují vyslovovat svatá slova v přítomnosti „nahoty“ chlapce mladšího než 9 let a dívky mladší než 3 roky.
/14/ Za nahotu se považuje, jsou-li ženské nohy odhaleny na šířku dlaně (ŠA HR 75:1), podobně nutno dát pozor na přítomnost kojící ženy, i vlastní manželky.
/15/ Ježto v současnosti se u vdaných žen rozšířil zvyk nezahalovat si vlasy, některé autority nepovažují ženské vlasy za „nahotu“ a dovolují v jejich přítomnosti modlit se i studovat Tóru. Nutno poznamenat, že ani tyto autority neschvalují zvyk chodit bez zahalení vlasů.
/16/ ŠA HR (74:6) také zakazuje modlit se, dotýkají-li se genitálie jiné části těla.
