1. Jsou čtyři situace, kdy člověk /1/ musí poděkovat B-hu za zvláštní milost, tj. kdy musí říci požehnání Ha-gomel: A/ když podstoupí cestu přes oceán a dosáhne místa určení, B/ když cestuje přes poušť nebo podstoupí jinou nebezpečnou cestu a dosáhne místa určení; do této kategorie spadá i ten, kdo se octl v nebezpečí a šťastně je přežil — např. člověk, na něhož se zřítila zeď, nabral ho býk na rohy, nebo ho přepadli lupiči, C/ když se zotavil z vážné choroby, zranění či nemoci, jež ho upoutala na lůžko nejméně na tři dny, D/ když byl propuštěn z vězení, i když byl vězněn kvůli finančním záležitostem. /2/ Odkaz na to najdeme v liturgickém verši V´chol ha-chajim joducha sela (A všechny živé bytosti Ti budou navždy děkovat). Výraz chajim lze chápat jako akronym slov chole (nemocný), jisurim (utrpení), jam (moře), midbar (poušť). Jaké požehnání musíme říci? Baruch ata... ha-gomel l´chajavim tovot še-gmalani kol-tov (Jenž prokazuje i viníkům dobrodiní, Jenž prokázal i mně tolik dobrého). Shromáždění na to odpoví Mi še-gmalcha kol-tov hu jigmalcha kol-tov sela (Ten, Jenž ti prokázal tolik dobrého, ať ti prokazuje i nadále všechno dobré).
2. Požehnání Ha-gomel se má říci v minjanu — přítomnosti deseti dospělých mužů /3/, do toho se nepočítá osoba, jež požehnání říká. /4/ Dva z počtu by měli být učenci, zabývající se studiem Tóry, jak je psáno (Ž 107:32): „Ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí“. I když žádný učenec není přítomen, člověk by neměl požehnání odkládat. Obvykle se toto požehnání říká, když je osoba vyvolána ke čtení z Tóry a řekne požehnání po čtení. Požehnání Ha-gomel se nesmí odkládat déle než tři dny. Pokud se tedy událost vyžadující požehnání Ha-gomel stala v pondělí po čtení z Tóry, měl by člověk požehnání říct okamžitě, nečekat až na čtvrteční čtení. Také truchlící, jenž nesmí obdržet aliju k Tóře, by měl říci požehnání bezprostředně po události. Měl by říci požehnání vstoje a v přítomnosti deseti mužů. Pokud někdo neúmyslně opomněl říci Ha-gomel během tří dnů, smí je říci i později.
3. Člověk, jehož potkal zázrak, by měl dát peníze na cdaku, kolik mu jeho finanční poměry dovolí. Měl by je rozdělit mezi studující Tóry a říci: „Dávám tyto peníze na dobročinnost. Kéž jsou z Tvé vůle považovány za oběť díkůvzdání“. Sluší se a je správné podpořit darovanou částkou nějaký projekt místní komunity a každoročně ve výroční den zázraku rozjímat o samotě a děkovat B-hu, budiž požehnáno Jeho jméno. Člověk by se měl radovat a o zázraku vyprávět.
4. Než se osoba podrobí lékařskému zákroku nebo sní či vypije něco jako lék či vykoná nějaký úkon z léčebných důvodů, měla by říci následující krátkou modlitbu: „Ať je Tvou vůlí, Hospodine, můj B-že a B-že mých otců, aby to posloužilo k vyléčení, neboť Ty jsi velký Uzdravovatel.“ Pokud dané jídlo či nápoj vyžaduje požehnání, řekne se nejdříve tato modlitba a potom požehnání (aby nedošlo k přerušení mezi požehnáním a požitím léku). Po puštění žilou řekne se požehnání Baruch ata... rofe cholim (Požehnán budiž … Uzdravovateli nemocných). /5/
5. Když někdo kýchne, druzí mu přejí „na zdraví“. Měl by odpovědět „B-h požehnej“ a poté říci verš Gn (49:18) „ve Tvou spásu naději jsem složil, Hospodine“. Kdo se modlí za zdraví svých bližních, bude (při vlastních potížích) vyslyšen nejdřív.
6. Modlitba za něco, co už nastalo, je modlitba bezúčelná. Např. muž zaslechne křik a modlí se „kéž je Jeho vůlí, aby to nebylo u mne doma“, anebo jeho žena otěhotněla a on se po čtyřiceti dnech od početí modlí „kéž je Jeho vůlí, aby má žena porodila chlapce“ — to jsou marné modlitby, protože co se již stalo, nemůže se změnit. Takto se měl modlit během oněch čtyřiceti dnů, později ať se modlí za to, aby jeho potomek byl životaschopný, milý B-hu a prospěšný lidem.
