1. „Hospodina stále před oči si stavím“ (Ž 16:8), to je hlavní princip Tóry a základní pravidlo bohabojného života. V královských komnatách a v přítomnosti královského majestátu se člověk jistě bude chovat i hovořit jinak, než se chová a mluví doma, jen v kruhu své rodiny a blízkých. Před panovníkem zajisté pečlivě zvážíme každé slovo i krok, aby naše chování a projev byly co možná bezvadné, slušné, vhodné. Oč více budeme vážit své jednání i slova, když si uvědomíme, že vznešený Pán, Svatý, budiž požehnán, Ten, jehož „sláva naplňuje svět“ (Iz. 6:3) nás stále vidí a sleduje všechno, co děláme! Je psáno (Jr. 23:24): „Může se kdo ukrýt v skrýších, abych já ho neviděl? praví Pán. Což nenaplňuji nebe i zemi?“ Jestliže to budeme mít stále na mysli, prostoupí nás úcta a pokora; a bázeň před B-hem nám nedovolí dělat nic špatného.
2. Měli bychom si uvědomit B-ží přítomnost už v posteli a hned po probuzení si připomenout, že naše duše, kterou jsme odevzdali B-hu unavenou a slabou, se nám díky Jeho láskyplné dobrotě vrátila zpět odpočinutá a obnovená, takže můžeme opět sloužit B-hu z celé své síly po celý den. Neboť toto je smyslem existence člověka. Je řečeno (Pl. 3:23): „Obnovují se každého rána; Tvá věrnost je převeliká.“ To znamená, že každého rána je člověk jako nově narozená bytost; a za to musí B-hu, budiž požehnán, děkovat z celého srdce. /1/ Ještě vleže na posteli by měl říci „Mode ani lefanejcha, melech chaj vekajam, šehechezarta bi nišmati bechemla, raba emunatecha.“ (Děkuji Ti, živý a věčný Králi, který jsi milostivě obnovil mou duši ve mně; veliká je Tvá věrnost.) To je dovoleno říci ještě před očištěním rukou, protože toto poděkování neobsahuje žádné z B-žích jmen. Je nutno udělat malou pauzu mezi „bechemla — milostivě“ a „raba — veliká“.
3. Jehuda ben Tema řekl: „Buď troufalý jako leopard, rychlý jako orel, svižný jako jelen a silný jako lev, když plníš vůli svého Otce v nebesích.“ (Avot 5:23) „Troufalý jako leopard“ znamená, že člověk se nemá stydět uctívat B-ha před lidmi, kteří se mu kvůli tomu vysmívají. „Rychlý jako orel“ se vztahuje k našemu zraku — člověk má rychle zavřít oči, aby se nedíval na něco zlého, neboť pohled je počátkem hříchu: oči uvidí, srdce zatouží a údy to vykonají. „Svižný jako jelen“ odkazuje k našim nohám — mají hbitě běžet tam, kde lze vykonat něco dobrého. „Silný jako lev“ se týká našeho srdce, neboť vroucí modlitba pramení ze srdce. Z toho se učíme, že máme své srdce dát do služby B-hu, přemáhat jecer ha-ra (zlý pud) a zvítězit nad ním, jako když zápasník s veškerým nasazením pošle k zemi svého soupeře.
4. Silný jako lev tedy člověk vstane z postele, aby byl připraven sloužit B-hu dřív, než ho jecer ha-ra začne přesvědčovat, ať ještě nevstává. V zimě zlý pud člověku podsouvá „proč vstávat tak brzo, když je taková zima?“ a v létě „přece bys už nevstával, když jsi spal tak krátce?“ Podobných argumentů nabídne spoustu, neboť jecer ha-ra ví velmi dobře, jakou lstí odradit člověka od vstávání. Kdo má v úctě a bázni slovo B-ží, musí zlý pud přemoci a neposlouchat ho. I když je těžké vstát kvůli únavě, tělesné ochablosti či lenosti, člověk si musí uvědomit, co je jeho účelem — naplňovat vůli Svatého, budiž požehnán. Kdyby měl uzavřít výnosnou obchodní transakci, inkasovat dluh či zachránit svůj majetek před ztrátou — např. před požárem — jistě by nelenil a rychle vstal. Stejně tak, bude-li povolán ke králi, vypraví se k němu bez průtahů, ať už z obavy před trestem nebo proto, že chce dojít přízně v jeho očích. Oč dychtivěji musí tedy člověk vstát, je-li volán ke službě Králi nejvyššímu, Svatému, budiž požehnán! Když si zkusíte čtyřikrát či pětkrát vstát brzy, pak už vám vstávání nebude dělat potíže, protože „kdo se vynasnaží konat správně, tomu je (z nebes) pomoženo“ (Joma, 38b).
