První den Sukot je jom tov. Zachovávají se všechny halachot uvedené v kpt. 22, včetně zákazu práce. Mimo Izrael jsou šestnáctý a dvacátý třetí tišri druhý den jom tov. Prostřední dny svátku ~ chol ha~moe´ed ~ jsou v Izraeli šestnáctý až dvacátý první tišri (mimo Izrael sedmnáctý až dvacátý první tišri). Halachot pro chol ha~mo´ed viz body 52~58, halachot k Šemini aceret a Simchat Tora viz body 63~69.
Připomínka Exodu z Egypta
2. Tóra nám přikazuje, abychom během tohoto svátku přebývali v suce (stánku). Suka připomíná oblaky slávy, jimiž B~h obklopil Izraelity, když vyšli z Egypta. Tóra uvádí: „Sedm dní budete bydlet ve stáncích; všichni domorodci Izraele budou bydlet ve stáncích, aby všecka vaše pokolení věděla, že jsem přechovával Izraelce ve stáncích, když jsem je vyvedl z egyptské země.“ (Lv 23:42~43)
Exodus z Egypta je jedním ze základů naší víry v B~ha, jenž si nás vybral ze všech národů a dal nám Svou Tóru. Mnoho micvot, které zachováváme o Pesachu a Sukot, i některé micvy vykonávané během roku nám připomínají Exodus z Egypta. Tak je víra, vycházející z tohoto základu, vryta nesmazatelně do naší mysli.
Tur Orach chajim uvádí:
Sukot, o nichž Tóra říká, že v nich Izraelité bydleli, byly oblaky slávy, jimiž je B~h obklopil, aby jim připomněl své divy a zázraky. Přesto, že jsme z Egypta vyšli v měsíci nisanu, nebylo nám přikázáno vybudovat suku v tomto měsíci, protože v této roční době je počasí příjemné a mnoho lidí se utáboří ve stanech a přístřešcích. Nebylo by tedy zjevné, že bydlíme v suce kvůli tomu, že nám to B~h přikázal. Naopak, B~h nám přikázal bydlet v suce v měsíci tišri, kdy je období dešťů. V tu dobu všichni opouštějí své letní přístřešky a vracejí se zpět do svého domu. My však bydlíme v suce. Tím dáváme najevo, že to děláme z příkazu našeho Krále. (Tur Orach chajim, odstavec 625)Když přebýváme v suce, měli bychom si uvědomit, že důvodem je připomenout si Exod z Egypta a oblaky slávy, jež obklopovaly Izraelity v sinajské poušti a chránily je před pouštním horkem a ubíjejícím sluncem.
Tři svátky
4. Sukot, Pesach a Šavuot jsou tři svátky, kdy celý židovský národ putoval do Jeruzaléma a obětoval zvláštní oběti v Chrámu.
Toto putování povzneslo národ do neobyčejné duchovní výše. Obětní služba v Chrámu, setkání s významnými toraickými učenci a vysoce duchovní atmosféra, vládnuvší v Jeruzalémě, přivedla celý národ blíž k jejich Otci v nebesích.
Stavění suky
5. Suka musí stát pod širým nebem, nesmí se nad ní tyčit stromy nebo část budovy. Pokud možno by měl člověk dokončit svou suku v den po Jom kipur.
6. Suka musí mít alespoň tři stěny. Pokud někdo nedokáže postavit tři celé stěny, měl by se zeptat rabína, jak postupovat, ježto halachot pro stavění suky jsou velmi podrobné. Nejlépe je, když má suka čtyři stěny.
7. Stěny suky smí být z jakéhokoli materiálu, pokud budou pevné. Jestliže se na stěny suky použijí závěsy nebo plátno, musí být napnuty a dole uvázány, aby s nimi vítr nemohl cloumat. V tom případě je vhodné napnout lana, nebo podél obvodu suky dát bambusové tyče nebo desky méně než tři tefachim od sebe.
8. Suka musí mít rozměry nejméně sedm krát sedm tefachim. Každá z jejích stěn by měla být vysoká nejméně deset tefachim. (Podle Chazon Iš je tefach 9,6cm, podle rav Chaima Na´eh je to 8cm.)
S´chach (zastřešení suky)
9. Střecha suky má být z materiálu, který vyrostl ze země (např. větve) a byl oddělen od místa svého růstu. Nesmí být z materiálů, které se mohou stát rituálně nečisté (nepřijatelné jsou tedy celé i polámané dřevěné nástroje, části nábytku, žebříky, bedýnky atd. a rovněž ovoce a zelenina.)
Pro s´chach platí tedy tři základní pravidla:
A/ Musí vyrůst ze země
B/ Musí být oddělen od místa svého růstu
C/ Nesmí se stát rituálně nečistý
V současnosti lze koupit opakovaně použitelný s´chach ~ jedním z druhů je tkaná rohož, zhotovená speciálně pro tento účel. Koupí~li někdo tento typ s´chachu, musí se ujistit, že je opatřen rabínským certifikátem. K tomuto typu s´chachu se vztahuje mnoho halachických podrobností.
10. S´chach se smí na suku položit až po vztyčení stěn. Jestliže byl s´chach položen na sloupky suky dřív, než byly postaveny stěny, suka je neplatná a nesmí se použít. Nepřijatelnost suky se označuje termínem ta´ase v´lo min he~asuj.
11. S´chach nesmí být přímo podepřen předmětem, který se může stát rituálně nečistý, např. kovovými sloupky, žebříky atd. Avšak jestliže se to už udělalo, suka je přesto platná a smí se používat.
