1. Den před Jom kipur (devátý tišri) je naplněn přípravami na následující svatý den.
V tento den bychom měli štědře přispět na dobročinnost. Každý by se měl zamýšlet nad stavem své duše, prozkoumat své skutky za uplynulý rok, říci si, zda náležitě zachovával Tóru a micvot a zda plnil svůj duchovní úkol. Měl by se maximálně snažit, aby odpustil všem, kdo mu způsobili bolest; získá si tím velkou zásluhu.
Někde lidé o erev Jom kipur ruší své mimovolné (nezamýšlené) sliby ~ hatarat nedarim. Podrobněji viz kpt. 24, bod 2.
Modlitby
2. Při šacharitu erev Jom kipur se vynechává Mizmor l´toda (z Pesukej d´zimra), Tachanun a La~menace´ach (Tehilim 20, říká se mezi Ašrej a U´va l´Cijon) Sfaradští Židé však Mizmor l´toda
říkají.
3. Při minše se na konci Šmone esre říká dlouhé viduj (vyznání vin). Viduj je uvedeno v machzoru pro Jom kipur a při bohoslužbě Jom kipur se říká několikrát. Pro přerušení viduje, tj. kdy člověk smí přerušit, aby odpověděl Amen, Amen jehe šme raba a kedušu, platí stejné halachot jako pro přerušení Elokaj necor ~ viz kpt. 7, bod 41.
4. Při viduji se musí stát, člověk se nesmí opírat o stůl, lavici apod., i kdyby po odstranění opory spadl. Správné je říkat viduj se skloněnou hlavou, tak jako začátek Modim.
Při čtení hříchů, uváděných ve viduji, má člověk upřímně litovat, že hřešil a umínit si v budoucnu hříchy už neopakovat. Při zmínce každého hříchu by se měl udeřit do prsou v místě srdce, jako by říkal „to ty jsi způsobilo hřích“.
O erev Jom kipur se mincha říká brzy odpoledne.
Micva jíst o erev Jom kipur a další přípravy na Jom kipur
5. Je micva jíst o erev Jom kipur více než obvykle. Naši moudří říkají, že kdo jí o erev Jom kipur (devátého tišri) a postí se na Jom kipur (desátého tišri), bude odměněn, jako by se postil po oba dny. Jeden z důvodů, proč se o erev Jom kipur jí více, je přípravit se na půst.
O erev Jom kipur by se neměla jíst těžká jídla, protože je velmi obtížné postit se po snězení takových jídel. Jedí se lehká, snadno stravitelná jídla.
6. Je micva, že muži mají o erev Jom kipur jít do mikve. Nejlépe je jít do mikve před minchou a vidujem. Ponoření v mikvi je akt pokání. Je zvykem ponořit se třikrát.
7. Poslední jídlo před půstem (zvané se´uda ha~mafseket) by mělo skončit chvíli před západem slunce. Půst musí začít ještě za denního světla, protože je micva „přidat z všedního ke svatému“. Toto platí i pro konec Jom kipur ~ pokračujeme s půstem až do večera a jíme až krátce po objevení hvězd.
8. Jestliže má někdo úmysl jíst či pít po skončení se´uda ha~mafseket (než začne půst), nejlépe je udělat toto rozhodnutí (v duchu nebo nahlas) před Birkat ha~mazon. Jinak půst Jom kipur začne po skončení jeho jídla.
9. „Nazveš svatý den Hospodinův přeslavný“ (Iz 58:13). Naši moudří vysvětlují, že tento verš mluví o Jom kipur (Šabat 119 a). I když se tento den nic nejí a nepije, je micva ctít tento den čistým oděvem a osvětlením domu svícemi. Stoly v domácnosti i synagoze se k poctě Jom kipur prostřou ubrusem. Toto by se mělo provést před setměním.
Požehnání dětem a příprava na bohoslužby
10. Otcové obyčejně před odchodem do synagogy požehnají svým dětem, neboť o tomto čase jsou otevřeny nebeské brány milosrdenství. Otcovské požehnání obsahuje prosbu, aby děti byly zapsány pro dobrý život, jejich srdce naplněna bázní před B~hem a aby byly úspěšné v toraickém studiu i veškerém svém snažení. Text požehnání je uveden v některých machzorim. Tento zvyk zachovávají především aškenázští Židé.
11. Při ma´arivu o Jom kipur má muž na sobě talit. Vezme jej na sebe a řekne příslušné požehnání před západem slunce. Někteří lidé mají ve zvyku obléci na Jom kipur bílý oděv, aby se podobali andělům. Někteří muži nosí o Jom kipur bílý pláštík, zvaný kitl.
Členové obce by měli přijít do synagogy brzy, aby se připravili na modlitbu. Většinou se říká před Kol nidrej tefila zaka. Tefila zaka obsahuje přiznání hříchů, stejně jako další modlitby. Tefila zaka je v mnoha machzorech.
Zapálení svící
12. Svíce se zapálí před začátkem Jom kipur. Židovské kalendáře často uvádějí přesné časy pro zapálení svící v různých městech. Svíce se zapalují mezi osmnácti a čtyřiceti minutami před západem slunce, podle místního zvyku. Je velmi důležité, aby se svíce nezapalovaly později.
Žena nejdříve zapálí svíce, pak řekne požehnání Ašer kidšanu b´micvotav v´civanu l´hadlik ner šel jom ha~kipurim (Jenž nás posvětil svými micvot a nařídil nám zapálit svíce Jom kipur) a pak Še~hechejanu. Pokud Jom kipur připadne na šabat, požehnání zní L´hadlik ner šel šabat v´šel jom ha~kipurim (zapálit svíce na šabat a Jom kipur).
U aškenázských Židů je zvykem, že manželé zapálí před Jom kipur svíci, která bude hořet až do skončení půstu. Zapaluje se rovněž jahrzeitová svíce za duše zemřelých rodičů.
