1. Micva cicit je velmi důležitá, poněvadž shrnuje všechny příkazy Písma a všechny jsou na ní závislé, jak praví Nu (15:39): „Abyste si při pohledu na ně připomínali všechna Hospodinova přikázání“. Numerická hodnota slova cicit = 600. Každý cicit má 8 pramenů a 5 uzlů, dohromady tedy 613, což je počet micvot v Tóře (Menachot 43b). Každý muž by tedy měl mít talit katan a nosit jej celý den. /1/ Talit katan by měl být z bílé jehněčí vlny /2/ a mít předepsané rozměry, tj. 3/4 lokte na délku /3/ a 1/2 lokte na šířku. Některé autority tvrdí, že by měl mít rozměry 1x1 loket na délku i šířku. /4/ Kdo nosí talit katan s boky sešitými, musí dbát na to, aby větší část obou stran byla nesešitá, nespojená ani háčky. Muž musí mít také talit gadol, jímž se zahalí při modlitbě. Měl by dbát na to, aby talit byl pěkný a vkusný, neboť všechny micvy by se měly vykonávat pokud možno elegantně — je psáno (Ex 15:2): „On je můj B-h a já Ho velebím“. Naši moudří to vysvětlují: Ukaž se před Ním v plné nádheře, když plníš micvot. Muž musí dát pozor, aby koupil třásně od důvěryhodné osoby, aby bylo jisté, že byly spředeny a stočeny jen k tomuto účelu a podle ustanovení zákona, a že mají předepsanou délku.
2. Nosí-li někdo lněný talit, nesmí na něm mít cicit z vlny, kvůli zákazu šaatnez (směs vlny a lnu). Podle některých autorit lze zpevnit rohy talitu kůží a pak k nim připevnit vlněné cicit. Jiné autority s tím nesouhlasí.
3. Otvor, jímž jsou cicit provlečeny, nemá být víc než 3 šířky palce /5/ od horizontálního i vertikálního okraje oděvu (existuje názor, že šířka palce se měří jako šířka horního článku; je dobré řídit se tímto přísnějším názorem, neboť co je nad 3 šířky palce, nelze nazývat okrajem, to je již vlastní oděv). Je to důležité, protože Tóra požaduje, aby cicit byly připevněny na „okraji“ oděvu. Jestliže tedy někdo udělá otvor dál než 3 šířky palce od okraje, bude talit nepřijatelný, i kdyby se při vázání třásní utáhl uzel tak, že se okraj talitu shrne a otvor se tím octne v předepsané vzdálenosti. Stejně tak je nepřijatelné, aby se — bude-li po zavázání vzdálenost od okraje větší než 3 šířky palce — otvor zvětšil odstřižením a tím se ocitl v předepsané vzdálenosti. Neboť v Dt (22:12) stojí: „Uděláš si třepení“, to znamená, že musí být přijatelné, když je do otvoru vkládáme, nikoli učinit je přijatelným až následným aktem. Otvor nesmí být k horizontálnímu a vertikálnímu okraji talitu ani blíž, než je délka horního článku palce; menší vzdálenost už nelze nazvat „na okraji“, to je „pod okrajem“. Jestliže otvor byl původně v předepsané vzdálenosti, avšak zavázáním třásní se okraj talitu stáhl a otvor se nyní octl v menší vzdálenosti, než je předepsáno, je talit přijatelný. Je pochybnost, zda počítat či nepočítat do předepsané vzdálenosti i volně visící, nestočené nitě na konci talitu; nitě by se měly odstřihnout dříve, než se zaváží třásně. Někdy se na talitu katan dělají dva otvory blízko sebe — na způsob hebrejského vokálu cere. Cicit se pak provléknou oběma otvory a visí na talitu zvenku.
4. Jestliže po zavázání cicit byly otvory v předepsané vzdálenosti, avšak časem se látka kolem otvoru nebo okraj talitu roztřepily tak, že třásně už nyní nejsou v předepsané vzdálenosti, talit je stále přijatelný. Tóra totiž požaduje pouze, aby cicit nebyly „pod okrajem“ ve chvíli vázání, jak říká Nu (15:38): „Aby si dělali na okrajích svých šatů třepení“. Člověk by však měl látku kolem otvoru i okraj talitu zpevnit, aby vzdálenost nebyla menší než velikost prvního článku palce (článek od špičky palce k prvnímu kloubu).
