1. Prvních deset dní roku od Roš ha~šana do Jom kipur je zvlášť určeno pro micvu tšuvy.
Ačkoliv je micva napravovat své špatné skutky po celý rok, máme mnohem větší povinnost učinit to na začátku roku. V těchto dnech je B~h nablízku Svému národu a očekává, že se k Němu obrátí celým svým srdcem. O těchto dnech mluví prorok Ješajahu, když vybízí své bližní Židy: „Dotazujte se na Hospodina, dokud je možno Ho najít, volejte Ho, dokud je blízko.“ (Iz 55:6)
2. Tři stádia tšuvy
A/ Upřímná lítost nad svými špatnými skutky
B/ Zanechat jich a upřímně si umínit nikdy už v budoucnu hřích neopakovat
C/ Vyznat slovy, že člověk zhřešil
O micvě tšuvy bylo napsáno množství knih. Nejznámější jsou Rambamova Hilchot tšuva a Ša´arej tšuva, jejímž autorem je Jona Gerondi.
3. V Deseti dnech pokání bychom měli věnovat více času studiu Tóry, konání micvot a dávat více milodarů. Je dobré číst knihy, které nás podnítí k nápravě špatných skutků a návratu k B~hu. Po tyto dny by měl člověk dodržovat dobrovolná halachická omezení (chumrot), i když obvykle je nedodržuje. V Deseti dnech tšuvy se modlíme k B~hu, aby nás soudil milostivě. Proto bychom v těchto dnech měli své náboženské povinnosti plnit striktněji, než halacha vyžaduje (tj. prosíme~li B~ha, aby šel nad „literu zákona“ a soudil nás milostivě, měli bychom i my jít nad literu zákona ve svém zachovávání micvot).
Modlitby
4. Ve dnech mezi Roš ha~šana a Jom kipur bychom se měli modlit více než obyčejně. Krátce před rozbřeskem se říkají selichot ~ kajícné modlitby (existuje speciální kniha, zvaná Selichot, která obsahuje všechny selichot). Při šacharitu a minše se vždy po Šmone esre čte Avinu malkenu. O šabatu mezi Roš ha~šana a Jom kipur se nečtou selichot, ani Avinu malkenu.
5. V Deseti dnech tšuvy (včetně Roš ha~šana a Jom kipur) se do Šmone esre vkládají tyto vsuvky:
- Do prvního požehnání věta zachrenu l´chajim (zachovej nás pro život).
- Do druhého požehnání věta mi chamocha (kdo je jako Ty).
- Závěr třetího požehnání je změněn ~ namísto ha~El ha~kadoš (B~že svatý) se uzavře ha~melech ha~kadoš (Králi svatý). Důvodem této změny je, že B~h v těchto dnech soudí celý svět a „Jeho království vládne nade vším“.
- Závěr požehnání Hašiva šoftejnu je změněn z melech ohev cedaka u´mišpat (Králi, milující spravedlnost) na formulaci ha~melech ha~mišpat (Králi soudu).
- Do požehnání Modim věta u´chtov l´chajim (a zapiš nás pro život).
- Do požehnání Sim šalom slova b´sefer chajim (v knize života).
6. Také text kadiše je v Deseti dnech pokání pozměněn. V jeho druhé polovině se místo l´ejla min kol birchata (budiž požehnán) říká l´ejla ul´ejla mi~kol birchata (budiž obzvláště požehnán). Slova ose šalom bi~m´romav (Jenž zjednává mír na svých výšinách) jsou pozměněna na ose ha~šalom (Jenž zjednává mír). Některé obce však v kadiši nedělají změny.
7. Když někdo zapomene v Deseti dnech tšuvy na zmíněné změny a dodatky, záleží na tom, kdy si svůj omyl uvědomí:
Zachrenu, Mi chamocha, U´chtov, B´sefer
Před zmíněním B~žího jména na konci toho požehnání, v němž se vyskytuje změna ~ osoba se vrátí na začátek dodatku a odtud říká Šmone esre.
Po zmínění B~žího jména ~ nevrací se na začátek požehnání, ale pokračuje ve Šmone esre. (Viz ŠA 582:5)
Ha~melech ha~kadoš
Po skončení požehnání, ale v době toch kedej dibur (tj. za dobu, v níž by se řekla věta Šalom alejcha, rebe) ~ člověk ihned řekne ha~melech ha~kadoš.
