1. Musíme velmi dbát na to, abychom nepodváděli a nepoškozovali jeden druhého. /1/ Kdo podvádí a klame svého bližního, proviňuje se proti zákazu Tóry. To platí, když prodávající podvede kupujícího, i kupující prodávajícího. Je psáno (Lv 25:14) „když budeš prodávat něco svému bližnímu nebo něco od něho budeš kupovat, nepoškozujte jeden druhého“. Traktát Šabat (31a) uvádí, že první otázka, kterou člověk dostane u nebeského soudu, bude: „Jednal jsi čestně v obchodních věcech?“
2. Jako je zakázáno podvést bližního při prodeji či koupi, tak je zakázáno podvést ho při námezdní práci, smluvní práci a směně peněz.
3. Jedná-li člověk poctivě, nemusí se bát, že se proviní proti zákazu. Kdo „jedná čestně“? Ten, kdo řekne: „Toto zboží jsem koupil za takovou cenu a chci utržit takový zisk“, potom i když zboží při nákupu přeplatil (což ho neopravňuje k oklamání druhých), smí je prodat se ziskem. Jasně totiž řekl kupujícímu, že požadovaná cena není dána hodnotou zboží, ale tím, co on, prodávající za zboží zaplatil.
4. Kdo prodává zboží, má zakázáno upravit jeho vzhled tak, aby se zdálo lepší, než skutečně je, např. napojit dobytče vodou s otrubami, aby se nadmulo, napružila se jeho srst a zvíře vypadalo tučnější a zdravější. Stejně tak člověk nesmí nabarvit staré nádobí, aby se zdálo nové. Všechny podobné praktiky jsou zakázány.
5. Rovněž je zakázáno přimíchat trochu špatného ovoce do většiny dobrého a prodávat je pak jako prvotřídní, nebo míchat horší alkohol s kvalitnějším. Jestli však lze ve směsi snadno rozpoznat chuť horšího alkoholu, je to dovoleno, neboť potom kupující podvod odhalí, nebude oklamán.
6. Obchodník smí podělovat děti praženými jádry a ořechy a zlákat je tím ke koupi dalších věcí. Také smí prodávat některé zboží pod tržní cenou, aby od něj zákazníci více kupovali. Ostatní obchodníci mu v tom nemohou bránit.
7. Kdo šidí kupujícího — i nežida — na míře či váze, prohřešuje se proti B-žímu příkazu, neboť je psáno (Lv 19:35): „Nedopustíte se bezpráví při soudu, při měření, vážení“. Za špatné míry a váhy je velmi přísný trest, neboť hříšník nemůže vykonat účinnou nápravu, poněvadž neví přesně, kolik peněz a komu by měl vrátit. Pokud tento člověk přispěje na dobročinnost, nepovažuje se to za dostatečné odčinění.
8. Je psáno (Dt 25:13-15): „Nebudeš mít ve svém váčku dvojí závaží, větší a menší, nebudeš mít ve svém domě dvojí míru, větší a menší. Budeš mít správné a poctivé závaží, správnou a poctivou míru“. Výrazy „ve svém váčku“ a „ve svém domě“ se zdají v textu nadbytečné, ale naši moudří, požehnané paměti (Bava batra 89a) vysvětlují: „Nebudeš mít ve svém váčku žádné peníze, které pocházejí z rozdílných vah, nebudeš mít ve svém domě nic potřebného pro život za peníze, pocházející z rozdílných měr. Budeš-li však mít ve svém domě správné váhy, budeš mít peníze; a budeš-li mít ve svém domě poctivé míry, budeš mít vše, co potřebuješ.“ Naši moudří, požehnané paměti, dále říkají (Nida,70 b): „Co by měl člověk dělat, aby se stal bohatým? Měl by provádět své obchody čestně a prosit o milost Toho, jemuž bohatství náleží; neboť je psáno (Chagiga 2:8): „Mé je stříbro, a Mé je zlato“.
