Rambam vysvětluje důvod svátku:
V době 2. Chrámu řečtí králové vydávali dekrety proti Židům, s cílem vymýtit jejich náboženství. Židům nebylo dovoleno studovat Tóru a zachovávat micvot, byl jim brán jejich majetek i jejich dcery. Vstoupili do jejich Chrámu, pobořili jeho hradby, znesvětili posvátné části. Židé byli od nich velmi utiskováni, až se B~h našich otců nad nimi slitoval a zachránil je. Synové chašmonejských velekněží povstali, pobili Řeky a vysvobodili Židy z jejich područí. Ustanovili si krále z kněží, takže na více než dvě sta let se vrátilo do Izraele království, až do zničení 2. Chrámu.
Bylo to dvacátého pátého kislevu, kdy Židé povstali a zničili své nepřátele. Když vešli do Chrámu, našli tam jen jedinou nádobku čistého oleje, dostačující na jediný den. Když zapálili chrámovou menoru, olej v ní hořel osm dní, dokud nepřipravili čistý olej.
Moudří té doby tedy stanovili, že počínaje dvacátým pátým kislevem bude osm dní radosti a chvály. Každý večer těchto osmi dní se u vchodu domů zapálí svíce, aby hlásaly zázrak. Tyto dny jsou nazvány Chanuka. (Hilchot Chanuka 3:1~3)2. Název Chanuka je akronym hebrejských slov chanu kaf he, „odpočívali dvacátého pátého“ (chanu znamená „odpočívali“ a písmena kaf a he mají numerickou hodnotu 20 a 5). To je odkaz na židovské vítězství nad nepřáteli. Název Chanuka znamená také „zasvěcení“. V těchto dnech byly Chrám i oltář znovu posvěceny a očištěny od poskvrnění, způsobeného Řeky.
Chanukové modlitby
3. Chanuka je svátek chvály a díkůvzdání B~hu. Do požehnání Modim ve Šmone esre a do Birkat ha~mazon (požehnání Node lecha) se vkládá Al ha~nisim (za zázraky). Tímto textem chválíme B~ha a děkujeme Mu za osvobození Židů od řeckých nařízení. Kpt. 12, bod 9 udává v přehledu, jak postupovat, když někdo zapomene vložit Al ha~nisim.
4. Po celých osm dní Chanuky se čte při šacharitu celý Halel. Každý den Chanuky se také čte z Tóry, čtený oddíl je z Bemidbar 7 a hovoří o zasvěcení oltáře ve svatyni (miškanu). Tento oddíl se čte proto, že svatyně byla dokončena dvacátého pátého kislevu. O šabatu během Chanuky se vyjmou dva svitky Tóry, z prvního se čte týdenní paraša, z druhého zvláštní maftir pro Chanuku.
Tachanun a La~menace´ach (žalm před U´va l´Cijon) se ve dnech Chanuky neříká. Některé obce říkají jako žalm dne (šir šel jom) Tehilim 30 ~ Mizmor šir chanuka ha~bajit l´David. To je žalm, který král David složil k poctě zasvěcení Chrámu.
5. Přehled ukazuje, jak postupovat, když někdo zapomene na vsuvku Al ha~nisim:
Uvědomí~li svůj omyl:
Před vyslovením B~žího jména na konci Modim, před slovy ha~tov šimcha ~ vrátí se na začátek k Al ha~nisim a pokračuje odtud ve Šmone esre.
Po vyslovení B~žího jména před slovy ha~tov šimcha na konci Modim ~ bude pokračovat ve Šmone esre až do slov Jihju racon na konci Elokaj necor a tam řekne Jehi raconmilfanecha še~taase lanu nisim v´nifla´ot k´šem še~asita la~avotejnu ba~jamim ha~hem ba~zeman ha~ze (kéž je Tvá vůle vykonat divy a zázraky pro nás, jako jsi je vykonal pro naše otce v oněch dnech o tomto čase). Pak pokračuje ve dnech Chanuky Bi~mej Matitjahu (za dnů Matitjahu) a o Purim Bi~mej Mordechaj v´Ester (za dnů Mordechaje a Ester).
