1. Slyší-li člověk dobrou zprávu od hodnověrného očitého svědka, anebo sám zažije událost, která je příznivá hlavně pro něj samého, musí říci požehnání Še-hechejanu (Jenž nám popřál dožít se). Je-li zpráva příznivá pro druhé i pro něj, řekne požehnání Ha-tov v´ha-metiv (Dobrotivý a dobročinný). Ha-tov se vztahuje k prospěchu, který má on osobně, ha-metiv k prospěchu, který mají ostatní. Pokud nemůže požehnání říci ve chvíli, kdy zažívá událost nebo slyší zprávu, ať už kvůli svému fyzickému stavu nebo kvůli tomu, na jakém místě se právě nachází, může říct požehnání později. Totéž platí i pro požehnání Dajan ha-emet (Soudce spravedlivý), jež se říká nad špatnými zprávami.
2. Je naší povinností chválit Všemohoucího, budiž požehnáno Jeho jméno, i když na nás dolehnou zlé věci; neboť je psáno (Dt 6:5): „Budeš milovat Hospodina, svého B-ha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou“. „Celým svým srdcem“ znamená svým dobrým (jecer ha-tov) i svým zlým pudem (jecer ha-ra), tj. — jak vysvětleno v kpt. 31 — člověk musí být prodchnutý láskou k B-hu, i když se zabývá světskými záležitostmi, aby naplnil příkaz (Př 3:5) „poznávej Ho na všech svých cestách“. „Celou svou duší“, tj. i kdyby ti On vzal život. „Celou svou silou“ znamená celým svým majetkem — vším, co máš. Hebrejský výraz meodecha (tvou silou) znamená také „za cokoli, co tě potká, ať je to milost nebo utrpení, musíš Hospodinu žehnat“. Jak? Když uslyšíme zlou zprávu, řekneme požehnání Baruch ata adonaj elokejnu melech ha-olam dajan ha-emet (Požehnán budiž, Hospodine, B-že náš, králi světa, Soudce spravedlivý). Jestliže se najednou dovíme více zpráv dobrých nebo zlých, jedno požehnání postačí pro všechny. Je naší povinností chválit Všemohoucího z hloubi srdce za neštěstí, jako Ho chválíme za vše dobré, protože je psáno (Ž 101:1): „O milosrdenství a soudu chci zpívat, tobě, Hospodine, prozpěvovat“ — tj. ať přízeň, ať soud, vždy budu stejně zpívat (Berachot). Poněvadž opravdoví služebníci B-ží, požehnáno Jeho jméno, se dívají i na zlé věci jako na štěstí, jsou přesvědčeni, že jsou jim k užitku, že je to usmíření za jejich prohřešky. I přijímáním zlého slouží B-hu a tato služba jim přináší radost.
3. Jestliže se člověku přihodí něco dobrého, anebo slyší dobrou zprávu — i když je pravděpodobné, že mu z toho vzejdou obtíže (např. našel drahocennou věc, vejde to ve známost a panovník mu zabaví celý majetek) — musí přesto říci požehnání Ha-tov v´ha-metiv. Když na člověka dopadne zlá událost nebo slyší zlou zprávu, byť pravděpodobně povede k dobrému (např. povodeň mu zatopila pole a zničila úrodu, ale v konečném důsledku poli prospěje zavlažením půdy), musí říci požehnání Dajan ha-emet, ježto požehnání se vztahuje k přítomné chvíli a situaci, nikoli k tomu, co nastane v budoucnu.
4. Měli bychom si navyknout říkat vždy „všechno, co B-h dělá, je nám k dobrému“.
5. Při narození syna řeknou otec i matka dítěte požehnání Ha-tov v´ha-metiv. Když muži zemře žena při porodu syna, měl by muž říci nejdříve Dajan ha-emet nad její smrtí a pak Še-hechejanu nad narozením syna, v tomto případě to přináší prospěch jen jemu. Podobně řekne žena Še-hechejanu po narození syna, jestliže otec dítěte zemřel ještě před jeho narozením.
6. Když slyšíme o úmrtí příbuzného, nebo i cizího spravedlivého člověka, anebo učence, jehož smrt nás zarmoutila, řekneme požehnání Dajan ha-emet. Zemře-li někdo, jehož smrt nás tolik nezranila, řekneme jen Baruch dajan ha-emet, vynecháme B-ží jméno i Jeho království (adonaj elokejnu melech ha-olam). Jestliže otec odkázal své jmění synovi jako dědictví, řekne syn Še-hechejanu, mají-li podíl na dědictví i další otcovy děti, řekne syn Ha-tov ha-metiv.
7. Požehnání Še-hechejanu se říká, jestliže postavíme či koupíme dům, získáme drahocenné /1/ věci či drahé oděvy, z jejichž nabytí máme radost. Platí to, i když jsme již předtím vlastnili věci podobné, avšak nikdy jsme nevlastnili právě tyto nabyté věci. Požehnání se neříká, když člověk znovu koupí věc, kterou dříve prodal. Požehnání se řekne, když člověk dům či věc koupí nebo dům dostaví, třebaže jej dosud neužívá /2/, neboť Še-hechejanu se říká nad pocitem radosti, kterou při nabytí zakoušíme v srdci.
