1. Šabat končí o cet ha~kochavim (když se na obloze objeví tři malé hvězdičky blízko sebe). Přesný čas se liší místo od místa, bývá většinou uveden v židovském kalendáři pro různá města. Před tímto časem a dokud člověk neřekne hamavdil bejn kodeš l´chol, nesmí se zabývat prací, která je zakázána o šabatu.
Časová tabulka cet ha~kochavim:
Doporučujeme pro praktické využití program Kaluach nebo online Kaluach. Viz. kapitola 5, bod 25.
Ma´ariv o moca´ej šabat
2. Po cet ha~kochavim se říká všednodenní ma´ariv. (Halachot pro ma´ariv viz kpt. 9).
3. V Amidě se vkládá do požehnání Ata chonen vsuvka Ata chonantanu (ozdobil jsi nás). V ní se mluví o odlišení svatého a všedního: „Oddělil jsi svaté od všedního, světlo od tmy, Izrael od ostatních národů, sedmý den od šesti pracovních.“
Kdo zapomene na Ata chonantanu
4. Když někdo zapomene říci Ata chonantanu, ale uvědomí si to před vyslovením B~žího jména na konci požehnání Ata chonen, vrátí se na začátek tohoto požehnání, řekne vsuvku Ata chonantanu a pokračuje v Amidě. Uvědomí~li si opomenutí až po zmínění B~žího jména na konci Ata chonen, nevrací se na začátek požehnání.
Při ma´arivu není hlasité opakování Šmone esre. Po Amidě chazan odříká poloviční kadiš, následujeVi~hi noam, Jošev be~seter eljon a V´ata kadoš (vše je uvedeno v siduru). Verš Vi´hi noam se říká vstoje. Tímto veršem (Ž 90:17) žehnal Moše Židům, když dokončili svatyni. Prostřednictvím svatyně přebývala mezi Židy B~ží přítomnost, proto říkáme tento verš spolu s dalšími verši Tehilim, jež hovoří o spočinutí B~ží přítomnosti na Izraeli.
Tyto verše se neříkají, pokud do nadcházejícího týdne připadne svátek, kdy je zakázána práce. Sefardští Židé říkají tyto verše vždy.
Kiduš levana (požehnání nad novoluním)
5. V první půlce měsíce se říká kiduš levana, ten večer, kdy lze Měsíc jasně vidět. Kiduš levana se říká jednou za měsíc, vstoje, pod širým nebem. Kiduš levana lze říci od třetího dne po novoluní (molad). (Tabulky molad jsou v židovském kalendáři). Sefardští Židé říkají kiduš levana sedm a více dní po molad. Jedním z důvodů, proč se začátku nového měsíčního cyklu věnuje zvláštní pozornost, je to, že židovský kalendář i všechny svátky se odvíjejí od lunárního měsíce.
Kiduš levana se říká jen v první půlce měsíce, v některých židovských kalendářích je uveden poslední termín, kdy jej lze říci.
6. Kiduš levana se obvykle říká o moca´ej šabat (v sobotu večer). Ale pokud není možné je říci o moca´ej šabat (např. proto, že Měsíc je zakryt mraky), mělo by se říci první večer, kdy je Měsíc viditelný.
Spolu s kiduš levana se říkají různé modlitby. Úplný text je v siduru.
Havdala
7. Obřadem havdaly se odděluje svaté od profánního, šabat od ostatních dnů týdne. Havdala se říká na konci šabatu nad pohárem vína. Pohár musí pojmout aspoň revi´it vína (podle Chazon Iš je revi´it 150cc /ml/, podle rav Chaima Na´eh je to 86cc /ml/).
Halachot pro havdalový pohár jsou stejné jako ty pro pohár kidušový. Při havdale se pohár drží stejně jako při kiduši. Pohár se naplní, až přetéká, to symbolizuje hojnost požehnání. Nutno dát pozor, aby nikdo z poháru nepil před havdalou. Pokud se někdo z poháru napije, lze víno učinit způsobilé pro havdalu tím, že přilijeme trochu vína do poháru.
Text havdaly
8. Text havdaly je uveden v siduru a obsahuje různé verše, po nichž následuje požehnání Bore peri ha~gafen a tři další požehnání, jako první Bore minej vesamim nad vonným kořením. Po tomto požehnání všichni přítomní přičichnou ke koření.
Nezáleží na tom, k jakému druhu koření se čichá, i když přednost má druh, který vyžaduje konkrétní požehnání. Sefardští Židé říkají požehnání podle užitého druhu, tj. Bore acej vesamim, Bore isvej vesamim nebo Bore minej vesamim (halachot o požehnáních nad vůněmi viz kpt. 13, bod 4).
9. Po Bore minej vesamim nad vůní řekne se Bore me´orej ha~eš nad zapálenou svící. Každý se podívá na nehty a dlaně svých rukou při světle svíce. Mělo by se použít velké svíce s několika knoty, ale lze použít i dvě svíce, které se drží tak, aby se jejich plameny navzájem dotýkaly.