Po skončení Šmone esre ~ neopakuje Šmone esre.
Viz ŠA 682:1 ~ pro Chanuku a 693:2 ~ pro Purim. MB 682:4.
Zapalování chanukových svící
6. Každý z osmi dní Chanuky se zapalují svíce, aby nám připomněly zázrak oleje. Všichni členové domácnosti se shromáždí u zapalování, aby byl zázrak rozhlášen.
První den Chanuky se zapálí jedna svíce a každý další den se jedna přidává, takže osmý den Chanuky svítí osm svící.
7. Je zvykem, že každý člen rodiny zapaluje své vlastní chanukové svíce. Jedinou výjimkou z pravidla je manželka, která splní svou povinnost manželovými svícemi. Pokud zapaluje své svíce více lidí na jednom místě, měl by každý umístit své svíce tak, aby byl jasně vidět počet. Dítě, které je dost staré, aby zapálilo svíce, mělo by to udělat. U sfaradských Židů obvykle jeden člen domácnosti zapálí svíce za celou rodinu.
Chanukové svíce
8. Někteří lidé zkrášlí micvu použitím olivového oleje namísto svící, neboť zázrak v Chrámu se také udál s olivovým olejem.
Svíce nebo knoty musí být uspořádány v řadě ve stejné výši a mezi jednotlivými svícemi musí být mezera nejméně na šířku palce. Nesmí se použít svíce s několika knoty. Nesmí se použít ani více knotů v jedné nádobě oleje, není~li mezi nimi žádný předěl. Taková světla totiž připomínají pochodeň či planoucí oheň, a ty se k splnění micvy nesmí použít.
9. Je zakázáno mít užitek z chanukových svící. Proto se zapaluje oddělená svíce, zvaná šamaš. Pomocí šamaše se zapalují ostatní svíce. Šamaš musí být oddělen od ostatních svící, buď je poněkud mimo řadu nebo o kousek výš než ostatní svíce. Tak každý vidí, kolik chanukových svící bylo ten večer zapáleno.
Kde a kdy zapálit
10. Chanukové svíce by se měly zapálit u vchodu do příbytku, pokud je vchod otočen do veřejného prostoru (rešut ha~rabim). To je kvůli rozhlášení chanukového zázraku. Svíce se musí zapálit na místě, kde i zůstanou, ne zapálit je doma a vynést ven. Svíce by měly být umístěny do vzdálenosti jednoho tefachu od vchodu. Má~li vchod mezuzu, svíce by měly být po levé straně vchodu, na opačné straně než mezuza. Pokud někdo nemá vchod, který je otočen do veřejného prostoru, měl by svíce zapálit na okenním parapetu, aby byly viditelné z ulice.
11. Svíce musí být nejméně tři tefachim nad zemí. Je micva, že nemají být více než deset tefachim nad zemí. Ale i když jsou svíce výš než deset tefachim, je micva splněna.
Ten, kdo bydlí výš než dvacet amot nad ulicí, měl by se zeptat rabína, kde zapalovat chanukové svíce. (Přesná velikost ama a tefachu viz tabulka na konci kpt. 15.)
12. Chanukové svíce se zapalují o soumraku. Jeden halachický názor říká, že by se měly zapálit při západu slunce, podle jiného halachického názoru by se měly zapalovat po objevení hvězd. Kdo nezapálí svíce ani v jednom z uvedených časů, může je zapálit kdykoli během večera, tak dlouho, dokud jsou členové jeho domácnosti vzhůru a mohou být přítomni u zapalování.
13. Svíce (nebo olej) musí hořet nejméně půl hodiny po objevení hvězd. To platí, ať byly svíce zapáleny kdykoliv. Používá~li někdo olej, musí se ujistit, že má dost oleje, aby po zapálení světla hořela požadovanou dobu. Nesmí se přidat oleje poté, co byla světla zapálena.
Svíce musí být umístěny tak, aby je nezhasil vítr, až budou hořet.