5. Je zvykem zavazovat cicit tak, aby mezi pěti dvojitými uzly byly čtyři mezery. Dělá se to takto: provlékneme čtyři prameny otvorem a zavážeme dvojitým uzlem; pak vezmeme nejdelší z nich — šamaš (služebník), obtočíme jej sedmkrát kolem ostatních pramenů a zavážeme dvojitým uzlem; potom omotáme osmkrát a opět uvážeme dva uzly; pak obtočíme jedenáctkrát a zavážeme dvojitým uzlem; a potom omotáme třináctkrát a uděláme dvojitý uzel. Ježto střapec vypadá úhledněji, když jsou mezery mezi uzly všechny stejně velké, omotání v první mezeře bude řidší, protože počet otoček je tu nejmenší; a v druhé, třetí a čtvrté mezeře bude omotání čím dál hustší. /6/ Předepsaná délka cicit od prvního uzlu až na konec pramenů má být aspoň 12 šířek palce. /7/ Nejlépe vypadá, když omotaná část tvoří 1/3 a zbývající volná část 2/3 celkové délky cicit. Každá ze čtyř mezer by měla mít alespoň velikost šířky palce, všechny čtyři mezery pak budou dohromady měřit čtyři šířky palce a volná část cicit bude mít osm šířek palce. Pokud jsou prameny delší, uděláme mezery přiměřeně větší. Doporučuje se udělat každý uzel svázáním čtyř pramenů na jedné straně se čtyřmi prameny na druhé straně, tedy každý ze čtyř pramenů (provlečením skrze otvor se rozdělily na polovinu) bude mít polovinu na jedné a polovinu na druhé straně.
6. Problém vznikne, bude-li člověk vázat cicit následujícím způsobem: namísto čtyř samostatných pramenů vezme jeden dlouhý pramen, ten přeloží na čtyři části, provlékne otvorem, zaváže a pak teprve přeložení rozstřihne. Takový cicit je nepřijatelný, neboť je psáno (Dt 22:12): „Uděláš si třepení“. Naši moudří vysvětlují: žádá se po nás, abychom udělali, ne abychom použili, co už je uděláno, tj. cicit musejí být v předepsaném stavu před tím, než je provlékneme, nikoli nejdřív provléknout a pak teprve upravit, aby se staly přijatelnými. Totéž platí i tehdy, chceme-li náležitě uvázaný cicit z jednoho oděvu (zničeného) připevnit k jinému bez rozvázání. Je nutno cicit rozvázat a znovu zavázat náležitým způsobem. Stejně musíme postupovat, když se část oděvu od okraje až k otvoru roztřepila tak, že cicit odpadly. Je nepřípustné znovu upevnit cicit sešitím poškozeného místa oděvu. Také je nepřípustné, upevní-li někdo cicit k nepřijatelnému oděvu, např. na bocích z větší části sešitému, a dodatečně boční švy rozpáře, aby oděv učinil přijatelný pro cicit. Dříve uvázané cicit na oděvu nesmí zůstat. Podle zásady „udělat, ne použít již udělané“ se cicit musí nejdříve rozvázat a pak znovu zavázat předepsaným způsobem.