Po skončení požehnání a později, než toch kedej dibur ~ zopakuje celou Šmone esre od začátku. (Viz ŠA 582:1~2, MB 206:12)
Ha~melech ha~mišpat
Po skončení požehnání, ale v době toch kedej dibur ~ člověk ihned řekne ha~melech ha~mišpat.
Po skončení požehnání a později, než toch kedej dibur ~ nebude se vracet na začátek požehnání, ale bude pokračovat ve Šmone esre. (Viz ŠA 118)
Pokud si někdo nemůže vzpomenout, zda řekl změněný text nebo ne, předpokládá se, že jej neřekl.
Kdo si je jist, že měl úmysl říci změněný text, ale nějakou dobu po Šmone esre si nemůže vzpomenout, zda jej skutečně řekl, nebude opakovat Šmone esre. Ovšem kdo je na pochybách bezprostředně po modlitbě, musí Šmone esre zopakovat.
Podle Šulchan aruch uvědomí~li si někdo před dokončením Šmone esre, že neřekl Ha~melech ha~mišpat, měl by se vrátit k požehnání Hašiva šoftejnu a odtud opakovat Šmone esre. Uvědomí~li si omyl až po skončení modlitby, musí opakovat Šmone esre.
Kaparot
8. V Deseti dnech tšuvy se zachovává zvyk kaparot. I když někde se kaparot vykonává o erev Jom kipur, obřad se smí vykonat kdykoli během Deseti dnů pokání. Kaparot vyjadřuje naši velkou touhu, aby B~h odpustil naše hříchy a smazal naši vinu.
9. Obřad kaparot se vykoná takto: Osoba uchopí kuře (slepici či kohouta) nebo peníze do pravé ruky a řekne příslušné verše (jsou uvedeny v siduru a na začátku machzoru k Jom kipur). Při slovech ze chalifati, ze temurati, ze kaparati (toto je má výměna, toto je má náhrada, toto je mé smíření) zatočí kuřetem nebo penězi kolem své hlavy. Těmito slovy osoba vyjadřuje, že to, co se stalo s kuřetem, mělo by se vlastně učinit jí, jako trest za její hříchy, a že jen upřímná tšuva může zrušit každý nepříznivý verdikt.
Po kaparot se peníze nebo zabité kuře dají jako milodar. I když tyto dny znamenají velký nápor pro šocheta, je důležité, aby neprováděl šchitu, když je unavený. Mohl by kuře zabít nepřijatelně a kuře by nebylo košer.
Když se někdo dopustí hříchu vůči svému bližnímu
10. „Jom kipur nesmíří za hříchy, jichž se člověk dopustil vůči druhému, pokud se s druhým neusmíří.“ (Joma 85b) Člověk musí žádat o odpuštění ty, jimž během roku ublížil slovy nebo skutky, aby tyto závažné hříchy neovlivnily jeho zápis, až přijde Jom kipur.
Jestliže má někdo předmět nebo peníze, které mu nepatří nebo které nabyl nečestnými prostředky, musí je před Jom kipur vrátit majiteli, nebo si umínit, že je vrátí hned po Jom kipur. Navíc požádá majitele o odpuštění.
11. Ten, kdo požádá o odpuštění, neměl by být odmítnut. Druhý by mu měl odpustit celým svým srdcem. Naši moudří učí, že tomu, kdo ovládne své přirozené city a odpustí druhému, B~h odpustí jeho hříchy.
Šabat tšuva
12. Šabat mezi Roš ha~šana a Jom kipur se nazývá šabat tšuva (šabat pokání) nebo šabat šuva. Název šabat šuva je odvozen z prvního verše haftary toho týdne ~ Šuva jisrael ad Hašem elokecha (navrať se, Izraeli, k Hospodinu, svému B~hu; Oz, kpt. 14). Při šabatových modlitbách se rovněž říká většina dodatků, uvedených v bodu 5.
V Magen avot (štít našich otců), který se říká v pátek na konci večerní bohoslužby, jsou slova ha~el ha~kadoš nahrazena slovy ha~melech ha~kadoš.
O šabatu tšuva obyčejně mívá rabín promluvu, nabádá shromážděné, aby napravili svá pochybení a byli horliví ve službě B~hu.