5. Je-li muž schopen vstát brzy, je chvályhodné vstát o půlnoci /2/ a říkat Tikun chacot. „Vstaň, křič v noci, na počátku hlídek“, je psáno v Pl 2:19; máme truchlit nad zničením Chrámu, neboť i B-h truchlí o tomto čase, jak čteme v Jr 25:30: „Hospodin bude řvát z výšiny, ze svého svatého příbytku vydá svůj hlas, bude řvát mocně ze svého obydlí“. Tehdy B-h řekne: „Jaké hořeje to pro mé děti, že kvůli jejich zkaženosti jsem zničil Svůj dům, spálil Svůj Chrám a vyhnal je mezi národy.“ (Berachot 3a) Kdo není schopen vstát o půlnoci, má se snažit vstát aspoň před úsvitem — „vzbudím svítání“, říká král David (Ž 57: 9), tj. já vzbudím svítání, nikoliv ono mne. Tikun chacot lze říkat i po půlnoci. Potom by se měl muž — podle svých schopností — věnovat toraickému studiu. Studium Mišny má přednost před ostatním (jím si získáváme duchovní zásluhy. V hebrejštině jsou slova „mišna“ a „nešama - duše“ tvořena týmiž písmeny). Kdo není učencem, může číst žalmy, maamadot, nebo něco z musaru (etických textů). /3/ Přitom méně, ale s plnou oddaností se považuje za lepší, než více, avšak bez vnitřního zaujetí. Rabi Chija učil (Tamid 32b): „S tím, kdo studuje Tóru v noci, je Boží přítomnost, stojí naproti němu.“ Verš Ejcha (2:19) říká: „Vstaň, křič v noci, na počátku hlídek; vylej své srdce jako vodu před tváří Pána“, tj. Boží přítomnost je před námi. Naši moudří (Zohar, Díl 1, 136 )také učí: „Kdo studuje Tóru v noci, je zván služebníkem B-žím, neboť je psáno (Ž 134:1): „Všichni Hospodinovi služebníci, kteří stáváte v domě Hospodinově každé noci“. Jsou-li noci krátké a není možné vstát tak brzy, měl by člověk vstát aspoň tak, aby měl čas přichystat se k cestě do synagogy a modlit se tam v minjanu.
6. Lidé běžně neznají zpaměti žalmy a další části Pentateuchu, Proroky a svaté Spisy (Tanach), proto by je neměl říkat zpaměti ani ten, kdo je zná dobře. /4/ Slepý člověk však smí říkat zpaměti kteroukoli část Tóry.
7. Mělo by se vynechat B-ží jméno v závěrečném požehnání po čtení maamadot — tedy říci pouze: „Budiž požehnaný, Jenž slyšíš modlitby“.
POZNÁMKY k 1. kpt.:
Tikun chacot (chacot — polovina, tj. polovina noci) — půlnoční modlitba. V nočním tichu sedí zbožný Žid na nízké stoličce jako truchlící, čte tikun chacot a naříká nad zničením Chrámu, rozptýlením Izraele mezi národy a nad galutem.
Maamadot — forma modliteb, zahrnující výběr z Písma a Talmudu, uspořádaný pro každý den týdne Stvoření. Zbožní Židé z něj obvykle čtou po ranní modlitbě. Bývá v mnoha modlitebních knížkách pod uvedeným názvem.
/1/ Kdo to necítí spontánně a přirozeně, ať rozjímá tak dlouho, dokud v sobě tyto pocity nevzbudí (ŠA HR II-1:4)
/2/ Podle MB (1:9) by se Tikun chacot měl říkat krátce před půlnocí, aby se od půlnoci mohl muž věnovat studiu Tóry
/3/ (Tamtéž) — Ten, kdo se zabývá kabalistickým učením, využije tento čas ke studiu kabaly
/4/ MB (49:6) dovoluje říkat žalmy zpaměti, pokud jsou míněny jako modlitba, ne jako studium.
Baer Hetev (49:1) dovoluje říkat žalmy zpaměti tomu, kdo je v nich velmi dobře obeznalý. Některé autority rozšiřují dovolení i na další části Bible. Avšak většina autorit zakazuje říkat zpaměti jakékoli biblické verše, i ty, jež jsou všeobecně známé.