Jak zapalovat
14. Než osoba zapálí své chanukové svíce, řekne požehnání Ašer kidšanu b´micvotav v´civanu l´hadlik ner šel chanuka (Jenž nás posvětil svými micvot a nařídil nám zapalovat světla chanuky) a Še~asa nisim la~avotejnu ba~jamim ha~hem ba~zeman ha~ze (Jenž vykonal zázraky pro naše otce v oněch dnech o tomto čase). První večer Chanuky se říká i Še~hechejanu. U sefardských Židů má první požehnání poněkud jiné zakončení, namísto l´hadlik ner šel chanuka říkají l´hadlik ner chanuka.
15. První večer Chanuky se zapálí krajní svíce na pravé straně menory. Druhý večer se zapálí dvě svíce ~ jedna na kraji pravé strany menory a druhá nalevo od první svíce. Každý další večer se přidává jedna svíce doleva. Nově přidaná svíce (ta nejvíce nalevo) se zapaluje první a odtud dále doprava. Zapalování je tedy zleva doprava.
Podle jiného halachického názoru má ten kdo zapaluje chanukové spíce u vchodu, zapálit jako první svíci, která je nejblíže vchodu. Např. když jsou chanukové svíce nalevo od vchodu, zapálí se nejdříve pravá svíce a odtud se postupuje doleva (tj. svíce, která se nově přidala, se zapálí jako první). Jsou ještě další zvyky, jak zapalovat chanukové svíce.
16. Každý den Chanuky se čte Ha~nerot ha~lalu (tato světla). Začne se po zapálení první svíce a dokončí se během zapalování dalších svící. Po zapálení se zpívá Ma´oz cur ješuati (mocná skálo spásy mé). Ha~nerot i Ma´oz cur jsou uvedeny v siduru. Sefardští Židé říkají místo Ma´oz cur Tehilim 30 (Mizmor šir chanuka ha~bajit l´David).
Další zákony
17. V synagoze se chanukové svíce zapalují mezi minchou a ma´arivem. Menora stojí u jižní stěny a svíce jsou uspořádány od východu k západu. Člověk nesplní micvu tím, že pozoruje zapalování chanukových svící v synagoze. Musí po návratu domů zapálit vlastní chanukové svíce.
18. Muž, který není na noc doma a ani jeho manželka nezapálí doma svíce, nebo není ženatý, může splnit micvu chanukových svící dvojím způsobem. Nejlépe je zapálit vlastní chanukové svíce. Může však povinnost splnit, když chanukové svíce zapálí jeho hostitel. V tom případě dá host hostiteli určitý obnos jako podíl na jeho svících, nebo získá svůj podíl na svících jako „dar“ od hostitele (aktem kinjan ~ halachického převedení vlastnictví). V tom případě host musí naslouchat požehnání, jež říká hostitel a odpovědět Amen.
Má~li host místnost pro sebe, s oknem či dveřmi do veřejného prostoru, musí zapálit vlastní chanukové svíce.
Ten, kdo je večer na návštěvě u svého přítele, nesmí v přítelově domě zapálit chanukové svíce, pokud se nechystá tam přespat a pokud bydlí v tomtéž městě. Musí se vrátit domů a zapálit vlastní chanukové svíce.
Zapalování chanukových svící v pátek a o moca´ej šabat
19. V pátek se chanukové svíce zapalují před šabatovými svícemi. V pátek tedy musí chanukové svíce hořet delší dobu než přes týden (zapálí se chvíli před západem slunce a musí hořet půl hodiny po objevení hvězd). Nutno tedy mít delší svíce nebo více oleje než obvykle.
Správné je říci minchu před zapálením chanukových svící.
20. Když v pátek zapalujeme chanukové svíce, musíme se přesvědčit, že je při otevření nezhasí průvan. Pokud je ta možnost, musí se před šabatem postavit přepážka, která zabrání, aby průvan svíce nezhasil.