S´chach musí být nejméně deset tefachim nad podlahou suky. Jestliže i několik jeho listů či větví visí méně než deset tefachim od podlahy suky, suka je neplatná a nesmí se používat.
12. S´chach musí přikrývat většinu suky. Zastřešení suky musí poskytovat více stínu než slunečního světla (halachické označení je „její stín je větší než její slunce“). S´chach se musí rozestřít nad sukou takovým způsobem, aby nezůstalo nepřikryté místo širší než tři a více tefachim.
Využití stěn suky, s´chachu a výzdoby
13. Suka se obvykle uvnitř ozdobí a zkrášlí, na znamení lásky k micvot a pochopení jejich důležitosti.
S´chach, stěny, ani výzdoba suky se po osm dnů trvání svátku (tj. sedm dní Sukot + Šemini aceret) nesmí využít k žádnému jinému účelu. Mimo Izrael se suka a její výzdoba nesmí využít až do konce Simchat Tora, což je den po Šemini aceret (dvacátý třetí tišri).
Toto platí jen tehdy, chce~li někdo využít suku či její výzdobu způsobem nepřiměřeným svatosti suky. Např. člověk nesmí odstranit desku ze stěny nebo svěsit ozdoby. Smí však o suku něco opřít. Podobně také smí něco nechat viset ze suky.
Když suka nebo některá z jejích ozdob spadne, nesmí se během jom tov znovu pověsit. O šabatu a jom tov se nesmí hýbat se sukou ani s její výzdobou. Jsou pokládány za mukci. Suka není mukce o chol ha~mo´ed. Pokud tedy suka spadne, o chol ha~mo´ed se smí postavit či opravit a její výzdoba znovu zavěsit. Jak bylo již zmíněno, suka a její výzdoba se po dobu trvání svátku nesmí použít k žádnému jinému účelu.
14. S´chach a stěny suky jsou považovány za doplňky micvy suky. Musí se tedy s nimi zacházet s úctou. Když se po skončení svátku suka demontuje, neměly by se její části vyhazovat nebo šlapat po nich, ani s nimi jinak špatně nakládat.
Micva bydlet v suce
15. „Sedm dní budete bydlet ve stáncích.“ (Lv 23: 42) To znamená, že po sedm dní svátku bude suka naším domovem, měli bychom v suce jíst, pít i spát. Mimo suku by si muž neměl ani krátce zdřímnout. V suce by měl také studovat Tóru. Pokud se však někdo v suce obtížně soustřeďuje na studium, smí studovat jinde.
Malé občerstvení se smí jíst mimo suku. Halachicky je občerstvení méně než k´bejca chleba a pečiva, rovněž velké množství ovoce a nápojů. Je chvályhodné, když muž ani tato občerstvení nejí mimo suku. Přesné množství k´bejca viz tabulku na konci kpt. 15.
16. Kdo sní o Sukot více než k´bejca pokrmu z některého z pěti druhů obilovin (chléb, koláč...), řekne požehnání Ašer kidšanu b´micvotav v´civanu lešev ba~suka (Jenž nás posvětil svými příkazy a přikázal nám bydlet v suce). Toto požehnání se říká vedle příslušného požehnání nad jídlem.
17. Pokud někdo řekl požehnání lešev ba~suka před jídlem a až do dalšího jídla neodešel ze suky, nebude říkat požehnání znovu. Také ten, kdo řekl požehnání lešev ba~suka a pak odešel ze suky, maje úmysl hned se tam zase vrátit, neřekne požehnání znovu.
Zproštěn jezení a spaní v suce je ten, komu to působí útrapy. Např. pokud déšť zatéká do suky natolik, že kdyby takto zatékalo do domu, člověk by z domu odešel, není povinen nadále jíst a spát v suce (jedinou výjimkou je první večer Sukot, jak zmíníme dále).
18. Ženy jsou vyjmuty z micvy suky, neboť je to micva ase (příkaz), vázaná časem. Děti by se měly učit zachovávat tuto micvu od pěti či šesti let. Dítěti by se nemělo dávat jídlo mimo suku ani říkat mu, aby jedlo mimo suku, když podle halachy se jídlo musí jíst v suce.
19. Z úcty k micvě suky by se do ní neměly vnášet hrnce nebo nádoby na vaření, jež se obvykle nepředkládají na stůl.
Zvláštní halachot pro první večer Sukot
20. První večer Sukot je povinnost sníst v suce alespoň k´zajit (a nejlépe více než k´bejca) chleba. Toto množství chleba se musí sníst před chacot ha~lajla, za dobu kedej achilat pras. Mimo Izrael to platí i pro druhý večer Sukot. (Chacot ha~lajla je přesná polovina doby mezi západem slunce a východem. Kdy přesně je chacot ha~lajla v určitém místě, na to by se měl člověk zeptat rabína. Tabulka na konci kpt. 15 udává přesné hodnoty k´zajit, k´bejca a kedej achilat pras.)
O erev Sukot (čtrnáctého tišri) se od začátku čtvrté ša´a zemanit po poledni (tj. devět ša´ot zemaniot po úsvitu) nejí pokrmy z pěti druhů obilovin. To je proto, abychom pak s chutí snědli první k´ zajit chleba v suce. (Ša´ot zemaniot jsou definovány v kpt. 7, bod 26.)
21. Před jídlem se říká kiduš nad pohárem vína. Text kiduše obsahuje i požehnání lešev ba~suka (celý text kiduše je v machzoru pro Sukot). Požehnání se neopakuje, když se jí chléb, protože micva kiduše vyjmula osobu z povinnosti říci požehnání.
