pátek 13. července 2012

KŠA, Kapitola 3., Cudnost, uměřenost oděvu

1. Je psáno (Mi 6:8): „Abys pokorně chodil se svým B-hem“. Žid by se tedy měl vždy chovat skromně a cudně. Když si obléká nebo svléká košili či jiné spodní prádlo, neměl by ukazovat své tělo odhalené, ale měl by prádlo oblékat či svlékat v posteli přikrytý. Neměl by si říkat: „Jsem úplně sám, ve svém pokoji, potmě, kdo mě může vidět?“, neboť Svatý, budiž požehnán, svou slávou naplňuje celý svět a tma je jako světlo pro Něj. Cudností a studem projevujeme svou pokoru před Ním, budiž požehnáno Jeho jméno.

2. Nesmíme se řídit mravy pohanů a modlářů, ani chtít se jim podobat oděvem, účesem apod. Je psáno (Lv 20:23): „Nechoďte v ustanoveních národu“ a znovu v Lv (18:3): „V ustanoveních jejich nechoďte“ a také v Dt (12:30): „Vystříhej se, abys neuvázl v osidle, jda za nimi“. Nesmíme se oblékat způsobem, který je pro ně symbolem honosnosti, do šatu, jejž nosí knížata. /1/ V Talmudu (Sanhedrin 74a) se říká, že Žid se nemá podobat pohanům a modlářům ani způsobem zavazování tkaniček u bot, a zavazují-li si oni boty tak a Židé jinak, nebo nosí-li oni červené tkaničky a Židé černé (černá symbolizuje pokoru, skromnost, uměřenost), nesmí Žid změnit ani uzel či barvu tkaniček, aby je nenapodoboval. Z tohoto talmudického příkladu si každý může odvodit, jak se chovat, aby to odpovídalo okolnostem i jeho postavení. Žid nemá svým oděvem projevovat okázalost a vypínavost, ale skromnost a uměřenost. Sifra nás učí: „Nesmíme říkat — oni se oblékají do purpuru, obleču si tedy purpur; oni chodí ve zbroji, tedy i já vyjdu ve zbroji — to je projev pýchy a okázalosti, vlastností Židů je skromnost, pokora, uměřenost, nikoli nadutost. Žid by se měl vyvarovat všech jejich zvyků, připomínajících nějak modlářství. Neměl by se vyholovat /2/ ani naopak nosit dlouhé vlasy podle jejich módy. Měl by se od nich lišit oblečením, způsobem mluvy, veškerým konáním tak, jako se liší věděním a vírou. Jak je řečeno v Lv (20:26): „Oddělil jsem vás od jiných národů“.
3. Neměli bychom nosit oblečení nákladné, protože to vede k pýše, ani příliš levné a ošumělé, abychom nebyli druhým k smíchu. Měli bychom se oblékat čistě a do šatů průměrné ceny. Talmud (Šabat 129a) říká: „Člověk by měl prodat třeba trám ze svého krovu, aby si mohl koupit boty“.

4. Tóra klade větší důraz na pravou ruku, která provádí určité B-ží příkazy, např. při oběti kněz namáčí prst pravé ruky do krve a sedmkrát jí stříkne na oltář (Lv 4:6, Zeb. 24a-b), palec pravé ruky a pravé nohy Aharona a jeho synů při posvěcení Chrámu (Lv 8:23-24), při obřadu chalica. Při oblékání dáváme tedy přednost pravé ruce či noze. Při svlékání a zouvání však začínáme vždy levou. Při zavazování (tkaniček a pod.) začneme levou, protože na levou ruku se váže tefilin. Máme-li tedy boty s tkaničkami, obujeme botu nejdřív na pravou nohu bez zavázání, pak na levou, zavážeme její tkaničku a potom teprve zavážeme tkaničku pravé boty. Podobně budeme postupovat u jiných částí oděvu. /3/

5. Dbáme na to, abychom si neoblékali dva kusy oděvu současně, může to způsobit obtíže paměti.

6. Muž by neměl ujít víc než 4 lokty ani říci jediné svaté slovo s nepokrytou hlavou. I malé děti by se měly vést k tomu, chodit s hlavou pokrytou, aby v sobě vypěstovaly bázeň před B-hem. Talmud (Šab. 156b) uvádí o rb. Nachmanu bar Jicchak: „Astrolog řekl matce rabiho Nachmana bar Jicchak — Tvému synovi je určeno, že se stane zlodějem. — Matka nedovolila, aby synek chodil prostovlasý; říkala mu — Pokryj si hlavu, abys měl bázeň před B-hem.“

7. Je zakázáno chodit nadutě vzpřímený, s nataženým krkem, jak je psáno v Iz (3:16): „a chodí s vytaženým krkem“.Avšak člověk nemá chodit ani s hlavou skloněnou; měl by držet hlavu tak, aby mohl vidět, kdo je před ním, i sledovat své kroky. Ze způsobu chůze můžeme uhodnout, zda člověk je inteligentní a moudrý, nebo hlupák a neotesanec. Šlomo (Šalomoun) praví ve své moudrosti (Kaz. 10:3): „Blázen cestou jde, rozum mu chybí, a říká každému, že je blázen“

8. Muž by neměl chodit uprostřed mezi dvěma ženami. Podobně by neměl jít mezi dvěma psy či dvěma prasaty; dva lidé by neměli nechat jít mezi sebou psa či prase.


POZNÁMKY k 3. kpt.:

Josef Karo (1488-1575) — jeho Šulchan aruch, kodex rabínského judaismu, vychází z Arbaa turim, základem jsou tři prameny:
— Rambam (rb. Moše ben Maimon — Maimonides, 1135-1204)
— Rif (rb. Jicchak Alfasi, 1013-1103)
— Roš (rb. Ašer ben Jechiel, 1250-1327)

/1/ Josef Karo v ŠA, Jore dea (178) dovoluje Židům, zastávajícím významnou státní funkci, přizpůsobit se svým oděvem pohanům.

/2/ Lv (19:27) zakazuje holení břitvou. Zde uvedený zákaz zakazuje veškeré holení jakožto pohanský zvyk.

/3/ MB (2:6) uvádí, že zavazovat nejdříve levou se týká pouze bot, ale ne oděvu.