7. Než se muž zahalí do talitu, měl by zkontrolovat, zda jsou cicit v pořádku a oddělit jednotlivé prameny, pokud jsou zamotané. Když ovšem přijde do synagogy pozdě a prohlížením by promeškal příležitost modlit se společně s ostatními, nemusí kontrolu provádět. /8/
8. Obecně se příslušná požehnání k micvě říkají před vlastním vykonáním micvy a hned potom se bez průtahů vykoná micva. Před zahalením do talitu gadol tedy vstoje vezmeme talit do obou rukou a zaměříme mysl k B-žímu příkazu zahalovat se do talitu a připomínat si tím všechny Jeho příkazy, jak se praví v Nu (15:39): „Abyste si při pohledu na ně připomínali všechna Hospodinova přikázání“. Potom, stále vstoje, řekneme požehnání „Ašer kidšanu bemicvotav lehitatef ba-cicit — Jenž nás posvětil příkazem zahalit se do cicit“ a zakryjeme si talitem celou hlavu až po ústa. Potom zvedneme čtyři cípy talitu, obtočíme je kolem krku, jako to dělají Arabové /9/ a zůstaneme takto stát asi tak dlouho, co by člověk ušel 4 lokty (cca 2 m). Říkáme přitom verše Ž (36:8-11): „Ma jakar... — Jak vzácný...“ Pak si talit sejmeme z hlavy. Měli bychom dát pozor, aby se cicit netáhly po zemi, neboť to je znevážení micvy. Muž by tedy měl cicit zvednout a zastrčit za opasek.
9. Požehnání nad cicit se říká jen v době denního světla, ne v noci. Požehnání se smí říci, až když lze očima rozlišit modrou barvu od bílé. Jestliže si někdo navlékl talit katan ještě za tmy nebo dokud si neumyl ruce, a tedy nemůže říci příslušné požehnání, měl při požehnání nad velkým talitem mít na mysli i talit katan. Kdo nemá talit gadol, řekne požehnání Al micvat cicit po navléknutí talitu katan, ovšem za dne a po umytí rukou. Oblékne-li si talit katan v době, kdy se požehnání nesmí říci, počká, až je den a má ruce umyté, pak vezme do jedné ruky cicit a řekne požehnání Al micvat cicit. Kdo v malém talitu spí, neříká nad ním ráno požehnání, ale při požehnání nad talitem gadol bude mít na mysli, že jím zahrnuje i talit katan.
10. Jestliže někdo odloží talit gadol s úmyslem brzy si jej opět přehodit, nemusí říkat požehnání, když si jej znovu vezme na sebe, a to ani když šel na záchod (uvnitř domu). /10/ Avšak jestliže neměl v úmyslu opět si jej brzy vzít a pak úmysl změnil a talit si přehodil, musí říci požehnání znovu. /11/ Pokud talit sklouzl ze zad, ale muž jej zčásti má stále na sobě, nemusí po upravení znovu říkat požehnání, ani když ze zad sklouzla převážná část talitu. Pokud ale talit sklouzl celý a ani část nezůstala na těle, musí muž při opětném upravení znovu říci požehnání, i kdyby padající talit zachytil rukou. Ovšem stane-li se to, když zrovna říká část modlitby, jež nesmí být přerušena, požehnání po úpravě neřekne. Bude pokračovat v modlitbě a až bude moci, vezme cicit do ruky a pronese požehnání. To platí, jestliže talit sklouzl neúmyslně.
11. Je dovoleno příležitostně si od někoho talit vypůjčit a modlit se v něm; v tom případě se řekne i požehnání. /12/ Není nutné vyžádat si od druhého dovolení, poněvadž se předpokládá, že druhý bude jen rád, když se micva vykoná s pomocí jeho vlastnictví — pokud tím neutrpí finanční újmu. Talit se však nesmí vynést ven z místnosti, neboť majitel by proti tomu mohl mít námitky. Když si člověk vypůjčil talit složený, vrátí jej opět složený. O šabatu jej skládat nebude, protože o šabatu je zakázáno skládat. Je pochybnost, zda muž vyvolaný k Tóře bude říkat požehnání, má-li na sobě vypůjčený talit. /13/ Měl by mít na mysli, že si ani dočasně nemíní talit přisvojit; v tom případě je většina autorit toho názoru, že se požehnání nemusí říkat. Pokud si ale vypůjčil talit patřící synagoze, pak se talit považuje za jeho vlastnictví a požehnání řekne, i kdyby si vzal talit jen proto, že je vyvolán k Tóře. /14/
12. Kdykoli se v Tóře či v halachických spisech vyskytne slovo „vlna“, je míněna jehněčí nebo ovčí vlna (materiál vhodný pro cicit). Bohabojný člověk by neměl říkat požehnání ani nosit talit, jehož osnova je z vlny a útek z bavlny, hedvábí či jiného materiálu, anebo naopak. Podle některých autorit by se nemělo říkat požehnání ani tehdy, jsou-li talit a cicit z různých materiálů. /15/ Pokud je talit z hedvábí a cicit z vlny, muž nesmí říci nad ním požehnání /16/, ale řekne nejdřív požehnání nad vlněným talitem, zahalí se do něj, pak jej odloží a vezme na sebe hedvábný talit. Požehnání se však smí říci nad hedvábným talitem s hedvábnými cicit. Cicit ze dvou materiálů — např. část z vlny a část hedvábí — je ještě horší. Nemělo by se tak vůbec dělat.
