1. Když člověk vstane ráno z postele, aby sloužil Ha-Kadoš Baruch Hu, je jako nově narozený. Musí se tedy na bohoslužbu připravit umytím rukou z nádoby tak, jako si kněží denně před bohoslužbou myli ruce z nádrže na nádvoří Chrámu. Mytí rukou se opírá o verš Ž (26:6-7): „Umývám si ruce v nevinnosti, chodím kolem Tvého oltáře, Hospodine, abych Tě nahlas chválil“. Další důvod ranního mytí uvádějí kabalisté (Zohar, citováno v Bet Josef): Když člověk spí, svatý duch se z jeho těla vzdálí a vstoupí do něj nečistý duch. Po probuzení nečistý duch odejde z celého těla kromě prstů, a z těch vystoupí až poté, co si člověk třikrát vyleje vodu na obě ruce, střídavě na pravou a levou. Není dovoleno ujít bez umytí rukou víc než 4 amot (lokty, cca 2 m), vyjma v případě nutnosti. /1/
2. První kus oděvu, který si muž obléká, je talit katan (malý čtyřcípý oděv, známý také jako arbaa kanfot), neboť muž nemá ujít víc než 4 lokty bez cicit. Neřekne však příslušné požehnání, poněvadž si dosud neumyl ruce. /2/
3. Jak se provádí ranní rituální mytí rukou? Uchopíme hrnek s vodou do pravé ruky, přendáme do levé a nalijeme trochu vody na pravou ruku. Pak vezmeme hrnek do pravé ruky a polijeme levou ruku. Tento postup zopakujeme třikrát. Nejlépe je nalít vodu na ruce až po zápěstí, ale v případě nouze postačí, namočí-li se prsty rukou. Z úcty k B-hu si umyjeme i obličej, neboť je psáno (Gn 9:6): „K obrazu svému učinil B-h člověka“. Vypláchneme si také ústa, protože B-ží jméno můžeme vyslovit až po umytí, zcela čistí. Potom si dobře osušíme ruce i tvář.
4. Ruce si myjeme pouze do nádoby, použitá voda nesmí mít žádné další využití, protože v ní utkvěl nečistý duch. Vylijeme ji na místo, kudy lidé běžně nechodí.
5. Před umytím rukou by se člověk neměl dotýkat úst, nosu, očí, uší či dolních otvorů těla; ani místa, z něhož teče krev, a ani jídla /3/, neboť na rukou dosud ulpívá nečistý duch a mohl by uškodit. /4/
6. Správně se ranní mytí rukou provádí nalitím vody z nádoby, tedy úsilím člověka /5/; a stejně se provádí i mytí rukou před jídlem (viz kpt. 40). Není-li to možné, smí si člověk umýt ruce jakýmkoli způsobem a jakoukoli vodou, i získanou bez lidského úsilí — i po takovém mytí smíme říct požehnání Al netilat jadajim. Pokud je nablízku řeka, ponoříme třikrát ruce do ní, totéž lze i do sněhu. Jestliže voda není dostupná v žádné podobě, člověk si ruce o něco otře a řekne požehnání Al nekiat jadajim (nekiat — očištění, namísto netilat — umytí). To dostačuje k tomu, aby se mohl modlit. Když později najde vodu i vhodnou nádobu, umyje si ruce náležitým způsobem, ale už neřekne požehnání.