8. Když si poprvé oblékneme nový oděv, měli bychom říci požehnání Malbiš arumím (Jenž odívá nahé), přestože jsme již toto požehnání řekli v ranních požehnáních. Pokud jsme však měli při ranní modlitbě nový oděv na sobě, nebudeme už požehnání říkat podruhé. Podle některých autorit by muž při nasazení nového klobouku na hlavu měl říci požehnání Oter jisrael b´tiferet (Jenž zdobí Izrael slávou) a kdo si poprvé bere na sebe nový opasek, měl by říci Ozer jisrael bi-g´vura (Jenž opásá Izrael silou). Jiné autority to odmítají. Je tedy dobré vzít si tyto věci na sebe poprvé ráno a mít je na mysli při odříkávání ranních požehnání. Když si muž koupí nový talit, po provlečení cicit řekne nad ním Še-hechejanu. Pokud zapomene, smí požehnání říci, když se poprvé do talitu zahalí, po L´hitatef ba-cicit (odívat se třepením).
9. Při koupi předmětů důležitých pro domácnost se řekne požehnání Ha-tov v´ha-metiv. /3/
10. Když dostaneme dárek, řekneme požehnání Ha-tov ha-metiv, protože radost mají dárce i obdarovaný. Je-li obdarovaný chudobný, dárce má potěšení z toho, že mu Všemohoucí dopřál být dobročinný, je-li obdarovaný bohatý, dárce těší, že jeho dar byl přijat.
11. Při koupi svatých knih neřekneme požehnání Še-hechejanu, poněvadž věci, s nimiž se plní micvot, neslouží k smyslovému potěšení.
12. Zakoupíme-li si věc nevelké ceny, např. košili, boty, ponožky, neřekneme požehnání, ani když jsme chudí a koupě nám způsobila radost. Pokud si koupí bohatý člověk věci, které by přinesly radost běžnému člověku, ale bohatému nezpůsobí potěšení, neměl by říkat požehnání.
13. Je zvykem přát tomu, kdo má na sobě nový oděv, „ať jej unosíš a koupíš si nový“. Nebudeme to však přát tomu, kdo má na sobě nové boty či oděv z kůže či kožešiny, ani když kožešina či kůže jsou všity dovnitř, ani když pocházejí z nečistého zvířete — protože takový oděv vyžadoval zabití živého tvora a je psáno „(Hospodin) nade vším, co učinil, se slitovává“ (Ž 145:9).
14. Když jíme poprvé z nové úrody ovoce, řekneme Še-hechejanu a pak příslušné požehnání k danému ovoci. Jestliže jsme zapomněli a řekli nejdřív požehnání nad ovocem, smíme říci Še-hechejanu potom a nepovažuje se to za přerušení. Pokud jsme zapomněli říci Še-hechejanu při prvním snězení ovoce, neřekneme už požehnání, když budeme později jíst tentýž druh. Máme-li před sebou několik druhů nového ovoce, jedno Še-hechejanu stačí pro všechny. I když se dva druhy sobě podobají — např. třešně a višně — i když mají stejný název, ale rozdílnou chuť — např. bílé fíky a tmavé fíky — považují se za dva různé zdroje potěšení a každý z nich vyžaduje samostatné požehnání. Pokud tedy člověk pronese Še-hechejanu nad jedním druhem, musí je před pojídáním druhého říci znovu.
15. Podle některých autorit řekne-li se požehnání Še-hechejanu nad hrozny, nemusí se už opakovat při pití nového vína, ježto víno je z hroznů; podle jiných se požehnání nad novým vínem má říci, protože víno skýtá větší potěšení než hrozny. Proto je dobré — pokud jsme řekli požehnání Še-hechejanu nad hrozny a poté se chtěli napít vína — říci nejdřív Še-hechejanu nad nějakým novým ovocem a zahrnout jím i víno. Jestliže jsme řekli Še-hechejanu nad novým vínem, nemusíme je již opakovat nad hrozny, v tom se všechny autority shodují. Platí to pouze tehdy, jestliže nové víno není plně fermentováno a lze je snadno rozpoznat jako chadaš (nové). Pijeme-li však plně fermentované nové víno, nemusíme nad ním říkat Še-hechejanu, i když jsme je neřekli nad hrozny, poněvadž nové víno nelze rozpoznat od starého.
16. Požehnání Še-hechejanu se neříká nad nedozrálými hrozny. Aby se požehnání mohlo říci, musí být hrozny plně vyzrálé, tak jako každé ovoce.
17. Še-hechejanu se obvykle neříká nad novou zeleninou či tuřínem, protože ty vydrží dlouho čerstvé uchováním v hlíně či písku; a také je jich hojnost, nové nepůsobí tak velkou radost. /4/
18. Neříkáme toto požehnání ani nad příjemnou vůní, poněvadž z vůně se těší jen duše a duše je věčná, nedotčená plynutím času.