22. Po prvním večeru (mimo Izrael i druhém večeru) je povinnost jíst v suce pokaždé, když se jí k´bejca a více chleba. Ale pokud někdo sní méně než k´bejca chleba nebo jakékoli množství ovoce, smí to jíst mimo suku. Jak již bylo řečeno, požehnán bude ten, kdo plní náboženské povinnosti přísněji, než vyžaduje halacha a jí v suce všechno.
23. Jestliže první večer Sukot prší, musí se hostina odložit, až přestane pršet natolik, aby se mohlo vstoupit do suky. V suce se musí říci kiduš a sníst nejméně k´zajit chleba. Tato halacha má mnoho detailů, jež by měla vysvětlit osoba znalá halachy.
Arba´a minim (Čtyři druhy)
24. „Prvního dne si vezmete plody ušlechtilých stromů, palmové ratolesti, větve myrtových keřů a potočních topolů.“ (Lv 23:40). Micva „vzít si“ čtyři druhy se vykonává každý den Sukot vyjma šabatu. Čtyři druhy jsou: etrog (citrusový plod), lulav (palmová větev), tři hadasim (myrtové větvičky) a dvě aravot (vrbové větve).
25. Každý ze čtyř druhů má své vlastní halachot. K tomu, aby člověk určil, zda jeho sada přesně odpovídá halaše, musí mít velké znalosti. Některé diskvalifikující faktory platí pro první den Sukot, jiné pro celý svátek. Je důležité, aby čtyři druhy vybral někdo, kdo dobře zná halachot, aby bylo jisté, že čtyři druhy jsou košer.
Hlavní zásady výběru čtyř druhů:
Etrog
26. Etrog nesmí pocházet z roubu. Mnoho stromů etrogu je naroubováno na citroníky. Často se prodávají tyto roubované etrogy a je obtížné odlišit je od neroubovaných. Člověk tedy musí velmi pečlivě zkoumat, z jakého zdroje etrog pochází. Roubovaný etrog lze poznat podle tvaru, jader atd. Avšak nelze určit pouze z těchto znaků, zda je etrog platný. Platnost etrogu musí být určena tradicí, tj. etrog pochází z citrusového háje, o němž je známo po generace, že je tvořen stromy, které nejsou roubované. Člověk by si měl koupit etrog s certifikátem od spolehlivé organizace, zaručující původ etrogu.
Všechny části etrogu musí být nedotčeny, tj. plod, stopka (okec) a výstupek na konci plodu (zvaný pitom). Existují etrogy bez pitom. Pitom těchto etrogů odpadl, když ještě byly na stromě. Tyto etrogim jsou košer.
Etrog by se měl zkontrolovat, pokud jde o skvrny a chacacit (neobvyklé boule způsobené hnilobou nebo nemocí), jež činí etrog nepřijatelným.
Při určování, zda etrog je kvůli skvrnám a boulím přijatelný, nutno vzít v potaz několik faktorů:
Barva skvrny (nejzávažnější jsou tmavé skvrny)
Umístění skvrny (jediná skvrna na chotem ~ části, zkosené směrem ke špičce etrogu ~ činí etrog nepřijatelným)
Počet skvrn (jsou~li méně než dvě nebo tři skvrny na zbytku etrogu, etrog zůstává přijatelný)
Velikost skvrny (je~li snadno viditelná prostým okem)
Každý by si měl nechat etrog zkontrolovat někým, kdo dobře zná tyto halachot.
27. Etrog by měl mít velikost nejméně k´bejca (podle Chazon Iše je k´bejca 100cc). Z izraelských etrogim musí být odděleny desátky, jinak nejsou přijatelné (desátky viz kpt. 37). Nutno se podrobně vyptat prodejce.
28. Krásný etrog je ten, který
nemá na sobě žádné skvrnyLulav (palmová větev)
má hrbolatý povrch
má zahloubený okec (stopku)
podobá se věži (tj. u základu je širší a směrem ke špičce se zužuje)
má pitom (výstupek, který je přesně proti okec)
29. Lulav musí být rovný, nemá se ohýbat dopředu ani do stran (jestliže se lulav ohýbá dozadu, smí se použít). Lulav má být zelený, ne suchý. Nic z jeho vršku nemá být odlomené.
30. Nejvyšší list lulavu se nazývá tejomes. Tejomes musí být dvojlist (jako všechny běžné palmové listy, u nichž jsou vždy dva listy spojeny u řapíku). Je~li tejomes jednotlivý list, lulav je nepřijatelný a nesmí se použít.
Rovněž jsou~li dva listy tejomes nespojeny (nedotýkají se), je lulav neplatný a nesmí se použít. Někteří lidé jsou pečliví a nepoužijí luav, i když jen nepatrná část tejomes je oddělena. Jiní jsou shovívavější a používají lulav, i když tejomes má nahoře mezeru v délce do jednoho tefachu.
Pokud jsou listy tejomes oddělené, byť jen málo a vidlicovitě se dělí, lulav je nepřijatelný. Na tento detail si nutno dát obzvláštní pozor, protože je to častá vada a proto, že i malá vada tejomes činí lulav nepřijatelným.
Listy tejomes také nesmí být suché, nebo dokonce nalomené.
Někdo dbá i na to, aby nepoužil lulav, který má dva listy na té či oné straně tejomes rozdělené, takže vypadají jako dva samostatné listy.
31. Hlavní stonek lulavu musí být nejméně čtyři tefachim dlouhý (přesná hodnota tefachu je v tabulce na konci kpt. 15). Do délky čtyř tefachim nejsou započteny horní listy, které vyrůstají nad stonkem.