9. Obchodník by měl vážit a měřit štědře, dát kupujícímu o něco víc než žádané množství, ježto je psáno (Dt, tamtéž) „správná a poctivá míra“. Co se míní „poctivou mírou“? Tóra nás učí, že „poctivá“ znamená „dej mu trochu ze svého“. (Bava batra 88b)
10. Obchodník musí měřit a vážit podle běžných místních zvyklostí, neodchylovat se od nich. Je-li běžné dát vrchovatou míru, nesmí dát jen zarovnanou, ani když s tím kupující souhlasí a zaplatí méně. Naopak tam, kde je zvykem dát zarovnanou míru, člověk nesmí dát míru vrchovatou, ani když s tím bude kupující souhlasit a zaplatí více. Tóra odmítá jakékoli nesprávné míry, aby se nestaly kamenem úrazu pro druhé, neboť cizinec může pak nabýt dojmu, že právě to je místní zvyk a dát stejnou míru někomu, kdo rovněž nezná místní zvyklosti, a nechtěně ho tak ošidit.
11. Představení obce jsou povinni určit odpovědné kontrolory k dohledu nad obchody, kteří při zjištění nesprávných měr, vah a závaží příslušnou osobu potrestají či pokutují.
12. Kdo přechovává ve svém domě či ve svém obchodě falešné míry (i když je nepoužívá), je vinen porušením zákazu, neboť je psáno „nebudeš mít ve svém váčku dvojí závaží, větší a menší, nebudeš mít ve svém domě dvojí míry, větší a menší“. Je zakázáno používat je dokonce i jako nočníku, aby někdo z nevědomosti jimi neměřil. Pokud ale je místním zvykem používat k měření jen míry, označené stanovenou a všeobecně známou značkou a neoznačených tedy nelze použít ani omylem, smí je člověk mít doma.
13. Když si někdo chce koupit nebo najmout movitý či nemovitý majetek — od Žida i nežida — a je již dohodnuta cena, ale před dokončením transakce přijde jiná osoba a majetek koupí či najme, bude tato osoba považována za raša (nemravnou). Platí to jen tehdy, byla-li cena již dohodnuta. Pokud ale není o prodeji rozhodnuto a kupující chce zaplatit méně, než žádá prodávající, má další osoba právo na koupi. Je zakázáno neoprávněně zasahovat do práv bližního, pokud jde o pronájem majetku od nežida apod. /2/
14. Jestliže někdo pověří jinou osobu, aby pro něj koupila nemovitý či movitý majetek a tato osoba za své vlastní peníze koupí požadovaný majetek pro sebe, smí si majetek ponechat, ale bude považována za podvodníka. Pokud tato osoba koupila majetek pro sebe za peníze svěřené, nesmí si majetek ponechat, ani když peníze vrátí.
15. Když člověk zaplatí malou zálohu na koupi nebo v přítomnosti prodávajícího označí požadovaný majetek za svůj, anebo prodávající možného kupce přímo vyzve „označ si svou koupi“, pak — třebaže tím transakce nebyla formálně dokončena — pokud některá ze stran, ať kupující či prodávající od transakce ustoupí, považuje se toto jednání za nepatřičné pro Žida a příslušná strana obdrží mi šepora — je přivedena před soud a vysloví se nad ní kletba dávných moudrých (Mišna, Bava mecia 4:2): „Mi šepora me-anšej dor... - Ten, jenž potrestal pokolení potopy, pokolení věže babylónské, obyvatele Sodomy a Gomory i Egypťany, kteří se utopili v Rudém moři, ať potrestá toho, kdo nedodržel slovo“.
16. Dodržet své slovo je povinnost, i když člověk nedá žádnou zálohu, neoznačí si objekt koupě a nedokončí transakci. Pokud se kupující a prodávající shodnou na ceně, neměl by žádný od dohody odstoupit. Jestliže jedna ze stran (kupující nebo prodávající) odstoupí, bude považována za „nedůvěryhodnou“ a duch našich moudrých v ní nenajde zalíbení. Neboť Žid má plnit své slovo, jak je psáno (Sf 3:13): „Pozůstatek Izraele se již nebude dopouštět bezpráví a mluvit lživě“. Bohabojný dodrží i závazek, který učinil jen v duchu — např. jestliže se rozhodl, že prodá majetek svému bližnímu za určitou cenu a kupující, nevěda o tom, mu nabídne cenu vyšší, měl by prodávající vzít pouze sumu, pro niž se původně rozhodl, aby naplnil verš (Ž 15:2): „Kdo ze srdce zastává pravdu“. Stejně i kupující, jenž se rozhodl, že koupí majetek za určitou cenu, by neměl ustupovat od závazku. To platí pro veškerá jednání mezi lidmi. Jestliže jsme se tedy rozhodli v nitru, že prokážeme laskavost bližnímu a můžeme ji prokázat, neměli bychom své rozhodnutí měnit. Nejsme však povinni splnit něco, co se týká našich vlastních potřeb, ani když jsme to výslovně vyjádřili, jedině pokud se to týká splnění micvy.
