1. Než se vydáme na cestu, měli bychom se modlit tefila haderech (modlitbu za bezpečnou cestu). Modlíme se ji, ať se vydáváme na cestu z vlastního domu nebo z místa přenocování, a řekneme ji také při návratu domů. Modlitbu nutno říci, až vyjdeme za obvod města, tj. alespoň 72 a 2/3 lokte (asi 37 m) od posledního domu ve městě. Nejlépe je říci ji asi jeden kilometr za obvodem města. Pokud jsme již na cestě a přenocovali jsme v nějakém městě, smíme ji říci i ráno, než v cestě pokračujeme. Modlitba začíná slovy Jehi racon mil´fanejcha adonaj elokejnu velokej avotejnu še-tolichenu l´šalom... (Kéž je Tvou vůlí, Hospodine, B-že náš a B-že našich otců, vést nás...). Text je vyjádřen v plurálu, vyjma věty vetitneni le-chen (kéž získám přízeň).
2. Modlitba se říká pouze tehdy, cestujeme-li nejméně parsa- asi 4 km. Nejlépe je odříkat tefila ha-derech během prvních 4 km cesty. Avšak kdo na to zapomněl, může ji říci kdykoli během cesty, dokud je vzdálen víc než parsa od místa, kde hodlá přenocovat /1/.
3. Modlitbu nutno říci po nějakém požehnání. Kdo se vydává na cestu brzy ráno a odříkává ranní požehnání cestou, měl by říci tefila ha-derech po požehnání Ha-gomel chasadim tovim l´amo jisrael (Jenž poskytuje milost svému lidu Izraeli). Kdo v průběhu cesty někde přenocoval a před pokračováním v cestě odříkává ranní požehnání, měl by tefila ha-derech říci hned po nich. Kdo vyrazil na cestu z domova poté, co se pomodlil ranní modlitby, řekne tefila ha-derech cestou, jak uvedeno výše. Aby mohl tefila ha-derech připojit k nějakému požehnání, měl by během cesty něco pojíst a po bracha acharona říci tefila ha-derech. Může ji také říci poté, co se vymočil a řekl požehnání Ašer jacar. /2/
4. Tefila ha-derech se říká vstoje. Kdo jede na koni nebo vozem, měl by pokud možno zastavit, protože jízda je na roveň chůzi. /3/ Jestliže ale nelze zastavit, smí říci modlitbu i za jízdy.
5. Modlitba se říká každý den cesty jen jednou. Pokud však člověk někde zastaví s úmyslem přenocovat tam, ale pak úmysl změní a z toho místa odejde, aby dorazil jinam nebo se vrátil domů, musí modlitbu zopakovat. Ten, kdo cestuje dnem i nocí a nocuje na neobydleném místě, řekne první den modlitbu celou i se závěrečným požehnáním, ale následující dny vynechá závěrečné požehnání (s B-žím jménem) a uzavře modlitbu slovy Baruch šomea tefila. B-ží jméno vynechá z toho důvodu, že nocuje-li na neobydleném místě, je pak cestování považováno za souvislou cestu bez zastavení.
