1. Když člověk spatří ovocné stromy v květu, má říci požehnání Baruch ata... še-lo chisar b´olamo davar u-vara vo brijot tovot ve-ilanot tovot lehanot ba-hem bnej adam (Požehnán budiž… Jenž nedává ničeho postrádat ve svém světě a stvořil v něm krásné tvory a dobré stromy, aby se jimi potěšili lidští synové). Požehnání se řekne jen jednou v roce. Pokud jsme je neřekli dřív, než začaly růst plody, už bychom je neměli říkat potom. Podle některých autorit neřekne-li se požehnání ve chvíli, kdy spatříme kvetoucí stromy poprvé, nemá se říci vůbec. /1/
2. Při spatření létavic na obloze, komety, blesku, při vichřici, zemětřesení řekneme Baruch ata... ose ma´ase ve-rešit (Požehnán budiž Hospodine... Jenž vykonal dílo prapočátku). Požehnání lze říci nad padající hvězdou jen jednou za noc, i když jich vidíme více. Nad kometou lze říci požehnání jen jednou za třicet dní. Uslyšíme-li zahřmění až po blesku, řekneme požehnání Baruch ata... šekocho u-gevurato male olam (Požehnán budiž... Jehož silou a mocí plný je svět). Kdo vidí blesk a slyší hřmění najednou, řekne požehnání Ose maase ve-rešit. /2/ Ten, kdo řekl Ose maase ve-rešit nad bleskem a vzápětí uslyší hrom, nemusí říci další požehnání, protože hřmění bylo zahrnuto požehnáním nad bleskem. Požehnání nad bleskem a hromem se má říci bezprostředně po blesku či zahřmění, uplyne-li chvíle delší, než by se řeklo Šalom alecha, rebe, už by se říkat nemělo.
3. Pokud se mraky nerozptýlí, jedno požehnání nad bleskem a hromem zahrne všechny blesky a hřmění, které člověk vidí a slyší. Ale vyjasní-li se, musí člověk při dalším zaslechnutí hromu požehnání opakovat. Zablesknutí z horka, bez zahřmění se nepovažuje za skutečný blesk a nevyžaduje požehnání.
4. Při spatření duhy řekneme Baruch ata... zocher ha-brit v´neeman bi-vrito ve-kajam bema´amaro (Jenž pamětliv je smlouvy, věrný je Své smlouvě a plní Své slovo). Je zakázáno dlouho zírat na duhu.
5. Při pohledu na oceán /3/ a horský masiv, obdivovaný pro svou výšku, se řekne požehnání Ose maase ve-rešit.
6. Ti, kdo spatří slunce na konci slunečního cyklu, tj. když po dvaceti osmi letech připadne jarní rovnodennost (tekufa nisan) na začátek měsíce nisanu a předvečer čtvrtého dne (úterní večer), měli by ve středu ráno (čtvrtý den) po východu slunce říci požehnání Ose maase ve-rešit. Před požehnáním se přečte Ž 148 „Haleluja. Chvalte Hospodina z nebes“, po požehnání se čte modlitba El adon (Všemohoucí je pánem) až ke slovům Ve-chajot ha-kodeš, a poté Ž 19, „nebesa vypravují o B-ží slávě“. Na závěr se pak odříká Alejnu (nám přísluší chválit) a kadiš.
7. Nejlépe je říci zmíněné požehnání bezprostředně poté, když se slunce ukáže, neboť „horlivý plní micvot bez prodlení“. Nejlépe je pronést požehnání v minjanu, pokud možno, poněvadž je psáno (Př 14:28) „v množství lidu spočívá důstojnost krále“ (je dobré oznámit to den předem, aby se lidé mohli sejít). Není-li možno, aby se lidé sešli hned ráno, jednotlivec by neměl požehnání odkládat a raději by je měl říci sám, jakmile uvidí slunce vycházet, protože pravidlo „horlivý plní micvot bez prodlení“ má přednost před „v množství lidu spočívá důstojnost krále“. /4/ Když člověk nemůže říci požehnání brzy ráno, smí je říci, než uplynou tři denní hodiny (kolem deváté hodiny dopoledne) a v případě nouze až do poloviny dne. /5/ Jestliže tedy ráno mraky zakrývají slunce, smí člověk vyčkat až téměř do poledne, zda se slunce ukáže, aby mohl říci požehnání i s B-žím jménem a zmínkou Jeho svrchovanosti nad světem. Pokud se slunce neobjeví, řekne požehnání a vynechá B-ží jméno i Jeho království. (Naposled bylo toto požehnání řečeno v r. 5629. S B-ží pomocí se bude opět říkat v l. 5657, 5685, 5713, 5741, 5769. Kéž je B-ží vůlí, abychom se dočkali světla sedmi dnů Stvoření.)
8. Pokud Svatý, budiž požehnán, způsobí pro člověka zázrak a zachrání ho vybočením z přírodních zákonů, řekne zachráněný na místě, kde se zázrak stal, požehnání Baruch ata... še-asa li nes ba-makom ha-ze (Požehnán budiž... Jenž mně prokázal div na tomto místě). (Viz také kpt. 61, b. 3.) Rovněž jeho synové a vnuci, i ti, kteří se narodili dřív, než k zázraku došlo, by měli na tom místě říci požehnání. Jaké? Syn řekne še-asa le-avi nes ba-makom ha-ze (Jenž způsobil zázrak mému otci na tomto místě), sejde-li se na místě více synů, řeknou namísto le-avi (mému otci) le-avinu (našemu otci). Vnuk řekne la-avotaj (mým předkům), několik vnuků la-avotejnu (našim předkům). Jestliže bylo pro člověka způsobeno více zázraků, připomene je všechny jedním požehnáním a kdykoli se octne na některém z míst, kde se zázraky staly; řekne „...še-asa li nes ba-makom ha-ze u-v´makom...“ (Jenž mi způsobil div na tomto místě a na místě...). Jeho potomci by měli také vyjmenovat všechna další místa.