Hadasim (myrtové větvičky)
32. Každá větev hadasy musí být tři tefachim dlouhá. Do těchto tří tefachim se nepočítají horní listy větve. Nutno se přesvědčit, zda většina listů na větvičkách hadasy vyrůstá v trsu po třech listech a zda listy každého trsu vyrůstají z větvičky v téže rovině. Má~li hadasa listy uspořádány tímto způsobem, nazývá se to mešulaš. Je~li jeden ze tří listů výš než ostatní nebo listy rostou v párech, hadasa je nepřijatelná.
33. Větev hadasy nesmí být suchá. Zvlášť horní listy by neměly být suché. Velmi důležité je, aby vršek hadasy nebyl odlomený. Jestliže některé listy odpadly a v každé rovině zůstaly dva listy, nutno se dotázat rabína, zda se větev smí použít.
Aravot (vrbové větvičky)
34. Každá vrbová větvička musí být tři tefachim dlouhá. Nejvrchnější list se do délky tří tefachot nezapočítává. Vršek větve nesmí být ulomený, větev by neměla být suchá a listy ne proděravělé. Z větve by neměla většina listů opadat, ani by neměly viset na vlásku.
Někteří lidé dbají zejména na to, aby vršek větvičky byl čerstvý, tento list se nazývá livluv.
35. Čtyři druhy by měly být o svátku pečlivě opatrovány, aby nezvadly nebo se nepoškodily. Etrog se obvykle dává do lněného plátna a další druhy se udržují čerstvé tím, že se stonky dají do vody, zabalí se do mokrého ručníku, dají se do plastového pouzdra atd.
Micva lulavu
Jak svázat čtyři druhy k sobě
36. Lulav se sváže spolu s třemi hadasim na pravé straně a dvěma aravim na levé straně. Tři druhy musí být svázány před jom tov, protože o jom tov se nesmí vázat uzel. Hlavní stonek lulavu musí nejméně o jeden tefach přečnívat hadasim a aravot. Do tohoto tefachu se nepočítá nejvyšší list lulavu. Hadasim mají být o trochu výš než aravot. Lulav má mít kolem sebe tři otočky, ale horní tefach lulavu by neměl být svázán.
Jak splnit micvu
37. Micva lulavu se vykonává jednou každý den Sukot, vyjma šabatu.
Micva lulavu se vykonává za denního světla, kdykoli během dne, počínaje východem slunce. Tato micva se nesmí vykonat v noci. Jestliže někdo odchází brzy ráno z domu a nebude mít příležitost vykonat micvu lulavu později během dne, smí vykonat micvu hned po svítání.
Před splněním této micvy se nesmí jíst.
38. Micvu lulavu splníme tak, že uchopíme lulav spolu s hadasim a aravot do pravé ruky a etrog do levé. Etrog držíme tak, že pitom je dole. Uchopíme lulav a etrog tak, aby se vzájemně dotýkaly. Pak řekneme požehnání Ašer kidšanu b´micvotav v´civanu al netilat lulav (Jenž nás posvětil svými micvot a nařídil nám uchopení lulavu).
Poté obrátíme etrog tak, aby pitom směřoval vzhůru. Pak potřásáme čtyřmi druhy tak, jak popsáno v bodu 39.
Micva uchopení lulavu je splněna jen tehdy, jestliže se čtyři druhy drží tím směrem, jak rostou. Ježto požehnání se říká těsně před vykonáním micvy, držíme etrog až do požehnání tak, že pitom směřuje dolů. Po proneseném požehnání musíme etrog otočit, aby byla micva splněna.
První den Sukot se říká Še~hechejanu (před otočením etrogu). Když je první den Sukot šabat, řekne se Še~hechejanu druhý den svátku.
Při požehnání i při vykonávání micvy se stojí.
Kdy a jak potřásat čtyřmi druhy
39. Osoba potřásá čtyřmi druhy poté, co řekne požehnání nad nimi. Čtyřmi druhy se také potřásá při Halelu, při verších Hodu la~Hašem ki tov (děkujte Hospodinu, neboť je dobrý) a Ana Hašem hošia na (prosím, Hospodine, pomoz). Lulavem se potřásá směrem k východu, jihu, západu a severu, nahoru a dolů.
Podle Mišna berura se má lulavem potřásat takto: Člověk stojí obrácen tváří k východu, drží lulav v pravé ruce, hlavním stonkem k sobě a v levé ruce drží etrog tak, aby se dotýkal lulavu. Nejdříve potřese čtyřmi druhy směrem k východu a pak je obrátí k sobě, proti srdci. To udělá třikrát. Při potřásání čtyřmi druhy by měly listy lulavu trochu šustit. Potom se stejným způsobem potřese lulavem k jihu (tj. po své pravé ruce). Nemusí se dívat směrem, kam potřásá lulavem. Musí však namířit lulav správným směrem. Pak namíří lulav přes ramena směrem k západu a pak k severu a nakonec pak nahoru a dolů. Pokaždé přitom potřásá čtyřmi druhy tak, jak bylo popsáno.
Obvykle se vršek lulavu nesklání směrem dolů. Když potřásáme směrem dolů, držíme lulav tak, aby mířil vzhůru a pohybujeme jím nahoru a dolů. Když se lulavem potřásá směrem k jihu, západu a severu, člověk musí vždy měnit směr po své pravé ruce (tj. vždy potřásat lulavem nejdříve k východu, pak k jihu, potom k západu a nakonec k severu).
Mnohé obce mají své vlastní zvyky, jak potřásat čtyřmi druhy. Každý by se měl řídit zvyklostmi své obce.
S ohledem na mnoho podrobností, spojených s touto micvou, doporučuje se, aby člověk hledal praktické poučení u někoho, kdo tyto halachot dobře zná, tj. jak svázat jednotlivé druhy k sobě, jak potřásat atd.
