1. Jestliže člověk řekne požehnání nad chlebem bez úmyslu jíst více, než si přichystal — např. koupil bochník chleba nebo kynuté pečivo v domnění, že to bude stačit, ale pak dostal chuť na víc a poslal někoho, aby totéž ještě přikoupil — pak, i když před ním bude ještě něco z toho, co koupil původně, musí nad přineseným chlebem zopakovat požehnání Ha-moci, protože změnil svůj úmysl. Avšak pokud má chleba doma, ukrojil si krajíc v domnění, že to bude stačit, ale pak dostal ještě chuť a ukrojil si další krajíc, nemusí opakovat Ha-moci, ani když z původního chleba nic nezbylo. Nepovažuje se to za změnu úmyslu, ježto tak se to běžně dělává.
2. Když někdo řekl požehnání nad ovocem a potom je mu předloženo další ovoce, platí: jestliže ve chvíli, kdy říkal požehnání, měl úmysl pojmout do něj veškeré ovoce, které se před ním objeví, pak požehnání nad dalším ovocem nemusí opakovat, ani když z původního ovoce nic nezbylo, ani když přinesené ovoce není téhož druhu jako první — pokud mu ovšem přísluší stejné požehnání. Jestliže ale změnil svůj úmysl, tj. jeho původním úmyslem bylo sníst jen to, co je před ním, pak i kdyby další donesené ovoce bylo téhož druhu jako první a něco z původního ještě zbylo, člověk musí nad dalším předloženým ovocem znovu říci požehnání.
3. Jestliže neměl žádný určitý úmysl a ve chvíli, kdy mu bylo předloženo další ovoce, nic z původního ovoce nezbylo, musí říci nové požehnání. /1/ Pokud ale něco z původního ovoce zůstalo, narazíme na nevyřešený halachický problém, zda se nad přineseným ovocem musí či nemusí říci požehnání. Nejlépe je tedy mít při požehnání úmysl obsáhnout veškeré ovoce, které by se mohlo před námi vyskytnout. Kdyby na to člověk nemyslel a řekl požehnání bez určitého úmyslu, nemohl by pak sníst víc, než bylo původně předloženo, protože je pochybnost, zda se má či nemá požehnání opakovat.
4. Je-li dodatečně přinesené ovoce vyššího druhu než původně předložené a člověk je má raději než to původní, anebo patří-li donesené ovoce k sedmi druhům, požehnání se musí zopakovat, i když něco z původního ovoce je stále na stole, poněvadž požehnání pronesené nad nižším druhem nemůže zahrnout vyšší druh; to je možno jen tehdy, máme-li již při požehnání takový úmysl (viz kpt. 50, b. 11).
5. Kdo řekl požehnání nad pivem se záměrem obsáhnout vše, co bude později předloženo a čemu přísluší požehnání Še-ha-kol, nemusí opakovat požehnání, je-li později přinesena ryba. Ovšem pokud při prvním požehnání neměl určitý úmysl, musí nad rybou říci opět požehnání. Neplatí tu pravidla jako u ovoce, kdy jablka a ořechy jsou sice různé druhy ovoce, ale v téže základní kategorii. Naproti tomu ryba a pivo jsou dvě odlišné kategorie — jedno pokrm, druhé nápoj — a požehnání nad jedním tedy nemůže pojmout i druhé, pokud obě nejsou na stole ve chvíli, kdy se říká požehnání, anebo pokud nemá člověk jasný úmysl zahrnout je do požehnání.
6. To, co bylo uvedeno, platí pouze tehdy, když člověk jedl své vlastní jídlo. Bude-li hostem, požehnáním pro jeden typ jídla pokryje vše, co bude předloženo později, i kdyby nezbylo nic z toho, nad čím se původně požehnání řeklo. Vše závisí na hostitelově záměru. Ovšem ten, kdo změnil úmysl, musí říci nové požehnání. I když hostitel nezamýšlel předložit více jídla a udělal to až na prosby hostí, hosté nemusejí říci nové požehnání. Hosté spoléhají na to, že hostitel jim dá všechno jídlo, jež požadují.
7. Když osoba, která přijde na hostinu, přijme nabídnutý pohár s nápojem a řekne nad ním požehnání, nemusí už opakovat požehnání nad dalšími, později nabídnutými poháry, ježto je obecným zvykem předkládat hostům víc než jeden pohár. Pravděpodobně člověk při požehnání nad prvním pohárem bude mít namysli i všechny další, jež vypije.