13. Cicit vážeme tak, že provlékneme čtyři dlouhé prameny otvorem a vytvoříme tím osm částí. Je třeba ujistit se, zda se při zavazování uzlu prameny nesmíchaly. Pokud se některé prameny cicit potrhají, zkoumáme stav původních čtyř dlouhých pramenů: cicit zůstávají košer, i kdyby se část těchto čtyř dlouhých pramenů odtrhla, ovšem jen tehdy, zbývá-li z pramene dost, aby šla uvázat smyčka — tj. 4 šířky palce. /17/ To platí, i když se odtrhne část dvou dlouhých pramenů až po mezní 4 šířky palce (nesmí zbýt méně). Jestliže přitom dva ze čtyř dlouhých pramenů zůstaly v celé délce /18/, cicit jsou stále košer. Pokud se ovšem utrhnou tři prameny, cicit už nebudou přijatelné, ani kdyby z každého utrženého pramene zbyly 4 šířky palce a čtvrtý pramen zůstal neporušen. Stejně tak budou cicit nepřijatelné, když se přetrhl jeden ze čtyř dlouhých pramenů natolik, že z něj zbylo méně než 4 šířky palce, a to i když ostatní tři prameny zůstanou neporušené (s výjimkou případu, že člověk je v tísni a není k dispozici jiný cicit). Platí zásada: i když úplně odpadne jeden z osmi pramenů cicit, zůstanou cicit stále košer, ježto utržený pramen je ve skutečnosti jen polovina (jednoho ze čtyř původních dlouhých pramenů provléknutých otvorem) a na druhé straně tedy zbylo dost, aby se dala uvázat smyčka. Když se odtrhnou dva z osmi pramenů a ani z jednoho nezbyly 4 šířky palce, pak zkoumáme: A/ je-li možnost, že oba odtržené prameny jsou části téhož původního pramene (jednoho ze čtyř provléknutých otvorem) — v tom případě jsou cicit nepřijatelné; B/ je-li jistota, že každý z obou odtržených pramenů patří k jinému (původnímu dlouhému) prameni — pak cicit zůstávají košer. Pokud se některý pramen odtrhl tam, kde visel z otvoru, cicit jsou nepřijatelné. Pravidlo, že cicit bude košer i po odtržení jednoho pramene platí pouze tehdy, jestliže všechny prameny měly v době vázání předepsanou délku. Neplatí v případě, že už tehdy byl některý z pramenů o něco kratší.
14. Nitě pramenu cicit musejí být stočené dohromady tak, aby pramen byl jeden celek; jestliže stočení pramenu povolí a nitě budou uvolněné, celá uvolněná část se považuje za odtrženou, jakoby tam vůbec nebyla. /19/
15. Někdy talit sestává ze dvou částí. Občas se obě části musejí oddělit, kvůli praní nebo opravě, a poté jsou znovu sešity k sobě. Jestliže každá z obou částí je dost velká, aby se do ní člověk zahalil, postačí, když se před rozdělením talitu odstraní dva cicit z jedné části a po opětném sešití se cicit znovu upevní. /20/ Jestliže ani jedna z obou částí není dost velká, aby se do ní člověk zahalil, cicit se musí odstranit z obou částí (a pak po sešití znovu uvázat). Je-li jedna část dost velká a druhá nikoli, odstraní se cicit z menší části.