40. Ženy jsou vyjmuty z micvy lulavu, protože je to micva ase (příkaz), vázaná časem. Mnoho žen však vykonává tuto micvu. Sefardské ženy před potřásáním čtyřmi druhy neříkají požehnání, neboť podle své tradice neříkají požehnání, vykonávají~li micvu, z níž jsou vyjmuty.
O šabatu se nepotřásá čtyřmi druhy. Čtyři druhy jsou považovány za mukci a o šabatu se s nimi nesmí hýbat.
Halachot, jež platí jen první den Sukot
41. První den Sukot je nutno mít ke splnění micvy vlastní sadu čtyř druhů (mimo Izrael platí toto pravidlo i druhý den Sukot). Vypůjčenou sadou člověk nesplní povinnost. Tato halacha je odvozena z verše „první den si vezmete“ (Lv 23:40). Podobně jsou halachot první den (mimo Izrael i druhý den) přísnější, i pokud jde o typy vad, které činí čtyři druhy neplatné. Např. první den Sukot se nesmí použít etrog, jemuž i jen nepatrný kousíček schází.
42. Kdo nemá čtyři druhy, musí je od někoho získat jako dar, aby mohl splnit micvu (tj. majitel musí mít úmysl převést vlastnictví čtyř druhů na obdarovaného a obdarovaný musí mít úmysl získat je od majitele). Pouhé vypůjčení čtyř druhů nestačí.
Existuje halachický princip ~ „dar, který byl dán s podmínkou, že bude vrácen, se stále považuje za dar“. Obdrží~li tedy muž sadu čtyř druhů od majitele za podmínky, že mu je po splnění micvy opět vrátí, jsou čtyři druhy pokládány za majetek osoby a ta s nimi může splnit povinnost.
První den Sukot by muž neměl dávat své čtyři druhy dítěti mladšímu třinácti let, potřebuje~li je ke splnění povinnosti dospělý. Důvodem je to, že podle halachy dítě nemůže převést své vlastnictví na druhého ~ žádný dospělý by tedy od něj nemohl získat čtyři druhy, aby s nimi splnil svou povinnost.
Mimo Izrael, kde se i druhý den svátku slaví stejně jako první den, nesmí muž první den Sukot vůbec dát své čtyři druhy dítěti (jak bylo vysvětleno, dítě nemůže převést vlastnictví na druhého a dospělý by tedy nemohl splnit micvu druhý den Sukot).
Obecné zákony Sukot
Jom tov
43. První den Sukot (patnáctý tišri) je jom tov. Platí všechny halachot pro jom tov, uvedené v kpt. 22, včetně zákazu práce.
Mimo Izrael je i druhý den Sukot (šestnáctý tišri) jom tov. Tento den se nazývá „druhý den jom tov v diaspoře“.
44. O jom tov je zakázáno balit hadasim a aravot do mokrého ručníku, aby se zabránilo vadnutí, ježto by to mohlo znamenat melachot praní a mačkání. Pokud byly hadasim a aravot vzaty z vázy, smí se do ní zase vrátit, ale voda ve váze se nesmí vyměnit. Jak již bylo řečeno, čtyři druhy jsou mukce a o šabatu se s nimi nesmí hýbat.
O chol ha~mo´ed je micva uchovat hadasim a aravot čerstvé tím, že se vyměňuje voda v nádobě, v níž jsou uchovávány.
„Čas naší radosti“
45. Svátek Sukot je nazýván „časem naší radosti“. Je micva být o svátku v dobré náladě a radovat se.
V dobách Chrámu byly v Jeruzalémě o Sukot velké oslavy. Nazývaly se Simchat bejt ha~šoeva (radost z čerpání vody). Každý den svátku byla načerpána voda ze studně v Šiloachu u Jeruzaléma a vylévána na oltář. Největší učenci národa i ohromné davy lidí, kteří připutovali do Jeruzaléma, to provázeli tancem a zpěvem. Veselí bylo tak velké, že naši moudří prohlásili: „Kdo neviděl Radost z čerpání vody, ten nikdy v životě neviděl opravdovou radost.“ (Suka 51b)
Tyto oslavy se připomínají čtením mnoha chvalozpěvů a žalmů během večerů chol ha~mo´ed Sukot. Patří k nim i patnáct žalmů, jež začínají slovy Šir ha~ma´alot (Tehilim 120~134). Ty byly čteny v Chrámu při oslavách Radosti z čerpání vody.
Sváteční modlitby
46. Text modliteb svátku je uveden v machzoru pro Sukot.
Po ranní Šmone esre se čte Halel. Po všechny dny Sukot se čte celý Halel (na rozdíl od roš chodeš, kdy se dvě části vynechávají).
Před Halelem se řekne požehnání Ašer kidšanu b´micvotav v´civanu likro et ha~halel (Jenž nás posvětil svými micvot a nařídil nám číst Halel). Sfaradští Židé říkají požehnání ligmor et ha~halel (dokončit Halel), když čtou celý Halel.
Při čtení Halelu drží člověk v ruce čtyři druhy a potřásá jimi, když dojde k veršům Hodu la~Hašem a Ana Hašem hošia~na, jak bylo již řečeno.
Během Halelu se nesmí hovořit.