7. Ž 103:1 říká: „Žehnej, má duše,Hospodinu a všechny mé vnitřnosti Jeho svatému jménu“. Máme-li dobrořečit Jeho svatému jménu i svými útrobami, nemůžeme se modlit dřív, než vypudíme z těla nečistotu. Poněvadž ráno vždy musíme vykonat velkou či aspoň malou potřebu, neřekneme požehnání nad mytím rukou hned, ale až po vykonání potřeby /6/, kdy si znovu umyjeme ruce a řekneme požehnání Al netilat jadajim a Ašer jacar, a pak pokračujeme dalšími požehnáními podle siduru — nad Tórou a Elokaj nešama. /7/
8. Jestliže někdo:
A/ vstane v noci, umyje si ruce a zůstane vzhůru až do rána
B/ vstane v noci, umyje si ruce a ještě za noci jde znovu spát
C/ spí během dne po dobu 60 dechů (přibližně půl hodiny) /8/
D/ zůstane vzhůru celou noc, aniž by spal 60 dechů
je pochybnost, zda si ruce má umýt, nebo ne. Měl by si tedy umýt ruce třikrát, střídavě pravou a levou, jak popsáno v b. 3, ale bez požehnání. /9/
9. V následujících případech si člověk musí umýt ruce vodou:
— při probuzení ze spánku /10/
— po použití záchodu /11, 12/
— po odchodu z lázně /11, 12/
— když si stříhal nehty či vlasy /12/
— když si zouval boty /13/
— po sexuálním styku /10/
— když se dotkl obtížného hmyzu (vší) /10/
— když prohlížel svůj oděv, zda v něm nejsou vši, i kdyby se nedotkl ani jedné /12/
— když se škrábal ve vlasech /13/
— když se dotkl těch částí těla, jež bývají obvykle zakryté /12/
— když odchází ze hřbitova /12/
— když šel v pohřebním průvodu či vyšel z domu, v němž leží mrtvola /12/
— když přišel do styku s krví /12/
POZNÁMKY k 2. kpt.:
Zohar (Záře) — stěžejní kabalistické dílo. Poprvé je publikoval Moše z Leonu (1250-1305), autorství připisoval tanaitovi Šimonu ben Jochajovi (2. st.), který se po 14 let skrýval v jeskyni i se svým synem Eleazarem, aby unikl krutému pronásledování římského císaře Hadriána. Nejasnosti kolem autorství, vzniku díla i jeho jazyka jsou dodnes předmětem zkoumání. Obsahem díla je mystický komentář k Tóře (důraz klade zejména na knihu Berešit — Genesis) a další samostatná pojednání. Česky Kniha jasu.
/1/ To platí i tehdy, když člověk je vzhůru a leží v posteli. (MB 1:2)
/2/ Kdo bere na sebe také talit gadol, měl by do požehnání nad ním zahrnout i talit katan (cicit). Kdo nemá na sobě talit gadol, smí požehnání nad cicit říct spolu s ostatními ranními požehnáními — měl by přitom uchopit cicit a políbit je. (Viz kpt. 9, b. 9)
/3/ Zejména ženy musejí být opatrné, protože většinou ony připravují jídlo. Je třeba dát pozor i na děti, nedovolit jim, aby se dotkly jídla před umytím rukou. (ŠA HR II 4:2, MB 4:10)
/4/ Nutno také dbát, aby se člověk před umytím rukou nedotýkal ani oděvu.
/5/ Voda z kohoutku = jen první výtrysk vody po otevření kohoutku se považuje za získaný „úsilím člověka“.
/6/ Kdo nemůže vykonat velkou potřebu hned po probuzení, jen se vymočí (MB 6:9)
/7/ Pokud jde o pořadí ranních požehnání, panují různé zvyky. Většina autorit preferuje, aby po Ašer jacar následovalo Elokaj, nešama.
/8/ Jsou různé názory, pokud jde o délku denního spánku: podle některých autorit je to 3 hodiny, podle jiných 3 minuty. Nejlépe je umýt si ruce po každém, i sebekratším denním spánku. Není však třeba dodržet pravidlo o ujití 4 loktů.
/9/ Podle některých názorů ten, kdo je vzhůru celou noc, má říci požehnání. Je zvykem říct požehnání po použití záchodu nebo po umytí z doteku těch částí těla, jež jsou obvykle zakryté.
/10/ Požadavek umýt si ruce vodou má tu dva důvody — nečistý duch a hygiena. Je zakázáno říkat požehnání či studovat Tóru dříve, než si umyjeme ruce.
/11/ Kvůli nečistému duchu je nutno si umýt ruce vždy, když vstoupíme do těchto místností, bez ohledu na to, zda jsme vykonali potřebu či se koupali. (MB 4:40)
/12/ V tomto případě je povinnost mytí rukou stanovena kvůli nečistému duchu. I když není možné umýt si ruce tak, jak popsáno v b. 3, člověk smí říkat požehnání či studovat Tóru. Někdy se uvádí, že toto platí i po dotyku částí těla obvykle zakrytých nebo čehokoli, po čem se vyžaduje umytí rukou. Není-li k dispozici voda, očistíme si ruce tak, jak popsáno v b. 6.
/13/ Toto mytí je z důvodu čistoty. Není-li k dispozici voda, člověk si očistí ruce tak, jak popisuje b. 6, avšak dokud si ruce neočistí, nesmí říkat požehnání či studovat Tóru.