6. Než se člověk vydá na cestu, měl by přispět na dobročinnost, neboť je řečeno (Ž 85:14): „Před ním půjde spravedlnost (cedek — znamená také dobročinnost) a on bude kráčet její cestou“. Měl by také požádat představené své obce o požehnání. Při odchodu jej má několik lidí vyprovázet, a vyprovázející by pak měli zůstat stát na místě tak dlouho, dokud se jim osoba na cestě úplně neztratí z očí. Žehnáme-li tomu, kdo se vydává na cestu, řekneme lech l´šalom (jdi s pokojem), nikoli lech b´šalom (jdi v pokoji). Ve 2 S (15:9) král David požehnal svému synu Avšalomovi „jdi v pokoji“, a ten se dal cestou vzpoury, která jej přivedla až k pověšení na stromě. Kdežto Jitro řekl Mošemu (Ex 4:18) „jdi s pokojem“, a jeho cesta byla úspěšná. Během cesty bychom měli rozjímat nad Tórou, jak je psáno (Dt 6:7): „...když půjdeš cestou“, a každý den odříkat oddaně a pokorně několik žalmů. Měli bychom si vzít s sebou kousek chleba, i když nejdeme daleko. Muž by měl vzít s sebou také náhradní cicit, aby mohl plnit micvu, kdyby se jeden z cicit stal nepřijatelný a nebylo možno obstarat jiný. /4/ Cestující by také měl vždy dorazit na místo ještě za denního světla a odejít z něj, když už je den (Pesachim 2a); tj. pokud hodlá nocovat v hostinci, měl by tam dorazit před západem slunce a ráno se nevydávat na cestu před východem slunce, bude mu to k dobrému, jak říká Gn (1:4): „A viděl B-h světlo, že bylo dobré“. Během cesty se nemá příliš mnoho jíst.
7. Člověk by se měl přeptat na místo, kde hodlá nocovat, aby se ujistil, že majitel i jeho domácnost jsou svědomití a důvěryhodní. Chce-li jíst v neznámém místě, měl by opatrně zjistit, kdo je tam šochetem a jaký rabín jej kontroluje. Škoda se často hřeší z nedostatku obezřelosti; kdo je moudrý, dá si pozor. Ještě více to platí o víně, kde se hřeší ještě častěji, nutno se důkladně přeptat.
8. Když říkáme ranní modlitby na cestě, musíme se zahalit do talitu gadol, jako když se modlíme v synagoze, ježto talit katan není tak velký. Cestujeme-li pěšky, při verši Šma jisrael... Baruch šem kevod malchuto le-olam va-ed se zastavíme, abychom se náležitě soustředili. Jedeme-li na koni či vozem, nemusíme zastavovat. /5/ Musíme však zastavit na Šmone esre. Máme-li velmi naspěch, zůstaneme stát pokud možno aspoň na první tři a poslední tři požehnání. Není-li to možné, smíme se modlit i vsedě ve voze a provádět úklony v této pozici. Nejlépe je však říci ranní Šmone esre bezprostředně po svítání /6/ a odpolední půl hodiny po poledni, abychom se mohli modlit vstoje. (Jakou vzdálenost musíme ujít kvůli minjanu či abychom našli vodu, viz kpt. 12, bod 5 a 8.)
9. Pravidla, platící pro osobu na cestě, jež nemůže nalézt vodu k rituálnímu mytí rukou před jídlem, viz kpt. 40, b. 14. V kpt. 42, b. 19 se uvádí, že když člověk jedl chléb, nesmí pokračovat v cestě, dokud neřekl modlitbu po jídle, Birkat ha-mazon. Kpt. 44, b. 6 vysvětluje, že Birkat ha-mazon se má říkat vsedě. Jestliže však osoba jí při chůzi, smí říci i modlitbu po jídle v chůzi, poněvadž by se necítila dobře, kdyby musela zůstat stát. Kdo ale jedl vsedě, musí říci modlitbu po jídle rovněž vsedě.
10. Někteří muži vynechávají zimun, jedí-li na cestách společně v nežidovském hostinci a zdůvodňují to tím, že neměli v úmyslu setkat se tam kvůli jídlu. Pokud však měli v úmyslu pojíst společně, není správné zimun vynechat. V nežidovském domě by tedy po jídle měli říci Ha-rachaman hu jišlach bracha meruba bi-m´kom halichatenu u-vim´kom ješivatenu ad olam (Kéž Všeslitovný sešle hojnost požehnání na místo naší cesty a na náš domov navždy) namísto obvyklého Ha-rachaman hu jišlach bracha meruba ba-bajit ha-ze (Kéž Všeslitovný sešle hojnost požehnání tomuto domu). Pokud jíme v nežidovském domě z pokrmu, který náleží spolucestujícímu Židovi, smíme říci i Ha-rachaman hu jevarech et-baal ha-bajit ha-ze (Kéž Všeslitovný žehná pánu tohoto domu), protože pak se to vztahuje k člověku, jenž poskytl jídlo. Jinak řekneme Ha-rachaman hu jevarech otanu (Kéž nám Všeslitovný žehná). Viz také pravidla uvedená na konci kpt. 44.
