1. Čas pro ranní modlitbu začíná úsvitem — tj. od prvních záblesků denního světla na východním obzoru. I když to není nejlepší doba, kdo se v této chvíli modlí, splní svou povinnost (vysvětlení viz kpt. 18, b. 1). Dokud se člověk nemodlil, nemá dovoleno začít s jakoukoliv prací /1/ či obchodní záležitostí, ani vydat se na cestu /2/, jak stojí v Ž (85:14): „Spravedlnost půjde před ním; on bude kráčet v jejích stopách“. „Spravedlností“ se míní modlitba, jíž hlásáme spravedlnost našeho Tvůrce. Teprve po ní můžeme obrátit své kroky k hmotným věcem. /3/ (Berachot 44a)
2. Před tím, než se pomodlíme, je zakázáno jíst a pít. Lv (19:26) uvádí: „Nebudete jíst s krví“. Berachot (10b) to interpretuje „Nejezte, dokud jste se nepomodlili za svou krev (tj. za svůj život)“. Tomu, kdo nejdřív jedl či pil a až potom se modlil, jsou určena slova 1Kr (14:9): „Zahodil jsi mne za záda“. K tomu říká Berachot: Nečti „gevicha — tvá záda“, ale „geicha — tvá pýcha“. B-h se ptá: „Až uspokojí svou pýchu, přijme pak jho Nebes?“ Před modlitbou je zakázáno i pít čaj nebo kávu s cukrem a mlékem. Člověk starý či slabý, který by nevydržel bez jídla až do chvíle, kdy shromáždění odchází ze synagogy (zejména o šabatech a svátcích, kdy bohoslužby jsou delší), smí se šacharit pomodlit doma, říci kiduš, něco pojíst (viz též kpt. 77, b. 15) a potom teprve jít do synagogy, naslouchat pozorně společným modlitbám šacharitu a pak se modlit se všemi musaf (přídavnou modlitbu). Neměl by pít kávu s cukrem a pod. Jestliže ale jí a pije před modlitbou ze zdravotních důvodů, nepovažuje se to za snahu uspokojovat své choutky. Člověk smí jíst a pít před modlitbou také tehdy, nedokáže-li bez jídla a pití soustředit svou pozornost na modlitbu.
3. Podle některých autorit se nesmí nic pojíst před modlitbou, ani když člověk vstane o půlnoci. Avšak cítí-li se někdo slabý, smí jíst a pít, aby posílil tělo pro studium Tóry. /4/
4. Před modlitbou se smíme napít vody, čaje, kávy bez cukru či mléka, a to i když jsme vstali po svítání, protože to není považováno za projev sobeckého požitkářství. /5/ Tyto nápoje je dovoleno pít i o šabatu a svátcích, přestože je povinnost říci kiduš. Čas pro kiduš však začíná až po modlitbě, neboť kiduš se říká pouze „v místě jídla“, tj. v blízkosti jídla. V tomto případě tedy člověk nemá dosud povinnost kiduše, protože nesmí před modlitbou jíst.
5. Před ranní modlitbou nemáme ani navštívit souseda, ani ho oslovovat. Je psáno v Iz (2:22): „Vzdalte se od člověka, jehož dech je v jeho chřípí, čím je tak cenný?“ neboli „Proč je tak důležitý, že mu dáváte přednost přede Mnou?“ (Berachot 14a) Potkáme-li někoho náhodně, je dovoleno pozdravit ho „šalom“. /6/ Lépe je ale použít jiný pozdrav, to nám připomene, že se nemáme zabývat jinými záležitostmi, dokud jsme se nemodlili.
6. Je zakázáno začít studium Tóry po úsvitu. Kdo však je zvyklý pravidelně chodit do synagogy na bohoslužbu a není pravděpodobné, že by promeškal její čas, smí studovat i po úsvitu. Studovat Tóru společně ve skupině je před modlitbou dovoleno pouze tehdy, nemají-li členové skupiny jinou možnost studovat později, protože studovat ve skupině je velmi záslužné. Je však třeba dát pozor, aby nepromeškali čas k modlitbě.
POZNÁMKY k 8. kpt.:
/1/ Práce je zakázána půl hodiny před svítáním. Některé autority se na to dívají mírněji, pokud člověk již odříkal některá požehnání, ale nezačal Baruch šeamar. Lépe však je řídit se přísnějším názorem. (ŠA R 89:4)
/2/ To platí, i když je člověk schopen dojít do cíle cesty tak, aby ještě stihl modlit se s minjanem. Cestuje-li ale s výpravou, která na něj nemůže čekat, smí odejít spolu s ní. (MHŠ 3)
/3/ Naopak, koná-li člověk „přání Nebes“ — tj. činnost, jež souvisí s micvou, smí s touto činností začít i předtím, než řekne ranní modlitby.
/4/ MB (89:28) cituje příběh rb. Chajima Vitala — jednou se rb. Chajim Vital cítil velmi slabý a najedl se před modlitbou. Vysvětlil, že zákaz se vztahuje pouze na jídlo, kterým člověk uspokojí touhu po jídle.
/5/ Dnes je v mnoha komunitách tolerován cukr či mléko v kávě a čaji, dovoluje se i jíst, za předpokladu, že člověk jí proto, aby se pak modlil s větším procítěním. Před jídlem či pitím by měl člověk říci Šma.
/6/ Šalom je považován za jedno z B-žích jmen (jak vysvětluje kpt. 5, b. 14).
