1. Halachické autority se různí, zda ten, kdo slyší požehnání „La´asok be-divrej Tora — zabývat se slovy Zákona“, má nebo nemá odpovědět Amen. Jedni tvrdí, že požehnání zde nekončí, ale spolu s „Vehaerev-na — Učiň příjemnými“ tvoří jeden celek, tudíž se Amen říci nemá. Druzí tvrdí, že je to konec požehnání a Vehaerev-na je další samostatné požehnání, tedy se musí odpovědět Amen. Abychom se vyhnuli situaci vzbuzující pochybnosti, je nejlépe říci toto požehnání potichu. /1/
2. Požehnání „Hanoten la-sechvi bina — Jenž dal kohoutu poznat“ by se nemělo říkat před rozbřeskem. /2/
3. Slepec smí říci požehnání „Pokeach ivrim — Jenž vidoucími činí slepé“, neboť i on má prospěch z toho, že B-ží laskavost otevřela oči ostatním lidem, protože mu mohou ukázat cestu. Jestliže někdo řekl dříve požehnání „Zokef kefufim — Jenž napřimuje sehnuté“ než „Matir asurim — Jenž osvobozuje spoutané“, nemusí už říci Matir asurim, neboť jeho smysl je obsažen již v Zokef kefufim (Zokef kefufim děkuje B-hu za to, že nám dovolil narovnat se, což předpokládá „osvobození údů“, za něž děkujeme v Matir asurim.)
4. Na požehnání „Hama´avir šena me´ejnaj — Jenž snímá spánek z mých očí“ se neodpoví Amen, protože požehnání pokračuje slovy „Jehi racon — Buď vůle Tvá“ a končí až slovy „Hagomel chasadim tovim leamo jisrael — Jenž prokazuje dobrotivá milosrdenství svému lidu Izraeli“.
5. Je-li někdo vzhůru celou noc, říká na úsvitu všechna ranní požehnání, vyjma Al netilat jadajim (umývání rukou). Je otázka, zda má či nemá říci „Elokaj nešama — Bože můj, duše, kterou jsi mi dal“, „Hama´avir šena — Jenž snímá spánek“ a požehnání nad Tórou. Vhodným řešením je naslouchat, když požehnání říká někdo jiný a odpovědět na ně Amen. /3/ (Viz také kpt. 2, b. 8 a kpt 6, b. 9)
6. Kdo neřekl ranní požehnání před modlitbou, má je říci po ní, vyjma požehnání Al netilat jadajim (některé autority tvrdí, že ranní mytí rukou bylo nařízeno primárně kvůli modlitbě, jestliže však už je po modlitbě, odpadá důvod pro toto požehnání), dále Elokaj nešama (povinnost byla již splněna požehnáním Amidy Mechaje ha-metim — Jenž oživuje mrtvé).
7. Halachické autority nejsou jednotné, zda člověk má říct požehnání nad Tórou po modlitbě, když je neřekl před modlitbou. Podle některých je říkat nemá, protože již povinnost splnil požehnáním Ahava raba (v sefardské liturgii Ahavat olam), které se podobá požehnání nad Tórou, neboť také obsahuje prosbu „dej nám do srdce, abychom porozuměli a pochopili, poslouchali, učili se a vyučovali“. Podle jiných „Ahava raba — Nesmírnou láskou“ zprostí člověka povinnosti říci dřívější požehnání jen tehdy, věnuje-li se studiu Tóry hned po modlitbě, bez přerušení. Měli bychom si tedy dát pozor, abychom řekli požehnání nad Tórou před modlitbou; a když zapomeneme, kvůli rozdílným názorům nemusíme už požehnaní říkat. /4/
8. Jestliže někdo byl vyvolán k Tóře dříve, než řekl ranní požehnání, pak pokud možno nejdřív řekne ranní požehnání nad Tórou, pak přečte aspoň jeden verš Tóry, např. „Jevarechecha — Ať ti Hospodin žehná“ a pak vystoupí k Tóře. Pokud to nelze, měl by hned vystoupit k Tóře a říci požehnání „Ašer bachar banu — Jenž si nás vyvolil“; pak by měl říct jen Ašer kidšanu a Vehaerev-na až po leamo jisrael, protože už řekl Ašer bachar banu. Potom by měl říci Jevarechecha.
POZNÁMKY k 7. kpt.:
Ranní požehnání — se původně pronášela vždy při tom úkonu, který se měl vykonat. Bezprostředně po probuzení řekl člověk Elokaj nešama, když slyšel kohouta, řekl Ašer natan la-sechvi bina, při oblékání řekl Malbiš arumim, protřel si oči — Pokeach ivrim, posadil se — Matir asurim atd. Toto posledně uvedené požehnání se netýká osvobození z vězení, jak si mnozí myslí, ale toho, že Všemohoucí uvolnil klouby našeho těla a umožnil nám tím volný pohyb a koordinaci svalů.
Modlitbou ve formě požehnání vyjadřuje Žid nejen svou ochotu být poslušen B-ha, ale i vděčnost B-hu za to, že byl vyvolen, aby přijal Jeho příkazy.
/1/ Rabi Jicchak Luria doporučuje tomu, kdo slyší toto požehnání, říci Amen; opíráme se o jeho názor. (MŠ1)
/2/ Toto požehnání člověk smí říci, vstane-li brzy a skutečně slyší kohouta kokrhat. Ostatní ranní požehnání i požehnání nad Tórou smíme říci před úsvitem, jestliže jsme opravdu spali (tj. v délce 60 dechů - viz kpt. 2, b. 7).
/3/ Pokud byl člověk celou noc vzhůru, podle autorit má říci Ašer jacar až po vykonání velké či malé potřeby.
/4/ Rozhodnutí podloženo ŠA HR (47:6). Nicméně MB (47:17, 28) vyžaduje, aby se požehnání řekla.