9. Když spatříme velkého židovského učence, jenž vyniká znalostmi Tóry, měli bychom říci požehnání Baruch ata... še-chalak me-chochmato lireav (Požehnán budiž... Jenž udělil ze své moudrosti těm, kdo se ho bojí). Vidíme-li velkého nežidovského učence, jenž dosáhl velkých znalostí ve světských vědách, řekneme požehnání Baruch ata... še-natan me-chochmato l´vasar va-dam (Jenž udělil ze své moudrosti lidem smrtelným).
10. Při spatření panovníka některého z národů světa řekneme Baruch ata... še-natan mi-k´vodo l´vasar va-dam (Jenž udělil ze své velebnosti lidem smrtelným). Toto požehnání smíme říci, i když doopravdy panovníka nevidíme, vidíme jen ceremoniál a holdování, avšak víme, že panovník je přítomen. Slepec bude toto požehnání říkat bez B-žího jména a zmínky Jeho svrchovanosti nad světem. Sluší se podstoupit námahu, abychom spatřili královský majestát. Ale když už jsme jej jednou viděli, neměli bychom zanedbat studium Tóry kvůli tomu, abychom jej viděli podruhé, pokud ovšem panovník nepřichází s větším vojskem či větší nádherou než prve.
11. Když vidíme židovské hroby, měli bychom říci požehnání Baruch ata... ašer jacar etchem ba-din v´zan etchem ba-din v´chilkel etchem ba-din v´hemit... (Jenž stvořil zde odpočívající dle rady své, živil je a zaopatřoval dle rady své, nechal je zemřít dle rady své — a znaje každého jednotlivého z nich — povoláš je časem zase v život dle rady své. Požehnán budiž … Jenž oživuje mrtvé.) Vidíme-li hroby pohanů, měli bychom říci verš Jr (50:12): „Vaše matka se bude velice stydět, rdít se bude ta, jež vás porodila; hle, bude jako poslední z pronárodů, poušť, suchopár a pustina.“
12. Uvedená požehnání by se neměla opakovat při spatření téže osoby či jevu dřív, než po uplynutí plných třiceti dnů od chvíle, kdy jsme požehnání řekli poprvé. /6/ Pokud ale spatříme jinou osobu či jev než ten, nad nímž bylo vysloveno první požehnání — např. uvidíme jiného panovníka, jiného učence či jiné hroby — můžeme zopakovat požehnání i dřív.
13. Kdo spatří černocha, amerického Indiána, albína, obra, trpaslíka, člověka pokrytého vředy, obrostlého chlupy, slona, opici, řekne požehnání Baruch ata... mešane ha-brijot (Jenž různotvárně uzpůsobil tvory). Toto požehnání řekne jen při prvním spatření člověka či zvířete, jehož odlišnost na něj silně zapůsobila.
14. Mešane ha-brijot rovněž řekneme, když poprvé uvidíme osobu chromou, bezrukou, slepce, malomocného či postiženého od narození. Pokud ale byla osoba postižena až později a pohled na ni nám působí zármutek, měli bychom říci Dajan ha-emet (Soudce spravedlivý).
15. Při spatření nádherných stromů či výjimečně krásných tvorů — lidských i zvířecích — řekne člověk požehnání Baruch ata... še-kacha lo b´olamo (Jenž něco takového má ve Svém světě). Řekne se jen při prvém spatření takového stvoření, při opětném spatření by člověk neměl požehnání opakovat a nebude je opakovat, ani když uvidí podobně krásné stvoření, leda by bylo ještě krásnější než to první.
POZNÁMKY k 60. kpt.:
/1/ Téhož názoru je rb. Šneur Zalman z Ljadi. Naopak MB 226:5 uvádí, že požehnání se smí říci i poté.
/2/ Rb. Šneur Zalman z Ljadi uvádí, že by se měla říci obě požehnání (Ose maase ve-rešit nad bleskem a Še-kocho u-gevurato male olam nad hromem).
/3/ ŠA 228:1 uvádí, že při spatření Středozemního moře by se mělo říci požehnání Ose ha-jam ha-gadol (Jenž stvořil moře veliké). Jiné autority doporučují převést text požehnání do minulého času „še-asa ha-jam ha-gadol“ a uvádějí, že toto požehnání by se mělo říci jen při spatření oceánu. (MB tamtéž, 2, 3)
/4/ Zdá se, že MB, Biur halacha, kpt. 426 upřednostňuje pravidlo „množství lidu“ před „horlivým, jenž plní micvot bez prodlení“. Při rozpravě o tomto požehnání (229 ŠA, Ar ha-cijun 1) navrhuje, aby při zamračeném počasí se toto požehnání řeklo hned, jakmile zasvitne slunce, neboť je možné, že podruhé se už slunce neukáže.
/5/ O délce hodin viz kpt. 17.
/6/ Do těchto třiceti dnů se nepočítá den, kdy se požehnání řeklo poprvé, ani den, kdy jsme úkaz spatřili znovu.