47. O šabatu během Sukot se obvykle před čtením z Tóry čte kniha Kohelet (Kazatel). V některých obcích se Kohelet čte z košer svitku. V některých těchto obcích se před čtením říkají dvě požehnání ~ Al mikra megila a Še~hechejanu. Kohelet sepsal král Šlomo. Říká tam, že tento svět i všechny jeho radosti jsou nicotné. Svitek končí slovy: „Závěr všeho, co jsi slyšel: B~ha se boj a Jeho přikázání zachovávej, na tom u člověka všechno závisí.“
48. Každý den svátku Sukot se čte z Tóry. Každodenní oddíl hovoří o obětech, přinášených v Chrámu toho určitého dne, i o dalších tématech, jež souvisí se Sukot. Čtení z Tóry a maftir pro každý den jsou uvedeny v machzoru.
Po čtení z Tóry se říká musaf. Modlitba musafu odpovídá oběti musafu, která byla v Chrámu obětována každý den Sukot.
49. O svátku Sukot se do třetího požehnání Birkat ha~mazon vkládá Ja´ale v´javo. V kpt. 12, bod 9 je přehled, jak postupovat, když někdo na Ja´ale v´javo zapomene.
Hošanot
50. Každý den Sukot se říkají specifické prosebné modlitby, nazývané hošanot, podle výrazu „hoša na“ (prosím zachraň), který se v těchto modlitbách mnohokrát opakuje. Každý den se čte jiná část hošanot. Všechny jsou uvedeny v siduru a machzoru. Halachot k těm, které se čtou o Hošana raba (poslední den Sukot), jsou uvedeny v bodech 59~61.
Když se mají číst hošanot, je svitek Tóry přinesen k bimě (čtecí stůl uprostřed synagogy). Shromáždění při hošanot obchází bimu a drží přitom čtyři druhy v rukou. To se nazývá hakafot ~ obcházení ~ a připomíná nám to hakafot, jež lidé konali kolem oltáře v Chrámu.
51. O šabatu se otevře aron ha~kodeš ve chvíli, kdy by se měly číst hošanot. Avšak nevyjme se svitek Tóry a nejsou hakafot. V Chrámu také nebyly hakafot o šabatu.
Chol ha mo´ed (prostřední dny Sukot)
52. Posledních šest dní Sukot (šestnáctý až dvacátý první tišri) je chol ha~mo´ed Sukot. Mimo Izrael je ~ jak již bylo řečeno šestnáctý tišri druhým dnem jom tov. Mimo Izrael je tedy chol ha~mo´ed posledních pět dní svátku.
53. Je micva radovat se o chol ha~mo´ed. Tyto dny by se rovněž měly ctít lepším jídlem, pěkným a čistým oděvem atd.
I když není povinnost jíst chléb o chol ha~mo´ed (na rozdíl od jom tov, kdy je micva jíst nejméně dvě velká jídla s chlebem), je micva jíst chléb při ranním a večerním jídle. Chol ha~mo´ed by měly být dobou toraického studia a duchovní obnovy.
Každý den chol ha~mo´ed se čte Halel, musaf a čte se z Tóry. Modlitby a čtení z Tóry pro chol ha~mo'ed jsou uvedeny v machzoru.
54. Do Šmone esre se při šacharitu, minše i ma´arivu vkládá Ja´ale v´javo. Před modlitbou by se měl každý obeznámit s tímto dodatkem i s halachot. Zapomene~li někdo vložit Ja´ale v´javo, záleží na tom v jakém místě Šmone esre si to uvědomí:
Před zmíněním B~žího jména na konci požehnání ha~machazir šechinato l´Cijon ~ osoba se vrátí k Ja´ale v´javo a odtud říká Šmone esre.
Po zmínění B~žího jména před ha~machazir šechinato l´Cijon, ale před dokončením požehnání ~ osoba řekne slova lamdeni chukecha (tímto doplněním řekne úplný verš Ž 119:12 a B~ží jméno nebude řečeno bezdůvodně), pak řekne Ja´ale v´javo a dokončí Šmone esre.
Po dokončení ha~machazir šechinato l´Cijon, ale dříve, než začne Modim ~ řekne Ja´ale v´javo a pokračuje Modim.
Po začátku Modim, ale než dokončí celou Šmone esre ~ osoba se vrátí na začátek požehnání Rece, řekne je i s Ja´ale v´javo a dokončí Šmone esre.
Po skončení Šmone esre ~ zopakuje Šmone esre.
Viz ŠA 422:1, 2, také 114:6 a MB tamtéž 32, 38, MB 422:2, 4, 5, 10.
Podle Mišna berura (422:10) kdo si není jistý, zda řekl Ja´ale v´javo, musí vsuvku říci znovu (předpokládá se, že říkal Šmone esre jako obvykle, tj. bez Ja´ale v´javo). Kdo je si jistý, že měl úmysl říci Ja´ale v´javo, ale chvíli po dokončení Šmone esre si nemůže vybavit, zda vsuvku skutečně řekl, nemusí opakovat Śmone esre. Ale ten, kdo si bezprostředně po skončení nevybaví, zda vsuvku řekl, musí zopakovat Šmone esre.
Dokončit Šmone esre znamená, že bylo řečeno i Jehi racon na konci Elokaj necor.
Jsou rozdílné názory, jak postupovat, když si někdo uvědomí vynechání Ja´ale v´javo až poté, co začal říkat musaf. Nejlépe je zeptat se rabína.
Zákaz vykonávat melachu o chol ha~mo´ed
56. Některé činnosti jsou zakázány o jom tov a dovoleny o chol ha~mo´ed. Jiné jsou zakázány i o chol ha~mo´ed. Nikdo by neměl brát zákaz práce o chol ha~mo´ed na lehkou váhu a dělat víc, než je dovoleno. Naši moudří před tím co nejpřísněji varují.