11. Neměli bychom cestovat v pátek více než tři parsa (asi 12 km); je to proto, aby lidé, u nichž chceme být o šabatu, mohli patřičně připravit šabatové pokrmy. To platí, ať cestujeme domů, nebo na jiné místo. V našich končinách se však na to příliš nedbá, protože lidé obvykle připraví na šabat hojnost jídla a pocestný může využít pohostinnosti bližních. Měl by ale dát pozor, aby dorazil do hostitelova domu dostatečně brzy před začátkem šabatu. Často se znesvěcuje šabat jen proto, že host se dostaví pozdě. Člověk by tedy na to měl myslet a nenechat se svést, když ho jecer ha-ra pokouší „konec dne je daleko a cesta je dobrá“.
12. Kdo se zastaví na šabat v hostinci a má peníze při sobě, měl by je schovat nebo svěřit někomu — peníze jsou mukce, je zakázáno dotknout se jich o šabatu či svátcích. Bojí-li se oloupení, měl by si v pátek zašít peníze do svého oděvu a zůstat celý den v domě. Neměl by o šabatu vycházet v tomto oděvu (s penězi) ven, neboť na tom místě není žádný eruv (viz kpt. 81). Pokud se obává, že ostatní se dovtípí, z jakého důvodu nevychází a pokusí se ho oloupit, může odejít i s penězi zašitými v oděvu. Je však rozhodně zakázáno nést peníze v kapsách. (Viz také kpt. 189 o dalších bezpečnostních opatřeních na cestách.)
POZNÁMKY k 68. kpt.:
/1/ Při kratší cestě, anebo když si člověk vzpomene na modlitbu, až když je od cíle své cesty méně než parsa, řekne modlitbu bez zmínky B-žího jména. (ŠA OCH 110:7)
/2/ Když nemůže říci tefila ha-derech ihned po nějakém požehnání, smí ji říci i samotnou. (MHŠ 3, MB 110:28)
/3/ MHŠ (8) požaduje, že i při jízdě vozem máme zastavit, když říkáme požehnání.
/4/ MB (110:20) zdůrazňuje, aby si muž bral talit a tefilin na každou cestu, aby si je nemusel půjčovat od druhého. I když má v úmyslu vrátit se téhož dne, je správné vzít si s sebou talit a tefilin, protože okolnosti ho mohou donutit k prodloužení cesty.
/5/ MHŠ (8) a MB (63:10) požadují, aby se jezdec na koni při těchto verších zastavil. Pri Megadim uvádí, že kdo jede vozem, má při těchto verších také zastavit. Podle většiny současných autorit to platí i pro osobu jedoucí v autě.
/6/ Tato benevolence se týká pouze Šmone esre, muž by si neměl nasazovat tefilin ani říkat Šma, dokud se nerozední natolik, že rozpozná druhého člověka — viz kpt. 17, b. 1.
/7/ MB (193:27) uvádí, že tři Židé a více by neměli společně jíst v nežidovském hostinci — vyhnou se tak problému.
/8/ Peníze zašité v oděvu se smí nést, poněvadž to není obvyklý způsob jejich nošení. Je to pouze rabínský zákaz a v tomto případě se přejde kvůli ojedinělosti dané situace. Pokud člověk nezašije peníze do oděvu před šabatem, smí je — při podezřelých okolnostech — nést o šabatu i jiným neobvyklým způsobem, např. dát si je na tělo pod šaty. Viz ŠA OCH, Rama 301:33 a významné komentáře.
