1. Stejně jako je zakázáno mít požitek z jídla či pití dřív, než nad ním proneseme požehnání, je zakázáno těšit se z příjemné vůně, aniž řekneme požehnání. Je psáno (Ž 150:6): „Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina“. Berachot (43b) učí: „Co je to, z čeho má prospěch duše, a ne tělo? Vůně.“ Avšak bracha acharona se tu nevyžaduje, poněvadž na rozdíl od jídla, které se musí strávit, jakmile přestaneme vůni čichat, náš požitek skončí.
2. Jaká požehnání se říkají nad příjemnými vůněmi? Je-li zdrojem vůně ovoce, které se dá jíst, ať je to ovoce stromu či plod země (i takový, který lze jíst jen s dalšími přísadami — muškátový oříšek, citron či etrog — celý rok, vyjma o Sukot), řekneme Baruch ata... ašer natan (ha-noten) rejach tov ba-perot (Jenž dal libou vůni plodům). Požehnání řekneme pouze tehdy, když vůni vdechujeme záměrně. Jestliže vůni ucítíme neúmyslně při pojídání ovoce, nemusíme požehnání říci. Když ucítíme vůni pražené kávy, jež nám bude příjemná, měli bychom také říci „Jenž dal libou vůni plodům.“ /1/
3. Pochází-li vůně ze stromu či keře, řekneme Baruch ata... bore ecej besamim (Jenž stvořil libovonné stromy), tedy nad myrtou, růží, kadidlem atd., u nichž si ceníme hlavně jejich vůně. Neměli bychom čichat k zázvoru či pepři, protože rabínské autority nejsou jednotné, zda se má či nemá nad jejich vůní říci požehnání.
4. Jsou-li zdrojem vůně byliny či květiny, řekneme požehnání Baruch ata... bore isvej (isbot) besamim (Jenž stvořil libovonné byliny). /2/ Bylinu odlišujeme od dřeviny takto: dřevina má kmen pevný jako stonek lnu, je víceletá a pokrývá se každý rok listím, bylina má vždy stonek spíše měkký.
5. Jestliže vůně nepochází ze stromu ani z byliny, např. pižmo, řekneme při vdechnutí jeho vůně Bore minej besamim (Jenž stvořil různé druhy koření). Domnívám se, že totéž požehnání by se mělo říci i nad vůní sušených hub.
6. Balzámový olej, který se získává v Erec jisrael, má vlastní požehnání: Baruch ata... bore šemen orev (Jenž tvořil vonný olej).
7. Kdo omylem řekl požehnání Bore isvej besamim místo Bore ecej besamim či naopak, nesplnil povinnost. Požehná-li Bore minej besamim nad jakoukoli vůní, bude micva splněna. Domnívám se, že řekne-li se Bore ecej besamim nad ovocem, které roste na stromě, splní se povinnost a že toto požehnání by se mělo říci i nad hřebíčkem a pomerančovou nebo citrónovou kůrou. /3/
8. Kořeněný olej či víno vyžadují požehnání podle vonné příměsi, buď Bore ecej besamim nebo Bore isvej besamim, a je-li kořeněn oběma, řekne se Bore minej besamim, neboť toto požehnání se říká vždy, když vůně je tvořena několika příměsmi. Pokud se vonná látka z oleje či vína vyjme, bude pochybnost, zda se pak má či nemá říci nad nimi požehnání, když v nich zbyla pouze vůně, ne její zdroj. Nad touto tekutinou by se tedy nemělo říci žádné požehnání. /4/
9. Máme-li před sebou vonící ovoce, vonné dřevo, byliny, koření, měli bychom říci příslušná požehnání nad každým v tomto pořadí: ovoce, dřevo, byliny, koření.
10. Vdechujeme-li vůni koření spalovaného na ohni, musíme říci požehnání, jakmile začne stoupat dým, dříve než opravdu ucítíme vůni. Jako všechna ostatní požehnání, která se říkají nad potěšením, jehož se člověku dostává, i toto by se mělo říci předem, ne však dřív, než začne dým stoupat, protože požehnání se má říci vždy v těsné návaznosti k prožitku. Je-li vůně produktem stromu, řekne se požehnání Bore ecej besamim, spalujeme-li vonné byliny, řekneme Bore isvej besamim, nad ostatními vůněmi Bore minej besamim. Požehnání se řekne pouze tehdy, když se látka spalovala kvůli své vůni, pokud se pálí proto, aby vůně překryla nějaký zápach — např. koření u mrtvoly — neřekne se žádné požehnání.
11. Pokud koření není na místě kvůli své vůni — např. koření uskladněné v místnosti k prodeji nebo vonné látky v oděvech — a účelem není vdechovat vůni, ale spíše provonět oděvy, nebude se říkat žádné požehnání, i když vůni s požitkem vdechujeme. /5/
12. Jestliže ale vstoupíme do obchodu, kde se prodává různé koření, anebo do lékárny /6/, měli bychom říci požehnání Bore minej besamim, protože koření jsou tam proto, aby vábila zákazníky. Pokud tam vstoupíme několikrát po sobě, nemusíme požehnání opakovat, máme-li v úmyslu obsáhnout prvním požehnáním i další návštěvy. Ale byla-li naše pozornost odpoutána, nebo jsme zůstali dlouho venku, musíme při návratu požehnání říci znovu.
13. Požehnání se nemusí říci nad vůní, jež nemá žádný přímý zdroj — např. parfémované šaty, prázdná krabička od koření, ruce člověka, který v nich předtím držel etrog či jiný vonící plod.
14. Kpt. 152, b. 8 vysvětluje, že muž má zakázáno vonět se ženským parfémem. Kpt. 167, b. 7 uvádí, že je zakázáno čichat vůni kadidla, obětovaného nepravým bohům. Protože tyto vůně jsou zakázané, je zakázáno i říkat nad nimi požehnání.
POZNÁMKY k 58. kpt.:
/1/ Rb. Šneur Zalman z Ljadi a MB (216:9) dávají přednost první verzi.
/2/ V této kategorii je většina květin. MB 216, Biur halacha vznáší otázku požehnání nad jednoletou rostlinou s pevným kmenem.
/3/ MHŠ 4 a MB 216:16 navrhuje říci nad těmito vůněmi Bore minej besamim.
/4/ MB 216:32 uvádí, že Bore minej besamim se smí říci nad roztokem, i když z něj vonná látka byla odstraněna. Požehnání se říká nad různými typy vůní.
/5/ Tento bod se týká místnosti, v níž se skladuje koření či vonné látky, na rozdíl od bodu následujícího, který se týká místnosti, v níž se prodávají. V prvním případě vykonává-li člověk zvláštní úkony, aby měl prospěch z koření — např. zvedá si je k nosu — musí říci požehnání i ve skladišti. (rb. Šneur Zalman z Ljadi) Podobně se požehnání musí říci, když člověk pálí vonné látky za dvojím účelem — provonět oděvy i vdechovat příjemnou vůni. (MB 217:14)
/6/ MHŠ 7 vznáší otázku požehnání v lékárně, protože léky tam nejsou proto, aby lidé měli prospěch z jejich vůně. Avšak MB 217, Biur halacha zastává názor uvedený v KŠA.