Je mnoho halachot o tom, které činnosti jsou dovoleny či zakázány o chol ha~mo´ed. Halacha se často liší pro různé situace. Následující výčet halachot vymezuje obecně, které činnosti jsou dovoleny. Doporučuje se, aby si to každý prostudoval do hloubky.
Člověk by neměl porovnávat svou konkrétní situaci s některým z uvedených příkladů ~ každý případ musí rozhodnout kompetentní autorita.
Typy práce, dovolené o chol ha~mo´ed
57. Je dovolena každá práce, která se vykonává k přípravě jídla pro svátek. Příklady: drcení, mačkání, zapálení ohně, vaření, pečení, oddělování desátků atd.
Práce nepřímo potřebná k přípravě jídla
Přístroje a náčiní potřebné k přípravě jídla se smí opravit o chol ha~mo´ed: ledničky, mixéry atd. Tyto spotřebiče se smí opravit, protože jsou potřebné k přípravě jídla.
Pokud mohou být přístroje používány bez opravy, neměly by se opravovat o chol ha~mo´ed. Smí se opravit jen to náčiní, které se přímo využije k přípravě jídla. Věci, které jen nepřímo usnadňují přípravu jídla, např. žebřík (aby se dosáhlo na potraviny v horní přihrádce) nebo auto (při koupi jídla) do této kategorie nepatří.
Je dovoleno vykonat každou práci, jíž se předejde finanční ztrátě. „Finanční ztráta“ v tomto kontextu neznamená ztrátu možného zisku, ale skutečnou ztrátu. Ten, kdo musí pracovat o chol ha~mo´ed, aby předešel finanční ztrátě, měl by vykonat co nejmenší množství práce.
Je zakázáno vytvořit situaci, kdy člověk utrpí finanční ztrátu, nebude~li pracovat o chol ha~mo´ed. Ten, kdo už před jom tov ví, že bude muset dokončit práci o chol ha~mo´ed, aby zabránil finanční ztrátě, měl by dokončit práci před jom tov. Nesmí práci odložit s úmyslem dokončit ji o chol ha~mo´ed.
58. Smíme vykonat práci nezbytnou pro svátek. Tento typ práce smíme vykonat i pro druhé, za předpokladu, že nejsme za tuto službu placeni.
Pokud člověk vykonávající práci je amatér (tj. ne~profesionál), smí práci vykonat obvyklým způsobem. Avšak pokud je profesionál v daném oboru, musí práci vykonat poněkud odlišně, než jak ji obvykle dělá. To se nazývá dělat něco se šinuj (změnou). Např. je dovoleno spravit roztržený oděv, který je potřebný pro svátek. Jestliže ten, kdo oděv zašívá, neumí šít, smí oděv zašít obvyklým způsobem. Ale jestliže umí dobře šít, musí oděv spravit se šinuj. K této halaše patří mnoho dalších podrobností, je dobré prostudovat praktické aplikace této halachy.
O chol ha~mo´ed je dovoleno pečovat o svou osobní hygienu, např. koupat se atd. Je také dovoleno pečovat o své zdraví a zdravotní potřeby.
Je micva ostříhat si o erev jom tov vlasy a nehty. Je však zakázáno stříhat si vlasy a holit se o chol ha~mo´ed. Aškenázští Židé si nestříhají nehty o chol ha~mo´ed. Ale pokud si někdo ostříhal nehty o erev jom tov, smí si je znovu ostříhat o chol ha~mo´ed.
Je zakázáno prát oděv o chol ha~mo´ed. Smí se však vyprat šaty pro malé děti, které se vždy ušpiní.
O chol ha~mo´ed se nesmí prodávat a kupovat. Člověk smí prodat jen to, co by ztratilo na ceně, kdyby vyčkal s prodejem až do skončení svátku (to je příklad práce, vykonané proto, aby se předešlo finanční ztrátě). Rovněž věci potřebné pro svátek se smí koupit či prodat. Tyto halachot jsou velmi podrobné.
Psaní je o chol ha~mo´ed zakázáno. Avšak smí se zapsat každá informace, která je potřebná pro svátek, nebo kterou by člověk mohl zapomenout, kdyby si ji nezapsal (a znamenalo by to pro něj skutečnou finanční ztrátu). Když o chol ha~mo´ed píšeme dopis příteli, je zvykem napsat dopis s nějakou šinuj.
Hošana raba
59. Poslední den chol ha~mo´ed (dvacátý první tišri) se nazývá Hošana raba. Tento den je považován za poslední z Dní hrůzy (jamim noraim); v tento den je nebeský soud o člověku definitivně zpečetěn.
Někteří mužové zachovávají zvyk zůstat celou noc Hošana raba vzhůru a studovat Tóru. Mnoho z nich studuje speciální knihu, zvanou Tikun lejl Hošana raba, která obsahuje specifická témata ke studiu o této noci.
O Sukot je svět souzen, pokud jde o stanovení množství dešťových srážek pro nadcházející rok. Hošana raba je poslední den Sukot, kdy je vynesen verdikt. Proto se o Hošana raba zachovávají některé zvyky, jež odrážejí Den soudu: např. ten, kdo vede shromáždění při bohoslužbě, má na sobě bílý kitl.
60. Šacharit o Hošana raba je delší než obyčejně. V Pesukej d´zimra se říká Mizmor l´toda (který se říká ve všední dny) i části z Tehilim, jež se přidávají o šabatu. Nečte se však Nišmat.
Hošanot, které se čtou o Hošana raba, jsou uvedeny v machzoru. Vyjmou se svitky Tóry a přenesou k bimě. Shromáždění sedmkrát obejde bimu, držíc čtyři druhy a čtouc hošanot. Je zvykem rozvázat lulav na tyto hakafot.