17. Když někdo řekl svému bližnímu, že mu dá malý dárek — a on tedy počítá s tím, že jej dostane — pak nedodrží-li člověk slovo a nedá mu nic, bude považován za nedůvěryhodného. Pokud však nesplní slib dát velký dar, nepovažuje se to za porušení důvěry, protože ten, komu byl dar slíben, na tom nezávisí. Ovšem jestliže to slíbil, měl by mít pevný úmysl dodržet to a neměnit rozhodnutí. Mluvit něco jiného než si myslíme Tóra zakazuje (Lv 19:36): „Budete mít poctivé éfa, poctivé hin“. Bava mecia (49a) komentuje: „Co se míní slovem hin? Nemůže být hin vyvozen z éfy (když obě jsou míry)? Nečti hin, ale hen (ano): vaše ano bude poctivé, i vaše ne bude poctivé“. Vše výše uvedené platí pouze pro sliby, dané bohatému. Slíbí-li člověk nějaký dar — velký nebo malý — chudobnému, nesmí ustoupit od svého slibu, protože se to považuje za příslib milodaru. I když se člověk rozhodl pouze v duchu, že dá chudému dar, musí to dodržet.
18. Když někdo nabídne k prodeji pozemek či dům a objeví se dva případní kupci, oba svolní zaplatit požadovanou cenu a žádný z nich nevlastní majetek sousedící s prodávaným pozemkem či domem, avšak jeden z nich patří ke stejné komunitě jako prodávající a druhý nikoli, přednost bude mít první z nich. Pokud oba patří k téže komunitě jako prodávající a jeden z nich s ním majetkem sousedí, pak ten bude mít přednost. Pokud druhý z nich je přítelem prodávajícího a často ho navštěvuje, kdežto ten, který s ním majetkem sousedí nikoli, přítel bude mít přednost. Pokud jeden z nich je přítelem prodávajícího a druhý jeho příbuzným, přítel bude mít přednost, neboť je psáno (Př 27:10) „lepší je blízký soused než vzdálený bratr“. Ve vztahu k dalším lidem má přednost příbuzný. Učenec má přednost před sousedem i před přítelem, který člověka často navštěvuje. Pokud jeden ze dvou možných kupců vlastní majetek sousedící s prodávaným majetkem, má přednost před všemi ostatními. I poté, co byl majetek prodán někomu jinému, má tento sousedící vlastník právo dát kupní sumu kupci, aby mu majetek přenechal. I kdyby tímto kupcem byl učenec či nejbližší příbuzný prodávajícího, kdežto sousedící vlastník je osoba neučená a s prodávajícím nijak příbuzná, přesto má přednost a může přinutit kupce, aby mu koupený majetek přenechal. Uvedené pořadí přednostních práv stanovili naši moudří jako micvu, aby se splnil příkaz Tóry (Dt 6:18) „budeš dělat jen to, co je správné a dobré v Hospodinových očích“.
POZNÁMKY k 62. kpt.:
Úcta k bližnímu je podle našeho velkého učitele Hilela Staršího (1. stol. př. o. l.) považována za základ celého židovského náboženství. Řekl (Šabat 31a): „Co se příčí Tobě, nedělej druhému; to je základ celé Tóry, zbytek je víceméně komentář. Běž a studuj ho“. V Midraši (Berešit raba 24:8) se uvádí: Ben Azaj řekl: Základní zákon Tóry je: „Toto jsou pokolení člověka; v den, kdy B-h stvořil člověka, k podobě B-ží ho stvořil“. (Gn 5:1) Rb. Akiva řekl: Základní zákon Tóry je „Miluj svého bližního jako sebe“. (Lv 19:18) Ben Azaj se domníval, že úcta k B-žímu obrazu v člověku má širší obsah než láska k bližnímu.
/1/ Je také zakázáno podvést nežida. (ŠA HR, Hilchat ana´a)
/2/ ŠA HR (Hilchat hasagat g´vul) vysvětluje, že na takového člověka se vztahuje cherem rabenu Geršoma.