21. O moca´ej šabat se chanukové svíce zapalují po skončení šabatu. Někteří lidé je zapalují po havdale, jiní před havdalou. Pokud ten, kdo zapaluje chanukové svíce před havdalou, zapomněl vložit do Šmone esre Ata chonantanu, musí před zapálením chanukových svící říci Baruch ha~mavdil bejn kodeš l´chol. Pokud možno by se chanukové svíce či knoty na moca´ej šabat měly připravit už v pátek, aby je člověk mohl hned po setmění zapálit.
Chanukové zvyky
22. Ženy se podle tradice na tu půlhodinu, co hoří svíce, zdržují práce, jako připomínku, že chanukových svící se nemá užívat k žádnému jinému účelu. Tento zvyk zachovávají především ženy, protože jeden z chanukových zázraků se udál prostřednictvím Jehudit, dcery velekněze Jochanana.
O Chanuce se obvykle jedí mléčná jídla. Jehudit předložila řeckému vojevůdci sýr, aby dostal žízeň a pak víno, aby se opil. Když usnul, Jehudit mu uřízla hlavu a řecké vojsko se rozprchlo. Židé tak byli zachráněni.
Asara b´tevet (desátý tevet)
23. Desátého tevetu babylonský král Nabuchadnezar oblehl Jeruzalém. To byl začátek mnoha tragédií, jež dopadly na Židy a jež vyústily ve zničení 1. Chrámu a babylonský exil.
Zničení Chrámu má dodneška hluboký dopad na židovský národ. Způsobilo ztrátu bohatého duchovního požehnání národa, ztrátu toho, co po generace bylo zcela samozřejmé.
24. Pro desátý tevet platí všechny zákony vztahující se k veřejným půstům. Např. člověk nesmí jíst a pít od svítání do setmění, čtou se selichot, čte se z Tóry a do Šmone esre se vkládá Anenu (podrobněji kpt. 25).
Den veřejného půstu by se měl věnovat niternému sebezkoumání, sebezdokonalování a pokání. V Chajej adam se píše:
Každý muž i žena jsou povinni rozjímat nad svými skutky a obrátit se k B~hu; toto je vpravdě hlavní účel půstu. O lidech v Ninive je psáno „i viděl B~h, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty“ (Jon 3:10). Naši moudří k tomu poznamenali: „Není řečeno, že B~h viděl jejich žíněné roucho a jejich půst, ale že viděl jejich skutky.“ (Ta´anit 22, Chajej adam, odstavec 133)
Další informace o účelu postních dnů viz kpt. 25.
Tu bi~švat (patnáctý švat)
25. Tu bi~švat je začátek roku pro stromy. Toto datum určuje, ke kterému roku náleží ovoce stromů vzhledem k micvot Erec jisrael (orla, neta reva´i, trumot, ma´aser atd.). Ovoce, které dospělo do stádia zrání zvaného chanata před Tu bi~švat, patří k minulému roku, kdežto ovoce, jež dosáhne tohoto stádia až po Tu bi~švat, náleží dalšímu roku.
Desátky, příslušící k jednomu roku se nesmí oddělit z ovoce, jež náleží k jinému roku.
Desátky, jež nutno oddělit, se mění v průběhu sedmiletého cyklu šmity (šmita je šabatový rok, kdy půda musí zůstat ladem). V prvním, druhém, čtvrtém a pátém roce cyklu se odděluje ze sklizně ma´aser šeni a ve třetím a šestém roce cyklu ma´aser ani. (Nejbližší rok šmity je 5775.)
26. Tu bi~švat také určuje nový rok pro orla a neta reva´i. Ovoce, jež vyrostlo během prvních tří let po zasazení stromu, je orla a nesmí se jíst. Ovoce, jež dozrálo po Tu bi~švat ve čtvrtém roce stromu, je neta reva´i. Ovoce, které dozrálo po Tu bi~švat pátého roku stromu, již není neta reva´i.
Podrobněji o zákonech, vztahujících se k micvot země izraelské viz kpt. 37.
27. Je zvykem jíst o Tu bi~švat ovoce, za něž je v Tóře chválena Erec jisrael. Vyjadřujeme tak naši lásku k zemi i k micvot, které pro zemi Izrael platí.
O Tu bi~švat se neříká Tachanun.