Ten, kdo říká požehnání nad vůní a plamenem, drží přitom v levé ruce pohár vína.
10. Po Bore me´orej ha~eš se řekne požehnání havdaly ha~mavdil bejn kodeš l´chol (Jenž odděluje svaté od všedního). To je hlavní požehnání havdaly a po něm odříkávající osoba vypije pohár vína.
Obvykle ten, kdo říká havdalu, vypije celý pohár vína, aby mohl říci jako bracha acharona Me´ejn šaloš (al ha~gefen v´al ha~peri ha~gefen). Detaily jsou uvedeny v kpt. 14, body 2~3.
Pokud není žádné víno ani hroznová šťáva, smí se havdala říci nad chamar medina (co je chamar medina viz kpt. 18, bod 16). V tom případě se řekne místo Bore peri ha~gafen a Me´ejn šaloš požehnání Še~ha~kol nihja bidvaro.
Zproštění ostatních přítomných odříkáním havdaly
11. Pokud někdo říká havdalu pro více osob, musí mít úmysl zprostit je povinnosti svým požehnáním a ostatní musí mít úmysl být zproštěni nasloucháním. Musí na jeho požehnání odpovědět Amen a během naslouchání nesmí mluvit. Všichni přítomní by měli sledovat havdalový pohár i plamen, aby jejich mysl neodběhla od obřadu.
Říká~li havdalu muž, ženy obvykle splní povinnost nasloucháním. Ženy také obvykle nepijí z havdalového vína. Muž, který již splnil povinnost havdaly, neměl by ji říkat pro ženy, pokud ji neříká zároveň pro další muže či chlapce. Pokud tedy muž má v úmyslu říci havdalu pro svou rodinu, neměl by mít úmysl splnit povinnost nasloucháním havdaly v synagoze.
Není~li přítomen muž, aby řekl havdalu za ženu, žena musí říci havdalu sama, a ovšem také pít víno. Neměla by však říkat Bore me´orej ha~eš.
12. O moca´ej šabat je zakázáno před havdalou jíst a pít cokoliv kromě vody.
13. Práce, která je zakázaná o šabatu, nesmí se provádět, dokud se neřekne havdala. Práce se smí vykonávat poté, co se o ma´arivu řekne v Amidě Ata chonantanu. Jestliže někdo musí vykonat práci po skončení šabatu, ale dříve než se modlil a než řekl Ata chonantanu v Amidě ma´arivu, musí říci Baruch ha~mavdil bejn kodeš l´chol (požehnaný buď, Jenž odděluje svaté od všedního) a pak smí práci vykonat. Nesmí však jíst a pít nic kromě vody až do odříkání havdaly. Ženy, které neříkají ma´ariv o moca´ej šabat a tedy neříkají ani Ata chonantanu, musí říci Baruch ha~mavdil bejn kodeš l´chol předtím, než po šabatu začnou dělat nějakou práci.
Když o moca´ej šabat začíná jom tov, havdala se řekne spolu se svátečním kidušem. V tom případě se požehnání liší ~ končí slovy ha~mavdil bejn kodeš l´kodeš (Jenž odděluje mezi svatým a svatým, tj. Jenž odlišuje svatost šabatu a svatost jom tov). Tato verze je uvedena v machzoru. Obvykle se neříká požehnání nad vůní (Bore minej vesamim), ačkoliv Bore me´orej ha~eš se říká. Pořadí požehnání při tomto kombinovaném obřadu kiduše/havdaly o moca´ej šabat dává počátečními písmeny akronym JaKNeHaZ, tj: jajin (Bore peri ha~gafen), kiduš, ner (Bore me´orej ha~eš), havdala (ha~mavdil), zeman (Še~hechejanu, které se říká první večer svátku).
14. Je pěkný zvyk složit (hned po skončení šabatu) talit, který muž měl na sobě o moca´ej šabat. (O šabatu se nesmí talit složit obvyklým způsobem, tato halacha je uvedena v kpt. 20, bod 42.) Důvodem tohoto zvyku je zajistit, aby člověk začal nový týden něčím, co souvisí s micvou.
Melave malka
15. O moca´ej šabat by se měl upravit stůl a jíst jídlo, zvané melave malka (vyprovázení královny Šabat). Tímto jídlem se loučíme se šabatem a ctíme jej oddělením od nového týdne. Je lépe, když se při tomto jídle jí chléb, ale pokud je člověk sytý, smí jíst pečivo a podobné věci. Někteří lidé zapalují na melave malka svíce a zpívají chvalozpěvy, složené pro moca´ej šabat.
Nejlépe je jíst melave malka hned po skončení šabatu. Ale pokud někdo nemá chuť, smí jíst později. Lépe je nedělat před melave malka jinou práci, než příležitostnou. Jídlo by mělo skončit před půlnocí.
