K porozumění systému halachy, židovských náboženských pravidel, není snadná cesta. Složitý systém příkazů, zákazů, varování a doporučení a jejich možných návazností, kolizí a souběhů, při jehož studiu je třeba se obeznámit s prameny z různých období a míst, psaných různým jazykem a stylem, a neztratit přitom kontakt s potřebami praktického života – to může i pro nadaného studenta představovat úkol na celý život. Halacha je však současně soubor závazných pravidel pro každého bohabojného a Boha milujícího žida – bez ohledu na jeho nadání a profesi. Jak se může člověk, nesoucí na svých ramenou jho Tóry a současně i odpovědnost za obživu sebe, své rodiny a své obce, věnovat ještě takto rozsáhlému studiu?
Tuto obtíž si uvědomovali mnozí učenci ve všech dobách a snažili se všemožně podat pomocnou ruku každému, kdo se upřímně snaží přiblížit k poznání a lepšímu naplňování úkolu, který obdržel od svého Stvořitele. Jedním, který vyniká z řady ostatních, byl rabi Šlomo Ganzfried, vynikající znalec halachy a praktik, předseda rabínského soudu v Užhorodu v letech 5609–5646 (1849–1886).
Své dílo nazval Zkrácený Šulchan aruch, což má odkazovat na Šulchan aruch (doslova „Prostřený stůl“), stěžejní halachický korpus židovské tradice, který sepsal asi o 300 let dříve rabi Josef Karo a vzápětí doplnil poznámkami rabi Moše Isserles. Kniha rabi Ganzfrieda však není pouhým výběrem z „velkého“ Šulchan aruchu; odkaz v názvu má vyjadřovat spíše respekt k dílu těchto stěží překonatelných velikánů. Upozorňuje, že se nejedná o žádné „novátorství“, ale pouze nové podání tradičních hodnot novou metodou. Může také čtenáře navést, kde hledat další a podrobnější rozbory probíraných pravidel; tomu napomáhá i podobná struktura probíraných témat, jako je ve Šulchan aruchu. A poznámka, že jde o „zkrácené“ dílo má udržet i čtenáře, který si je důkladně osvojí ve skromnosti a pokoře: Napil ses poznání z dobré studny, ale jsou tu ještě jezera, řeky, moře …
V duchu základní myšlenky vytvořit praktickou příručku opouští rabi Ganzfried jednu ze základních metod Šulchan aruchu, tedy předestřít ke každému tématu všechny halachicky relevantní názory. Namísto toho se zpravidla omezuje na jednu radu – tu nejobecněji použitelnou. Tento přístup ochuzuje halachu o důležitý rozměr, ale současně nám dává do ruky neocenitelnou pomůcku. Začátečník ve studiu halachy má možnost se nejprve obeznámit s její základní kostrou, která ho bezpečně provede úskalími praktického života, a může se pak s klidnější duší věnovat prohlubování svých znalostí a objevování jejích skrytých půvabů. Pokročilejšímu studentovi umožní během studia neztratit nit uvažování, nebo ji znovu nalézt, když by se byl ztratil v bludišti pramenů, komentářů a komentářů ke komentářům. A dokonce i profesionál ocení spolehlivou a přehlednou příručku, která mu může být nástrojem a měřítkem pro kontrolu závěrů, ke kterým dospěl, a ke které se může s důvěrou obrátit, když potřebuje rychle najít či ověřit odpověď z oblasti, která třeba není momentálně v centru jeho pozornosti.
Snad i proto se dostalo Kicur šulchan aruchu přijetí, které je v oblasti halachické literatury dosti neobvyklé. Většina děl, zabývajících se praktickou, aplikovanou halachou, po nějaké době zastarává, protože společenský a technický vývoj přináší nové a nové otázky, na které ve starší literatuře nenajdeme odpovědi. Knihy popisující „surovou“ materii halachy a ponechávající více prostoru interpretům a aplikacím zase zůstávají ve stínu Šulchan aruchu a jeho komentátorů. Kicur šulchan aruch by měl trpět oběma těmito nedostatky – přesto zůstává na výsluní popularity již více než sto let a nezdá se, že by zájem o něj utichal. Nová a nová vydání a stále narůstající seznam jazyků, do nichž byl přeložen, o tom vydávají neklamné svědectví. Je potěšitelné, že si nachází cestu i k českému čtenáři, a věřím, že si ve studovnách a knihovničkách najde své čestné místo ne jako náhražka za dosud nepřeložený Šulchan aruch, ale jako jeho souputník a užitečný doplněk
V Brně, 13. tamuzu 5771
Šlomo Kučera