7. Ten, kdo se chystá měřit svou úrodu obilí, měl by říci: „Kéž je Tvou vůlí, Hospodine, můj B-že, abys dal své požehnání na tuto kupu obilí.“ Když už začal měřit, měl by říci Baruch ha-šoleach bracha bacri ha-ze (požehnán budiž Ten, kdo sesílá požehnání na tuto hromadu obilí — vynechá se B-ží jméno a Jeho království nad světem). Kdo nejdřív naměří obilí a teprve pak se modlí, modlí se bezúčelně, protože B-ží požehnání spočine jen na tom, co je očím skryto (tj. čeho není známo přesné množství — viz Talmud Bavli, Bava mecia 42a).
8. Otec, jehož syn se stal bar micva, tj. je starý třináct let a jeden den, řekne (poté, co syn byl poprvé vyvolán k Tóře a odříkal požehnání po čtení z Tóry) Baruch ata... ašer p´torani me-anaše šel ze (Požehnán budiž... Jenž mě zprostil odpovědnosti za toto dítě). /6/ Je micva, aby otec vystrojil hostinu v den, kdy se jeho syn stal bar micva. Jestliže chlapec při hostině přednese řeč o nějakém místě z Tóry, micva bude splněna, i když se hostina bude konat v jiný den.
9. Požehnání se řekne také tehdy, když po suchu zaprší tak vydatně, že se na zemi dělají kaluže a dešťové kapky tvoří při dopadu bubliny. Požehnání se řekne i v těch končinách, kde je déšť častý a běžně tam nebývá sucho, avšak nepršelo už tak dlouho, že to vyvolalo všeobecnou úzkost.
10. Jaké požehnání se má říci? Ten, kdo nevlastní pole, řekne Modim anachnu lach adonaj elokejnu, al kol tipa vitipa še-horadeta lanu. V´ilu finu molej šira kajam. V´jakdišu v´jamlichu et-šimcha malkenu. Baruch ata adonaj el rav ha-hodaot v´tišbachot (Děkujeme Ti, Hospodine, B-že náš, Králi světa za vše a za každou kapku, kterou na nás necháš dopadnout. Ať jsou naše ústa plná písní jako moře plné vody...). Kdo vlastní pole dohromady s židovským společníkem, měl by říci požehnání Ha-tov ha-metiv. Kdo vlastní pole bez židovského společníka, řekne Še-hechejanu. Obojí (Ha-tov ha-metiv i Še-hechejanu) se smí říci, i když člověk déšť nevidí, jen poznal, že pršelo. Modim anachnu lach smí říci pouze tehdy, když skutečně vidí, jak prší.
POZNÁMKY k 61. kpt.:
/1/ Baer hetev uvádí, že toto požehnání by neměly říkat ženy a děti. Rb. Šneur Zalman z Ljadi ve svých Piskej sidur souhlasí, že by je neměly říkat děti, ale vyžaduje, aby je říkaly ženy, které vyvázly z nebezpečí (např. přestály porod).
/2/ Názor Elijahu Raba a Birchej Josef. Ale MA soudí, že toto požehnání má říci jen osoba vězněná za těžké zločiny — viz MB (219:6), Biur halacha a rb. Šneur Zalman z Ljadi, Piskej sidur.
/3/ Pokud není přítomno deset mužů, požehnání se neřekne. Ten, kdo řekne požehnání a je přítomno méně než deset mužů, by měl požehnání zopakovat v přítomnosti deseti, bez zmínky B-žího jména a Jeho království. (ŠA, Orach chajim 219:3, rb. Šneur Zalman z Ljadi, MB 219, Biur halacha)
/4/ MB 219:6 a rb. Šneur Zalman z Ljadi (Piskej sidur) dovolují, aby do minjanu byl počítán i ten, kdo požehnání říká.
/5/ Pri Megadim navrhuje říci požehnání bez B-žího jména a Jeho kralování nad světem. Pozdější halachické autority přijímají tento názor.
/6/ Názor Gaona z Vilna a Chajej Adam. Rama 225:2 a rb. Šneur Zalman z Ljadi (Piskej sidur) vyžadují říkat požehnání bez zmínky B-žího jména a Jeho království.