16. Když se rohy talitu potrhají nebo úplně odtrhnou a utržená část je menší než 3x3 šířky palce, nelze k ní podle některých autorit znovu připevnit cicit ani po opětném pevném přišití utržené části k talitu. Je-li utržená část menší než 3x3 šířky palce, nelze ji nazvat oděvem v pravém slova smyslu, a i po přišití k talitu je považována za samostatnou. Pokud se ale od talitu neoddělila úplně a aspoň částečně k němu zůstala připojena, bude opětným přišitím považována za část talitu a upevněné cicit budou košer. Často se všívá do rohů talitu kousek látky; mnoho (i nových) talitů je takto upraveno; všijeme tedy na místo, kde upevníme cicit, kousek látky velikosti 3x3 šířky palce.
17. Podle některých autorit by se v celém rohu, kam se váže cicit, tj. od jedné šířky palce až po tři šířky palce, neměl ani krátký šev sešít nití z téhož materiálu jako cicit tohoto konkrétního talitu. Např. je-li talit lněný, nesmíme použít k šití len, ale jen hedvábí nebo jiný materiál, je-li talit hedvábný, nebudeme šít hedvábím atd. Je dobré dodržet toto pravidlo, když chceme obšitím zpevnit otvory talitu. Toto vše však platí pouze, šijeme-li bílou nití. U barevných nití na tom nezáleží.
18. Je dovoleno odstranit cicit z talitu kvůli tomu, že chceme místo nich upevnit lepší nebo proto, že chceme původní odtržené (ale stále košer) cicit vyměnit za bezchybné. Je to dovoleno proto, že to neprovádíme s cílem zbavit se micvy cicit, právě naopak. Odstraněné cicit se však nesmí zahodit na nečisté místo. /21/
19. Utržené a z talitu odstraněné cicit se nesmí zahodit do smetí, to by bylo znevážení B-žího příkazu. Někdo používá odstraněných cicit jako záložky do knihy — sloužily dříve k plnění jedné micvy, jsou tedy vhodné k plnění jiné. Stejně tak je třeba najít důstojné využití pro starý talit, který už nepoužíváme k náboženským účelům.
20. Když někdo o šabatu v synagoze zjistí, že jeden z cicit na jeho talitu je nepřijatelný a nelze si obstarat jiný talit (a bez něj se člověk necítí dobře mezi ostatními), má dovoleno — z ohledu na své pocity — mít na sobě tento poškozený talit. Neřekne ale nad ním požehnání. Platí to ale pouze tehdy, jestliže člověk před šabatem o závadě nevěděl. Pokud o ní věděl a neopravil ji, má zakázáno vzít si tento talit na sebe. /22/
21. Nosí-li někdo oděv vyžadující cicit a nepřipevní je k němu, prohřešuje se proti příkazu Tóry. Rohy oděvů, zhotovených se čtyřmi rohy, se musí zakulatit. Nestačí, aby se jen zahnula látka a zašila do zakulaceného tvaru. Pokud roh není odstřižen, je stále považován za část oděvu. Přísný trest si zasluhuje každý, kdo nedbá na plnění micvy cicit. Kdo pečlivě zachovává tento B-ží příkaz, je hoden spatřit B-ží přítomnost.
POZNÁMKY k 9. kpt.:
Počet otoček na cicit je celkem 39, to je celková numerická hodnota tetragrammatonu (jud - 10, he - 5, vav - 6, he - 5 = 26) + slova „echad — jeden“ (= 13). Cicit tedy vyjadřují jedinost B-ží, „Adonaj echad — B-h je jeden“.
/1/ Ari z´´l vysvětluje, že podle kabaly je dobré mít na sobě cicit i v noci. (MB 21:15)
/2/ Většina autorit povoluje, aby talit katan byl i z jiných materiálů. Nicméně ŠA HR (9:4) i MB (9:4-5) uvádějí, že člověk bohabojný by měl nosit vlněný talit katan.
/3/ Šiurej Tora uvádí, že 1 loket = asi 48 cm, rabi Feinstein asi 51,4 cm (21,25 palců), Chazon Iš 58 cm (asi 24 palců).