61. Závěrečná část hošanot jsou modlitby za vodu. Když se mají číst tyto hošanot, odloží se čtyři druhy a vezme se pět větviček aravot svázaných s listem lulavu. Při čtení těchto hošanot se potřásá větvičkami a když se dojde k posledním slovům kol mevaser, udeří se větvičkami pětkrát o zem. Pak se větvemi tluče např o stůl či lavici, aby opadaly listy. Nemusí opadat všechny listy. Tento zvyk, zvaný chibut arava, se zvelebí tím, když jsou větve dlouhé a krásné.
62. V suce se musí jíst až do konce Hošana raba. Ze suky se odchází po snězení posledního jídla. Někteří lidé říkají zvláštní modlitbu, když naposledy odcházejí ze suky. Modlitba je uvedena v některých machzorim.
Šemini aceret
63. Bezprostředně po sedmi dnech Sukot následuje Šemini aceret (dvacátého druhého tišri).
I když Šemini aceret následuje ihned po Sukot, je to samostatný svátek. Už se nesedí v suce, ani nepotřásá čtyřmi druhy. Při zapálení svící a při kiduši se říká Še~hechejanu. (Někteří sfaradští Židé neříkají Še~hechejanu při zapalování svící, viz kpt. 22, bod 20.) O Šemini aceret se čte tefilat gešem ~ modlitba za déšť. O tefilat gešem viz také bod 67. Všechny modlitby svátku jsou v machzoru.
Šemini aceret je jom tov a platí pro něj všechny halachot vztahující se k jom tov, včetně zákazu práce, uvedeném v kpt. 22.
Simchat Tora (Radost z Tóry)
64. V Izraeli se Šemini aceret a Simchat Tora slaví tentýž den.
Každý šabat se čte v synagoze část z Tóry, takže za rok je přečtena celá Tóra. Poslední část, V´zot ha~bracha, se čte o Simchat Tora. Po dokončení V´zot ha~bracha začne předčitatel ihned číst od Berešit a načne nový cyklus čtení. Obec se raduje nad dokončením čtení celé Tóry.
65. Večer i ráno o Simchat Tora se z aron ha~kodeš vyjmou všechny svitky Tóry. Shromáždění sedmkrát obchází bimu se svitky v rukou, tančí a zpívají k poctě Tóry.
Mišna berura uvádí, že je velká zásluha tančit a zpívat k poctě Tóry. Na každém by mělo být vidět, že se raduje z Tóry. To je odvozeno z 2 S, kde se uvádí, že král David „ze všech sil točil se a poskakoval před Hospodinem“ (2 S 6:16). Podle tradice Ari z“l tvrdil, že si zasloužil svou vysokou duchovní úroveň díky nesmírné radosti, kterou pociťoval při vykonávání micvot. Traduje se, že Gaon z Vilna tančil o Simchat Tora před svitky Tóry s veškerou svou energií.
66. Ráno o Simchat Tora se po Šmone esre vyjmou tři svitky pro čtení z Tóry. Z prvního svitku se čte V´zot ha~bracha. Je zvykem, že o Simchat Tora obdrží každý přítomný muž aliju, takže V´zot ha~bracha se stále opakuje od začátku až ke slovům me´ona Elokaj kedem, dokud všichni muži nebyli vyvoláni k Tóře. Je také zvykem, že jednu aliju obdrží společně všichni chlapci. Tato alija se nazývá kol ha~ne´arim (všichni jinoši). Když je paraša dočtena, chlapci jsou požehnáni veršem Ha~malach ha~go´el osi (anděl vykupitel, Gn 48:16). Muž, který obdrží poslední aliju z V´zot ha~bracha, se nazývá chatan Tora (ženich Tóry). Z druhého svitku se čte začátek Berešit. Muž, který obdrží tuto aliju, se nazývá chatan Berešit (ženich Berešit). Ze třetího svitku se čte maftir, který popisuje oběti, přinášené v Chrámu o Šemini aceret a obsahuje další témata, vztahující se ke dni.
Po čtení z Tóry se říká modlitba Jizkor za duše zemřelých příbuzných (podrobněji viz kpt. 28, bod 13). Sfaradští Židé Jizkor neříkají.
Tefilat gešem (modlitba za déšť)
67. Před musafem se ohlásí, že se do Šmone esre vloží Mašiv ha~ruach u´morid ha~gešem (Jenž dává vanout větru a padat dešti). Rovněž se čte modlitba za déšť ~ tefilat gešem. Touto modlitbou chválíme B~ží moc, sesílající déšť a prosíme Ho, aby nám seslal období dešťů.
68. Mašiv ha~ruach u´morid ha~gešem se vkládá do druhého požehnání Šmone esre o Šemini aceret a říká se až do musafu prvního dne Pesachu.
V Izraeli se letní verze požehnání Barech alejnu říká ve všednodenní Šmone esre do sedmého chešvanu. Mimo Izrael se vsuvka v tomto požehnání začne říkat šedesát dní po tekufat tišri. Podrobněji viz kpt. 7, bod 53, 56, 57.
Mimo Izrael
69. Kdo žije mimo Izrael, jí v suce o Šemini aceret (dvacátého druhého tišri). Neřekne požehnání lešev ba~suka, protože není jasné, zda je tento den považován za sedmý den Sukot. Dvacátý třetí tišri je v diaspoře druhý den jom tov, kdy se slaví Simchat Tora. Halachot pro druhý den jom tov v diaspoře jsou uvedeny v kpt. 22, body 2~4. V Izraeli je dvacátý třetí tišri isru chag (den následující po svátku). Mimo Izrael je isru chag dvacátého čtvrtého tišri.