19. Člověk se bude u nebeského soudu odpovídat ze všeho, co viděly jeho oči a čeho se zdržel. Rb. Eleazar si šetřil drobné mince a koupil si každý druh ovoce alespoň jednou za rok, aby ochutnal. (Talmud Jerušalmi, Kidušin)
20. Když spatříme velmi blízkého přítele, kterého jsme třicet dní neviděli (viz kpt. 60, b. 12) a máme radost, že ho vidíme, řekneme požehnání Še-hechejanu. Tím spíš to platí, uvidíme-li otce nebo svého učitele, i když jsme od něj během té doby dostali dopis. /5/ Pokud takového člověka spatříme po dvanácti měsících, měli bychom říci požehnání Baruch ata... mechaje ha-metim (Požehnán budiž... Jenž oživuje mrtvé). Toto požehnání se říká proto, že za tak dlouhou dobu nám „sešel z mysli“, tak jako i na mrtvého se za dvanáct měsíců pozapomene, jak je psáno (Ž 31:13): „Sešel jsem jim z mysli jako mrtvý, jako rozbitá nádoba“. Raši (Berachot 58b) vysvětluje, že tak jako během dvanácti měsíců opadne zoufalství člověka, který ztratil drahocennou věc a nenašel ji, tak i na mrtvého se za dvanáct měsíců pozapomene. Pokud jsme však od druhého v době jeho nepřítomnosti dostali dopis či zprávu, že se mu dobře daří, neřekneme Mechaje ha-metim, ale Še-hechejanu. /6/ Je lhostejné, zda jde o muže či ženu. Požehnání řekne muž, jenž se setká se svou manželkou, matkou, sestrou, dcerou a řekne je žena, jež se shledá se svým manželem, otcem, bratrem či synem.
21. Še-hechejanu se neřekne, když člověk uvidí přítele, kterého nikdy předtím neviděl a k němuž pojal náklonnost jen skrze písemný styk. Ježto se nikdy předtím nesetkali tváří v tvář, jejich vztah nemůže být tak hluboký, aby jim setkání způsobilo výjimečnou radost. (O požehnání Ha-tov ha-metiv viz kpt. 49.)
POZNÁMKY k 59. kpt.:
Židovské náboženství přikazuje, že máme povinnost děkovat B-hu, když se nám dobře daří a jsme šťastní, protože On je původcem života i zdraví, dárcem radosti a úspěchu; a máme děkovat i za strádání, utrpení a neštěstí, jež na nás dolehla, protože ty nám byla dána, aby se tříbily naše duše a staly se lepšími. B-h, tvůrce a vladař světa, je Dobro i Moudrost, a tedy všechno, co se děje na tomto světě, slouží dobru a moudrosti. Veškeré zlo v životě, fyzické i morální, vede tedy v konečném důsledku k dobrému. Smrt a hřích nejsou síly zla, ale činitelé B-ha, vyslaní, aby vyzkoušeli pevnost člověka, jsou to zkoušky, jež přinášejí dobro způsobem, který je pro nás často nepochopitelný. Židé nevěří v ďábla — satan se představuje jako jeden z B-žích andělů, kteří přišli zkoušet Joba. Máme vůči B-hu povinnost naprosté důvěry v Něho a spoléhání, že ať nás potká jakékoli nebezpečí či neštěstí, On nás vyvede na cestu spásy.
/1/ Pokud jde o běžné kusy oděvu, viz kpt. 12. Rb. Šneur Zalman z Ljadi v Piskej sidur uvádí, že není zvykem říkat Še-hechejanu nad koupí jiných věcí než domu a drahého oděvu.
/2/ Jestliže předmět nebo oděv nelze užívat ve chvíli koupě, smí se požehnání říci při prvním použití. (MB 223:17, rb. Šneur Zalman z Ljadi, Piskej sidur)
/3/ Totéž požehnání by se mělo říci, když člověk koupí předměty nebo oděv, jež budou užívat výhradně členové jeho domácnosti, nikoli on sám. (MB 223:19)
/4/ Požehnání Še-hechejanu by se mělo říci nad ovocem, jež vyžaduje požehnání Bore p´ri ha-adama, např. nad melounem, ananasem.
/5/ Tento názor je ve shodě s názorem rb. Šneura Zalmana z Ljadi v Piskej sidur.Ale MB 225:2 zmiňuje i názory, že dostane-li člověk dopis nebo zprávu od přítele, že je v pořádku, neměl by říkat Še-hechejanu, leda by jeho přítel byl nemocen a on ho uviděl po jeho uzdravení.
/6/ Podle rb. Šneura Zalmana z Ljadi (Piskej sidur) se požehnání Mechaje ha-metim má říci, i když člověk dostával od svého blízkého dopisy či zprávy, že je v pořádku. Stanovisko MB viz předchozí poznámka.