/4/ Podle MB (16:4) a podle r. Šneura Zalmana z Ljadi (Piskej sidur) by přední i zadní díl talitu katan měl mít velikost 1x1 loket. V tom není zahrnut otvor pro hlavu.
/5/ ŠT definuje šířku palce (agudal) = 2 cm. Podle r. Moše Feinsteina je to asi 2,14 cm, podle Chazon Iš 2,4 cm.
/6/ Cicit budou košer, i když tento speciální požadavek nebude splněn. Není ani nutné použít pouze jeden pramen jako šamaš. Pokud zůstane na každé straně 12 šířek palce, jsou košer. (ŠA HR 11:8,32)
/7/ Tj. 24 cm (9-10 palců podle ŠT), podle r. M.Feinsteina asi 25,7 cm, podle Chazon Iš asi 29 cm (téměř 12 palců).
/8/ Je dobré aspoň je rychle přehlédnout, o šabatu by se měly zkontrolovat. (MB 13:7)
/9/ Talit by se neměl omotat jen kolem hlavy, ale měl by spadat až k hrudníku a na záda. (ŠA HR 8:8)
/10/ Není správné jít na záchod a mít talit gadol na sobě. (MB 21:14)
/11/ Podobně i když člověk odložil talit s úmyslem vzít jej bezprostředně zase na sebe, ale pozdržel se (po dobu čítající řádově hodiny), musí potom znovu říci požehnání. (ŠA HR 8:24) Pokud člověk sundal svůj talit bez zvláštního určení, nemusí říkat znovu požehnání, když si talit přehodí brzy nato — za předpokladu, že říká modlitby nebo má na sobě talit katan. (MB 8:38)
/12/ Micva cicit se týká vlastního oděvu. Když si někdo přehodí talit svého souseda, nemusí říkat požehnání. Za předpokladu, že osoba dovolila půjčit svůj talit k modlitbám druhého a že také souhlasila, aby člověk dočasně považoval půjčený talit za svůj, člověk požehnání smí říct. Stojí za zmínku, že MB (14:14) a MHŠ (13) doporučují nepřijímat půjčený talit za dočasné vlastnictví, a tedy neříkat požehnání.
/13/ Je pochybnost, zda si člověk bere talit s úmyslem považovat jej dočasně za svůj, čímž je povinen plnit micvu cicit, anebo jej bere na sebe pouze z úcty ke shromáždění a k Tóře, nepovažuje jej tedy za svůj a nemusí říci požehnání.
/14/ V tomto případě by měl považovat talit dočasně za svůj a mít jej na sobě kvůli plnění micvy cicit.
/15/ Tyto názory požadují, aby talit i cicit byly ze stejného materiálu.
/16/ Většina autorit dovoluje vlněné cicit na oděvu z jiného materiálu. MB i ŠA HR však (viz pozn. 2) uvádějí, že bohabojný člověk by měl nosit vlněný talit katan.
/17/ Podle ŠT 8 cm (asi 2 a čtvrt palce), podle Chazon Iš asi 10 cm (4 palce). Podle MB (12:1) stačí k uvázání smyčky 2 šířky palce, také MHŠ tvrdí, že stačí méně než 4 šířky palce.
/18/ MB (12:13) zaujímá mírnější názor a dovoluje použít takový talit i říci požehnání nad ním, není-li k dispozici žádný jiný talit.
/19/ Potom platí pravidla zmíněná v předchozím bodu.
/20/ ŠA HR (15:8) nevyžaduje vůbec rozvázání cicit.
/21/ Jsou-li původní cicit přijatelné k použití na jiném oděvu, autority doporučují je raději rozvázat. Pokud je to obtížné, smí se odstřihnout.
/22/ Jestliže člověk objeví závadu v průběhu týdne, musí okamžitě sejmout talit. Avšak pokud se stane nepřijatelným jeden z cicit talitu katan, nevyžaduje se, aby ho člověk svlékal na veřejnosti, ježto by ho to mohlo uvést do rozpaků. Měl by však pospíšit do soukromí a tam jej svléct.
